Květen 2009

Je slušnost šmouhou na tváři?

Vladimir Cícha

Nemám vůbec pochybností o tom, že se v Čechách za posledních dvacet let mnoho změnilo k lepšímu. Jeden to může pozorovat v obchodech i úřadech. V různé míře, ale rozdíl od totalitní minulosti, od časů, které pamatuji, je znatelný. A zdá se mi, že to je více patrné v chování mladší generace.

Měl jsem zato, že lidé kolem novin a to takových jaké jsou Literární noviny, které, ač už 40 let žiji v Kanadě, rok co rok odbírám a čtu, tedy většinu každého čísla, jsou zdatní i ve věci společenského obcování. Ale dozvídám se také o věcech, které zpochybňují jistou očekávanou radost a ocenění změny poměrů v zemi. I náš krajanský tisk podává o tom něco informací. Je to smutné a nemělo by tomu tak být. Já si ale, snad naivně, sliboval změnu k lepšímu i v komunikaci s domovem. O svém zklamání v tomto směru malý příklad.

Ve zmíněných Literárních novinách se mnohdy autor Roman Sikora netají s horlivou kritikou Spojených států amerických. A tak jsem mu napsal přívětivý e-mail, zda by nemohl sdělit něco důvodů, které jej k takovému postoji vedou. Po čase došla od redakce zprávička, že pan Sikora je na dovolené, ale rozhodně po návratu odepíše.

Po návratu rozhodně nenapsal nic a mezitím syn velikána českého písemnictví pan Ondřej Vaculík napsal dlouhý článek o nepokojích s cikány v severních Čechách. Dovolil jsem si mírně diskutovat v domnění, že syn je obrazem svého otce, který kdysi jako jediný reagoval na můj dopísek do LN, odpoví.

Och, och, jak naivní to pomyšlení! Dovolil jsem se už dvakrát v redakci otázat, proč věci se nedějí, jak by se dle Gutha-Jarkovského a jiných (K. Čapek, kupř.) dít měly, ale výsledkem bylo jen mlčení. Nula. A to navzdory dnes tak snadné elektronické komunikaci.

Třeba říci, že můj přístroj mi nesdělil, že moje e-maily nebyly dodány. Takže dorazily k adresátovi v pořádku. Pravda, dnes máme, bohužel, poněkud větší starosti. Nevím ale, zda je to důvodem k tomu, aby vymizela taková běžná slušnost odpovídat na dopis, a to navíc lidmi, kteří jsou považováni za zdatné ve společenském obcování.

Bohužel, počínání, vlastně nečinnost Literárních novin jen mi opětovně sděluje, že oněch dvacet let života v solidnějším společenském systému, než byl ten minulý, se valně neprojevilo u mnoha jedinců, jejichž práce a jména nejsou čtenářstvu neznámy. O to je vše dosti smutné. A pro letitého odběratele LN a to i zde v Kanadě (nevím, kolik podobných odběratelů tady existuje) ještě smutnější konstatování.