Červen 2009

Nedostatek slz pro oškubané zazobance

Otto Ulč

Žil jsem ve skálopevném přesvědčení, že největší, nejnemravnější příjmové disproporce toleruje naše Amerika, kde někdo inkasuje milion dolarů každý měsíc či týden či pouhý den, za pár minut víc, než obyčejný občan získá za celoživotní lopotu – a ono ne. Výsledky mezinárodních studií přinášejí důkazy a zlatou medaili rekordní nerovnosti udělují Mexiku a Rusku, po tolika letech, desetiletích tamějšího velebení rovnostářského ideálu.

A v roce 2008 došlo ke krachu s globálním dopadem. Výsledek průzkumu poradenské firmy Oliver Wyman odhaduje celkovou ztrátu těch největších boháčů na 10 trilionů dolarů. Takovými starostmi se značně zabývající časopis Forbes oznamuje, že počet miliardářů se v roce 2008 zredukoval z 1125 na 793. Z časopisu Finans jsme se dozvěděli o redukci ruských miliardářů na polovinu, že deset nejbohatších Azbuků pozbylo dvě třetiny svého jmění, že jeden oligarch mínil v jižní Francii koupit vilu za 400 milionů euro, teď je ale jaksi nemá a již zaplacenou zálohu 39 milionů teď ztratí, chudák jeden.

Staré peníze versus novozbohatlíci. Někdejší aristokracie, dědicové obrovských lánů, průmyslníci hodnoty vytvářející, zdroj autentického pokroku. To ale rozhodně není případ těch nynějších šampiónů. Těmi jsou bankéři, investoři, spekulanti, manipulující manažeři oněch hedge funds. Mezi takovými například značně vynikl maďarský uprchlík George Soros, jemuž se v jedné šikovně časované manipulaci podařilo vydělat miliardu a současně tolik i ochudit britskou monarchii, všechny její poddané.

Sorosovi ale nelze upřít zásluhy filantropa, podporujícího některé (ale ne všechny) užitečné projekty. Ze svých peněz například pořídil Středoevropskou univerzitu, s původním sídlem v Praze, kde mohla být dodnes, nebýt tehdejší lakoty českých činitelů, domáhajících se nehorázného zvýšení nájmu, což mecenáše právem natolik znechutilo, že univerzitu, výtečnou instituci, přestěhoval do Budapeště.

Teď však ve světovém povědomí herostratovskou slávu dosáhl, v roli rekordně značného padoucha se projevil americký Bernard Madoff, finančník, investor, donedávna velevážená osobnost, dokonce povýšená na předsedu burzy NASDAQ. Madoff jako okrasa salonů, těch nejznamenitějších společenských kruhů, ultrasmetánky. Též pilně si počínající ve filantropii, značně či zcela výlučně židovské, velebený pro svou jakoby nezištnou štědrost.

Po téměř dvacet let takto zářil vlastně největší zloděj, podvodník v dějinách, jemuž se podařilo ukrást odhadovaných padesát miliard dolarů. Přitom to byl pouhý plagiátor kopírující praktiky legendárního hochštaplera italského původu: Charles Ponzi, jeho systém pyramidy, sliby obrovských výnosů nikým jiným docílených, ale placených z peněz přibývajícího počtu dychtivých zájemců, jejichž investice se takto rozplynuly. Stali se pouze příjemci pravidelných výtečných zpráv, virtuálního vyúčtování docílených báječných zisků.

Rostla pověst Madoffa, tohoto finančního čaroděje, jenž si pořizoval další sídla, jachty, privátní letadla. A pak to bouchlo. Nyní dřepí v cele, z níž se, na rozdíl od jiných podvodníků, už nikdy asi ven nedostane. O to se postará velikánská obec okradených, která se již teď tuze snaží znemožnit přesuny fondů v rodině: paní manželce Madoffové, jeho původní sekretářce, sto milionů (o nichž tvrdila, že to je dědictví po jejím otci, který jí zanechal pár tisícovek), dva synové a jeden bratr, všichni zaměstnaní v téže šejdířské firmě, o jejímž šejdířství údajně neměli potuchy. Prozatím zažalováni nejsou, ale na jejich budoucí beztrestnost bych nevsadil ani vindru.

Krátce po provalení skandálu se v mediích objevila zpráva o otevřeném dopisu významného rabína, důkladně kaceřujícího ultralačného Madoffa, a vyjádřivšího obavy, že následky jeho počínání rozdmychají antisemitské nálady veřejnosti.

Proč by významný náboženský hodnostář se takto veřejně angažoval? Nekalé machinace finančníků židovského původu nejsou přece raritou, nedávným precedentem nám poslouží švindlující multimilionáři jako Ivan Boesky či Michael Milken, po několikaletém pobytu za mřížemi zpět na svobodě. (Milken, postižen rakovinou prostaty, přemnoho milionů, státem mu neuzmutých, věnoval na výzkum právě tohoto pánského onemocnění.)

O Madoffově židovství a kolosálním rozsahu jeho podvodů se ledacos objevuje v internetu a významné organizace jako Anti-Defamation League a American Jewish Committee již vyslovily obavy o nové nebezpečné vlně anisemitismu. Commentary, významný vlivný měsíčník (založený právě tímto AJC) ve svém vydání (únor 2009) se podrobně zabývá Madoffem způsobenou katastrofou, charakterizovanou jako kombinace Titaniku a tsunami: nejen že rozsah způsobené škody, ale i potupa celé židovské komunity, chytrých, inteligentních lidí v roli hlupáků. Za nos vedeni jejich dlouhodobým idolem – modelem brilantního našince, který to uměl, nevnucoval se a dychtiví zájemci se k němu jen hrnuli. Madoff očarovával své klienty v příjemném společenském prostředí, zejména v New Yorku a na Floridě v luxusní končině Palm Beach.

Návštěvníci z České republiky při zájezdu na Floridu se nejspíš budou zajímat o Orlando - adresu Disney Worldu, o J. F. Kennedy Center, kde startují a přistávají astronauti, o Miami, hodně kubánské, též tamější Art Deco, dál pak k jihu po řetězci dlouhých mostů na Key West, odkud by Havana byla téměř v dohledu. Pak se vydat opačným směrem k severu, podél pláží Fort Lauderdale až k oné ultrabohaté enklávě Palm Beach. Je to ostrov dvacet kilometrů dlouhý, jen čtyři uliční bloky široký a vedou tam tři mosty. Všeho všudy deset tisíc obyvatel, natolik zámožných, že označení „milionář“ se tam pokládá za urážku. The New York Times, nedělní vydání 12. 4. 2009, podrobně informuje a zmiňuje se o historii ostrova s odkazem na knihu Madness Under the Royal Palms tamějšího rezidenta Laurence Leamera. Končinu obdařila svou přítomností dlouhá řada celebrit – kdysi vévoda z Windsoru, bývalý Edward VIII., nyní i našinkyně Ivana Trumpová.

Palm Beach koncem devatenáctého století založil Henry Flagler, tycoon neboli magnát společnosti Standard Oil, se záměrem vytvořit tam doménu WASP (White Anglo-Saxon Protestants). Jenže půl století poté židovský podnikatel A. M. Sonnabend skoupil dosažitelné pozemky a vybudoval Palm Beach Country Club jako centrum pro noveau-riche souvěrce. Začáteční členský poplatek (initiation fee) 300 000 dolarů.

A to byla báze, kde Madoff oslňoval a získával další vděčné klienty. Vysloven byl odhad, že 80 procent všech tamějších židů se dalo nachytat – včetně případů, že svůj majetek zatížili druhou hypotékou, všechny peníze dali Madoffovi a do posledního haléře o ně přišli. Zmizely celoživotní úspory, zděděné majetky, vypařily se donedávna tak slibné investice.

Era of gorging (přecpávání) a po ní nastala era of bust (krachu). V luxusním obchodě a příhodnou firmou Trilion, kde sportovní sako stálo 6800 dolarů, nyní tuze prázdno. Je hodně malý zájem momentálně nakupovat diamanty. V novinách jsem postřehl zmínku o žalu někdejšího vlastníka 30 milionů, jichž mu nyní zbývá pouhých 12 milionů a on shání zboží ve výprodeji.

Madoff tak zasáhl, zdevastoval vlastní komunitu, ji postihlo toto fiasko, k obtížně potlačované škodolibosti nežidovské části oněch převážně protestantských rezidentů, kteří dávali přednost minimálním společenským kontaktům. „Jewish – Gentile separation, zero socialization“, tak se dočítám.

Madoffova zkáza je ovšem pociťována v celé zemi. Na naší univerzitě v Binghamtonu jsem se dozvěděl o studentovi, jehož matka Madoffovi svěřila tři miliony, všechno své jmění, teď nemají nic, jsou absolutní nuzáci. Zasaženy jsou charity, filantropické instituce, nemocnice, školy. Univerzita Yeshiva, kde Madoff byl jedním z členů správní rady (trustee), jeho přičiněním pozbyla 110 milionů. Nadace jako například Elie Wiesel Foundation for Humanity zchudly. Záměry na podporu židů v Izraeli, bývalém Sovětském svazu a Jižní Africe značně utrpěly. Ano, onen Titanic a tsunami dohromady.