Duben 2009

Velkorysost při opouštění úřadu

Otto Ulč

Amnestie a amnézie - slova si někdy podobná i svým záměrem. V naší rodné zemi za vlády komunistů k nim dost často docházelo – převážně k prospěchu autentických kriminálníků než údajných provinilců politických.

Převládala ovšem údobí lidi zavírat než je propouštět. K blahovolným aktům docházelo při příležitosti vhodného výročí, státního svátku, při výměně hlavy státu. Nyní již nežijící spisovatel Jan Beneš, kdysi intimně obeznámen s atmosférou za mřížemi, mi vyprávěl, jak tuze se vězňové těšili, rozsah její předpokládané štědrosti odhadovali a zněžňovali přejmenováním na amňu.

Václav Havel své vládnutí započal vyhlášením maxiamnestie, otevřením bran věznic s velikánským vypouštěním na svobodu individuí tuze problematických kvalit. Nejeden z nich začal okamžitě ztrpčovat život ve svém novém sousedství. Bota pořádná, nepříliš zdařilé první kroky humanisty směrem k demokratickým pořádkům/nepořádkům.

V USA k amnestiím dochází při prezidentově odchodu z funkce: tak zvaný presidential pardon, udělení milosti, prominutí trestu, případně jeho pouhé zmírnění, označené jako commutation.

Takovou velkorysostí se tuze vyznamenal odcházející Clinton, sám tehdy jen na fous uniknuvší trestnímu postihu (víc kvůli křivopřísežnictví než erotickým exotickým hrátkám) a hrozícímu vystrnadění z úřadu - proceduře známé jako impeachment.

Clinton v posledním dni svého prezidentování uděloval amnestie vlevo vpravo – celkem 140 provinilců takto obšťastnil, nikoliv však k prospěchu vlastní reputace. Například udělil milost do Švýcarska upláchnuvšímu finančníkovi, miliardáři Marc Richovi, jehož bývalá manželka milionem dolarů přispěla na zbudování Clintonovy knihovny. Na svobodu se vrátila Susan McDougalová, zapletená do machinací, oba manžele Clintonovy potřísnivšího skandálu Whitewater v Arkansasu. Z vězení byli propuštěni spolustraníci z Demokratické strany, exkongresmani Dan Rostenkowski (odsouzen za provinění finanční povahy) a Melvin Reynolds (bankovní podvod plus znásilnění a dětská pornografie). Clinton též amnestoval svého nevlastního bratra Rogera, který se dostal za mříže kvůli kšeftování s drogami.

Bílý dům nedávno opustivší, převážně nepopulární George W. Bush se zachoval jinak. Nikoho z politických provinilců neamnestoval. Kupodivu se nedočkal ani Scooter Libby, někdejší pravá ruka Bushova viceprezidenta Cheneyho, vězněný za v podstatě pominutelný, dost banální prohřešek. Bush udělil jen jeden presidential pardon a sice ve prospěch dvou příslušníků pohraniční stráže, odsouzených kvůli zastřelení ozbrojeného ilegála, pašeráka drog. Nepomohl ani v případě farmáře Rogera Barnetta v Arizoně, který se snažil bránit proti pronikajícím ilegálům, vloupavším se do jeho domu, zabíjejícím dobytek, kradoucím jeho vozidla. Nyní je skupinou jím zadržených vetřelců žalován o náhradu škody ve výši přemnoha milionů.

Nikdy jsem se netajil se svým prahanebným míněním o stavu americké justice, jejího ponětí práva a spravedlnosti. Americký soudní proces přece charakterizuje nikoliv hledání pravdy, viny či neviny, ale střet právníků, uplatňujících všemožné procedurální finesy ve prospěch klienta, jakož i k vylepšení vlastní reputace. „Nikdy se klienta neptám, zda je vinen. To mě nezajímá. Můj džob je ho vysekat, a jestli je to ta největší bestie pod sluncem, do toho mi přece nic není,“ vlídně mi vysvětlil stříbrovlasý pán, jeden z nejslavnějších advokátů v zemi. I takový druh etiky přispívá k reputaci juristů na úrovni čističů stok. Starost o zločince vždy převažuje nad zájmem o oběť zločinu. Amerika se stala společností, kde se každý soudí s každým a odpovědnost se přesouvá na někoho jiného, na „společnost“, na „stát“. Stali jsme se národem obětí. Jestliže kradu, jsem obětí kleptomanie. Pokud jsem propadl alkoholu či drogám, jsem obětí, invalidou s nárokem na penzi. Dentista obviněný z necudného osahávání pacientek, se domáhá na státu milionu dolarů jako odškodné, poněvadž se stal obětí choroby pudící ho osahávat ženské plemeno. Nejvíc si ovšem lebedí právnická, tuze výnosná profese. Jen pět procent pozemšťanů jsou právníci, ale 70 procent všech právníků světa jsou rovněž Američané.

Tolik tedy jako úvod k trápení, jemuž je vystaven farmář Roger Barnett, věk 64 let, majitel Cross Rail ranče o rozsahu 22.000 akrů, nedaleko od silnice číslo 80 a města Douglas v Arizoně. Je to končina, kudy se do země hrnou neutuchající hordy ilegálů. Ti cestou zanechávají plno spouště – zahazované prázdné láhve z plastiku, použitý toaletní papír, pleny, všemožné svinstvo. Lámou mu ploty, ohrady, kradou domácí zvířectvo, nákladní vozy, vloupali se mu pod střechu. Barnett jich za posledních deset let pochytal a pohraniční patrole předal odhadovaný počet aspoň dvanácti tisíc vetřelců.

Smutný tedy stav, když ohrožený občan aby se snažil napravovat selhávání státu v jeho primární odpovědnosti uhlídat si vlastní hranice. Takový občan se ale vděku nedočká. Je tomu přesně naopak. On je teď žalován proto, že 7. března 2004 se zbraní v ruce, ale bez jejího použití, překazil záměr šestnácti ilegálů – pěti žen a jedenácti mužů – proniknout do Ameriky. Ti se teď domáhají náhrady ve výši 32 milionů dolarů – dva milionky na osobu, poněvadž farmář v doprovodu psa se vyjadřoval nevlídně a tím jim působil mentální újmu. Jejich žalobní práva teď prosazují advokáti organizace MALDEF (Mexican American Legal Defense and Educational Fund). V březnu 2008, soudce (U.S. District Judge) John Roll nevyhověl žádosti žalovaného farmáře tuhle drzou nehoráznou iniciativu automaticky zamítnout. Mám potíže si představit politicky korektnější rozhodnutí.

Navíc mám i potíže s konceptem legitimity amnestií: vždyť to je úkon větve výkonné (executive), tak zasahující do počínání větve soudní (judicial), přece v rozporu s fundamentálním ústavním principem dělby moci (separation of powers).

Jestliže dosavadní praxe dovoluje prominout či zmírnit soudem vyměřený trest, jaký je rozsah oprávněnosti zasáhnout do případů ještě nerozhodnutých? Prozatím jsem o něčem takovém nebádal, ale připomněl si iniciativu někdejšího prezidenta Forda, když svým rozhodnutím zabránil eventuálnímu trestnímu postihu k rezignaci donuceného předchůdce Nixona. Jestliže Nixon, proč ne farmář Barnett?

Bush mu nevyhověl a o to menší bude naděje, že by uspěl u nynějšího nájemníka v Bílém domě.