Květen 2009

Pštros náš vzor

Otto Ulč

Snad každý s přístupem k internetu už víc než jednou se seznámil se záběry s britských ulic, s demonstrující muslimskou mládeží, s plakáty SMRT DEMOKRACII, ZABÍT KAŽDÉHO, KDO URAZÍ ISLÁM, KALIFÁT V EVROPĚ ZVÍTĚZÍ – přemnoho takových, neméně hrozivých požadavků. Policie nečinně přihlíží, zaručuje svobodu projevu svým zarputilým nepřátelům.

The Economist informuje (28. 2. 2009), že islámští extrémisté přiměli britské bezpečnostní složky věnovat jim většinu (75%) svého času a energie, a mnohým teroristickým iniciativám se podařilo zabránit jen v poslední chvíli. Po seznámení se statistikami a předpokládaným demografickým trendem se situace lepšit nebude. V roce 2001 census ve Velké Británii napočítal 1,6 milionů následovníků Alláha. V současné době se již zmnožili na 2,4 milionů.

Leninská otázka: Co dělat? Mateřská země se bohužel neinspirovala současným postojem své bývalé trestanecké kolonie Austrálie. Tam bývalý premiér John Howard a též jeho nástupce Kevin Rudd, z opozičního politického tábora, velmi zřetelně oznámili muslimům bažícím po šaríi a takových zvyklostech, že přistěhovalci a ne Australané se musí přizpůsobovat. Ano, odmítáme si dělat starosti, že bychom vás tím urazili. Je to naše země, kultura, způsob života, zde máte možnost se stát jeho součástí. Naučte se její řeč a tou je angličtina. Nikdo vás přece nenutil sem přijet, vy jste sem chtěli, země vás přijala. Jestliže s tím máte potíže, odjeďte.

V Británii se dala přednost usmiřovačkám v chamberlainovské tradici. Došlo k vytvoření výboru (task force) složeného z výkvětu muslimské komunity a výsledkem byl ústupek státu přenechávajícího výchovu mládeže, odlišné k nepoznání od obsahu výchovy sekulárně orientovaných škol. Madrassy náš vzor. Významný prelát anglikánské církve se již vyslovil ve prospěch aplikace některých předpisů muslimské šaríi.

Stát toleruje demonstranty hrozící zabíjením jinověrců, ale zabránil Geert Vildersovi, poslanci zákonodárci z Holandska, členské země téže Evropské unie, aby přiletěl na pozvání promluvit o tak akutních háklivých tématech. Ministryně Hazel Blears formulovala pozici vlády vůči nepřátelům svobody a demokracie, slovy spectrum of engagement, carefully calibrated to deal with individual circumstances. Mlžněji by se to snad vyjádřit ani nedalo.

Vláda si dodatečně ověřila, že jí stvořený muslimský výbor je napojen na Muslim Brotherhood, v Egyptě zrozenou a tam zakázanou organizaci, jakož i s intimními vztahy k pákistánským islamistům.

Významné sdělovací prostředky ve své patrně značné většině sympatizují s pštrosím postojem. Však proto se zdá převažovat názor, že Guantánamo je prostředí přetvářející neviňátka v teroristy, že britská zahraniční politika, její kolaborování se satanskou Amerikou, jsou tou pravou příčinou potenciálního či skutečného násilí na hostitelské půdě.

A pak jsme měli Gazu a iniciativu Izraele, jenž si troufl zasáhnout proti Hamasu, odpalujícímu rakety za hranice židovského státu. Vzájemný postoj a rozdíl v mentalitě a hodnotách perfektně vyjádřila karikatura: dva vojáci v pokleku s puškou proti sobě namířenou. Ten izraelský má dětský kočárek za zády, ten palestinský má kočárek před sebou.

Od malovánky teď k realitě: Když Izrael zjistil, že ta která budova byla též skladištěm raket, obyvatelům se zpravidla telefonem dostalo varování, s výzvou do patnácti minut místo opustit. To však stačilo Hamasu poslat ženy a děti na střechu jako rukojmí a ochranné štíty.

I to přispělo k disproporcím způsobených ztrát na životech. Mravní rozhořčení propukla na mnoha adresách. Pochutnejte si na interview v BBC s izraelským politikem Benjaminem Natanyahu.

BBC: „Vysvětlete, jak je možné, že v konfliktu v Gaze daleko víc Palestinců než Izraelců bylo zabito.“

Netanyahu: „Jste si jist, že chcete zahájit rozhovor tímto směrem?“

BBC: „Proč ne?“

Netanyahu: „Protože za druhé světové války padlo víc Němců než Britů a Američanů dohromady, a přitom přece není pochyb, že válku zavinila německá agrese. A v reakci na německé bomdardování Londýna v roce 1940, pak v Evropě 13. února 1945, kdy o výsledku války bylo rozhodnuto, Britové zbytečně zničili celé město Drážďany, k smrti upálili víc německých civilistů, než byl počet lidí, zabitých v Hirošimě. Navíc bych vám mohl připomenout, že v roce 1944, když vaše RAF se snažilo bombardovat velitelství Gestapa v Kodani, některé bomby minuly svůj cíl a zasáhly dětskou nemocnici, 83 dětí tam zahynulo. Měl byste třeba ještě nějakou jinou otázku?“

Na chamberlainovské postoje nemá Anglie ovšem monopol. Sice byl zakázán vstup na její území Geertu Wildersovi, holandskému zákonodárci už od roku 1998, ale tamtéž v onom Nizozemí katolický biskup Martinus Muskens se v televizním projevu svěřil se snahou naléhat na své ovečky, aby se též modlily k Alláhovi, a tak se přispělo ke zdárné koexistenci s muslimy. (Zdroj: Catholic World News, citoval Newsmax, 7. 10. 2007).

Z oněch víc než dvou milionů muslimů, nejeden se buď narodil, nebo byl naturalizován na půdě pohostinného Albionu, a v USA aby si dělali starosti, kdo že k nim bez víza zavítá. Ovšem i Američané dovedou být štědří: nejen Guantánamo, ale třeba i univerzita Yale, jedna z nejprestižnějších, kde si velice pečlivě vybírají mezi početnými zájemci o studia. Přednostně tak například uspěl Sayed Rahmatullah Hashemi, významný funkcionář Talibanu. (The New York Times,7. 5. 2006).

Sychravý severský stát Minnesota, jehož původní evropští pionýři pocházeli ze Skandinávie a také z našich českých končin, v posledních letech se stal adresou víc než sta tisíc běženců ze Somálska, státu dokonale zdecimovaného, nefunkčního, který přitahuje rostoucí počet zájemců z amorfní Al-Kájdy. Mnozí se již stali naturalizovanými Američany, někteří se s americkým pasem vracejí do rodného regionu, též al-Kájdě naslouchají a již se dočítáme o případech, kdy se jim v nové roli natolik zalíbilo, že přivítali úděl sebevražedného útočníka. Jestliže terorismus tam, proč ne teď tady doma v Americe?

Jak v takovém případě budou reagovat zdejší úřady? Na otázku nemohu posloužit radostnou odpovědí. Stav věcí je povážlivější, než bych se byl pesimisticky domníval. Konzervativní publicista Sean Hannity ve svém pravidelném televizním programu (TV-Fox, 16. 2. 2009) uváděl téma Muslim Terrorist Camps in America, videozáznam (6 minut, 1 vteřina), pořízený zdrojem Christian Action Network, jsem si znovu přehrál a zíral: v této zemi prozatím existuje 35 takových training camps, na rozloze až 300 akrů, s provinčními centrálami v Kanadě, Michiganu, Jižní Karolíně a také v New Yorku, v městysi Hancock, pouhou hodinku jízdy od mé zdejší trvalé adresy. Říkají si Alláhovi vojáci (Soldiers of Allah), trénující se v guerilla warfare tactics, kladení výbušnin, vraždění stráží,jak správně uškrtit, hrdlo podříznout. Přepady, zmocnit se automobilů, únosy obětí. Oficiálně jsou součástí organizace Muslims of America, což je formální firma jejich skutečné báze jménem Jamaat ul-Fuqra, sídlem v Pákistánu. Nejvyšším velitelem v USA je šejk Mubarak ali-Ganali, pákistánský občan, s dobrou znalostí angličtiny. Jeho následovníci jsou přesvědčeni, že je přímým potomkem Mohameda, že je jeho současným mluvčím. Cílem je ovšem spustit domácí džihád.

Součástí tohoto videa bylo interview s Martinem Mawyerem (Christianaction.org). Informoval o své návštěvě celkem sedmi výcvikových táborů. Mínil pídit po jejich názoru na záměry šejka, ale kloudné odpovědi se nedočkal.

Hannityho otázka: „Proč americká vláda něco takového dovoluje?“

Odpověď: „Už víc než dva roky se takto přeptáváme a slyšíme řadu důvodů – zejména že mají ochranu, zaručenou jak ústavou federální, tak jednotlivých států. Že bezpečnostní orgány v terénu mají ruce svázané a jsou si ovšem vědomy závažnosti situace – na rozdíl od centra ve Washingtonu. Též bych jako důvod v podobě mocné, ve svých důsledcích zkázonosné organizace ACLU (American Civil Liberties Union), miláčka těch politicky nejkorektnějších kruhů.

Dlužno dodat, že zmíněný šejk měl notný podíl na kruté smrti amerického žurnalisty: Daniel Pearl s ním měl v Pákistánu schůzku, z níž se již nevrátil, hlavu tomuto židovi uřízli a dokumentární video pořídili. Nevím, s jakým zdůvodněním by ACLU přišla, ale jistěže by se něco našlo.

Pštrosové, Chamberlaini, sebevrazi? Vyberte si. Jak se zachovat? Sympatizuji s tím, co pravil Cicero: „Dobrodiní prokázané špatnému člověku je špatným činem.“