Červenec 2009

Severní Korea - komunistický Armagedon

Miroslav Václavek

„Severní Korea má právo uskutečnit preventivní jaderný úder proti Spojeným státům a nebude čekat, než Spojené státy dokončí svou válku proti Iráku." Náměstek severokorejského ministra zahraničních věcí, rok 2003.

Koneckonců nebylo by to poprvé kdy Severní Korea zahajuje válku. Po aktu agrese dne 25. června 1950, kdy vojska komunistického severu překročila 38. rovnoběžku se svět zmobilizoval proti této invazi, a po krutých a těžkých bojích jednotek OSN s komunisty, poznamenaných mnohými zvraty, se fronta stabilizovala tam, kde válka začala. Mnohonárodní síly Organizace spojených národů vedené především armádou Spojených států amerických, tuto invazi za cenu více než třiceti tisíc amerických životů odrazily. Jednotky těchto zemí s číslem udávajícím počet vojáků, Jižní Korea 590 911, USA 480 000, Spojené království 14 198, Filipíny 7 000, Kanada 26 791, Turecko 5 190, Nizozemí 3 972, Austrálie 2 282, Nový Zéland 1 389, Thajsko 1 294, Etiopie 1 271, Řecko 1 263, Francie 1 119, Kolumbie 1 068, Belgie 900, JAR 826, Lucembursko 44 dokázaly komunistům, že se proti jakémukoliv útoku z jejich strany svobodný svět vojensky postaví. Celá tato šílenost a oťukávání ochoty západního světa pro svobodu jejich spojenců válčit, jejímž cílem mělo být takzvané sloučení obou Korejí, stála miliony životů a dodnes není po formální stránce ukončena neboť bylo uzavřeno pouze dodnes trvající příměří.

Poté se tento šílený stalinistický svět na severu uzavřel do naprosté izolace. Zatímco ekonomika Jižní Koreje rostla, až se z ní stala významná součást světového hospodářství, investující u nás miliardy, z jejího severního souseda se stal jeden obří vyhlazovací koncentrák, v němž zavládl komunistický teror, hladomor a zoufalá bída. Země, v níž je jakákoliv identita člověka naprosto popřena. Země, v níž životního partnera, včetně uniformy jakožto oděvu či místa k životu, přiděluje komunistická strana. Země, v níž se povinně hromadně tančí po ulicích. Země, kde se za kontakt s cizincem nebo za pokus o překročení hranic trestá smrtí. Země, kde jsou děti umírající hlady uklizeny stranou do „sirotčinců" kde je komunisté nechají umřít stranou lidských pohledů. Země, kde se povinně pěstuje opium a produkují jiné drogy, jimiž následně komunistický režim otravuje svět, kasíruje za ně tvrdou měnu. Země povinného štěstí a lásky ke komunistické straně. Země toužící jen po jednom - vést válku. Peklo na zemi. Šílenství.

„Viděl jsem celou rodinu testovat dusivý plyn a umřít v plynové komoře. Rodiče, syn a dcera. Rodiče zvraceli a umírali, ale až do poslední chvíle se snažili zachránit své děti dýcháním z úst do úst. Skleněná komora je vzduchotěsná. Je 3,5 metrů široká, 3 metry dlouhá 2,2 metry vysoká. Je tam vstřikovací trubice jdoucí skrz jednotku. Obvykle se rodiny drží při sobě a individuální vězni stojí odděleně v rohu. Vědci sledují celý proces shora skrz sklo". Svědectví uprchlého Severokorejce o ceně lidského života ve vrcholné formě komunismu, pro dokumentární pořad BBC o Korejské lidově demokratické republice.

Pokud jde o dokumenty, viděl jsem dokument, v němž západní lékaři do Severní Koreje přijeli operovat pro nás jinak banální operace očí. Ale v zemi, kde vládne komunismus a z toho plyne primitivní zdravotnická úroveň a kde je lékařská péče pouze na papíře, se na takové banality slepne. Poté, co byly operovaným hromadně sňaty obvazy z očí, se prohlédnuvší postavili pod obraz Kima Ir-sena, jemuž se klaněli a děkovali. Poté spustili v hlubokém předklonu následující litanii zhruba tohoto znění. „Milovaný soudruhu, jak jsem vděčný komunistické straně, že mě vyléčila a já opět vidím. Je ohromné štěstí a radost, že mohu vidět vaši tvář. Teď půjdu. Vezmu zbraň a budu zabíjet všechny Američany." Taková stvůra se stane z božího díla člověka poté, co si jej přetvoří k obrazu svému komunistická ideologie. Bestie žíznící po krvi.

Tato nejvíce militarizovaná a komunismem ideologizovaná země na světě, která jen bez přestávky hrozí okolním zemím, včetně celého světa útokem a zničením, odpálila již po druhé zbraň soudného dne. Jadernou bombu. Svět se ocitl ve velkém nebezpečí. Protože balistická střela schopná zasáhnout Aljašku, o Evropě nemluvě Teapodong-2 je k dispozici.

Když se Kima Čong-ila jednou ptali, jak tipuje výsledek útoku na Jižní Koreu odpověděl následovně. „Nepochybně zvítězíme. Ale kdyby ne a Severní Korea by měla přestat existovat, nebude existovat ani celý svět. Bez Severní Koreje ztrácí existence světa smysl."

Ostatně soudím, že severokorejský komunismus musí být zničen dříve, než onu hrozbu uskuteční.