Květen 2009

Potřebujeme facku

Václav Dolejší

Herec a moderátor Jan Kraus glosuje rok 2008 a prognózuje, co nás čeká.

Skončil osmičkový rok. To číslo bylo vždy pro české dějiny zlomové - lámaly se tedy naše dějiny i v roce 2008?

Ne. Mě to trošku rozesmává. Jako by jediné, na co Češi věří, byly osmičky. Já k tomu moc důvěru nemám. Prezident to také říkal, že nás čeká osmičkový rok, on patří mezi ty důvěřivce. Vždyť tahle osmička prošla docela bezvýznamně, řekl bych.

Při pohledu na Hrad tento rok skutečně zlomový nebyl - prezidenta jsme neměnili, Václav Klaus jím zůstal i po únorové volbě.

Vždyť to nebyla volba, ale taková krakatiční předehra. (Krakatice je název spisu, který policie vedla na mafiánského bosse Františka Mrázka - pozn. red.) Ta volba nám ukázala, jak daleko máme ke standardní demokracii. Sledovali jsme záznam o tom, jak Jarda dostal patronu, jiný se zhroutil, další náhle onemocněla. To je Kocourkov, postkomunistická provincie. Takhle se přece žádný prezident nevolí, to je strkanice z malé vesnice.

Prezident Klaus však lámání dějin vidí: kvůli Lisabonské smlouvě podle něho ztrácí Česko samostatnost.

Kdybychom to trochu přehnali, tak bychom mohli říci: Když otrok ztrácí samostatnost, tak co se děje? Otrok na tom nemůže být hůř. Ano, ztrácíme kus závislosti na místní mafii, na místních papaláších, na místních klientelisticko-lobbistických kruzích tím, že nám do toho někdo camrá z venku. Já neříkám, že nám do toho vždy mluví dobře. To ani nejde. Ale pokud bychom tedy chtěli být nezávislí, tak prosím nejen rétoricky, ale úplně. Zastavme čerpání peněz z Evropské unie, vraťme je a buďme nezávislí. A uvidíme.

Když tedy nevěříte na osudové osmičky, tak co dvacetileté cykly české historie?

Já bych spíš věřil na padesátiletky. Je to jaksi koncept podepřený historickým vývojem. Je prostě potřeba alespoň tří generací ke změně. Já to chápu. Ono nejde, aby v hnusných rodinách najednou vyrůstali poctiví lidé. Ty rodiny mají vadné algoritmy, mladí to ochotně přebírají.

Jeden výrok z roku 2008: „Lidé si zvyknou na leccos, i na komunisty.“ Autor Jiří Paroubek. Zvyknou si opravdu?

Odmítám se účastnit hořekování, že tu máme komunisty. Buď ať je tu nemáme, a pokud je tu máme v rámci naší demokracie, tak já se tím nehodlám zaobírat. Považuji totiž za ohromnou českou „genialitu“, že máme zákon označující komunisty za zločince a zároveň je máme v parlamentu. Já mám ke komunistům antipatie, nesdílím jejich názory, ale chápu, že se musím podřídit nějakým demokratickým pravidlům.

Dobrá, ale oni se dostali k moci v krajích a možná brzy přijdou i do vlády.

Jsme jediná země, která je má, což je docela charakteristické. Nedělejme pak, že nám je sem někdo dovezl. Je jedině zásluhou české pravice, že komunisté jsou zpátky. Že jsou na radnicích a v krajích? Tam mě vzrušují ze všeho nejmíň. Protože tam si je lidé ohlídají líp než kdekoli jinde. Ale co na soudech? Tam jich je! Představa, že se dostanu k soudu kvůli nějaké šlamastyce před komunistu - ta mě děsí.

Možná komunisté zmizí. Vždyť dělníci našli zastání i jinde, začali masivně vstupovat do ODS.

Sledoval jsem nábory ODS po hospodách, hlavně v Dubí s jeho velkou prostituční tradicí. Je vidět, že u nás se možná odehrává jeden z mála pokusů v Evropě, kdy mafie by si ráda zlegalizovala vládu, moc v zemi. Těm partajím to takhle vyhovuje. Naberou lidi, ti přijdou s legitkama strany na chlastačku, řeknou heslo Velrybář a dostanou najíst, napít. Stačí odvolit, koho je potřeba. Možná je tohle jediné členství v politické straně, které má smysl - lidi dostanou aspoň ty obědy.

V uplynulém roce jsme také viděli dvě prezidentská odcházení: Havlovu novou divadelní hru a Klausovo z ODS. Které bylo dramatičtější?

To Klausovo bylo kratší. Byla to taková provinční trucovna, protože on nepřestane být zakladatelem té strany. Mně to přišlo zbytečné. Na druhou stranu chápu, že mu současná ODS leze na nervy. Ale pak stačilo říci - lezete mi na nervy. Ten vzkaz z kongresu ODS je vůbec obdivuhodný. Po takové porážce ve volbách, jakou strana utrpěla, by měl předseda nejpozději do večera rezignovat. Tady se řeklo, že je to výborné a bude se pokračovat. Oni se rozhodli nezměnit nic, vykšeftovat to. Za každý den své vlády zaplatí na úkor budoucnosti. Není to prozíravé, ale chápu, potřebují dodělat ty kšefty.

K roku 2009. Budeme půl roku vládnout EU. Takže by se dalo říci, pupek Evropy, ne?

My jsme pupek světa pořád! To je náš talent, si to myslet. Je vždy dobrá cesta dostat velké úkoly, velká zadání. Prcka oddělají a talentovaného vytáhnou. Už ta předehra s vlajkami a rozhovory Klause s europoslanci na Hradě napovídají, že my jsme tvrdošíjná provincie. Myslím, že české předsednictví EU přinese momenty, které budou určitě vtipné, možná hrůzostrašné, ale možná také pozitivní.

Osladíme to tedy Evropě?

Tímhle „osladíme vám to“ se v Česku myslí něco pejorativního. Je v tom kus zamrzlého pocitu, jako když kdysi na venkově nesnášeli Pražáky a říkali jim: Teď vám to tady osladíme! Je v tom kus komplexu. Ale v Unii není čas na tyhle hrátky, naši nenajdou cukr v kapse. Čeští politici budou v Evropské unii pozorováni poměrně širokým auditoriem, nikoliv Panděrů, Téček, Íček (přezdívky Miroslava Šloufa, Vlastimila Tlustého a Ivana Langera, které používali Mrázek a jeho lidé v policejních odposleších - pozn. red.), ale lidí, kterým jsou tyhle naše české kšefty úplně ukradené. Na druhou stranu je to šance ukázat, že jsme schopní. A také šance zbavit se šmeliny, která je tady chobotnicí nebo chcete-li krakaticí. Třeba je to šance udělat díru, aby ven vytekl hnis.

A nevyzrají Češi třeba lépe na finanční krizi, jež má v roce 2009 vrcholit?

Ne, to nevyzrajeme. Mě fascinovalo, jak premiér Mirek Topolánek zpočátku krizi odmítal a říkal, že si ji snad venku vymýšlejí. To jsem si říkal: Uvidíš, že ne, Míro. Tohle si nikdo nevymýšlí. Já říkám, že všechny ekonomické odhady mají tu hodnotu jako ty, co předpověděly tuhle krizi. Nepředpověděl ji nikdo. Takže ekonomové si mohou dát prognózy za klobouk a jít. Je to k ničemu.

Dopadnou tedy potíže na Česko velmi tvrdě? Zemi se říká středoevropský Detroit, montovna automobilů. A to je teď padající obor.

No, montovna. To je pohrdlivé slovo. Montovat auto je dneska poměrně náročná technologie, auta jsou plná elektroniky. Není to zahradní přívěs. Neměl bych k tomu takový despekt. Samozřejmě, dopad to bude mít, a to nejen v autech, například v Americe už mluví o krachu celých měst.

To zní hodně depresivně.

Ale kdepak. Já myslím, že ta krize má v globálu v sobě něco správného. Ten celosvětový trend, že si všichni pořídíme všechno, i když na to nemáme, protože si na to půjčíme - tak to prostě dál nejde. Třeba skončí ten despekt ke spotřebě, ty leasingy, půjčky, spotřebitelské úvěry. Ta krize nás trochu vyfackuje zpátky.

(MFDNES)