Červen 2009

Čínská angličtina - řeč budoucnosti

Otto Ulč

Leckterý našinec si do exilu přivezl kus staré vlasti. V novém domově bude mluvit česky a na svět se bude dívat očima své české zkušenosti. Je to ale handicap? Stane se ze mě kosmopolita jen proto, že jsem se u protinožců oženil s tetovanou Papuánkou?

Oženil jsem se s netetovanou nečeškou. Dorozumíváme se anglicky. Jednoduchá angličtina je jednoduchá. Neskloňujeme, nepádíme. Její perfektní zvládnutí ale pokládám za téměř nedosažitelné. Slovany prozrazuje obtížně potýkání s výslovností některých písmen - W nerozlišované od V, rachotivé R a nezvládnutelné TH. (My se ovšem můžeme revanšovat naším veleošidným Ř.) Jak se potýkat s výrazy a útvary arbitrárními, idiomatickými, idiotickými? Vyznejte se v předložkách. Kdy dělat čárky, kdy užít člen určitý,neurčitý nebo žádný? Jdu se zeptat tří Američanů vzdělaných, v zemi narozených, je to jejich rodná řeč, a každý mi dá jinou odpověď.

Neznám nikoho, kdo při svých prvních pokusech se zápolením s překladem z mateřského jazyka do angličtiny, by nezjistil, že výsledek tak učinit doslovně vyzní kostrbatě, nepřirozeně, až směšně. Mnohokrát jsem se takto přesvědčil četbou anglických nápisů v Praze a vlastně kdekoliv jinde. Legrační sdělení v Japonsku, Thajsku a teď ovšem v Číně v olympijském roce 2008. Spoustu měsíců speciální týmy policie tam čenichaly v pátrání po lingvistických prohřešcích.

Příkladů ovšem přemnoho: IF YOU ARE STOLEN, CALL THE POLICE AT ONCE – Jestliže jste byl ukraden – nikoliv tedy okraden – okamžitě kontaktujte policii.

Supermarket se v nápisu firmy spletl použitím adjektiva SUSPICIOUS (podezřelý) místo patrně zamýšleného AUSPICIOUS (příznivý, šťastný, nadějný).

Co asi mínil nápis na obchodě UNSIGHTLY (podivný, škaredý) AND PECULIAR (podivný)? Nebo LETTUCE IN PAIN – Hlávkový salát v bolestech? Nebo DYING RIGHT HERE IS STRICTLY PROHIBITED, že umírat tam na místě je přísně zakázáno. Rád bych pochopil sdělení TESTES TO MAKE YOUR HEART TINKLE, že varlata by měla rozezvonit mé srdce, na rozdíl od přímočaré informace FUCKING LOVELY, provedené ve tvaru srdíčka na růžovém podkladu.

My, bílí barbaři, bychom se neměli zlomyslně pochechtávat. Račte se pokusit zvládnout čínštinu, jazyk, který ovládá pětina až čtvrtina všeho lidstva! I tamější dětičky to zvládnou, což nám se nepovede, k potvrzení čínského pořekadla, že není nic horšího na světě, než slyšet bílého barbara snažícího se mluvit jejich jazykem.

Mnohé tisíce znaků, symbolů, komplikovaných obrázků lze vokálně vyjádřit všeho všudy jen čtyřmi sty sedmi slabikami. Je zcela běžné i mezi vzdělanci, že k vyřešení komunikačních potíží na papír napíší to, co nezvládli ústně.

V angličtině slovo „bar“ znamená nejen „bar“, ale i „advokátní komoru,“ „soudní dvůr“, „tyč“, „příčku“, „závoru“. A v čínštině smysl například slova LAO je ještě značnější - „zítra, týden, napřesrok, návštěvníci, zpáteční jízdenka, přispívat články do novin“. Výraz CHUA znamená padesát různých věcí.

Řeč, instrument mluvené komunikace, aby tedy byla zdrojem přemnohých nedorozumění. Mluvčí si vypomáhají tóny - mandarínština má čtyři, jiné dialekty jich mají víc. K nedorozumění dochází nejen mezi nedoslýchavými. Čili BA, podle toho, jak se vysloví, znamená buď „osm“, nebo „táhnout“, nebo „držet“, nebo „tatínek“. Nutno tedy mít hudební ucho, akustický cit, dobrý muzikantský sluch tohle všechno rozlišit. Trénoval jsem stokrát, výsledky žalostné. Navíc je potřeba obrovské paměti a olovo v zadku.

V české konverzaci si můžeme pohrát se slovem, nechat na něm svůj personální punc. Což v čínštině by přece nešlo. Jak píše výtečný publicista Luděk Frýbort, světoběžník s permanentní adresou v německém Hannoveru, v pojednání Pokus bílého barbara o průnik do čínské duše, že čínština je jazyk citově chudý, nelze jí dát onen personální punc, melodii – to je předem dáno nezbytností oněch čtyř tonů, bez nichž by mluvčí ztroskotali v nesrozumitelnu. Frýbortovými slovy: „Pro Číňana není neotónovaná řeč žádná řeč, nýbrž barbarské blábolení“. Též vznáší vědátory dosud nevyřešenou otázku, zda je jazyk a písmo produktem národního charakteru či zda prvotní je jazyk a z něj se odvodil charakter.

Obtížné je číst, ještě obtížnější psát. Psaná řeč je komplikovaný, historicky nastřádaný produkt imaginace: prý je v ní i návod, klíč k pochopení čínské mentality. Nefonetické obrazce jako by obdržely svoji samostatnou životnost. Výběrem správných slov lze uplést, zaflastrovat iluzi reality. Ve slovech, v symbolech je magie a ve správných pak sloganech je politicko-občanská jistota, takže se projev začíná a končí citátem, sichr je sichr.

Zásluhou globalizace, spojeneckého vítězství v druhé světové válce a americké vůdčí role ve vědách a moderní technologii, angličtina se stala dominantním jazykem ve světě. Anglickým jazykem se již domluví dvě miliardy pozemšťanů. Jenže v relativně brzké budoucnosti – v roce 2020 – pro pouhou menšinu 15 procent bude jejím rodným, původním jazykem. Pro onu velkou většinu to bude řeč přijatá. Tak tvrdí Michael Erard v pojednání How English Is Evolving Into a Language We May Not Even Understand, O vývoji angličtiny do stavu, že jí nebudeme rozumět, uveřejněném ve Wired Magazine, nikoliv tuctovém zdroji (23. 6. 2008).

Jazyky, včetně naší češtiny, procházejí neustálou obměnou, košatí se, obohacují či ochuzují. Tím důkladnější je tomu v případě rozmáhajícího se, již dost univerzálního komunikačního nástroje jako je angličtina. Poučným precedentem nám poslouží latina, která se časem přetvořila v rozlišnosti s jmény italština, franština, španělština, portugalština a rumunština.

Již v současné době jakousi znalost angličtiny má 300 milionů Číňanů – čili zhruba celkový počet všeho amerického obyvatelstva. Číňané, zejména mimo metropolitní oblasti v odlehlých končinách, kde rození Američané či Britové se jen zřídkakdy vyskytují v učitelských rolích, si neznámou řeč, již se snaží zvládnout, přizpůsobují nejen výslovností, víc vyhovující svým hlasivkám. Jako v případě Singapuru souhláskové duo TH vyslovují jako T (think – tink), ale dochází i k jiným modifikacím, které rodilý Čech by rovněž přivítal. Například se zbavit členů – onoho určitého THE a neurčitého A. Pomíjet protivnou specialitu pomocných sloves DO a DID.

Dochází ke změnám, například pominutím podmětu ve větách, jak je běžné v čínštině ať v mandarínské či jiné verzi. Anglickému posluchači smysl takového sdělení pak třeba unikne, i kdyby bylo vysloveno se zázračnou precizností. Rovněž může zmást čínské nerozlišování rodu – ten, ta, to - a času minulého či budoucího. Teď jdu, aniž jsem ale kdy šel nebo mínil teprve jít: pouze jdu včera a jdu zítra. Tak aspoň mi to vysvětlovala manželka, za přesnost nemíním ručit.

Tak či onak, pozvolně vzniká autonomní čínská verze angličtiny zvaná Chinglish (vysloveno Čingliš), a lze jí dost s důvěrou předvídat samostatnou budoucnost, pokud budeme pořádně počítat a na rozdíl od našich husitských předků na množství budeme muset hledět. Jestliže se setkám s nápisem HANDICAPPED BATHROOM, v dosavadním doslovném porozumění by to byla mylná informace o handicapované koupelně či veřejném záchodku, ale člověk obeznámený s Chinglish ovšem správně pochopí zamýšlený smysl sdělení.

Nemělo by nás pak překvapit zmohutnění této nové řeči, mluvčím původní angličtiny pramálo srozumitelné, tak jak je tomu také v případě Pidgin English, legitimního komunikačního nástroje, úřední řeči na řadě pacifických ostrovů, s možností získat v tomto oboru doktorát na australské univerzitě v Brisbane (s různými rozkošnostmi, třeba popis piana jako „paní to bije a ono kvičí“).

S rostoucím rozmachem a popularitou Chinglish smích nás přejde, přestaneme se chichotat legračním nápisům, co po olympiádě zbyly a třeba budou i přibývat.