Červen 2009

Setkávání s Emilem Zátopkem

Stanislav Berton

S Emilem jsem se poprvé setkal na lehkoatletických přeborech v r. 1942 v Přerově. Stal jsem se dorosteneckým mistrem Moravy v běhu na 80 metrů překážek. Emil byl už tehdy sportem opravdu posedlý. Obcházel atlety a snažil se zjistit, zda je na stadiónu někdo, kdo by mu mohl v běhu na tři kilometry konkurovat. Od našeho trenéra prof. Klempy jsem se dozvěděl, že Zátopek byl objeven v jednom menším městě, kde S. K. Moravská Slávie pořádala v letní sezóně ukázkové závody. Emil Zátopek zvítězil v přespolním běhu. Dostal práci u Baťů ve Zlíně. Trénoval ho Šallé, náš tehdejší rekordman na 800 a 1500 metrů. Po pár měsících se Emil pokusil Šallého předběhnout!

Podruhé jsem se setkal s Emilem u příležitosti olympijských her v Londýně v r. 1948. Dělal jsem tehdy sportovního reportéra pro českou sekci BBC. Košíkáři hráli o zlatou v Harringay aréně. Seděl jsem blízko Emila, což ukazuje fotografie škpt. V. Sábla, kterého jsem znal z Obrany lidu. Zařídil jsem schůzku mezi gen. L. Prchalou, JUDr. Karlem Locherem a Sáblem. Sábl napsal o besedě - tendenční článek do Našeho vojska, mj. upozornil čtenáře na to, že oba pánové měli ošoupané kalhoty. „To jsem rád", řekl generál, „že to Sábl napsal, alespoň se národ dozvěděl, že jsme se neprodali!"

Dr. Locher mě požádal, abych oslovil sokolského funkcionáře dr. Miroslava Klingera a nabídl mu jeho pomoc při event. žádosti o azyl. V kantýně jsem se postavil do řady za Klingera a vyřídil mu Locherův vzkaz. Rychle odhodil prázdný podnos na jídlo a doslova z fronty zákazníků uprchl. Locher a Klinger se dobře znali z předválečné politické činnosti.

V týmu košíkářů byl „master" Chlup, člen Sokola v Brně-Židenicích. Dobře jsme se po léta znali. Přinesl jsem do šatny pár výtisků 1. čísla Českého boje a nabízel hráčům. Jediný Chlup výtisk vzal. Řekl, že do novin zabalí salám v naději, že si nezvyklého obalu nevšimne celník na pražském letišti.

O Emilovi jsem napsal epigram, jako o běžci skvělém, který běží fajn, leč špatným směrem (První kopa trní, 1950). Tehdy jsem netušil, že Emil upsal duši komunistickému režimu.

Zátopka právem obdivoval celý svět. Jak zklamaní museli být někteří čtenáři Rudého práva (10. června 1950) při četbě prohlášení kpt. Emila Zátopka: Rozsudek vynesl všechen československý lid: „Slova pana presidenta (K. Gottwalda), která pronesl na 1. sjezdu Českého svazu mládeže, když citoval starou revoluční píseň „Nechť zhyne starý, podlý svět, my nový život chcem na zemi!´ jsou pro nás vlastně myšlenky, které nás vedou vpřed. Vždyť my již nový život budujeme. A přece se našly zrůdy, které chtěly zničit naši výstavbu a cestu k socialismu. Počínání všech špiónů a zrádců je hanebné a stejně tak pošetilé, protože náš lid, který si vybojoval lepší podmínky pro život, se jich nikdy nevzdá a dějinný vývoj se také již nikdy nevrátí do starých dob. Lidé se přesvědčili o štěstí socialismu, o shodě a spolupráci a nedají si nikdy svá práva vyrvat z rukou. Diversanti se odsoudili sami svými činy — rozvratnictvím a přípravou války proti vlastnímu národu. Rozsudek je výstrahou pro všechny, kteří by u nás v Československé republice hledali působiště pro své hanebné cíle. Všichni naši pracující budují společně svůj lepší život a každý, kdo by chtěl narušit naši společnou práci, skončí tam, kde skončila banda špiónů a diversantů. Rozsudek vynesl všechen československý lid. Jako příslušník čsl. armády vidím, že rozsudek — toť příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován." (Zátopkovo prohlášení bylo zveřejněno nedlouho po monstrprocesu s Miladou Horákovou a dalšími falešně obžalovanými.)

Z výpovědí bývalého komunistického špióna Josefa Frolíka před Senátem Spojených států amerických (18. 11. 1975) jsme se dozvěděli: Zátopek byl agentem StB od raných padesátých let. Byl údajně jedním z nejcyničtějších donašečů, který udával i svou manželku Danu. Během období tzv. Pražského jara byl nasazen jako agent provokatér, jenž měl účastí na různých operacích kompromitovat režim Alexanda Dubčeka. Navenek vystupoval jako antikomunista a velký liberál (Podle článku Dariuse Nosretiho Dva pohledy, který je správný? Citát z knihy Přemysla Vachalovského a Johna Boka Špión vypovídá II., Noviny, 5. 12. 2000.)

Luděk Pachman, šachový velmistr, zaznamenal Zátopkovu životní filozofii: „Rozhodl jsem se jít s tím, kdo má v ruce moc. Život je krátký a člověk si ho musí pořádně prožít." Námitku, co bude dělat, jestli třeba za dva tři roky bude u moci někdo jiný, vyřídil promptně: „To vůbec nevadí, tak tohle prohlášení odvolám (To udělal podle Aleše Březiny v pokání v pražské televizi. Satellite, 30. 11. 2001) a podpořím zase nový režim. A vůbec, pořád se mluví o humanitě a takových nesmyslech. Vztahy mezi lidmi jsou v podstatě zvířecí vztahy a chce-li člověk žít v klidu, musí být jako ochočené zvíře a ne jako divoké." (L. Pachman Jak to bylo, str. 282, 1974.)

O Zátopkově nemužném charakteru jsem se dozvěděl od L. Pachmana další otřesné informace na sklonku 1998, kdy jsem začal připravovat pořad o Janu Palachovi pro česko-australské Art Spectrum v Sydney. Komunistická vláda zahájila bezcitný propagační protiútok 22. ledna 1969, tři dny po Palachově smrti. V Praze se objevil leták Pravda o smrti Jana Palacha, v němž anonymní autoři napsali, že Palachova sebeoběť byla akcí extrémistických pravicových a protisocialistických sil.

Vilém Nový, člen ÚV KSČ, prohlásil na shromáždění pravověrných prosovětských komunistů v karlínském lokále Čechie a poté v Lokomotivce Česká lípa, že smrt Jana Palacha zorganizovala skupina pěti kontrarevolucionářů, kteří prý Palachovi slíbili připravit roztok studeného ohně, používaného kouzelníky a polykači plamenů, takže se mu nic nestane, jen posilí protiokupační postoj obyvatelstva, a on bude hrdina. Kapalina však byl benzin. Podle Nového byl Palach tzv. Pěticí smrti - prostě zavražděn. Členy Pětice byli: Luboš Holeček, Pavel Kohout, Luděk Pachman, Vladimír Škutina (spolupracovník StB) a Emil Zátopek. Všech pět jmenovaných obvinilo Nového ze lživého nařčení a předvolalo k soudu, neboť Jana Palacha osobně neznali *).

Stání se konalo v červenci 1970 v budově Městského soudu na Karlově náměstí za účasti Pětice, Viléma Nového a veřejnosti. Pachman (bývalý komunista) byl přivedený v poutech (za svou protiokupační politickou činnost). Soudkyně přečetla obžalobu. Zátopek nečekaně povstal, šel k soudkyni a požádal o možnost Novému se omluvit a odvolat žalobu! Zátopek odůvodnil svůj „špatný čin" tím, že byl po sovětské okupaci v srpnu 1968 zcela pod Pachmanovým vlivem, který prý ho donutil štvát proti socialismu. Jelikož vždy byl pro socialismus, požádal Nového o odpuštění. Nový povstal, Zátopka objal, políbili se dvojitým „chruščovem" a Emil se odebral - ne mezi členy Pětice - ale do publika.

Soudkyně se sugestivně podívala na Pachmana a zeptala se, zda někdo ze žalobců má ještě nějakou připomínku. Po kratším výslechu vynesla rozsudek: „Žaloba se zamítá. Žalující nemají právo hájit svou čest před socialistickým soudem, neboť jako známí antisocialisté a pravicoví oportunisté tuto čest stejně již ztratili."

Luděk Pachman mně napsal další šokující informaci: studentští funkcionáři Luboš Holeček a Jan Vlk, Pachmanův spolupracovník, byli přejeti autem - pražské prokuratury! V obou fatálních případech prý šlo o nikým nezaviněnou nešťastnou náhodu.

Jaroslav Seifert napsal v Novoročním rozhovoru se smrtí: „Otvírám okno po půlnoci- celé náměstí pod sněhem. Všecho spí, přátelé i nepřátelé. Mír, ticho kolem – a já bitva v něm. Kéž, mé děti, je vždy tak v příštích nocích, mír všude do věků, Jen jednu válku: v osamělých nocích bitvy, ty velké bitvy v člověku.“ Jaké bitvy, jaké šarvátky prodělával Emil Zátopek - ochočená existence - po léta ve své duši?

Zátopek zemřel 21. listopadu 2001. Čtyřnásobný olympijský vítěz odpočívá na valašském Slavíně, v Rožnově pod Radhoštěm.

*) E. Zátopek odpověděl na můj dopis 9. února 1999: „Vážený, na Váš dotaz ze dne 12. 12. 1998 Vám sděluji, že jsem se s Palachem nikdy nesetkal, nikdy jsem s ním nemluvil, vůbec ho neznal a o jeho úmyslu se upálit jsem nevěděl. Totéž si troufám říci o Pachmanovi a Škutinovi. V té době jsme se dost často stýkali, určitě by se o tom zmínili. Versi, kterou uvedl Špígl minulého roku, si vymysleli potom komunisté, aby v zájmu konsolidace, očernili ty, kteří se v obrodném procesu angažovali. Až Špígl uveřejní, že jsem vypíchl Žižkovi oko, klidně se na mně obraťte.

S pozdravem Emil Zátopek.“