Květen 2009

ČR a EU

Kateřina Šafaříková

Petr Kamberský napsal minulý pátek v HN o strachu českých novinářů z Václava Klause a dokazuje to na komentářovém přešlapávání okolo prezidentovy role v sestřelení Topolánkova kabinetu. Inspirativní čtení. Naštěstí ne stoprocentně přesné. Doporučuji nové číslo Respektu s titulním článkem „Nový šéf Evropy“ - ve třech slovech vyjádřeno, oč tu běží, a tedy i šlo. V rámci přihřívání vlastní polívčičky dodávám, že o Klausově válce proti Lisabonu a Evropě obecně psala i autorka těchto řádků.

Ve zmíněném textu Respektu provedl očekávatelný, přesto takto černou na bílém neuvěřitelný coming out nejmenovaný „vysoce postavený politik ČSSD“, když řekl: „Moc jsme neřešili, zda to (pád vlády) nezablokuje Lisabon nebo nepoškodí naši mezinárodní prestiž.“ Tolik o zodpovědnosti a vyzrálosti zdejší nejsilnější opozice. Budiž to i vzkaz bruselskému zástupci jedné sousední země Česka, ale nejen jemu, který se mě den po pádu vlády zeptal (omlouvám se, přijde vulgarismus): „Do prdele, copak nevěděli, (myšleno ČSSD) co udělají? Copak nevidí, jakou ránu to zasadilo Česku v jednom z klíčových momentů jeho historie? A že to odskáčou i oni, a s Čechy celá východní Evropa?“

Kdo stále pochybuje o pravých záměrech Václava Klause, pro ty následující informace: teď při návštěvě ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka v Praze se ho Klaus jal odrazovat od připoutání se k unii. Zcela veřejně, za přítomnosti českého ministra zahraničí a dalších členů vlády Klaus radil Juščenkovi, ať nekupuje evropského „zajíce v pytli“. Čtěte ještě jednou: hlava tohoto státu nabádá Ukrajinu, ať zůstane v područí Ruska!

Tragédie onoho pádu vlády spočívá v tom, že Česku se dařilo získávat po Evropě spojence. Skutečné spojence, což bylo důležité hlavně proto, že žádné nemělo. To je teď pryč. Popsali to shodně bruselští kolegové, zpravodajové vlivných listů The Economist a Gazeta Wyborcza. „Bránili jsme vás, když vám nikdo nechtěl přiznat kredit. Teď je těžké za vás bojovat - sami jste nás připravili o argumenty.“

(zkráceno)

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)