Květen 2009

V poušti jen dvě nohy stály...

Ross Hedvíček

Když mi bylo tak dvanáct nebo třináct, byl jsem nepopiratelně divné dítě. Tehdy jsem byl ještě normální velikosti, do těch dvou metrů jsem vyrostl až po patnáctém roce, ale tak nějak společensky jsem rozhodně nebyl "platným členem kolektivu svých vrstevníků". Byl jsem samotářské dítě, volné chvíle jsem trávil v malé chatě dětských rozměrů (něco jako zahradní domek pro trpaslíky), kterou mi můj otec postavil až na úplně zadním konci naší rozlehlé zahrady po vzoru Foglarovy knížky Chata v Jezerní kotlině. Jenže tam nebylo žádné jezero ani kotlina, jen divočina Hruškovy zahrady a mlýnská strouha.

Foglar mne v těch letech naprosto okouzlil. Měl jsem všechny jeho staré knížky (z antikvariátu) a se spolužákem Pavlem Krmencem jsme si listovali ve svázaných časopisech Vpřed, které patřily jeho otci, to se v antikvariátě koupit nedalo. Svým neustálým čtením jsem si v tom věku taky uhnal brýle a ostatní děti mi nadávaly do "cvigroňů", ale jen dokud jim nedošlo, že tenhle cvigroň je takový malý vzteklý Old Shatterhand s brejlema a je lépe se mu obloukem vyhnout. Můj následující tělesný vzrůst to jen dotvrdil a tak se do mne nikdo nesral a já jsem mohl dál být samotář, což mi naprosto vyhovovalo.

V té době, okolo toho dvanáctého roku, jsem už pasivně (uměl jsem číst a psát, ne mluvit) ovládal angličtinu, protože už coby dvanáctiletý a šestiletý veterán (začal jsem tam chodit v šesti letech) Městské lidové knihovny v Kojetíně jsem dospěl k názoru, že jsou i jiné věci k vedení než ty, co jsou popsány v češtině - a to jsem ještě netušil, že existuje cenzura. A protože asi každý dvanáctiletý je určitě romantik, tak jsem i já četl romatické básníky - Williama Wordswortha, Johna Keatse, Samuela Taylora Coleridge (Rime of the Ancient Mariner - to bylo žrádlo!) a hlavně Percy Bysshe Shelley - jo v angličtině, zase si sedněte. Zase jsem v antikvariátě objevil i český Fischerův překlad, ale to nebylo ono. Krása se nedá překládat. Hltal jsem všechny detaily, netuše, že jednou se i já budu plavit na moři na dohled od Livorna, kde se Shelley v roce 1822 utopil.

A tak jsem si užíval poezie v angličtině - chvíli jsem si hrál na Indiány, pak četl Foglara, E. T. Setona a nakonec třeba Lorda Byrona nebo Shelleyho a k tomu poslouchal Radio Luxembourg a Svobodnou Evropu na tranzistoráku Doris (stál pět set korun, to byla pálka jako svině!). No uznejte, to kdyby na mne tehdy prasklo, tak mne dali do ústavu na převýchovu nebo do nějaké dětské vesničky ke Škrlům nebo něco podobného.

Moje oblíbená báseň Ozymandias je vlastně báseň (mezi námi odborníky je to sonet, ne ten magneťák, to byl Sonet Duo) o soše egyptského faraóna Ramsese II:

Ozymandias

I met a traveller from an antique land

Who said: "Two vast and trunkless legs of stone

Stand in the desert. Near them on the sand,

Half sunk, a shattered visage lies, whose frown

And wrinkled lip and sneer of cold command

Tell that its sculptor well those passions read

Which yet survive, stamped on these lifeless things,

The hand that mocked them and the heart that fed.

And on the pedestal these words appear:

`My name is Ozymandias, King of Kings:

Look on my works, ye mighty, and despair!'

Nothing beside remains. Round the decay

Of that colossal wreck, boundless and bare,

The lone and level sands stretch far away.

A maturitní otázka 32 byla: Proveďte rozbor básně! Odpověď je: Báseň Ozymandias naříká nad nevyhnutelným úpadkem všeho lidstva a lidského činění.

No a ten úpadek mi přišel na mysl, když jsme nedávno v cs-clubu diskutovali rádiovou stanici Svobodná Evropa. Nějak mi připadlo, že Rádio Svobodná Evropa se tak nějak podoba zborcené soše faraóna Ozymandiase a tak nějak nám říká, že to všechno bylo vlastně na prd.

Trochu historie pro českou nevědomou mládež. Rádio Svobodná Evropa (RFE) se kácelo v prach pouště ve třech fázích. Napřed bylo období 1951 až 1972, kdy stanici řídila a financovala CIA a všechno jakž takž fungovalo. Pak přišlo období 1972 až 1993, kdy RFE patřila nominálně pod State Department - už jen z toho titulu to nemohlo dobře fungovat. Zvažte jména jako Milan Schulz, Martin Schulz, Lída Rakušanová, Karel Moudrý, Sláva Volný, Karel Kühnl, Egon Lánský. A pak přišlo přestěhování RFE do Prahy na návrh Václava Havla (další z mnoha jeho hříchů), kdy už žádní antikomunisté v redakci nebyli a redakce byla naopak zalidněná dětmi nomenklaturních komunistů a lidmi s opravdu podivnými názory - jako Hoffman, Šimečka nebo Žitný. Americký Congress přestal financovat RFE k 30. září 2002 a RFE se tím dnem sloučila s Českým rozhlasem - a stala se z ní ČRo 6, kam přešla i část redaktorů. Nepřipadá vám to jako dobrovolný vstup do JZD? Mně ano.

Ostatně, komunisté a levičáci toho druhu byli ve stanici rozlezlí už v předchozí fázi: Tohle mne napsal jeden pamětník, který nechce být jmenován, ale jak už je o mně známo, není to žádný bullshit, mám to náramně vyfutrované:

CS-CLUB: No, co byla RFE/RL v Mnichově? Semeniště konfidentů bolševických tajných služeb. Odhadem v cs-oddělení bylo vždy tak 25-40 % spolupracovníků StB, vyskytovali se spolupracovníci KGB, ale těch bylo málo. Nejvíce infiltrována byla oddělení RL, zejména ruské - zde byla pravděpodobně více než polovina agentů KGB. To je jedna věc. Druhá věc byla silný příklon cs-oddělení doleva, zejména v politických pořadech. Dělejte proti tomu něco, když tvoříte desetinu osazenstva redakce! Ať to počítám, jak to počítám, byli jsme tři - z toho také zástupkyně ředitele, hloupá a nevzdělaná jako vrata od stodoly, zato bigotní a že strachu, že přijde o své postavení, velmi udavačná (americkému vedení). Nejvíce práskal Egon Lánský (budiž mu odpuštěno, trpěl osvětimským komplexem), po něm hned ona. Veškeré negativní cz- a sk-vlastnosti byly v tomto mnichovském ghettu extrémně zesíleny. Nejvyšší objevený agent ve vedení RFE/RL (celé stanice) byl Vladimír Kusín, tchán Karla Kühnla. Otec K. Kühnla byl zase spolužák Gorbačova. Od Cummingse ze Security RFE/RL (místní pobočka CIA) pochází informace, která podražila nohy Kudláčkovi a jeho Českému deníku, že Venca Putinič, toho času na Hradě, a Vovka Dlouhý jsou agenty KGB. Jejich materiály nařídil utajit Clifton (Clinton) oplátkou za podrobnosti o své návštěvě v Praze dcery Marie Švermové (a Moskvy), které měla StB.

Ross Hedvíček: Stejně tak o tom Klausovi a Dlouhém se to dostalo i ke mně, ale z Congressu, kde to bylo projednáváno a bylo to asi tři týdny public record, než si Clinton uvědomil o co jde a nařídil to classified - nechápu ovšem jak to mohlo podražit nohy Kudláčkovi? Čím?

CS-CLUB: Kudláček informací o těch dvou kágébácích zjevil v Českém deníku - Klaus hned odřekl Českému deníku své články. Pak nařídil ministru průmyslu a obchodu Vovkovi Dlouhému, že žádný podnik nebude moci počítat s jakoukoli pomoci od ministerstva a státu, bude-li zadávat jakoukoli inzerci (zejména velkoplošnou) do Českého deníku. Tím šel Češky deník, později Češky týdeník do kytek - ke konci Kudláček měl roční ztrátu sedm miliónů korun. Od té doby se tomu říká syndrom Českého deníku nebo Kudláčkův syndrom. Kudláčkův syndrom se opakoval před několika lety, kdy šéfredaktor MfD Pavel Šafr napsal do listu relativně ostřejší článek o Paroubkovi. Ten jako premiér zavolal vydavatelům (Passauer Neue Presse). Ti se ze strachu ze ztráty podnikové inzerce sesypali a Šafra ihned vyhodili. Celkem za výhodných podmínek: šest let má dostávat plat plný plat šéfredaktora, ale nesmí napsat ani řádku, aniž by to nepředložil vydavateli k cenzuře.

CS-CLUB: Dnes Vovka (Vladimír) Dlouhý v Moravcově pořadu zastával názory, se kterými lze souhlasit. Jinak sis ještě nevšiml, že v cz-sdělovacích prostředcích vystupují téměř zásadně osoby průměrné až podprůměrné, hlavně přitakávající hlavnímu proudu? Například Václav Moravec je sám takovým bezzubým poštěkávajícím ratlíkem. Stačí jeho výkon srovnat s obdobnou diskusi na TA 3 v neděli večer od 20 h, kde si tázající žurnalista nebere servítky. Byl jsem onehdy svědkem diskuse mezi místopředsedou vlády Čaplovičem, Pálem Csákym a ještě jedním. Čaplovič se vyhýbal odpovědi na otázku položenou moderátorem. Ten se nedal a řekl: "Pán podpredseda vlády, na to som sa vás nepýtal. Odpoviete na moju otázku? Ked nie, odoberiem vám slovo."

Zejména v diskusích o moderní historii si dávají pozor, aby si nepozvali do studia někoho, kdo by jim z cz-dějin udělal kůlničku na dříví. Vladimír Kučera dostává čím dál více prostoru coby moderátor a přitom dobře ví, jak to vše bylo. Tomu se říká ekonomická prostituce - pro peníze z moderace pořadu, popřípadě z jejich dramaturgie, ze psaní scénářů a pod., se udělá vše. I pravda se znásilní.

Ross Hedvíček: Působení Rádia Svobodné Evropy z budovy bývalého Federálního shromáždění skončilo v listopadu 2008 a od ledna 2009 vysílá Rádio Svobodná Evropa (nebo spíš tedy těch pár neokomunistů, co ho ovládli) z nové budovy v Praze-Strašnicích, v té mentální a intelektuální poušti.

"A v poušti jen dvě nohy stály, obrovské torzo. Jinak nic nezůstalo. Do šíra kol obřích trosek, do nichž slunce pálí, písečná holá poušť se prostírá." Ano, to pořád mluvím o Rádiu Svobodná Evropa.