Červenec 2009

Nebudu žádný paňáca

Viliam Buchert

Nový premiér Jan Fischer, ještě možná pořádně zamotá hlavu politickým stranám, které se na něm dohodly. Odmítá totiž být figurkou, která bude poslušně plnit jejich pokyny. Alespoň to říká v rozhovoru, který včera poskytl MF DNES.

Pane premiére, jeden Murphyho zákon říká: „Sedíš-li půlkou v ledu a druhou na rozpálených kamnech, je ti statisticky velmi příjemně.“ Pokud by byl váš bývalý úřad led a nový kabinet kamna, bude vám i v něm statisticky příjemně?

Bude mi hlavně příjemně, až budu pokračovat v práci ve statistickém úřadu. Působení v nové pozici nevidím nijak dramaticky, nebude to ani příjemné, ani nepříjemné.

Necelý měsíc jste sestavoval svůj kabinet. Máte i po této zkušenosti pocit, že to byl dobrý nápad, souhlasit s tím, že budete premiérem?

Byla to obrovská škola hned na začátku. Ale já vycházím při posuzování situace z celoživotních zkušeností. Ne, nelituji, jestli otázka stojí tak, že bych s tím teď nejraději praštil. Tak to není. I když mě u toho napadalo leccos. Umím však některé svoje pocity potlačit.

Kolem vás nadále panuje jedna záhada. Kdo vás vlastně navrhl Mirku Topolánkovi? On to říci nechce. Vy řeknete?

Nevím to. Netoužím procházet zamlženým politickým prostorem a vidět tam nějaké světlo. Sám jsem se Mirka Topolánka neptal.

Vaše nominace je výsledkem dohody politických stran. Je jasné, že nebude trvat dlouho a dostanete se do sporů se stranami. Jak půjdete daleko v případných rozepřích? Nebo existuje dohoda, jak to pak řešit?

Žádná dohoda neexistuje. Stále hledáme model, jak bude vláda i já osobně komunikovat s politickými špičkami a parlamentem. Neberu to tak, jak jsem se dočetl dnes v jedněch novinách, že je to poslušnost. Žádná jednosměrka nebude. Žádný velící systém z jedné strany. Žádná komunikace na základě příkazů. Moje vláda bude řešit většinou nepolitické věci, neviděl bych proto zájem nás úkolovat tak dramaticky.

Pokud budete pevně přesvědčený o svém názoru a domluvíte se na něm společně ve vládě, půjdete do velkého střetu se stranami? Mohou mít přece jiný názor a jiné řešení.

Budu s nimi jednat, ale bude-li existovat rozhodnutí vlády, tak za ním musím stát. Ústavu nikdo nepřepsal, vláda je zodpovědná parlamentu, tam se to potom bude řešit.

Lidé, kteří se zúčastnili několika jednání s vámi, mi však říkali, že chcete velmi silný mandát pro vaši vládu, že nebudete chtít moc ustupovat. Je to tak?

Ano, v souvislosti s krizí se může stát, že rozhodneme i o opatřeních, kde se nemusíme shodnout. Musíme je umět vyjednat, a pokud bude potřeba, musíme se o ně i utkat.

Už jste šel do střetu se stranami, když jste navrhl několik svých ministrů. Pak jste však vzal zpátečku. Budete pořád ustupovat?

Vůbec to tak neberu! I ty strany nakonec vzaly zpátečku. Vždyť jsou tam jiní lidé, než původně chtěly. Vymezil jsem se, protože jsem chtěl na ministerstvech financí, průmyslu a obchodu a také spravedlnosti nejkvalitnější osoby. Jsou to vážné resorty. Musel jsem s tím sám přijít, neboť jsem neslyšel od politiků žádnou odezvu, když jsem jim tvrdil, že s obsazením některých postů mám větší problém. Proto jsem to udělal, abych je přivedl k jednání. Nikdo přece nevyhrál, byl to kompromis.

Ptal jsem se předtím, zda půjdete do střetu s politickými stranami a zda chcete co nejsilnější mandát. Odpovězte mi na to.

Nechci nic zveličovat, ale od začátku si myslím, že nebudeme vládou slabingrů. A já v tom budu hrát jasnou roli.

Zatím se o vás hovoří a píše jako o vládě loutkové, překlenovací či nějaké letní.

Úspěšně lze vymyslet ještě nejméně padesát adjektiv. Zvykl jsem si na to. Už si to tak neberu jako zpočátku. Tehdy to na mě osobně působilo, ale je to pryč.

Pořád jste mi neodpověděl, na co jsem se ptal předtím.

Jsem realista, tato vláda vznikla na základě politických dohod. Ale není to úřednická vláda, nebude vládnout bez důvěry jako za první republiky. Nebude podobná ani Tošovského vládě z roku 1998, kde byla místa obsazována stranami. Tento model máme poprvé.

Stále jste mi neodpověděl. Rozumím tomu tak, že se nenecháte manipulovat stranami?

Nebudu poslušný paňáca a vláda nebude pracovat podle pokynů stranických sekretariátů.

Jeden z nejslavnějších českých podnikatelů, Tomáš Baťa, řekl: „Najít správný směr mezi opatrností a odvahou, to je největší umění.“ Budete při vládnutí spíše opatrný, či do toho půjdete po hlavě?

Ve věcech, ve kterých si budu absolutně jistý, budu tvrdě hájit svou pozici. A o tom je také celý příběh o premiérovi Fischerovi. S tím jsem šel do toho.

Aby se strany nakonec ve vás nezklamaly, i když si vás vybraly.

To nechávám na nich.

Mnoha lidmi je vám vytýkána minulost – členství v komunistické straně za bývalého režimu. Někteří komentátoři tvrdí, že podobný člověk vůbec nemá být premiérem. Proč jste do KSČ vstoupil?

Poprvé mi nabídli vstup do strany po ukončení vysoké školy. Chtěl jsem tehdy učit na Vysoké škole ekonomické. Odmítl jsem, ale při opakované nabídce jsem tomu podlehl a nejsem dodnes na to pyšný. Cením si lidí, kteří tomu dokázali odolat. Vyřizuji si to posledních dvacet let sám v sobě.

Už to máte vyřízené?

Nemám. S tím se nikdy pořádně nevypořádáte. Nikomu jsem vědomě po dobu členství neublížil. Ale s kritikou za mé členství v KSČ jsem počítal.

Stydíte se za členství v KSČ?

Záleží, před kým se mám stydět. Sám před sebou s tím mám pořád velký vnitřní problém.

K tomu vám řeknu jeden váš oblíbený citát od Leslieho Kishe: „Chybovat je lidské, odpouštět božské, ale zahrnovat možnost výskytu chyby do svého projektu – to je statistické.“ Myslíte si – v parafrázi na tento citát – že vám lze členství v KSČ odpustit?

U ostatních nevím, ale sám sobě odpustit nemohu. Někdo to asi dokáže, já ne.

Než se budeme věnovat ekonomickým otázkám, rozpočtu či Evropské unii, se vás ještě zeptám na několik věcí společenských. Veřejnost totiž nezná některé vaše názory. Jste pro současný systém v případě interrupcí, či jejich zákaz?

Nezakazoval bych je.

Schvalujete možnost eutanazie?

Mám s tím strašný problém s přihlédnutím k historii. Zejména s tím, že za určitých okolností může být eutanazie zneužita. Souhlasím s částí lékařů, že v medicíně bychom měli dojít tak daleko, abychom lidem uměli od utrpení pomoci.

Zakázal byste kouření v restauracích?

Jsem liberální tolerantní nekuřák, dříve bezohledný silný kuřák. Čtrnáct let nekouřím. V restauracích by mi zákaz kouření ani tak nevadil, v českých malebných hospodách, kde by byly odděleny části pro kuřáky a nekuřáky, bych se bez zákazu obešel.

Povolil byste ve výjimečných případech trest smrti?

Ne.

Povolil byste měkké drogy?

Raději ne. Cesta k tvrdým drogám je dlážděná měkkými drogami.

V kolika letech by lidé měli odcházet do důchodu?

S ohledem na dlouhodobý demografický vývoj si nelze představit nic jiného než zvyšovat věk pro odchod do důchodu. Rozumných mi připadá 65 let.

Jakými cizími jazyky hovoříte?

V angličtině a ruštině mohu vést i jakákoli jednání. Německy a francouzsky se domluvím.

Jste věřící?

Dospěl jsem od nevěřícího člověka až tam, kde jsem dnes. Bez víry si nelze zachovat osobnostní integritu. Nemít víru znamená nemít naději. Oslovil mě judaismus, ke kterému mě přivedl vlastně můj syn, když byl ještě malý. Bylo mu osm, devět, deset. To je hodně zajímavé. Asi proto se máme se synem Honzou tak moc rádi.

Co si v rychlosti představíte pod jménem Čech?

Lidi, kteří chodí všude kolem nás. Rodina, přátelé. Se všemi ctnostmi i nectnostmi. Mám rád především tuto zemi.

Máte nějaké neřesti?

Už nekouřím. Nejsem abstinent, ale alkoholu moc také neholduji. Za ženskými neběhám. Miluji kavárny, strašně. Tak nevím… Víte, co je možná v současnosti neřest? Nehraji golf. Spousta lidí mě upozorňovala: Ty nehraješ golf? To nemůžeš obstát, protože nepotkáš ty „správné“ lidi. Jak se ukazuje, není to pravda.

Podívejme se teď na to, jak může obstát vaše vláda. Právě probíhají předvolební kampaně do Evropského parlamentu a do Sněmovny. Boj stran bude stále tvrdší a tvrdší. Aby se vláda někde nezmítala mezi politickými kampaněmi.

Nebudeme se nikde zmítat, budeme pracovat. Ale komfortní to skutečně není.

A existují dohody mezi vámi a prezidentem Václavem Klausem, jak budete fungovat?

Ne. Ani mi nepomáhal „modelovat“ některé personální otázky vlády. Na to mi stačí vlastní hlava. Nedělal jsem rozhodnutí o jménech, abych se někomu zalíbil. Ani prezidentovi, ani stranám, ani lobbistům, jejichž jména jsem předtím ani neznal, dokud jsem si o nich někde nepřečetl v novinách.

Jednou z vůbec nejdůležitějších věcí, které musí vaše vláda udělat, je, že připraví nový státní rozpočet. Už víte jak?

Připravíme ho podle nejlepšího úsudku. Zadáním je vygenerovat takový schodek rozpočtu, který bude nebývale veliký, ale současně ho bude nesmírně těžké dosáhnout. Vždyť hovoříme o 150 miliardách schodku. Konečné rozhodování o něm je bytostně politická záležitost, je to politická hra. Schválí ho politici, kteří jsou ve Sněmovně. U rozpočtu si připouštím, že se zachováme technokraticky jako úřednická vláda. Ale ty jiné nálepky o vládě mi jdou na nervy.

Hovoříte o tom, že všichni se budou muset uskromnit. Znamená to škrty v rozpočtu na stránce výdajů?

I to. Samozřejmě. Budoucí ministr Janota hovoří o deseti procentech sražení výdajů v jednotlivých kapitolách.

Ve vládě se na škrtech možná dohodnete, ale co ve Sněmovně?

Nesouhlasím! Nedělám si v tomto případě iluze ani o vládě. Léta chodím na zasedání vlády. Vždy tam bývá skvělá schopnost se dohodnout na tom, jaké budou výdaje, jaký deficit, a všichni řeknou ano, to je ono. A pak nastane druhé kolo toho rituálního tance – najednou všichni ministři chtějí víc. O mnoho miliard víc. Upozorňoval jsem všechny budoucí ministry a ministryně, že požadují skutečně velkou sebekázeň, pokud půjde o peníze do jednotlivých resortů. Ještě to bude tvrdá debata i ve vládě.

Země je postižena ekonomickou krizí, přece by mohli politici rozumět tomu, že se musí škrtat a šetřit. Takže to politické strany mohou nechat na vás, připravíte rozpočet se škrty a po říjnových volbách se rozběhne naplno další utrácení. Je to možná varianta?

Nedokáži to dnes odhadnout a nějak ovlivnit. Vláda má do 30. září předložit do Sněmovny návrh rozpočtu. To také učiní. Pokud pak Sněmovna bude jednat třeba i o jiném návrhu rozpočtu, je to její výsostně politická debata.

Není pro politické strany výhodné, že vy připravíte rozpočet, do kterého by se ony nikdy nepustily?

Jsem o tom přesvědčený. Udělám vše pro to, aby rozpočet nezavdal důvod k tomu, abychom se v dalších letech řítili do problémů. Je to vzkaz a ať se děje vůle boží. My něco předložíme, pak následuje politické rozhodnutí. Nenecháme se vychýlit při přípravě rozpočtu. Nechci, aby nám někdo říkal: „Tak tam ještě dejte tohle a tohle.“

Americký profesor Aaron Levenstein kdysi řekl: „Statistika je jako bikini. Co odhaluje, je zajímavé, co skrývá je podstatné.“ Nemíníte tedy nic skrývat před veřejností, i kdyby byly v rozpočtu škrty, jež se někoho přímo dotknou?

Určitě ne. Požaduji průhlednost a konkrétnost.

Chcete pokračovat v některých privatizacích, chystá se státní zakázka na odstraňování ekologických škod za 120 až 130 miliard. V souvislosti s tím se objevují spekulace, že některé firmy se podílely na pádu Topolánkova kabinetu a že ovlivnily i obsazení vaší vlády. Ovlivnily?

Dosud mě nikdo neovlivňoval a lobbistické tlaky jsem nezaznamenal. Doufám, že to vydrží. Budu odolávat. Nesmírně se mě osobně dotkly informace, že jdu někomu na ruku při nominacích ministrů. Není to pravda! Kde se to narodilo? Buď v politických kuchyních, nebo od soupeřících firem. Zatím si to čtu ráno u kávy. Udělám všechno pro to, abychom tlakům odolali. Průhlednost státních zakázek je pro mě absolutní priorita. Všichni to uslyší na prvním zasedání vlády.

I vaši ministři mají známé mezi politiky a podnikateli. Nemůžete vyloučit, že budou v tomto směru prosazovat určité zájmy.

Každý někoho známe, ale prokristapána, existují přece jisté meze a každý je musí znát. Chci, aby se podle toho chovali. Chceme dokončit privatizaci ČSA, ale o letišti a velkých ekologických zakázkách rozhodne až další vláda.

A co šrotovné? V Německu se teď ukazuje, že moc ekonomicky nefunguje.

Dohoda o termínu spuštění neexistuje. Bylo učiněno jen ve Sněmovně politické rozhodnutí. Musíme zvážit, zda ho spustit. Chci jednat o šrotovném s ekonomy a nechám si udělat podrobnou analýzu, zda ho vůbec spustit. Nejde však jen o šrotovné, budeme chtít znát, jak i další protikrizová opatření zabírají a jak jsou účinná. Podle toho budeme postupovat.

Začnete vládnout pár týdnů před koncem předsednictví Radě EU. Co je pro vás v tomto směru nejdůležitější?

Středobodem předsednického vesmíru je červnová Rada EU, tedy summit všech členských zemí.

Václav Klaus mi říkal při nedávném rozhovoru, že pojedete na summit oba. Kdo bude jednání řídit? Z prezidenta mají někteří úředníci v Bruselu hrůzu.

Debata o tom není ukončena. Musíme ji dokončit rychle. Principem je, že Radu řídí šéf exekutivy. Jsem si vědom toho, že pokud chce prezident jet, tak se musíme dohodnout. Není diskuse o tom, kdo tam pojede, ale kdo řídí summit.

V Česku je však bohužel tradicí, že prezidenti a premiéři měli často odlišné názory na zahraniční politiku, vznikaly z toho spory. Vyjasnil jste si už pozice s Václavem Klausem?

Vím o tom. Věřím, že budeme schopni se sladit. Zahraniční politika přitom nemůže být oblastí, ve které vláda nebude fungovat. To nepřichází v úvahu.

Kam pojedete na první cestu do zahraničí?

Do Bruselu. V úterý 12. května. Mám tam jednání s Barrosem, Solanou a dalšími představiteli Evropské unie. Potom pojedu na Slovensko. V Unii budou vážná jednání, jinak bych jel tradičně na první cestu premiéra na Slovensko.

Budete sice premiérem podle všeho jen pár měsíců, ale zajímá mě, jak se díváte na to, že ani 20 let po listopadové revoluci nemá Česko ucelenou vizi, jak by se náš stát měl dál vyvíjet. Vlády se mění, politici se střídají a vypadá to, že málokoho to, co bude za pět deset let, zajímá.

Vycházím z toho, že za posledních 20 let jsme se posunuli nesmírně dopředu. Základní pilíře demokratického fungování státu byly vytvořeny. Politické klima je standardní. Jsem v tržním prostředí a v racionálně fungující ekonomice. Na druhé straně není zdaleka vyřešeno, jak má stát fungovat.

To zní hodně mírně. Většina veřejnosti je daleko kritičtější.

V tom, jak má stát fungovat, jí dávám za pravdu. Stát je stále protivný, stát stále není služba, stát vidí jako překážku pro spokojenější život. Nedokázali jsme ani za 20 let vybudovat daleko efektivnější státní a veřejnou správu. Politici se k tomu nikdy neodhodlali a zatím k tomu nedošli.

Proč alespoň nemáme vizi, s kterou by souhlasily hlavní politické strany a konvenovala by i občanům?

Teď řeknu něco jako občan Jan Fischer, ne jako současný premiér. Často jsme u nás v zajetí toho, že se věci řeší takzvaně „ze středy na čtvrtek nebo z 24. týdne na 25. týden“ a tak podobně. Vizi, na které by byla alespoň základní shoda, jsme zde nikdy neměli. Z mých zkušeností vím, že například ve Skandinávii, jejíž země jsou dlouhodobě v popředí kvality lidského života, je velká důvěra ve stát. Tam fungují registry toho či onoho a lidé nemají problém se svěřovat i státu s různými daty. Státu věří. U nás podobný postoj ke státu neexistuje, nepodařilo se ho vybudovat.

Na závěr se zeptám na věc, ve které vám někteří lidé nevěří. Neustále opakujete, že nechcete trvale vstoupit do české politiky. Skutečně to vylučujete?

Asi mě chcete natlačit do výroku nikdy neříkej nikdy.

Já jsem tady od tlačení, vy od odpovídání. Takže?

Víc mi svědčí pracovat ve svém oboru. Mám k němu rodinnou dispozici a dělal jsem tu práci rád. Chci u toho zůstat.

Dobře, zeptám se jinak. Kdyby pak přišla nabídka na významnou politickou funkci, i tak řeknete ne?

Chci dostát svým slovům. Jsem přesvědčený, že se vrátím na svůj úřad. A na dotazy, které v současnosti padají, zda bych svoji odbornost mohl pak dělat někde v cizině, na to odpovídám – třeba ano.

(MFDNES)