Květen 2009

Úroda čestných doktorátů

Otto Ulč

Někomu z pamětníků starší generace třeba ještě bude povědomé jméno Josefa Plojhara: katolický kněz a komunistický kolaborant, dlouholetý člen poúnorové vlády, ve funkci ministra zdravotnictví, tedy hodně dávný předchůdce početných nástupců až po nynějšího Julínka. O Plojharovi se ledacos vyprávělo – nejen že si potrpěl na ženské a obžerství, ale natolik se strachoval řádění přírodních živlů, že na blesky a hromobití reagoval na ministerstvu zapálením svíčky, oné hromničky.

Za pravdivost takové informace neručím, na rozdíl od tvrzení, že v tisku za jeho jménem vždy následovala písmena h. c. – honoris causa. Označení tohoto padoucha čestným doktorátem. Asi jakého doktorství? Že by lékařství nebo snad tmářské nevědecké teologie?

Po úprku z totalitní klece jsem za Atlantikem četl o poctě, jíž byl na Karlově univerzitě obdařen íránský šáh Reza Pahlevi, krátce před tím, než ho ajatolláh Chomejni smetl, z trůnu vypudil. Podobnou či dokonce stejnou poctu okusil habešský neguš, etiopský císař Hailé Selasie. On před svým svržením na oplátku v Praze dekoroval Antonína Novotného řádem královny ze Sáby.

V současné době se čestných doktorských titulů vyskytuje požehnaně. Dočetl jsem se, že v jedné ze svých četných publikací Václav Klaus tato svá ve světě posbíraná ocenění zveřejnil, otisknuta v plné kráse, jen ať se národ podívá a podiví, kolik že jich má. Václav Havel, jeho prezidentský předchůdce, jich patrně posbíral ještě víc (jedné takové slávy, a sice v městě St. Paul ve státu Minnesota, jsem se zúčastnil), ale tuze pochybuji, že on by je předkládal k obdivování.

Sol Linowitz, někdejší předseda kolosu Xerox a pozdější velvyslanec u Organizace amerických států, všeho všudy posbíral 64 takových doktorátů. Hollywoodský komediant Bob Hope jich měl ještě víc. A hromobití a blesků se strachující kolaborant Plojhar jen ten jeden.

Kdy a kde došlo ke zrodu tak bizarního obyčeje v patnáctém století v Oxfordu takto obdařivšího biskupa ze Salisbury. Po řadu dalších století takové pocty se dostávalo vědcům a v některých případech i umělcům, ne však vládcům, politikům. Benjamina Franklina tak ocenili dvakrát (St. Andrews a Oxford), ne však pro jeho činnost diplomatickou, ale jako vědátora, potýkajícího se s mystérií elektřiny.

Některá vysokoškolská učení jako například University of Chicago se nadále drží tradice neobdařovat politiky, průmyslníky, finančníky, osobnosti takto sebevíc zasloužilé. K udělování pocty dochází při promocích, kdy vybraný kandidát pronese k absolventům tzv. Commencement address. Události předchází různá vystoupení, slavnostní večeře, značná mediální pozornost. Poněkud jsem se takto angažoval na naší škole (Binghamton University), když došlo k ocenění tří kandidátů se značně odlišnými zásluhami: Stephen Jay Gould, paleontolog, laureát Nobelovy ceny, Brian Urquhart, dlouholetý nejvyšší international servant v OSN, a Josef Škvorecký, jehož českému čtenáři není třeba představovat. Začátkem devadesátých let mě kontaktovala jedna college v New Jersey s návrhem pozvat a takovým doktorátem obdařit Alexandra Dubčeka. Než se ale záměr mohl uskutečnit, zasáhl osud, havárie tam někde u Humpolce na dálnici.

Univerzitní administrátoři se značně rozhlížejí po mecenáších, ochotných za poctu udělením čestného doktorátu přispět obnosem deseti či třeba i sta milionů dolarů, jak se nezřídka stále stává.

Joseph Epstein, publicista a dlouholetý univerzitní pedagog, v eseji zabývající se tímto tématem (The Weekly Standard, 26. 5. 2007) vysvětluje posléze vypuknuvší inflační trend iniciativou takto oceňovat mediální celebrity, žurnalisty známé národu zejména z televizní obrazovky. Snad úplně prvním z početně tak poctěných se stal Walter Cronkite, dlouholetý tzv. anchor společnosti CBS-TV. Zejména hollywoodským celebritám, angažujícím se v pokrokových kauzách, se začaly hrnout takové pocty – Paul Newman, Robert Redford, například. Přehlédnuta nezůstala ani Jane Fonda, bojovnice za světový mír, byť jen určitého zaměření.

Jako i v tolika jiných oblastech veřejného počínání, i zde se již uplatňuje tvrdý zákon politické korektnosti, který vyžaduje správné porcování pocty, aby se vždy dostalo na příslušníky menšin a ovšem i na ženy, jakkoliv již třeba jsou početní většinou. Lze-li se prezentovat víc než jedním takovým plusem, tím lépe pro kandidáta. Takto oceněná černošská básnířka Maya Angelou, bez jakéhokoliv vyššího vzdělání, se teď s oblibou prezentuje jako Dr. Angelou.

I politicky korektním činitelům je třeba obezřetnosti. Například prestižní univerzita Northwestern v Evanstonu, severní části Chicaga, si vybrala reverenda Jeremiah Wrighta, ideologicky intimně po dobu dvaceti let spřízněného přítele a rádce prezidentského kandidáta Baracka Obamy. Poté, co došlo k přílišné publicitě jeho nehorázných rasistických bludů, rektoru univerzity nezbylo, než odeslat dopis s rozpačitým odpozváním. Ještě hůř dopadly instituce jako například univerzita ve skotském Edinburghu a univerzita v Massachusetts (Boston), obě obdařivší takovým doktorátem odpudivého zimbabwského diktátora Roberta Mugabeho.

V porovnání aby se dala přednost nevýznamné Southampton College na Long Islandu, kde graduanti prosadili udělení čestného doktorátu žabáku Kermitovi z populární televizní Muppet show.

Kolují všelijaké takové legrácky, jako například spíš pábitelské tvrzení o texaském olejářském magnátovi, který značně potřebné škole nabídl sto milionů dolarů za ochotu poctít čestným doktorátem jeho oblíbeného koně.