Duben 2009

Spravedlnost zvedá hlavu

Jaroslav Spurný, Ondřej Kundra

Odhalení Respektu, že proslulé stop pro vyšetřování korupce vicepremiéra Čunka zřejmě zařizovali lidé z okruhu premiéra Topolánka, přebil další velký šok. Z případu byl odstaven soudce, který toto spiknutí mocenských a justičních špiček za účelem likvidace spravedlnosti popsal zatím nejpřesněji a nejhlouběji. Běžnému pozorovateli z toho musí jít hlava kolem: přestal snad v Česku fungovat právní stát?

Šťastný den

Jak vyplývá ze všech dostupných dat, vzít prvoinstančnímu soudci případ je tu naprosto ojedinělé a dochází k tomu, jen když je soudce usvědčen jako „podjatý“, tedy když se například ukáže, že je s někým z jím souzených lidí v příbuzenském nebo přátelském vztahu.

Nic takového ale vrchní soud Vojtěchu Ceplovi neprokázal. To, že vrchní soudkyně Naděžda Žáková Ceplovi v případu „Benešová versus justiční mafie“ vytkla řadu „procesních chyb“, je zcela běžné. Vyřadit ho však z výkonu spravedlnosti – a vzít mu možnost chyby opravit – je podle justičních expertů závažný zásah do výkonu spravedlnosti. A je o to závažnější, když k němu dojde vůči soudci, který rozhodoval o tak klíčové věci, jako je zjištění, zda premiér či někdo z jeho lidí manipulovali justici ve prospěch jednoho ze svých členů.

Právě Mirka Topolánka a ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila si teď k Ceplovu soudu chtěla předvolat bývalá nejvyšší žalobkyně Marie Benešová. Slibovala si od toho, že vzhledem k tomu, že ministerský předseda i ministr spravedlnosti budou muset u Ceplova soudu vypovídat pod přísahou, bude tu velká šance dozvědět se, kdo je v kauze justiční mafie její hlavou. Jenže poté, co bylo zveřejněno, že Vrchní soud odňal případ Ceplovi, se pravděpodobnost objasnění snížila.

Zjistit, proč soudkyně Naděžda Žáková Ceplovi odebrala ostře sledovaný případ, není možné, telefon v její kanceláři vyzvání od rozsudku pořád jen naprázdno. O moc sdílnější není ani mluvčí vrchního soudu Jan Fořt: „Je nadbytečné to dále komentovat,“ říká na dotaz, co Žákovou přimělo soudci Ceplovi případ odebrat.

Zatímco komentáře v médiích hned po oznámení verdiktu Žákové vesměs nešetřily kritikou a podezřením, že jde o další službu politikům, sami členové „justiční mafie“ zářili spokojeností. Podle jednoho z „mafiánů“, někdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce, bylo odstraněno „flagrantní porušení zákona“. S totožným hodnocením se nechala slyšet i další z „mafiánské skupiny“ a nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, zatímco místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera označil vynesení rozsudku Žákové za „štěstí“ a „vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí“.

Jásání je ale zatím velmi pravděpodobně předčasné. Prostým vyhazovem odvážného soudce tak zásadní a ostře sledovaný případ mocenského útoku na spravedlnost přece jen uklidit nepůjde. Trumf teď drží v rukou bývalá nejvyšší žalobkyně Benešová, autorka označení „justiční mafie“, o jejíž omluvě šesti potrefeným a uraženým funkcionářům Cepl rozhodoval a zamítl ji.

Za hranicí ústavy

„Odvolám se k Ústavnímu soudu,“ říká Marie Benešová. „Listina základních lidských práv a svobod říká, že každý má právo na svého soudce, nikdo nesmí být odňat svému soudci,“ dodává. Její rozhodnutí má klíčový význam nejen pro vývoj případu justiční mafie, ale vůbec pro to, abychom prověřili, jestli v Česku funguje právní stát. Mezi osobnostmi práva snad neexistuje ani jediná, která by rozhodnutí senátu soudkyně Žákové odebrat případ Ceplovi schvalovala. „Je to špatný výrok. Vyšší soud ukázal svévoli a porušil přirozený systém práva,“ říká například ombudsman Otakar Motejl. Stejný názor mají třeba renomovaný právník Jiří Přibáň, vedení tuzemské Soudcovské unie, známí advokáti. Jenže jejich názor rozhodnutí Žákové nezvrátí. Nový rozměr může dát případu justiční mafie právě stížnost Benešové k Ústavnímu soudu.

„Právo odvolat z případu soudce se do zákona dostalo poměrně nedávno, tak před čtyřmi roky,“ říká předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová. „Já i řada mých kolegů to od počátku považujeme za neústavní. Každý má právo na spravedlivý soud a možnost odvolat svévolně soudce tu spravedlnost zpochybňuje,“ říká Brožová. „Přece není možné, aby byli soudci odvoláváni a dosazováni do případů jen na základě rozdílných právních názorů. Jediné, co soudce může vyloučit z jednání, je vážné provinění, posvěcené a prokázané před kárným soudem,“ dodává Brožová.

„Já se k tomu nemohu vyjádřit, jak jsem se dočetl v novinách, paní Benešová se chce k nám odvolat, a tak to zřejmě budeme rozhodovat, takže to nemůžu komentovat,“ odpovídá předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. „Opravdu nemohu předjímat, jak rozhodneme,“ dodává soudce. Ani nemusí. Stačí si přečíst desítky nálezů Ústavního soudu. Na to, že Ústavní soud vrátí případ Ceplovi, se dá vsadit výplata. Podle kuloárových informací se soudcům Ústavního soudu – stejně jako Brožové – novela o možnosti odebrat případ soudci bez prokázaného závažného pochybení opravdu nelíbí. I podle Motejla a dalších právnických kapacit je možnost odebrat případ soudci, aniž kárné řízení prokázalo jeho chyby, nejspíš za hranicí zdejší ústavy.

Benešová má teď šedesát dnů, aby napsala ústavní stížnost. V Brně asi rozhodnou ještě letos a případ justiční mafie získá další dimenzi, posvěcenou prakticky nezvratným verdiktem Ústavního soudu. Rozsudek Vojtěcha Cepla budou muset brát vážně i ti, kteří s ním nesouhlasí. Argumenty, kterými dokládá „právo“ nazývat šest špičkových zástupců justice mafiány, budou muset být podrobeny zasvěcenější analýze než té, kterou předkládá Naděžda Žáková.

Pokud případ dostane nazpět Cepl (do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být případ přidělen jinému soudci), je otázkou, jak jej dál povede. Verdikt soudkyně Žákové mu v tomto směru nedává jasné instrukce a je možné, že Benešová nakonec Pospíšila i Topolánka ještě před soud dostane.

Vydejte signál, prosím

Vraťme se ale do žhavé současnosti. Údajná půlmilionová korupce Jiřího Čunka a hlavně to, co provázelo zastavení jejího vyšetřování, by nemělo zajímat jen soudce. Na tahu v objasnění věci jsou teď především policisté a tajná služba BIS a samozřejmě politici. Přestal v Česku fungovat právní stát? Ne, ale nefunguje automaticky, bez riskantního nasazení a lidského angažmá.

Policie může například prověřovat, zda nedošlo ke zneužití pravomocí – jak Topolánkem a jeho údajným „nátlakovým“ emisarem, náměstkem ministra zdravotnictví Markem Šnajdrem, tak Veseckou a Kučerou, případně dalšími lidmi. Úkolem BIS je zase podle zákona „získávat, shromažďovat a vyhodnocovat závažné informace důležité pro bezpečnost a ochranu ústavního zřízení státu“. A právě možné ohrožení nezávislosti justičního systému ze strany politiků a špiček justice je věc, kterou by se měla kontrarozvědka BIS zabývat.

BIS má informace o podezřelých schůzkách už minimálně od poloviny předloňského srpna, kdy na ně poprvé upozornil tento časopis. Teď k tomu přibyly ještě informace o další schůzce s cílem nátlaku na ministra Pospíšila. Ptát se, co dosud ve věci tajná služba podnikla, nemá cenu – BIS konkrétní případy nikdy nekomentuje. Avšak vzhledem k účelu kontrarozvědky je na místě otázka, zda pokus manipulovat a znásilňovat justici ohrožuje ústavní zřízení státu. „To je správná otázka,“ říká mluvčí BIS Jan Šubrt. „Já na ni ale nebudu odpovídat.“ Podle kuloárových informací se BIS případem vzniku a fungování justiční mafie nicméně vůbec nezabývá.

A policie? Mohla by například prověřit případné zneužití pravomocí ze strany premiéra nebo nejvyšší žalobkyně Vesecké či soudce Kučery. Analyzují si tedy detektivové nějak veřejně dostupné informace o tajných nátlakových schůzkách? Požádali například premiéra Topolánka či ministra spravedlnosti o podání vysvětlení? „Doposud zveřejněné informace nezakládají povinnost zahájit prověřování,“ říká mluvčí kriminální policie Pavla Kopecká. Jaká jiná informace by tedy „povinnost zakládala“, když ne ta, že lidé z okruhu premiéra se mohli pokusit zastavit pro vládu nebezpečný případ? „To vám nedokážu modelovat.“

Od kontrarozvědky ani policie se zatím tedy podle všeho nedá čekat, že by nás významně posunuly v pochopení politické manipulace justice a případném podílu premiéra a dalších lidí na ní. Další možnost akce mají v rukou politici. Ministr Pospíšil se na začátku justiční mafii vzepřel, nedávno vystoupil v prospěch jednoho – kvůli justiční mafii šikanovaného – žalobce a jako jediný z „namočených“ politiků projevil odvahu, když „nátlakovou“ schůzku veřejně nepopřel. Chystá tedy v cestě za očistou justice další kroky? Například odvolání Renaty Vesecké? A nenastal teď v souvislosti s odejmutím případu soudci Ceplovi čas, aby o pozadí manipulace otevřeně a detailně promluvil? Podle řady indicií ví daleko více, než dosud řekl.

Zjistit od ministra to přímo nejde, na SMS žádosti o rozhovor neodpovídá a po své mluvčí Veronice Ludvíkové pak jen stručně vzkazuje, že nyní „nebude věc komentovat“. Podle kuloárových informací Respektu od Pospíšilových stranických kolegů je prý ministr „odhodlán otevřeně promluvit“ jen v případě, bude-li muset svědčit pod přísahou, tedy u soudu nebo před parlamentní vyšetřovací komisí.

Premiér Topolánek svůj podíl na politickém manipulování případu Čunek odmítá, vážné indicie, že to dělali lidé kolem něj, tu ale jsou. Ptal se tedy na vysvětlení Marka Šnajdra, člověka, který údajně měl jeho jménem na ministra spravedlnosti naléhat, aby Čunkovo vyšetřování pomohl zastavit? A podpoří k objasnění své úlohy v kauze návrh opozice na zřízení parlamentní vyšetřovací komise? Podobně jako od ministra spravedlnosti, ani od premiéra nelze odpovědi získat – na zaslané dotazy nijak nereaguje. Před týdnem žádost o odpověď odmítl s tím, že „na žádné otázky odpovídat nemíní“, neboť „bojuje proti zlu“ a novinářského tazatele považuje za svého „nepřítele“.

Premiér si podobný luxus zatím mohl dovolit, jeho straničtí kolegové ani nikdo z koalice po něm zatím žádné vysvětlení nežádali. V případě členů ODS se na tom ani po odhalení tajné schůzky u ministra spravedlnosti nic nemění. U zelených, jedné z menších koaličních stran, však teď dochází k viditelnému posunu v neprospěch premiérovy mlčenlivosti. „Značně to ohrožuje důvěryhodnost vlády, rozhodně to nenecháme jen tak přejít,“ říká ministr školství Ondřej Liška (zelení). „Příští týden budeme žádat premiéra o jasné vysvětlení. Je nutné obnovit důvěru v justici, prvním krokem by mělo být odvolání paní Vesecké. Jestli k tomu nedojde, jsme připraveni podpořit vznik vyšetřovací komise k téhle věci.“

Vytvoření parlamentní vyšetřovací komise k objasnění politických manipulací v kauze Čunek nyní navrhla opoziční ČSSD. „Otázek je celá řada,“ říká bezpečnostní expert strany Jeroným Tejc (ČSSD). „Věděl premiér dopředu o nátlakové schůzce směřované na ministra spravedlnosti? Proběhla z jeho vůle? Když ne, ptal se na to náměstka Šnajdra? Proč vůči němu nevyvodil jasnou zodpovědnost?“ ODS pro komisi hlasovat nebude s tím, že premiérovi a lidem kolem něj členové strany „věří“ a „nemají potřebu si tu důvěru nějak potvrzovat či ověřovat“. Zelení, část lidovců a komunisté naopak pro komisi zřejmě ruku zvednou. Je tedy velká šance, že vznikne a pomůže nás přiblížit pochopení, kdo a jak justici manipuloval.

Komise ale dnes není jediná platforma, která může vnést do justiční manipulace jasno. Profesní organizace soudců chce tento týden jednat o věci s ministrem Pospíšilem i nejvyšší státní zástupkyní Veseckou a podle svých členů po nich bude požadovat jasné objasnění případu a vyvození odpovědnosti vůči všem, kteří se na manipulaci podíleli.

A pak je tu už zmiňovaná ústavní stížnost Benešové. Nemůžeme předjímat, jak rozhodne Ústavní soud. Řada zástupců justice však mimo mikrofon naznačuje, že případ justiční mafie začíná silně znevěrohodňovat jejich stav a že nastal čas se bránit. „Stěží můžeme sepisovat nějaké petice proti rozsudku Žákové. Rozhodnutí soudce je nezávislé a svobodné. Ale systém musí začít vydávat signály, že funguje. Pokud se věc dostane k Ústavnímu soudu, bude to jen dobře,“ říká Iva Brožová. Zjednodušeně řečeno, rozsudek Žákové sice na první pohled vypadá, že je kauza šesti justičních mafiánů zametena pod koberec. Ve skutečnosti se ale otevřela cesta k nálezu Ústavního soudu, který může okolnosti provázející vyšetřování korupce Jiřího Čunka pojmenovat poměrně přesně.

KDO JE V POZADÍ

Manipulaci justice odstartoval – jak dnes víme – dva roky starý nátlak na ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby pomohl zastavit vyšetřování lidoveckého vicepremiéra Jiřího Čunka. K šéfovi spravedlnosti, kterého doprovázel ještě jeho tehdejší náměstek František Steiner, se podle informací Respektu ohlásil blízký premiérův politický spojenec Marek Šnajdr a předložil mu k podepsání dokument, který pomocí právních kliček de facto znamenal stop Čunkovu vyšetřování. Pospíšil se tlaku vzepřel, a tak byl vicepremiérův případ následně zastaven přes nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou.

Zájem premiéra na zastavení případu byl jasný. Koaliční zelení tehdy žádali, aby trestně stíhaný Čunek odešel z vlády, on však odejít odmítal a Topolánek jej kvůli lidovcům nechtěl sám vyhazovat; vyhlásil proto, že jej odvolá až v případě, že se trestní stíhání promění v žalobu. Vzhledem k tomu, že přesně do tohoto bodu Čunkovo vyšetřování rychle směřovalo, podráždění lidovci prohlásili, že bude-li Čunek odvolán, nepodpoří jejich strana balík reforem veřejných financí, k jehož přijetí byly v té době potřeba právě hlasy lidovců. Na „záchranu“ vlády a tím pádem i premiéra proto vstoupili do Čunkova vyšetřování Topolánkovi lidé. Případ byl zastaven, reforma prošla a premiér mohl dál vládnout.

PO TOM NEPÁTREJ

V rozsudcích Vojtěcha Cepla a Naděždy Žákové vztažených k případu justiční mafie se setkaly dva naprosto rozdílné právnické světy. Ten první má evropské rozměry. Soudce Cepl dostal na stůl případ zásadní jak z hlediska společenského, tak politického i právního dopadu a dal si na něm záležet. K procesu pozval kamery, vše probíhalo veřejně. Soudce Cepl – na rozdíl od většinové tuzemské praxe – hledal sám důkazy ve prospěch obou stran. Při soudu to někdy vypadalo, že hledá a zveřejňuje důkazy, které měla navrhovat Marie Benešová a nenavrhla je.

Cepl nakonec dospěl k názoru, že všechny nepřímé důkazy ukazují na to, že šest vysoce postavených právníků spolupracovalo na likvidaci vyšetřování kauz, týkajících se Jiřího Čunka, způsobem, který se dá nazvat mafiánským. Svá zjištění zveřejnil v přehledném zdůvodnění rozsudku. Obdoba Ceplovy argumentace se dá často najít v rozsudcích Ústavního soudu.Naopak Žákovou a její kolegyně ze senátu tohle Ceplovo rozkrývání případu rozhořčilo. Vadilo jim, že soudce sám hledal důkazy, že objevoval a do usnesení o rozsudku zahrnul výsledky svých pátrání, o něž ani jedna ze zúčastněných stran nepožádala. Rozsudek Žákové není nijak překvapivý. Způsob jejího právního myšlení, že by se soudce neměl pouštět do objasnění podstaty sporu, ale jen zvážit důkazy jedné či druhé strany, sdílí mnoho soudců a většina do procesu ani nepřipustí způsob argumentace a vedení procesu, kterou zvolil Cepl.

Problém rozsudku soudkyně Žákové ovšem, jak už bylo řečeno, není v návratu věci nižšímu soudu; problém je v tom, že byl případ „nižšímu“ soudci rovnou odebrán. Jediné zdůvodnění soudkyně Žákové, proč to udělala, je, že Ceplův rozsudek je právně nesrozumitelný. To ovšem nemůže obstát. „Nikdo,“ říká dlouholetý praktik a dnes ombudsman Otakar Motejl, „nemůže sebrat nižší instanci případ jen proto, že nerozumí soudcově právní argumentaci.“

(Respekt, www.respekt.cz)