Duben 2009

Příliš drahá lekce

Michal Komárek

V Liberci padá sníh a místní začínají bilancovat zisky a ztráty. Právě zahájené lyžařské mistrovství světa v Liberci ozdobila pozoruhodná sestava. Na startu zpíval Karel Gott a organizátoři vedle závodů slibují koncerty Michala Davida, Maxim Turbulenc, Elánu a show Dády Patrasové. Tato směs oportunismu a hrané či skutečné naivity možná nakonec úplně nejlépe shrnuje atmosféru problematických příprav předražené akce, kterou šampionát bezesporu je. Co z toho všeho v Liberci zůstane, až sportovci i fanoušci odjedou domů?

Vypadá to skvěle

Když Liberec před pěti lety na čtvrtý pokus získal kandidaturu mistrovství, oslavoval to jako velké vítězství. Sportovní svátek se měl stát propagací města i celé republiky. Dnes z této slavnostní atmosféry mnoho nezbývá. Organizátoři zpočátku tvrdili, že nebudou mít žádné požadavky na státní kasu, přesto z ní nakonec dokázali vytáhnout půl druhé miliardy korun. Politici dnes hovoří o „sportovním Temelínu“ a vydírání. A dokonce i značná část obyvatel Liberce už pochybuje o tom, že to byly rozumně vynaložené peníze. Otázka „co za ty miliardy vlastně máme“ se v souvislosti s mistrovstvím objevuje stále častěji. A v posledních dnech jí ještě dodala na důrazu zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, z níž vyplynulo, že se při hospodaření s veřejnými penězi při přípravě šampionátu pravděpodobně podvádělo. Částky v řádu desítek milionů korun ze státních dotací zmizely neznámo kam a NKÚ podal trestní oznámení na neznámé pachatele. Vyšetřování bude pokračovat a na jeho výsledky si zatím musíme počkat.

Některé stránky libereckého hospodaření lze však popsat už nyní. Na první pohled to vypadá jako jedna z mála akcí, které v rámci příprav lyžařského mistrovství světa v Liberci dávají smysl. Studentské koleje Technické univerzity v Liberci se za 350 milionů korun proměnily v kvalitní ubytovnu, v níž mohou tři týdny pobývat účastníci šampionátu. Po sportovcích je znovu převezmou studenti, kteří by jinak na opravy zřejmě čekali marně.

Při detailnějším pohledu lze však i u rekonstrukce kolejí narazit na podivné vazby mezi jednotlivými aktéry, bezstarostné zvyšování rozpočtu nebo chyby v projektu, které ze všeho nejvíc připomínají pokus o podvod. Organizátoři šampionátu dokázali vytáhnout ze státní kasy půl druhé miliardy korun.

Je středa, den zahájení šampionátu, a koleje působí dojmem dobře hlídané a dobře připravené pevnosti. U příjezdové cesty stojí dva policisté a dva dobrovolníci z organizačního výboru a pečlivě zkoumají akreditaci návštěvníků. V areálu postávají další hlídky s vysílačkami a u vstupu do každého bloku prochází návštěva další, futuristickou kontrolou: akreditační kartu projede elektronická čtečka a strojový hlas z počítače následně oznámí, zda je vstup povolen. Teprve potom má host šanci zahlédnout některé z hvězd závodů, například švýcarské favority skokanských soutěží, olympijského vítěze Simona Ammana nebo jeho kolegu Andrease Küttela.

Švýcaři jsou veselí a vstřícní a ochotně zvou do svých pokojů. A nešetří chválou. „Není to žádný luxus, ale naprosto nám to vyhovuje. Nepřijeli jsme na dovolenou,“ říká mluvčí výpravy. Ubytovací buňky tvoří vždy dva pokoje se společnou předsíní, kuchyňkou, koupelnou a toaletou. Studenti budou v pokojích po dvou, sportovci bydlí sami nebo prostory proměňují na kanceláře podle potřeb svých týmů.

Ředitel univerzitních kolejí Zdeněk Kračmar v rámci exkurze ukazuje, co všechno se tady opravilo a změnilo. Kromě výbavy pokojů jsou nové podlahy, výtahy i schodiště. Nové kabely posílily připojení k internetu, v areálu vznikl nový klub, opravou prošly cesty a parkoviště.

Všechno vypadá skvěle. Ale tak skvělé to zase není. Ze zprávy NKÚ vyplývá, že univerzita neodůvodněně požadovala zvyšování rozpočtu, špatně fakturovala nebo platila nevykonané práce. Oproti původnímu rozpočtu například přišel požadavek na dalších více než čtyřicet milionů korun na nábytek – v projektu byl uveden pouze nábytek do dvou kolejních bloků. Koleje jich ale mají šest.

„Jsem z toho hodně rozčarovaný,“ říká k tomu ve své kanceláři s výhledem na Ještěd rektor Vojtěch Konopa. „Když za mnou přišli z organizačního výboru šampionátu, zda chce univerzita vstoupit do příprav mistrovství, neměl jsem v podstatě žádnou volbu. Respektive jsem mohl buď přijmout opravu kolejí, na kterou bych jinak peníze nikdy nesehnal, nebo být za úplného blbce, který školu a studenty poškozuje. Tak jsme do toho šli, museli jsme přežít rekonstrukci za pochodu, zvládli jsme to, a teď nás obviňují z podvodů.“

Zda šlo skutečně o podvody, osvětlí další vyšetřování, rektor si je však už dnes jistý tím, že univerzita se musela uchýlit nanejvýš k vynuceným improvizacím. „Peníze ze státní dotace přicházely s velkým zpožděním, v určité fázi jsme dlužili stavební firmě až osmdesát milionů korun, data některých faktur tak možná nesedí, ale věcně je všechno v pořádku. Ostatně – měli jsme najatou firmu na stavební dozor a na tu jsme se spoléhali. Nejsem stavbař, abych mohl práce kontrolovat sám,“ dodává.

A co ten zapomenutý nábytek? „To byla chyba projektanta. Je to hrozné, ale stane se to. Prostě zapomněl mezisoučet vynásobit třemi.“

Spřízněný dozor

Vypadá to absurdně, ale na veřejných stavbách v Liberci – a nejen tady – jde spíš o běžnou praxi. Rekonstrukci kolejí prováděla stavební firma Syner. Jen pro připomenutí: je to firma, která na Liberecku pravidelně získává největší veřejné zakázky a právě kvůli jejímu propojení s radnicí má město pověst ráje lobbistů a klientelismu. Současný primátor Jiří Kittner odešel na radnici přímo z pozice ekonomického ředitele Syneru.

Šampionát prostě posloužil jako kanál pro čerpání státních dotací, které by do města jinak nepřitekly.Zřejmě nejproslulejší stavbou Syneru je sportovní hala, při jejíž stavbě se několikrát navyšoval rozpočet, který šel z městské pokladny. Metoda velmi připomíná případ „zapomenutého nábytku“ – když byla hala hotová, zjistilo se, že původní projekt nepočítal s vnitřním vybavením, například se sedačkami pro diváky.

Proč to připomínat v souvislosti s rekonstrukcí univerzitních kolejí? V obou případech totiž prováděla stavební dozor stejná firma – Investing CZ Josefa Nadrchala. Ta navíc dozorovala všechny velké stavby pro šampionát. A vloni na jaře dokonce vstoupila se Synerem společně do velké investiční akce. Chvíli tedy vystupuje jako kontrolor Syneru, chvíli jako jeho partner. To není u „hlídacího psa“ zrovna nejlepší pozice. Josef Nadrchal toto upozornění nebere: „Partnerství se Synerem vzniklo až po zahájení staveb pro mistrovství světa. A že jsme se potkali už vícekrát? To ani jinak nejde: Syner je tady největší stavební firma a my jsme tady největší inženýrská firma, čas od času se prostě na projektech setkáme. Tady se všichni známe.“

Právě otázka, jestli jde jen o nevinné staré známosti, trápí obyvatele Liberce – a nejen je – už dlouho. Temné scénáře líčí situaci takto: podnikatelé mají po dohodě s politiky rozdělené sféry vlivu, když politici rozhodují o přidělení dotace z veřejných peněz, automaticky k ní přidělují i firmu, která zakázku realizuje. Výběrová řízení jsou jen formalitou. A neřeší se ani odpovědnost těch, kdo překročí plánovaný rozpočet o desítky milionů.

Toto podezření se nikdy nepodařilo prokázat, ale v souvislosti s mistrovstvím světa nabývá vše opět na naléhavosti. Do jaké míry ovlivnil přípravu akce celostátního významu a s ní spojený rozvoj Liberce boj o zakázky za dvě miliardy?

Rektor Technické univerzity v Liberci Vojtěch Konopa si s těmito pochybami starosti nedělá. „O propojení Investingu a Syneru nic nevím. Mým úkolem je starat se o univerzitu, nikoli sledovat vazby mezi stavebními firmami,“ říká rektor.

To bylo naposled

A na radnici je ještě lépe. Přes veškerou kritiku, že je mistrovství předražené, i přes podezření NKÚ považuje liberecký primátor Jiří Kittner přípravy šampionátu za jednoznačný úspěch. Kromě opravených kolejí postavil Liberec se státní dotací ještě přes dvě stovky bytů, které nyní slouží jako ubytování pro sportovní týmy a akreditované hosty, opravil skokanské můstky, vybudoval nový sportovní areál ve Vesci, kde probíhají běžecké disciplíny. „Stavby z města nikdo neodnese, navíc se Liberec zviditelnil v celém lyžařském a turistickém světě, což bude mít nepochybný přínos pro jeho budoucnost,“ říká Kittner spokojeně.

Zpráva NKÚ se podle něj zabývá maličkostmi. Opoziční zastupitel za Stranu pro otevřenou společnost Jiří Šolc vidí bilanci právě opačně: „Přípravy mistrovství tady zanechaly velkou pachuť. Je zřejmé, že nešlo o rozvoj města, to tady hrálo roli jen jako nástroj k tomu, aby se mohly prostavět dvě miliardy korun.“

Je to jednoduchá logika: šampionát prostě posloužil jako kanál pro čerpání státních dotací, které by jinak do města nepřitekly. Na začátku stálo vzpomínané prohlášení, že pořadatelé chtějí jen politickou podporu, nikoli peníze. Když ji získali, přišli s tím, že přece jen nějaké peníze potřebují, a nyní už není možné přípravy zastavit, protože by to byla mezinárodní ostuda. Tímto způsobem dokázali dotace zvednout z původní půlmiliardy na trojnásobek.

Z pohledu stavebních firem je samozřejmě lhostejné, zda mají stavby dlouhodobý smysl, nebo jde o jednoúčelové akce pro potřeby závodů. Zisk z dokončené zakázky je úplně stejný.

Oficiální skeptické hlasy teď zaznívají alespoň z centra. „Kdybych byl u rozhodování o tom, zda se má šampionát za tuto cenu uskutečnit, byl bych jednoznačně proti,“ říká ministr školství Ondřej Liška, do jehož kompetence spadá oblast sportu. „Na začátku stál projekt, jehož autoři buď záměrně, nebo omylem nedokázali odhadnout skutečné náklady akce. Je to velmi drahá lekce, abychom se propříště takových megaakcí vyvarovali. Týká se to podle mne například i absurdního plánu na pořádání olympijských her.“

Aby se podobná věc neopakovala, připravuje ministr koncepci státní podpory sportu. „Zatím nám chybí jasné zásady pro schvalování a financování podobných akcí. Do dvou měsíců je chci předložit k diskusi,“ dodává Liška.

To už samozřejmě průběh libereckého šampionátu neovlivní. Nakolik vyšetřování spuštěné zprávou NKÚ a další plánované kontroly změní poměry v samotném Liberci, se teprve uvidí.

(Respekt, www.respekt.cz)