Červenec 2009

Největší poválečný masakr Němců vyřešen

Eliška Bártová

U zdi kasáren v Postoloprtech stojí pětice zbitých chlapců ve věku od 12 do 15 let. Po salvě ze samopalů se čtyři kácí mrtví k zemi, jeden přežívá a prosí o milost. Umírá ranou do týla.

Začínal červen 1945 a v Postoloprtech československá armáda soustředila tisíce Němců. 763 z nich bez soudu prokazatelně zastřelila. Šlo o největší poválečný masakr v tehdejším Československu. Nyní, po 64 letech, po mnohaletém policejním vyšetřování, jsou známi viníci.

Reportéři Aktuálně.cz měli možnost nahlédnout do několikatisícového policejního spisu, který je loni ze zločinů usvědčil. Rozkaz k vraždě pětice chlapců dal podle zjištění žateckých kriminalistů štábní kapitán Vojtěch Černý. Pachatelem dalších tří vražd byl vyučený švec a obecní policista z Postoloprt Bohuslav Marek. Podle vyšetřovatele byli s největší pravděpodobností zodpovědní i za ostatní vraždy. Před soudem ale ani jeden z nich nestanul. Oba zemřeli dříve, než jim mohlo být sděleno obvinění.

Ne vražda, ale genocida

Žatecká kriminálka pátrala po pachatelích masakru třikrát. Teprve při posledním vyšetřování se podařilo viníky označit. Kriminalista Pavel Karas se začal případem zabývat v roce 2006 s úkolem najít vraha pěti zastřelených chlapců. Tehdy ale ani nevěřil, že k této události vůbec došlo. "Nepřipouštěl jsem si, že by se Češi mohli chovat tak, jak to bylo popsáno v trestním oznámení. Bral jsem to jen jako povídání o něčem, co se možná stalo," říká kriminalista Karas. "Jenže během vyšetřování mi nezbývalo, než si připustit, že se to skutečně stalo... A navíc, že to spáchali Češi."

Pro vyšetřovatele Karase bylo těžké označit za vrahy německých chlapců, kteří pocházeli z jeho rodného Žatce, své krajany. Navíc ze sousedního městečka. "Bylo mi hodně nepříjemné tento případ řešit. Nejsem s tím ztotožněný," říká s chmurným výrazem v malé podkrovní kanceláři. "Byl jsem nějak vychován, žil jsem v nějaké atmosféře a najednou jsem zjistil, že to bylo jinak."

Podle Karase je navíc "velmi pravděpodobné", že Marek s Černým nesli zodpovědnost i za smrt ostatních lidí při postoloprtském masakru. "Tehdejší trestní řád neznal trestný čin genocida," říká vyšetřovatel. "Kdyby ale existoval, neobvinil bych je z vraždy, ale z genocidy."

Hrobníkovo svědectví

Klíčové pro nalezení viníků byly výslechy svědků, kteří masakr přežili a byli odsunuti do Německa. Policie během dvouletého vyšetřování vyslechla celkem 37 lidí. Drtivá většina z nich byla dokonce přítomna popravě chlapců. Až na malé detaily se všichni svědci shodli v popisu událostí, stejně tak na fotografiích shodně identifikovali Marka.

Z výpovědí vyplývá, že chlapci se pokusili z internačního tábora utéci, či si natrhat ovoce ze stromů v zahradě. Jenže hlídka je chytila a na příkaz Marka brutálně zmlátila. Poté je na příkaz Černého demonstrativně před zraky ostatních popravila. "Chlapci byli postaveni vedle sebe, 2-3 metry od stěny. Ve vzdálenosti 5-7 metrů se postavila řada, ve které bylo asi pět až šest mužů se zbraněmi," popisuje události jeden ze svědků. "Zastřelili jednou salvou tyto děti, přičemž čtyři se okamžitě sesunuly k zemi. Pátý poloblonďák klesl s nářkem na kolena a byl zabit další salvou."

Podle některých svědků přeživší chlapec byl následně zastřelen ranou do týla.

Stěžejní pak byla výpověď muže, kterého Marek ustanovil hrobníkem, a jenž byl zároveň svědkem i další vraždy vykonané Markem. Jistý W. Z. tak svým svědectvím stvrdil výpovědi všech ostatních, kteří vraždu viděli. "Protože jsem byl Markem přidělen jako hrobník, musel jsem těchto pět dětí pohřbít do jámy se střepy," vylíčil události svědek W.Z., jemuž bylo v té době 15 let. Pan Z. musel také pohřbít německého kapitána. "Šel k Markovi a žádal jej o ránu z milosti s tím, že se nemůže dívat na ty ukrutnosti a Marek ho usmrtil jedním výstřelem z pistole do týla."

Podle policie Marek prokazatelně zastřelil - kromě tohoto německého kapitána - ještě další dva muže.

Vyčistit rajón

Vzhledem k tomu, že v roce 1947 parlamentní vyšetřovací komise vyslechla hlavní aktéry masakru, zachovala se i unikátní svědectví Marka i Černého. Poté, na konci války, byl coby znalec místního poměrů povolán, aby v Postoloprtech zřídil obecní policii a pomohl armádě, která měla za úkol "vyčistit rajón od Němců." Nakonec se stal vedoucím kasáren, kde byly internovány tisíce Němců z Postoloprt a Žatce. Marek ve své výpovědi popisuje, co se tehdy v kasárnách dělo a jak byly prováděny hromadné popravy.

Uvedl například, že vydával internovaným Němcům lopaty, aby si sami vykopali hroby. Podle jeho slov jich bylo popraveno na tisíc. Přiznal také popravu pěti chlapců. "Prchli, avšak stráž je chytila. Přišel kapitán Černý, kterému jsem řekl, že by zasloužili každý 25, ale on řekl: Ne, zastřelit!," popisuje ve výpovědi Marek. "A také na místě se jeho rozkaz provedl. Tak byli v kasárnách pochováni. Přitom ostatní Němci byli shromážděni na nádvoří, aby se na to dívali."

Ačkoliv Marek provádění exekucí detailně vylíčil, svoji vinu na popravě tisíců Němců nikdy nepřiznal. Vrchní strážmistr Peterka Marka popsal jako muže, který je "nedůvěryhodný a nebezpečný. U českého obyvatelstva nepožíval dobrou pověst. Je ale houževnatý."

Ten rozkaz jsem dal já

Vojtěch Černý, jenž po roce 1939 působil v legiích v Polsku, se však k rozkazu střelby na pět chlapců přiznal. "K tomu zastřelení jsem dal rozkaz já," uvedl Černý při konfrontaci s Markovou výpovědí.

Z výslechu je však patrné, že svého činu nelitoval. "Němci udělali tolik zla, že jim to nikdy nemůžeme odplatit, i kdybych prováděl exekuce každý den," řekl před vyšetřovací komisí v roce 1947. "Jestliže německý národ dovedl odpravit 25 milionů lidí, je těžké jednati jinak, chceme-li s nimi držet krok."

Vojtěch Černý zemřel v roce 1991 v 74 letech, Bohuslav Marek zemřel v roce 1969 ve věku 71 let.

(Aktuálně.cz)