Květen 2009

Kdo tu neuplácí

Filip Černý

Rozumný kapitán by na lodi, která klesá ke dnu uprostřed bouře, jistě hledal díry, kterými zatéká. Jestliže čelíme globální hospodářské recesi, která připraví řadu podniků o existenci, lidi o práci a český stát silně zadluží, stojí za to připomenout, že kvůli katastrofálnímu rozsahu korupce ve státní sféře vyhazuje Česká republika každý rok desítky miliard korun na podplacené a zmanipulované projekty.

Jde nejméně o desítky miliard korun Transparency International (TI) se v roce 2004 pokusila odhadnout škody, které národnímu hospodářství způsobuje totální tma, jež zahaluje veřejné zakázky. Podle jejich tehdejšího vzorce bychom dnes dospěli k sumě přesahující 50 miliard korun, které jsou každý rok, jak píše TI, „vyloženy neefektivně“.

Jde o eufemismus pro konstatování, že tyto peníze zaplatí stát, kraje a obce jen proto, aby valnou část mohli rozkrást manažeři firem, klíčoví státní úředníci a politici. Osobně se domnívám, že odhad tohoto čísla je hluboce podhodnocený, a hned vysvětlím proč.

Jako novinář mám každodenní možnost se setkávat s lidmi, kteří jsou součástí úplatkářského systému, tak jak je v ČR udržován posledních 20 let. Hovořím o „systému“, protože tak to vyplývá z řeči lidí, kteří jsou inkognito ochotni o korupci provázející jejich práci mluvit. Systém má třeba podobu účetních položek, které developeři již standardně zavedli do svých podkladů, třeba jako vícenáklady na architekty. Tyto se zhmotňují v igelitky plné peněz, které dostává příslušný starosta a jeho strana. Bez igelitek se stavební povolení na velké projekty třeba v Praze vydávají málokdy. Systém má také podobu služeb, které stavební firmy poskytují klíčovým lidem na různých státních ředitelstvích. Úředníkům se budují domy a zahrady, platí se koníčky nebo svatby jejich dětí. Pomyslné vyvrcholení toho systému najdeme v lehkosti, s jakou se provládní „lobbisté“ pohybují po chodbách ministerstev. Tito výběrčí úplatků se nebojí zákona. To slušní lidé ve státní správě se bojí jich.

Jako novinář tedy často sedím s lidmi, co se pohybují uprostřed tohoto systému, a říkají třeba: „Víte, už je to zoufalý, v posledních letech si klíčoví hráči za přidělení veřejné zakázky řeknou klidně o třicetiprocentní podíl.“ S takhle vysokým spropitným se už samozřejmě nedá nic stavět. Ideální na protočení peněz jsou takzvané měkké projekty, které se obtížně měří, jako IT, software, školení nebo propagace. Zatímco Transparency International ve své studii počítala s koeficientem, podle nějž je 15 procent veřejných peněz přiděleno neefektivně, lidé z praxe tvrdí, že zmanipulovaných zakázek může být i 75 procent.

Hezké české slovo „strýčkování“ sice už používá málokdo, ale sám jev klientelismu překročil hranice státní správy. A tak se třeba ve sportovním marketingu uplácejí sponzoři (manažeři firem sponzorují vlastní kapsu), a dokonce i kumštýři už vědí, jak na to. Filmaři posílají část svých rozpočtů lidem od „partnerů“, za to, že oni poslali peníze na film.

Úplatkářství zcela ovládlo veřejný prostor díky tomu, že neexistují sankce. Připomínám, že ministr Langer dokončil celkovou paralýzu protikorupční policie a že případ Čunek jasně ukázal, že vláda dokáže zastavit trestní stíhání prominentů. Zároveň je nutné na rovinu napsat, že poslední vlády Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka neudělaly pro demontáž korupčního systému vůbec nic, dokonce se zdá, že se snažily ho udržet. Zajímavé je, že se tolerance prokorupčního směru týká vždy všech koaličních stran.

Celkové dopady korupce známe a nesou je všichni daňoví poplatníci: nekonečné předražování prací a zboží, za které stát platí, deficit veřejných financí a postupný rozvrat státem poskytovaných služeb. Každá díra v silnici, každá nedostatečná zdravotní pomoc, každý mizerný učitel, každá zavřená školka. Za tím vším je nedostatek peněz, které odčerpávají firmy specializující se na státní zakázky. Na cinknuté státní zakázky.

Teď, v době probíhající hospodářské krize, by stálo za to kapitána upozornit, že se voda do jeho lodi dostává nejen přes palubu, ale i z podpalubí. Ale jestli půjdete kapitána hledat, možná ho najdete v podpalubí, jak přidělává další díry.

(MFDNES)