Duben 2009

Bludné kolo nevinných obětí

Alexander Tomský

V komplikované síti myšlenek Pavla Barši (Nepodporujme Izrael bezpodmínečně (LN 14. 01. 09) se ztrácí pravdy jednoduché a zásadní. Tvrdí totiž, že útok na Gazu evokuje falešný obraz Izraele jako “nevinné” oběti, jež se musí bránit před “krvelačnými” teroristy.

Všimněme si emocionálních adjektiv nevinný a krvelačný, které mají zastřít základní fakta. Všichni víme, že na Izrael z neokupovaného území už léta dopadají rakety, které mají jediný cíl - zabíjet civilní obyvatelstvo. Nejsou sice příliš účinné, ale o genocidním záměru jejich původců nemůže být pochyb. Vládu Hamásu, která neuznává existenci Izraele, považuje za teroristy dokonce i EU, která už dávno není Izraeli nakloněna.

Jádrem sporu není vymezení hranic, jak říká Barša, nýbrž fakt, že fanatici považují celé území Izraele za okupované a všechny obyvatele, včetně dětí a žen, za legitimní cíl. Proto využila vláda Gazy příměří k dalšímu získání účinnějších střel s delší dráhou letu. Proto také je většina raket odpalována v sobotu, kdy nejsou děti ve škole.

“Odpůrci Izraele,” jsou podle pisatele “organicky vkořeněni v podrobeném obyvatelstvu.” Jaké podrobení, když není Libanon ani Gaza pod Izraelskou okupací! Zřejmě tady jde o podvědomý eufemismus a výraz “vkořeněni” si musíme přeložit jako skryti za zády civilního obyvatelstva, zvláště v nemocnicích, školkách a mešitách, aby při útoku Izraelců došlo pokud možno k co největším ztrátám civilního obyvatelstva.

Je známo, že se Izraelci snaží, aby ztráty na životech byly co nejmenší, většinou varují předem, dobře totiž vědí, že s pozůstalými budou muset dlouhodobě spolužít. To Hamás se snaží, aby poslal co nejvíce žen a dětí do cesty izraelským střelám. Viděl jsem snímky, jak je nahání na střechy ohrožených objektů. Hamás může žít jenom z toho, že evokuje obraz civilního obyvatelstva jako nevinné oběti. V Gaze žije v táborech stále ještě polovina obyvatel území, většinou pravnuků původních vysídlenců, protože jim kdysi Egypt odmítl občanství a jedinou ekonomikou je dodnes zahraniční pomoc.

Barša mluví o izraelském roztáčení bludného kruhu násilí. Měl by spíš mluvit o bludném fanatismu džihádistů. Nemám však pocit, že po téhle vyprovokované prohře nebude Hamás v podobné pozici jako Hizbolláh v Libanonu. Vždyť téměř polovina obyvatel Gazy Hamáz nevolila natož džihád, a stejně jako většina Libanonců si řeknou: stálo to za to? A z Libanonu jak známo už dva roky žádné rakety vystřelovány nejsou.

Tragédii dětí v tomhle nekončícím konfliktu nejlépe kdysi vyjádřila premiérka Izraele Golda Meirová: „Můžeme Arabům odpustit, že zabíjejí naše děti, nemůžeme jim ale odpustit, že nás nutí zabíjet jejich děti. Mír zavládne teprve tehdy až své děti budou milovat více než nenávidí nás.“

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)