Červenec 2009

Koš přání a kytice slibů

Ludwig von Gress

Vláda vyprodukovala bílý papír o obraně Austrálie (Defending Australia in Asia Pacific Century: Force 2030, Defense White Paper, dále jen DWP). Nevím, kolik úředníků na tom pracovalo posledních devět let, ale 140 stránek obsahuje tolik byrokratického žargonu, zamlžování a nesmyslů, že i mandaríni Nebeské říše by si závistí ukousli cop. Kupříkladu každého asi potěší, že již v roce 2030, pokud nebudou nějaké změny, bude mít armáda pohyblivá vozidla (mobile vehicles). Doufejme.

Bez politicky korektních nesmyslů by mohl být DWP o třetinu kratší. Změny klimatu (špatné), globalizace (dobrá), OSN (přímo fantastická), masová migrace (možná špatná) musí mít přinejmenším jeden odstavec, nemluvě již o právech žen a všemožných rasových skupin.

Plán je překvapivě ambiciózní a pravděpodobně nereálný. Mezi politicky správnou vatou se najde mnohé, s čím se nedá než souhlasit. Jako by to byl kompromisní výtvor dvou skupin rozdílných názorů, jakýsi sůl a pepř papír. Nicméně, musí se přiznat, že připravovat obranu země s převážně chamberlainovskou populací kolem 20 miliónů, s pobřežím 25 760 km a s nejpravděpodobnějším potenciálním nepřítelem, který je zároveň největším odběratelem naších surovin, není jednoduché.

DWP srovnal naše spojence podle důležitosti. Myslím, že postačí, když je jen ve stejném pořádku vyjmenuji: USA, Japonsko, Čína, Korea, Indie, Indonésie, Singapur, Malajsie, Vietnam, Kambodža, Filipíny, Thajsko, Nový Zéland, Východní Timor, PNG, Pákistán, Afganistan a - Velká Británie. Jak se časy mění. V první desítce jsou tři komunistické diktatury. Číňané četli DPW dříve, než jej naše vláda laskavě ukázala opozici. Říká to hodně jednak o vřelých vztazích naší socialistické vlády ke komunistické diktatuře, jednak o neefektivnosti Turnbullovy koalice.

Podle DWP kromě Severní Koreje a al Kajdy nepřátele nemáme, i když zmínka o obrovském rozmachu Číny je hned před tou o růstu zbrojení v Asii. Alespoň tak. A přesto všechno, bez ohledu na naši ochranu Spojenými národy, budeme zbrojit také. Nejvyšší čas podle mne a podle některých i pozdě. Otázku, jestli budeme zbrojit, nebo o tom jen mluvit, nechám na konec. Zatím budu předstírat, že to co se údajně chystá, je reálné.

Royal Autralian Air Force (RAAF) dostane sto stíhaček F-35 Joint Strike Fighter (JSF). Zatím kupujeme F/A 18F Super Hornets, které do roku 2010 mají nahradit F-111 (poprvé vzlétl 1964) a část F18 Hornetů (poprvé vzlétl 1974). Datum prvního letu jen naznačuje stáří původního konceptu. Letadla se stále modernizují, zejména jejich elektronika a F-111 je letadlo stále schopné fotografovat indonéské rybářské čluny. Ovšem za předpokladu, že po něm nikdo nestřílí. Když jsme šli pomáhat Američanům v Iráku, F-111 zůstaly doma a Hornety lítaly jen tam, kdy Iráčané neměli radary řízenou protiletadlovou obranu. Hornety nedávno dostaly drahé elektronické vylepšení, ale až pak si někdo všiml, že trupy začínají mít problém. Šedesát tisíc letových hodin je prý limit. Budou muset vydržet do příletu F-35, což znamená nové trupy a novou elektroniku. Možná, že by bylo lepší uspíšit nákup Super Hornetů. Do února t. r. totiž Lockheed Martin vyrobil F-35 pět. DWP neuvádí, z jakých důvodů byl odmítnut konkurenční F-22A Raptor, který je vedle B-2A jediným letadlem údajně schopným úniku moderním radarům a protiletadlovým raketám, nyní i v Asii běžným.

Abych nebyl obviněn s přílišného a zaujatého zjednodušování, přiznávám, že jsem si vědom, že ozbrojené síly, zejména ty moderní, jsou stále v přechodu, v konstantní, i když ne plynulé modernizaci. Jakási menopausa militaris. A jak už to bývá, než se najde nový model, ten starý už skoro k ničemu není, jenom k udržování hřejivého pocitu za chladných nocí. Vyměňovat pořád za ten nejnovější model si málokdo může dovolit, o to se již modelky, pardon, výrobci zbraní postarají.

Dále koupíme pět tankovacích letadel KC-30A do konce roku 2010, a po 2011 šest letadel s palubním výstražným a kontrolním radiolokátorem Wedgetail. Osm starých Orionů AP-3C, s nimiž hlídáme moře kolem a které začínají mít problémy s křídly, nahradíme osmi P-8A Poseidony a možná až sedmi bezpilotními létajícími zařízeními. Vzdušnou dopravu budou obstarávat čtyři Globemastery C-17 a dvanáct C-130 Herculesů, z čehož C-130H budou nahrazeny C-130J a dva budou navíc. DHC-4 Caribou bude nahrazen novým typem lehkého dopravního letadla.

Armáda dostane 8100 různých nových vozidel, a to i obrněných, ale především projde reorganizací, přičemž naše hlavní úderná síla, tři brigády o 4000 vojáků, zůstanou hlavní silou. Smysl reorganizace mně uniká, ale s nápadem, že armáda by měla být schopna boje, souhlasím. Šest vrtulníků CH-47D Chinook bude nahrazeno sedmi CH-47F. Pro zajímavost, US armáda operuje s 500. Třicet MRH-90 nahradí vrtulníky Blackhawk. Dvě baterie samohybných 155 mm děl a čtyři baterie tažené, nové minomety, vrtulník Tiger a další a další zajímavosti, často jen zvané “více vyvinutý systém”. Nepřítel nebude vědět, do čeho střelit dřív.

Námořníci na tom budou nejlíp. Již na obálce DWP jsou vyobrazeny všechny tři naše ponorky třídy Collins, t. j. tři ve vodě. I ty tři jsou částečně obsazeny půjčenými americkými důstojníky. Zbývající tři jsou v suchém doku. Nyní bude mít Royal Australian Navy (RAN) nových, lepších ponorek dvanáct. Kromě nukleárního pohonu budou mít, vše, co by si mohl člověk přát, včetně raket s plochou dráhou letu (cruise missiles). Budoucí ponorky, s velkým “B” (The Future Submarine) budou ve všem lepší a budou se montovat třicet let v Jižní Austrálii. Kovaný odborář Greg Combet, nyní parlamentární sekretář pro “Defence Procurement”, ve svém projevu k Submarine Institute of Australia, to přirovnal k stavbě hydroelektrického komplexu Snowy Mountains v letech padesátých.

Budeme mít tři torpédoborce vybavené raketami SM-6 s dosahem 370 km a osm Budoucích fregat, (opět velké “B”) které nahradí fregaty třídy Anzac. V moderní politicko-námořní terminologii jsou třídy válečných lodí popletené - až budou mít Číňané letadlovou loď, nazvou ji “člun pobřežní ochrany lidu”, a politici to budou opakovat, aby někoho mírumilovného nevyprovokovali k útoku. Dále dvě zbrusu nové obojživelná vyloďovací plavidla pro vrtulníky, šest těžkých vyloďovacích plavidel a jednu velkou strategickou přepravní loď o výtlaku 10 až 15 tisíc tun. Pobřežní čluny budou také nové, větší (výtlak 2000 tun) a lepší. Nahradí třídu Armidale a spoustu jiných pomocných lodí. Málem se zdá, že i kanoe bude mít Royal Australian Navy větší a rychlejší.

RAN dostane také dvacet čtyři nových námořních bitevních vrtulníků plus čtyřicet šest taktických transportních vrtulníků MRH-90, o které se bude dělit s armádou. Zřejmě, podle potřeby, se budou přetírat na zeleno nebo na šedivo. Uznávám, že mít příliš mnoho různých typů je nepraktické a že jeden typ zjednodušuje výcvik pilotů a údržbu. Eurocopter, výrobce MRH-90, dělá i jiné verze, včetně námořní - NH90 NFH.

Strategického úderu budou schopny Budoucí ponorky, Budoucí fregaty a Budoucí torpédoborce pomocí střel s plochou dráhou letu a F/A 18 A/B Super Hornets pomocí JASSM, až budou k mání. Pokud jste zapomněli, je to Joint Air to Surface Standoff Munition, řízené střely s dosahem 360 km. O nukleárních hlavicích pro střely s plochou dráhou letu nebo pro JASSM se DWP nezmiňuje. Namontovat se ovšem dají snadno, kdybychom je chtěli a Obama by nám je chtěl prodat. Mezitím náš strategický úder spoléhá na Special Forces, to je jeden pluk Special Air Services a na jeden prapor Commandos.

V koši zbožných přání je toho ještě víc: válčení elektronické, robotické, satelitní, počítačové, proti zbraním hromadného ničení a spousta dalších vojenských dobrot, které ani neumím přeložit. Jestli se to vše uskuteční, bude budoucnost zářná a bezpečná a Austrálie skoro obranyschopná. Ovšem jen za nereálného předpokladu, že země kolem zbrojit přestanou. Již dnes Austrálie silně pokulhává za svými schopnějšími a pragmatičtějšími sousedy, kteří zbrojí a budou zbrojit, i kdyby na rýži nebylo. Na velká čísla dodaných nebo objednaných Su-27SK a Su-30MKK Číně (500), Indii (200), Malajsii, Vietnamu a Indonésii naše ministerstvo obrany reaguje: „Ale naši piloti jsou lepší.“ Možná, ale výsledky občasných společných manévrů to nepotvrzují. Mně osobně při přečtení tohoto prohlášení přeběhl mráz po zádech, neboť podobné tvrdili britští odborníci o poměrných kvalitách japonských a imperiálních pilotů (a vojáků) před katastrofou v Singapuru. Četná varování pilotů American Volunteer Group (slavní Claire Chennault's Flying Tigers) kteří létali s Čankajškem proti Japoncům dávno před oficiálním začátkem druhé světové války byla ignorována.

Nelíbí se mě naprosté zavrhnutí ochrany proti balistickým raketám z politických a mně nelogických důvodů. Teoreticky by to možná narušilo vzájemné odstrašování nukleárními zbraněmi, ale koho odstrašuje Austrálie? Čím? Nehledě na to, že jakákoliv nová zbraň je proti OSN schváleným pravidlům mírového soužití, nehumánní atd., jen dokud ji také nevyvine Rusko nebo Čína. Pak západní mírumilovní socialisté na humanitu nějak pozapomenou. Dále si nejsem jist, že učit mudžahedíny salutovat a pomáhat stavět mosty a mešity v Afganistanu je v zájmu Austrálie, i když uznávám, že SAS nějaký praktický trénink potřebuje. A nejlepší důvod se najde v knize Patrika Ryana - Jak jsem vyhrál válku (když se nahradí Britové Australany):

“Britská armáda vždycky bojuje proti Afgháncům.”

“Kvůli čemu, pane?”

“Kvůli čemu?...Ehm.. kvůli všemu možnému. Na severozápadní hranici je pořád neklid. Armáda má bojovat, chlapče, a ne se pořád ptát proč, proč, proč!”

“Promiňte, pane. Jenom mě zajímalo, proč pořád proti Afgháncům.”

“Protože Afghánci, mládenče, jsou zrovna jako vy. Nikdy nedají pokoj, krucinál.”

Nejsem si jist jestli sliby nových, fantasticky lepších zbraní neutrpí údržba zbraní současných. Nejedná se jen o výměnu oleje. DWP oznamuje modernizaci skoro všeho existujícího, což má vydržet ještě 10 až 20 let. Peníze na vše nebudou a tuším, že nové hračky budou mít přednost. Kvůli šetření bude čtyřiadvacet hlavních vojenských skladišť zredukováno na sedm. Při rozloze Austrálie a principu rozptýlení proti případnému útoku to nedává smysl. Spoustu věcí budou místo vojáků dělat najaté firmy, což může docela dobře znamenat čínské. Jestli tím daňový poplatník něco ušetří, je velice diskutabilní, ale korupční potenciál se nepochybně zvýší.

S kontraktory může být ovšem legrace. Před několika lety dodala ruská vládní exportní firma Rozvoruzhenie jak letadla, tak piloty pro řešení konfliktu mezi marxisty různého ražení v Africe. Rusové, v typech Su-27 létali pro jednu stranu, zatímco Ukrajinci v MiG-29 pro stranu druhou. Nevím, jestli z jednoho letiště - podobnost s Hlavou XXII by byla přílišná.

Soudruh Joel Fitzgibbon sice již odstoupil, a to údajně s důvodů jiných než přijímání úplatků v různé formě od čínských ozbrojených sil. Netvrdím, že to znamená, že je agentem nepřátelské mocnosti. Dovolím si ale naznačit, že o jeho způsobilosti být ministrem obrany se již dávno dalo s úspěchem pochybovat. K čínskému spojení můžeme přidat ostudu kolem neplacení platů příslušníků SAS v Afganistanu a veřejné napadení vrchního vojenského velení v projevu v Brisbane v říjnu minulého roku. Podařilo se mu namíchnout všechny, od generálů dolů, což v dobrovolnických ozbrojených silách morálce nepřidá.

Obávám se, že morálku nevylepší ani nepraktické sny DWP. Vojáci, pochopitelně chtějí hračky alespoň tak dobré, jako má nepřítel, a jak budou z Ruddovy kytice slibů opadávat lupeny, zklamání povede k odchodu do civilu a hůře - k různým psychosomatickým chorobám. DWP se sice zmateně zmiňuje o “mobilizaci”, ale branná povinnost je pro socialisty (na západě), tabu.

Po tom všem přicházím k jádru problému, k penězům. Podle samotného DWP je jasné, že účetní budou rozhodovat, ale přiznám, že tomu nerozumím. Současný rozpočet obrany je 22 miliard. Podle DWP se musí ušetřit 20 miliard, které pak prý půjdou na obranu. Pak je tam zmínka o tříprocentním zvýšení (prvním) v letech 2017 až 2018 a zvýšení o 2,2 procenta mezi roky 2018 až 2030. Australian Strategic Policy Institute, mimochodem vládou placený, tvrdí, že “nedostatek finančních údajů není náhodný” a že neprůhlednost naznačuje obvyklý Ruddův podfuk - slova, slova a skutek utek. Úmyslně?

Tudíž, jestli jste se po prvních pochvalných komentářích sdělovacích prostředků o Defense White Paper chystali otevřít šampaňské nebo dokonce připít RAN růžovým ginem, počkejte. Asi tak 21 let. Nebo dejte pro jistotu k ledu maotai. Sliby se slibují, blázni se radují a Číňané se smějí.