Červen 2009

Pravda se nepromlčuje

Eugenie Trützschler

V posledních týdnech se německý tisk skoro denně zabývá otázkou, zda zločinci z nacistické éry mají být ještě dnes stíháni a popoháněni před soud. Ano, veškeré komentáře se shodují v tom, že tito lidé musejí být - bez ohledu na jejich věk - postaveni před soud. V Süddeutsche Zeitung například 16. 04. 2009 vyšel celostránkový článek s titulem: Wahrheit verjährt nicht - Warum Opfer einen Anspruch darauf haben, dass kein Mörder ohne Urteil das Zeitliche segnet (Pravda se nepromlčuje - Proč mají oběti nárok na to, aby neodsouzeným vrahům čas nepožehnal). Zájem o toto téma je tedy, jak vidno, ještě po více než šedesáti letech od konce války aktuální. Nejednomu zločinci se podařilo změnit svou identitu a prožít nenápadný život maloměšťáka.

Jedním z těchto mužů je i Ivan Demjanjuk, jehož příběh se stal aktuálním s ohledem na zbavení amerického občanství za jeho nepravdivé údaje úřadům během zaobčanovávací procedury a vydání justici. Na jeho příkladu opět vzplanula diskuse, jak se má zacházet se starci-vrahy. Nyní se otázkou předání Demjanjuka německým soudům zabývá americké ministerstvo spravedlnosti, které se pokouší proceduru vydání urychlit.

Že se Demjanjukovi lépe než jiným zločincům podařilo skrýt svůj aktivní podíl na vraždění vězňů koncentračních táborů, má co do činění s tím, že není Němec, nýbrž Ukrajinec. Mohl tedy prokázat, že sloužil v Rudé armádě, a svoji spolupráci s SS v německých koncentračních táborech jednoduše zatajit. Americkým orgánům udal, že v koncentračním táboře v Sobibóru pracoval jako řidič a vydělával 40 złotých měsíčně. Nyní má být souzen pro vraždu ve dvaceti devíti tisících (!) případech. Získal důvěru Američanů, takže po válce nejen pracoval v Bavorsku, nýbrž dokonce, na základě své výpovědi, mohl Německo opustit a vystěhovat se do USA.

Diskuse o jeho předání německému soudu se vede již nejméně patnáct let. Znovu a znovu se Demjanjukovi podařilo americké a německé orgány pomocí advokátů převézt. Jak je možné, že americké vojenské orgány a úřady tomuto muži tak naletěly? Tuto otázku si klade nejen německý tisk. „Nebyly mu položeny správné otázky a o tomto táboře věděly americké orgány málo“, vysvětluje mluvčí IST (Internationaler Suchdienst - Mezinárodní vyhledávací služba) v Bad Arolsenu v Německu, kde jsou také archivovány veškeré originální dokumenty vězňů z koncentračních táborů. Koncem dubna letošního roku jeho spletitá hra s pravdou a spravedlností pravděpodobně skončí.

A co z toto se týká české politiky? Na první pohled samozřejmě nic. Na druhý už ano. Nabízí se výrok „Pravda se nepromlčuje“, na který by měli myslet ti soudruzi a soudružky, kteří se aktivně podíleli na zločinech v Československu.