Duben 2009

Banánová republika? To snad ne, ale...

Daniel Kaiser

Říká bývalý ústavní soudce profesor Vladimír Klokočka

LN Bylo tady už něco podobného aféře Čunek–Vesecká–Cepl? Zasahovala od nastolení demokracie politická moc někdy takhle viditelně do chodu justice?

V tomto rozsahu ne, ačkoliv nevylučuji, že se třeba pod povrchem něco takového odehrálo. Já osobně jsem se o tom ale nikdy ani nedoslechl. Z mého pohledu je významný střet, který měl Ústavní soud s Vrchním soudem v Praze už v roce 1997. Tam šlo o trestní řízení proti Jakešovi a Lenártovi, Ústavní soud rozhodl, že promlčecí lhůta u takových lidí běží až od pádu komunistického režimu. To se nelíbilo některým soudcům vrchního soudu, měli za to, že stíhání těchto osob je promlčené a že pro ně to není závazné. Počínání soudce Vladimíra Vočky jsem tehdy označil za pokus o právní převrat.

LN To přece není případ politického nátlaku na justici.

Jistě, ale už tehdy v plné síle vystoupily tendence Vrchního soudu v Praze soudit si po svém a nebrat přitom velké ohledy na zbytek soudcovského stavu. Hlavě díky tomu se naštěstí prosadila zásada, že rozhodnutí Ústavního soudu jsou pro nižší soudy závazná.

LN V Ústavním soudu jste s pražským vrchním soudem byli často ve sporu. Jak si to vysvětlujete?

Pražský vrchní soud je kapitola sama pro sebe. Už po devětaosmdesátém roce jsme viděli, že se tam shromáždily a přežívaly staré kádry. Ti lidé jsou tam bohužel zčásti dodnes.

LN Dalo se tomu nějak předejít?

Obávám se, že v podstatě ne. Ještě dlouhá léta po roce ’89 bylo více než padesát procent soudců členy normalizační KSČ. Složení soudů se sice postupně mění, ale vezměte si, že předsedou vrchního soudu je dodnes pan Stibořík, který v osmdesátých letech soudil Jazzovou sekci.

LN Současný prezident Klaus v podstatě řekl, že celá aféra je pod jeho rozlišovací schopnost. Co vy na to?

Ach jo. Místopředsedou Vrchního soudu v Praze je doktor Bureš, který byl angažován prezidentem republiky ve velkém tažení proti předsedkyni Nejvyššího soudu Ivě Brožové. Odtud jeho nechuť se vyjádřit.

LN Prezident je mimo jiné strážce ústavnosti. Očekával byste od něj, že bude hlídat nezávislost justice a státních zastupitelství?

Ovšem, pokud současnému prezidentovi o dodržování ústavy opravdu jde.

LN A hypoteticky: co by v takové situaci dělal Václav Havel?

Asi opak toho, co Klaus.

LN Jak na to systémově jít, aby už se něco takového neopakovalo? Co udělat se státními zastupitelstvími?

To je velmi složitá věc. Měla by se dovršit reforma celého našeho justičního systému, přizpůsobit systém západoevropským standardům. Neexistuje žádný zázračný prostředek, který by to vyřešil – kontrola, vyšší soudy, instance – to všechno tu přece je a většinou i jakž takž existuje. Důležitá je kontrola veřejností. Čím víc politici spílají médiím, tím jsou média potřebnější.

LN Není chyba v tom, že je státní zástupce podřízen ministru spravedlnosti, a tedy vlastně vládě?

To ne, státní zástupce je přece advokát státu, takový jeho právník, který reprezentuje stát a veřejný zájem společnosti.

LN Ale paní Vesecká v případu Čunek nevystupovala jako státní zástupce, leč jako vládní zástupce.

Bohužel.

LN Zelení požadují její odstoupení. Je opravdu zralá na složení funkce?

Ano, výzvu k rezignaci podporuji. Podívejte, já proti ní osobně nic nemám, ale v tomto případu se opravdu chovala vícekrát velmi nešťastně.

LN Když už jsme u těch kandidátů na odstřel: co Pavel Kučera? Jak může místopředseda Nejvyššího soudu objíždět jednotlivá státní zastupitelství a organizovat jim práci?

To je samozřejmé nepřípustné, soudce Kučera měl rezignovat už poté, co státní zástupkyně Andělová zveřejnila jeho prohlášení, že když jde o vládu, musí jít právo stranou. Potíž je v tom, že k rezignaci ho lze přimět jedině cestou kárného řízení. Tu je ale třeba říci, že kárné řízení, které by se normálně v případě pana Kučery konalo v Olomouci, si doktor Kučera nechal přeložit k Vrchnímu soudu do Prahy. A jsme tam, kde jsme byli. Bylo by asi naivní předpokládat, že by Vrchní soud v Praze pod patronací doktora Bureše rozhodl v kárném řízení proti doktoru Kučerovi.

LN Vy jste na počátku 90. let tehdejšímu prezidentovi Václavu Havlovi pomáhal psát návrhy zákonů. Pavel Kučera byl v té době zaměstnancem prezidentské kanceláře. Znáte se z Hradu?

Ne. Já jsem s prezidentem začal spolupracovat v roce 1991. Pan Kučera byl z Hradu, pokud vím, odejit na konci roku 1990. Ale samozřejmě jsem se s ním setkal později. Neudělal na mne příjemný dojem.

LN Co říkáte tomu, že Naděžda Žáková případ Vojtěchu Ceplovi mladšímu úplně odebrala? Je to normální?

Není to obvyklé, ta argumentace doktorky Žákové není dostatečná. Je to opravdu podivné.

LN Kritik skupiny označené za justiční mafii je z celého případu odstraněn. Jeden člen „justiční mafie“ si dohodne, aby stížnost na něj posuzoval soud, který mu je nakloněný. K definičním znakům mafie patří, že si její členové vzájemnými službičkami zajišťují beztrestnost – čili ten termín Marie Benešové je přiléhavý?

O mafii bych nehovořil. Když slyším slovo mafie, představím si organizaci, která má pevnou povahu, kdežto tady to vypadá spíš na dočasný souběh zájmů osob, které se pro určitý případ spojí k jejich prosazení. Spíš tedy společenství zájmů. Paní Benešová jistě mohla volit i jinou formulaci než justiční mafie, mohla hovořit o zájmovém společenství, o vstřícné součinnosti za účelem dosažení určitého cíle.

LN Dlouhá léta jste působil jako profesor práva v západním Německu. Jak by to vypadalo, kdyby se něco podobného provalilo tam?

Především by to v takovém rozsahu vůbec nebylo možné. V Německu by mnohem dříve muselo dojít k rozřešení celého případu v souladu s ústavou. Řešili by to v zárodku, odnímání soudní věci zákonnému soudci nebo přehazování případu z jednoho státního zástupce na druhého by se i v extrémním případu mohlo stát jednou – a dost. Vůbec si neumím představit, že by tam celý ten proces, řetěz odvolávání a přesouvání mohl proběhnout. Jen co by to vyšlo na světlo, začalo by kárné řízení. Věc by se nesměla řešit v rozporu se zákony a ústavou.

LN A u nás to bylo v rozporu s ústavou?

Víceméně bylo. Já bych to charakterizoval tak, že na jedné straně došlo ke kumulaci podezřelého, neobvyklého a nestandardního chování některých představitelů justičních špiček. Podezřelého proto, že nelze vyloučit rozpor s ústavou a článkem 38 Listiny základních práv a svobod. Článek 9 ústavy stanoví, že výkladem právních norem nelze oprávnit ohrožení základů demokratického zřízení. Když si uvědomíme, jak odůvodňoval vrchní soud odnětí případu soudci Ceplovi, byla to argumentace, která odkazovala především na ustanovení občanského soudního řádu o koncentraci soudního řízení. Princip koncentrace soudního řízení v žalobě na ochranu osobnosti se nedá aplikovat restriktivním a formalistickým způsobem, to jest omezit řízení pouze na otázky, které určuje žalující strana.

LN Pokud byla porušena ústava, je tu práce pro Ústavní soud. Ten už paní Žákovou v minulosti opravoval. Kam až může jít?

I v tomto případě je jedinou pákou Ústavního soudu rozhodnutí o případu, pakliže se jedna ze stran sporu odvolá až k k němu. Konkrétně u soudkyně Žákové se stalo, že Ústavní soud už zrušil celou řadu jejích verdiktů. Ale ať si to laici nepředstavují jako nějakou osobní válku mezi soudci. Prostě doktorka Žáková vydala celou řadu špatných rozhodnutí. A při novém projednání je už soudce samozřejmě vázán názorem vyššího soudu.

LN Snižují Vesecká, Kučera a spol. vážnost justice?

To, co se v celé záležitosti děje, je příběh bídy české politické a právní kultury vůbec a justice zvlášť. Osoby označené doktorkou Benešovou roztáčejí kolo ostudy, jako kdyby nestačilo to, co už národ ví. Už to trvá skoro dva roky a kdyby to nebyla tragédie, bylo by to docela zábavné. Vezměte si cesty oné trojice do Ostravy za státní zástupkyní Andělovou. To, jak doktor Kučera vyprávěl, že za Andělovou jezdili jako kamarádi si popovídat – to je snad opsané ze Švejka.

LN Známý pražský advokát a přítel Pavla Kučery Josef Lžičař ve čtvrtečních Lidových novinách tvrdí, že Cepl neměl svůj rozsudek co komentovat a že si tím přímo řekl o to, aby mu případ Benešová odebrali.

Pan Lžičař má pravdu v jednom: není obvyklé, že soudce tak rozsáhle komentuje svůj rozsudek. Nicméně odnětí případu je vázáno na velmi přísné podmínky. Odejmout mohu případ tehdy, když se soudce dopustil závažných porušení právních předpisů při projednávání. Vrchní soud si myslí, že se soudce Cepl neřídil principem koncentrace řízení a neomezil se jenom na to, co formuloval žalobce, ale zabýval se i věcmi, které se týkaly záležitostí, o nichž žalobci ve své žalobě nehovořili a o kterých se Cepl domníval, že je jejich posouzení významné z hlediska povahy sporu – to mu vrchní soud odpírá. Vykládá princip koncentrace řízení velmi restriktivně.

LN V minulosti se právě opakovaně ukazovalo, že Ústavní soud je při sporech o ochranu osobnosti daleko tolerantnější než vrchní soud a de facto tím nastoluje větší svobodu projevu. Nevede to nakonec ale k tomu, že by si každý o každém mohl beztrestně říkat, co ho napadne?

Musí se rozlišovat. Ústavní soud spory o ochranu osobnosti chápe jednak jako spory, v nichž se zaručuje intenzivní a vyšší míra ochrany jednotlivci proti státu, pokud stát napadá žalobou jednotlivce. Svou roli tu hraje i vzpomínka na praxi starého režimu, kdy bylo napadání jednotlivce státem na denním pořádku. Tomu jsme se chtěli vzdálit. Na druhé straně přikazuje judikatura Ústavního soudu vyšší míru tolerance státu vůči kritice občanů, než je normálně běžné, a to proto, že představitelé veřejné moci musí unést mnohem více kritiky, než je jinak běžné. Zase – opak toho, co tu prosazovali komunisté. Je to v podstatě trend převzatý ze západního světa. Ochrana veřejných činitelů před kritikou občanů má být z principu slabší než ochrana občanů před veřejnými činiteli.

LN Předpokládejme na chvíli, že postup Nejvyššího státního zastupitelství nebyl výjimka, ale norma. K čemu to může vést? Hrozí riziko, že kdykoliv se příště nějaký politik ocitne v hledáčku spravedlnosti, budou soudci předem podělaní?

Doufám, že záležitost s Veseckou a spol. přivede rozumné lidi ve vládě a v justici k hledání řešení, které zabrání další devalvaci justice.

LN Počítáte mezi rozumné lidi ministra Pospíšila?

Ale ano. Díval jsem se na něj v neděli na Primě, jak se zatím vyhýbá odpovědi na otázky, jestli na něj tlačili údajní emisaři premiéra kvůli vyšetřování pana Čunka. Ale z toho, jak se zachoval v záležitosti libereckého státního zástupce Bašného, usuzuji, že jistá šance tu je – a že ministr si vážný stav justice uvědomuje.

LN Jsme banánová republika? Neztratí lidé, kteří vidí, že je nad nimi vrstva nepostižitelných, víru ve spravedlnost?

To snad ne, to se mi zdá příliš uspěchané tvrzení. Kde se ve vás bere ten pesimismus? Já nevím o tom, že by lidé masově ztráceli víru ve spravedlnost. Pokud jde o justici, která se zabývá normálními spory občanů, nevěřím, že by lidé žili v nějakém bytostném pocitu nespravedlnosti. Problémy jsou ve sporech s přesahem do politiky – zpravidla do vyšších pater.

LN Tak jak byste popsal stav české justice na jaře 2009 vy?

Že se dostala do své nejvážnější krize od roku 1989. Na to nemusím mluvit ani o banánové republice, ani o justiční mafii. Takové konstatování by mělo být burcující samo o sobě.

Vladimír Klokočka patří k zakladatelské generaci českého Ústavního soudu. Během pražského jara se nakrátko stal děkanem brněnské právnické fakulty, se začátkem normalizace byl ze všech svých funkcí odstaven. Podepsal Chartu 77 a přes Vídeň se vystěhoval do Mnichova, kde pokračoval v akademické kariéře. Po převratu spolupracoval s prezidentem Václavem Havlem, především mu pomáhal s návrhem volebního zákona, který kombinoval většinový a poměrný systém. Návrh nebyl přijat. Havel v roce 1993 jmenoval Klokočku ústavním soudcem, na ÚS Klokočka odsloužil deset roků. Příští měsíc oslaví osmdesáté narozeniny. Žije na moravsko-rakouském pomezí, svého nejmladšího syna (10) každý den vozí do základní školy v Rakousku.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)