Červen 2009

Čerstvý dodatek k článku o pirátech

Otto Ulč

Jak všeobecně známo a žádným normálním tvorem nepopíráno, mezinárodní právo definuje pirátství jako „násilný akt v mezinárodních vodách soukromým plavidlem proti jinému plavidlu za účelem lupu (animus furandi).“ Pirátství jako zcela první bylo prohlášeno za mezinárodní zločin (druhým pak bylo otrokářství), jeho provozovatelé prohlášeni za „psance lidstva“, s oprávněním kteréhokoliv státu, jakkoliv suchozemského, je postavit před soud. Odsoudit a oběsit, jak se pravidelně stávalo. Od té doby se ovšem přemnohé změnilo.

V minulém svém textu (Náhlý mediální zájem o počínání pirátů) jsem se zmínil o úspěšném zásahu příslušníků americké elitní jednotky SEAL při záchraně lapeného kapitána Phillipse, ale nepochválil jsem jakoby omluvné vysvětlení pověřeného mluvčího o nutnosti brilantního zásahu, poněvadž jeden z pirátů na Phillipse zbraní mířil. Kdyby tedy nebyl mířil, k radikálnímu vyřešení střelbou by tedy nebylo došlo.

Za posledních pár týdnů či jen dnů se ledacos událo a napsalo. Zpravidla opatrně se vyjadřující týdeník Time ( 27. 4. 2009) se v pojednání s překvapivě příjemně jednoznačným titulem No Surrender to Thugs (Žádná kapitulace lotrům, loupežníkům), se zmínkou o 300 námořnících dosud v zajetí pirátů, pochválil řízný zásah, k němuž po váhání prezident Obama přece jen dal souhlas. Dokonce došlo k pochvale této unilaterální akce před multilaterálním dohadováním, kdy pak k akci beztoho nedojde. Piráti jsou teroristé, usmiřovačky k ničemu kloudnému nevedou. Zejména chci informovat o významném pojednání, které napsal Mackubin Thomas Owens, profesor na Naval War College, učilišti v Newport, stát Rhode Island (Foreign Policy Research Institute, 16. 4. 2009).

Mezinárodní úřad International Maritime Bureau teď v uplynulém roce 2008 zaregistroval 293 případů pirátství. Nejvíc – 130 – se jich událo ve vodách od pobřeží Somálska a v zálivu Adenu. Jenže prozatím s pouhou výjimkou USA a Francie, většina vlád jakož i provozovatelů námořní dopravy a pojišťoven dávají přednost platit pirátům výkupné: je to totiž lacinější, než by byly výlohy s ozbrojováním a výcvikem posádek. Závažný mezinárodní zločin pirátství je zdevalvován v pouhou annoyance (obtíž, mrzutost, nepříjemnost).

Naštěstí, tento pštrosí postoj (v tomto případě metaforický pštros s malou prázdnou hlavičkou vězící nikoliv v pouštním písku, ale v mořských hlubinách), se netěší jednoznačnému souhlasu ve světě. Vznášeny jsou námitky, že přece pirátství je hrozbou světovému pořádku, má tuze nepříznivý dopad na světový obchod, vede k růstu výdajů, jednak s pojištěním, jednak se zvýšenými náklady dlouhých tras, vyhýbat se zvlášť nebezpečným končinám.

Důležitá je vůle, ochota států zasáhnout, něco smysluplného podniknout. Příslušnou inspiraci nabízí historie: pirátství trápilo lidstvo po mnohá staletí, až tedy do devatenáctého století, éry dominujícího britského impéria, kdy jeho námořnictvo kontrolovalo oceány, proti pirátům razantně zasáhlo, jejich lodě potápělo a rovněž ničilo jejich útočiště na souši. A byl pak klid po hodně dlouhou dobu. Tuto tuze užitečnou a nikterak závidění hodnou roli svět nyní vesměs se snaží delegovat, naložit na bedra Američanům, při té příležitosti je ovšem současně kaceřovat pro jejich supervelmocenskou aroganci.

Jenže i supervelmoc má omezené možnosti. Somálští piráti se pohybují v prostoru obrovského rozsahu, pobřežní délka 1300 námořních mil, což věru americká pátá flotila, která tam v oblasti má k dispozici všeho všudy pět až deset lodí, zvládnout nemůže. Dlužno dodat, že i jiné státy včetně Číny, Ruska, Indie, Saúdské Arábie a Malajsie do téže končiny buď již také zamířili, nebo míní učinit.

Nepředpokládal jsem, že sebedestruktivní pitomosti politické korektnosti dosáhnou až sem k pirátům. O omylu mě přesvědčil již zmíněný autor Owens, novodobý legalismus a moralismus odhazuje dědictví právní kultury, znicotněni jsou někdejší giganti jako Grotius, Vattel či Locke. Piráti již nejsou psanci lidstva – kdepak, naopak! Cituji doslova: „Námořnictvu evropských států se dostalo doporučení vyhýbat se zajetí somálských pirátů s ohledem na evropský zákon o lidských právech (European Human Rights Act), přikazující, že každý zajatý pirát má nárok na přiznání statutu uprchlíka s následnými právy a ochranou.“ Nikoliv tedy již vyvrhelové lidstva, šup s nimi na šibenici, ale privilegovaní, politicky korektně piplaní chudáci.

Probouzí se ve mně zvědavost, zda otrokářům, oné druhé kategorii mezinárodních zločinců, se časem dostane téhož ohleduplného přehodnocení.