Červen 2009

Rusové ČSA nezískají, zatím

Jaroslav Spurný

Nad soutěží o České aerolinie stále visí otazník. Poprvé v tomto tisíciletí česká vláda vyslyšela varování svých tajných služeb a vyřadila rizikového zájemce o privatizaci. „Obětí“ se stal ruský Aeroflot, jehož vstup do Českých aerolinií označili experti za hrozbu pro bezpečnost republiky. Na oslavy u závor pro Kreml je ovšem ještě moc brzy. V soutěži o největšího českého leteckého přepravce totiž zůstali už jen dva zájemci, o jejichž možnostech a úmyslech není vůbec jasno. Podle řady expertů je velmi pravděpodobné, že se ČSA u vítěze příliš neohřeje a ten je prodá dál. Takže se Aeroflot – podobně jako při privatizaci maďarské letecké společnosti Malév – možná zakrátko vrátí zadními dveřmi.

Politici vyřazení Aeroflotu nekomentují a informace, které je k rozhodnutí vedly, jsou tajné. Z neoficiálních zdrojů však lze o pozadí verdiktu soutěže získat jistý obrázek. Hlavní roli v rozhodnutí hrály bezesporu zprávy BIS a rozvědky upozorňující vládu na vzrůstající příliv ruského kapitálu do Česka. Že Rusko hraje o vliv ve střední Evropě, říkají tajné služby už nějakou dobu. Stejně tak není žádnou novinkou, že k nám pod krytím ruských investic přicházejí také tamní špioni. Podle informací z nitra BIS upozornili zpravodajci vládu, že i když sám o sobě není prodej ČSA do rukou Moskvy až tak závažným rizikem, v souvislostech s ruským zájmem o tuzemská strategická odvětví se hrozbou stává.

Dá se to ukázat na konkrétních příkladech. Rusové tu v poslední době koupili několik důležitých podniků v čele se Škodou jaderné strojírenství. Podle zpravodajců mají evidentní zájem vstoupit do tuzemských rafinerií, zajímají se o nákladní dopravu Českých drah a podniky zabývající se vývojem nanotechnologií. Vstup do privatizace aerolinek a deklarovaný zájem o koupi ruzyňského letiště už podle tajných služeb signalizovaly nebezpečí, že se staneme příliš ekonomicky závislými na Kremlu.

Pokud jde o samotný Aeroflot, měly tajné služby dvě zásadní výhrady. Nečitelnou strukturu menšinového majitele a propojení ruských podniků ve vlastnictví Kremlu s aktivitami tamních tajných služeb. Jinými slovy, experti měli strach, že na strategické ruzyňské letiště, kde ČSA sídlí, přijde pod krytím uniformy Aeroflotu zástup ruských špionů. Navíc zprávy upozorňovaly na ekonomické problémy Aeroflotu a na jeho problémy se zajištěním bezpečnosti letů.

Spolu s ruským zájemcem byla ze soutěže vyřazena i společnost Odien. Neprůhledná firma, která vznikla v Česku, je spoluvlastněná bohatou tureckou rodinou, stojí za ní nečitelný – údajně americký – kapitál a její mateřské firmy sídlí na Kajmanských ostrovech nebo jsou schránkou v Nizozemsku. Zajímavá je jedna věc, společnost Odien je personálně propojená s jiným účastníkem soutěže o ČSA, tuzemským konsorciem Unimex Group – Travel Service. Podle názoru tajných služeb mohla prostě jen krýt Unimexu v soutěži záda a zvýšit jeho naději na výhru. A právě o této naději musí být v debatě o další budoucnosti ČSA bez ruského kapitálu řeč.

Konsorcium Unimex Group – Travel Service se po vyřazení Rusů stalo podle expertních analýz hlavním favoritem soutěže. Druhý kandidát postupující do dalšího kola výběru – Air France – má poměrně velké finanční problémy, skončil loni ve ztrátě, a navíc jej trochu diskvalifikuje fakt, že na počátku devadesátých let už České aerolinie vlastnil; nejenže je nijak ekonomicky nezvedl a neinvestoval do nich, ale po dvou letech ztrátovou firmu prodal s ostudou za korunu zpět Fondu národního majetku. Do čela Air France sice mezitím nastoupilo nové vedení, nicméně firma nedávno koupila nizozemskou leteckou společnost KLM, takže se neočekává, že by Francouzi měli dost kapitálu na další investice.

Firma Unimex není příliš známá. Její většinový vlastník Jiří Šimáně patří do spolku lidí, kteří získali své podnikatelské ostruhy v komunistických podnicích zahraničního obchodu a po revoluci – vybaveni zkušenostmi ze zahraničí a dobrými kontakty – privatizovali poměrně velkou část státního majetku. Řada z nich dnes patří mezi zdejší miliardáře (Andrej Babiš, Richard Háva, Ladislav Adamec mladší a další). Jiří Šimáně (60) pracoval patnáct let ve Strojexportu, potom šéfoval v Lusace vývozní firmě Prago a po roce 1990 začal podnikat především v cestovním ruchu. Dnes se jeho majetek odhaduje na deset miliard korun a samotný Unimex je považován za úspěšnou společnost v cestovním ruchu. Přesto experti pochybují, že by byl schopen dát dohromady alespoň tři miliardy na koupi ČSA a hlavně pak finance (podle expertů půjde minimálně o dalších pět miliard korun), které by dostaly aerolinky z jejích ekonomických potíží.

Unimex není jen prostým členem soutěžního konsorcia, Šimáněho firma má i majetkový podíl v partnerské společnosti Travel Service. Většinovým majitelem Travel Service je přitom islandská letecká společnost Icelander, která se potácí ve velkých potížích. Tak proč se o konsorciu mluví jako o favoritu soutěže?

Mediálně je brána za jediného seriózního uchazeče společnost Air France. Nicméně ta, jak už bylo řečeno, má finanční potíže. Spekulace o Unimexu coby možném vítězi pocházejí ze zákulisních signálů a náznaků. V logice věci je, že na poměry v ČSA nepříliš solventní Unimex se bude k ČSA chovat jako krizový manažer. Aerolinie jsou ve vážných finančních problémech a Unimex udělá za stát nepříjemnou práci. Propustí řadu zaměstnanců, jiným navrhne snížení platů, prodá nevyužitá letadla a ekonomicky očištěné aerolinky prodá dál.

Bude jen pouhým překupníkem a aerolinky může prodat komukoli. Pokud v tomto druhém kole „privatizace“ vstoupí do hry zase Aeroflot, vláda už nebude mít žádný nástroj, jak by prodeji soukromé společnosti do rukou Kremlu zabránila, stejně jako Gyurcsányův kabinet v Budapešti. Tamní vláda prodala před třemi lety své aerolinky britské společnosti, a jak se na počátku letošního roku ukázalo, za vším stál jeden z ruských oligarchů, který letos v lednu prodal firmu ruské státní bance.

(Respekt, www.respekt.cz)