Červenec 2009

Programově zakódovaná zaujatost

Lukáš Beer

Českými sdělovacími prostředky před nějakým časem prolétla zpráva z šetření postoloprtského masakru, tedy toho nejznámějšího případu masového vraždění páchaného na německých civilistech během tzv. národní revoluce roku 1945 v našich zemích. Portál aktualne.centrum.cz(http://aktualne.centrum.cz/%20domaci/kauzy/clanek.phtml?id=638627) se tématice věnoval velmi zevrubně, jmenoval viníky a zveřejnil otřesné záznamy z výpovědí vrahů a jejich pomahačů. Valná část české veřejnosti přijímá tyto informace s upřímnou snahou pochopit tuto otřesnou stránku naší doposud záměrně tabuizované historie. Upřímně lidská reakce mnoha Čechů, kteří nepodléhají nevyzrálému, ideologicky a politicky instrumentalizovanému a černobíle zidealizovanému pohledu na naši minulost, vzbuzuje optimistickou naději v rodící se pokrok morálního a duchovního charakteru, který je nezbytným předpokladem k postupnému vytváření nezakomplexovaného českého zemsky-národního uvědomění. Nejednoho ze svých „ztracených synů“ této země, pohrdajících doposud její politickou reprezentací, tak mohlo zpravodajství ohledně vyšetřování v Postoloprtech částečně naplňovat jistým zadostiučiněním a neočekávanými náznaky hrdosti nad skutečností, že se k problematice Češi dokáží nakonec přece jen inteligentně a normálně postavit. Člověk se mohl aspoň trochu zas na chvíli začít cítit Čechem.

O to více je cítit vnitřní panika a znejistění na straně tradičních travičů českého soudného inteligentního ducha, ventilovaná bezprostředně po mediální odezvě na postoloprtská šetření. Jak by také ne, postoloprtský masakr, který si podle historiků vyžádal nejméně tisícovku obětí a svou chladnokrevnou brutalitou si to jen tak s něčím nezadá, zcela nechtěně nahlodává po celé generace zacementovávanou „rovnici“ „Mnichov + Lidice = odsun sudeťáků“. A jak naschvál přichází to všechno zrovna ve dnech, kdy si připomínáme londýnským exilem cíleně vyprovokovanou a chladnokrevně kalkulovanou lidickou tragédii, onen zásadní pilíř, na kterém se morálně ospravedlňuje poválečná loupež, vraždění a léta plánovaná etnická čistka a slavizace našich zemí stejně jako uspořádání československého území v předmnichovské podobě. Jenom takhle se dá pochopit znervóznění, hysterie a vztek zaznívající z obvyklých nacionalistických koutů.

Jedním takovým typickým příkladem je přítel a obdivovatel současného českého státního prezidenta Lukáš Petřík, který si ostatně nepřátelský postoj oproti „sudeťákům“ vepsal do svého politického programu (ve svém Desateru Mladé pravice). Přirozeně tedy nelze z jeho strany očekávat nezaujatou snahu o objektivní zhodnocení. Definice „českých národních zájmů“ jinak v Petříkově podání vyznívá konkrétně takto: „Mladá pravice (dále jen MP) se hlásí k odkazu euroatlantické civilizace, která vyrostla na kořenech antických (Řecko, Řím) a judaisticko-křesťanských… Hlásí se k silné vazbě na Spojené státy coby nepochybnou součást této západní civilizace a je proti jakémukoli omezování transatlantické spolupráce. Jsme proizraelští a podporujeme stát Izrael coby výspu západního světa na jinak nedemokratickém Blízkém východě… MP podporuje obranu národních zájmů ČR vůči velmocenským tendencím některých evropských zemí. Jako protiváhu těmto tendencím vidíme úzkou spolupráci s Polskem, Slovenskem a Velkou Británií jako tradičními spojenci USA… MP se hlásí k odkazu našich předků, váží si všeho, čeho významné postavy našich dějin dosáhly a nesníží se k jejich laciné kritice. Vážíme si zakladatelů české státnosti, stejně jako těch, kteří usilovali o národní obrození 19. století nebo těch, kteří z našeho státu učinili spolehlivě fungující liberální demokracii v době, kdy se mnohé jiné národy Evropy vydaly cestou diktatur. Odmítáme přepisování dějin, stejně tak jako požadavky sudetských Němců.“

.

Obdiv ke státu Izrael a obhajování tradičních „židovsko-křesťanských“ (slovní pořadí © Lukáš Petřík) hodnot našeho kontinentu v boji proti islamizaci Evropy nebo spíše proti islámu samotnému („Odmítáme islamizaci evropských národů a vyslovujeme přesvědčení, že nebezpečí netkví jen v islamismu, terorismu a v aktivitách radikálních extrémistů, ale v islámu samotném, který považujeme za neslučitelný s našimi euroatlantickými hodnotami.“) a jeho zbožné zhlížení k USA, Velké Británii a Polsku Petříkovi zřejmě brání ve vnímání reality a poznání skutečnosti, že bohaté kulturní a hospodářské dědictví našich zemí neodmyslitelně souvisí s plodným a našemu národu prospěšným působením německy hovořícího historického kmene našich zemí. Jedině tyto dějinně podložené svazky našich společných středoevropských kultur udělaly z našich zemí to, čím do půlky minulého století byly. Nebylo to naše staleté soužití a sousedství s mírumilovným Izraelem, USA či Velkou Británií ani naše vždy ideální sousedské vztahy s Polskem, ani onen v roce 1918 uměle vytvořený života neschopný svazek se Slovenskem. V první řadě nám tedy musí jít o co možná nejlepší a férové uspořádání našich vztahů s vlastním vyhnaným a oloupeným třetinovým obyvatelstvem našich zemí. Petřík si ale nic podobného upřímně nepřeje, jak už napovídá jeho překvapivě otevřené „desatero“.

Ve svém novém výpotku nazvaném Doležal obžalobou Čechů relativizuje nacistické zločiny (euportal.cz 5. 6. 2009) se dopouští řady lží. Předně tvrdí, že obžaloba vrahů a iniciátorů hromadné postoloprtské fyzické čistky je „obžalobou Čechů“. Ve skutečnosti ale nejde o obžalobu českého národa, ale jde o obžalobu víc než jedno půlstoletí ututlávaného zla spáchaného několika Čechy. A musí být s prominutím přinejmenším dovoleno se o tomto zle zmínit, i když je to pravda nepříjemná! To, že Petřík běžně praktikující princip kolektivní viny vztahuje tuto obžalobu na celý český národ, je jenom výsledek jeho vlastního hloupého pokřiveného černobílého pohledu. Nyní, kdy pravda vychází postupně na povrch, si Petřík a jeho přátelé už nemohou vystačit s tvrzením, že jde o čistě sudetoněmeckou propagandu. Lze pochopit, že to zmíněné kruhy mírně řečeno znepokojuje.

Další několikanásobnou lží je tvrzení, že „pro proněmecké revizionisty typu Doležala válka začíná až v dubnu 1945. Prostě nevidí, že Němci rozpoutali svým šovinismem dvě světové války a způsobili smrt milionům nevinných lidí“. V dubnu 1945 2. světová válka určitě nezačala, ta má své počátky přinejmenším už v letech 1918-1919. To, že je Petřík z přesvědčení slepý na jedno oko a nechce vidět mocenské a hospodářské choutky západních spojenců a ambice českých šovinistů na „odněmčení“ pohraničí a budování národního státu po roce 1918, je věc druhá. O příčinách a následcích můžeme přinejmenším diskutovat, pan Petřík nechť si klidně setrvává v dětinsky naivní vizi světa, kde zápasí pouze dobro se zlem a čistí viníci s čistými oběťmi, neznamená to ale, že budeme tabuizovat vraždění v Postoloprtech (a nejen tam) jenom proto, že počet hromadně zmasakrovaných Němců tam několikanásobně přesahoval počet obětí lidické národní tryzny. Řekněme si to zcela na rovinu, kdyby bylo po Petříkově vůli, nesmělo by padnout nejen ani slovo o zločinech spáchaných bezprostředně po ukončení války v našich zemích, ale ani všeobecně o spojeneckých válečných zločinech, o americkém vraždění v Nagasaki a Hirošimě a izraelských výpadech na Blízkém východě.

Přejděme k dalšímu Petříkovému tvrzení: „Je faktem, že sudetští Němci minimálně od třetí čtvrtiny 19. století i ve stoletím dvacátém se dělali vše pro to, aby Češi nemohli žít jako samostatný národ nebo aby rozložili český stát.“ Všiml jsem si v euportal.cz, že pan Petřík některé své články vytváří a otiskuje i v polštině. Předpokládám, že jeho znalosti angličtiny budou stejně dobré, a proto by nebylo bez zajímavosti, jakým způsobem by do angličtiny přeložil závěrečnou část posledně citované věty – „aby rozložili český stát“, abych lépe pochopil, jestli „českým státem“ rozumí území Bohemie (běžně označované jako „Čechy“, kde byl podíl německy hovořícího obyvatelstva poloviční) ,a nebo jestli „českým státem“ územně označuje oblasti Bohemie a Moravy obývané pouze českým národem? Pravdou je, že když v březnu 1919 demonstrovali „sudetští Němci“ v četných městech Bohemie a Moravy za své právo na národní sebeurčení a československé vojsko při té příležitosti postřílelo 54 civilistů včetně dětí, žen a starců, zcela jednoznačně se řečníci na demonstracích vyslovovali nejen pro národní sebeurčení německého obyvatelstva, ale i pro sebeurčení českého národa!

Petřík také ve svém článku označuje Němce všeobecně za „zakódované vrahy“: „My jsme oběť, která měla být vyhubena a která zahnaná do kouta udělala excesy, ale nebyli jsme vrahy programově a zakódovaně jako Němci a sudetští Němci, kteří nacistickou zrůdnou ideologii drtivou většinou podporovali.“ Nehledě k nesmyslnosti a skandálnosti takovéto výpovědi bych se při té příležitosti pana Petříka rád zeptal, zda se například domnívá, že Češi jsou zakódovaně zloději, tuneláři a obraceči kabátů, jak by se z naší historie a současnosti dalo kolikrát usoudit? A zda jsou zakódovaně komunisty, čemuž by napovídala současná popularita KSČM v našich zemích a také poválečná sympatie českých voličů ke KSČ? A zda jsou Slováci zakódovaně rozvraceči společného československého státu, jak se spolehlivě prokázalo? A takhle bychom mohli nějakou chvíli pokračovat.

Porovnávat počty obětí se nesluší a je to scestné a nanejvýš hloupé, ale pokud jsou dle Petříka (sudetští) Němci zakódovanými vrahy a Češi ubohými oběťmi, tak nám tu bohužel „nesedí účet“. Skutečný počet ryze českých obětí 2. světové války na životech je při vší shovívavosti v tom nejlepším případě (!) srovnatelně stejně vysoký jako počet zabitých Sudetoněmců, s největší pravděpodobností dokonce výrazně menší. Tvrzení o vyhubení Čechů ve fyzickém smyslu je prachsprostá lež, můžeme diskutovat pouze o plánované germanizaci. Pokud to připustíme, tak si trochu netradičně uvědomme, že germanizace by ve svém důsledku znamenala naprosté rasové zrovnoprávnění zgermanizovaných Čechů a jejich postavení na úroveň Němců v národně socialistickém Německu, tedy svým způsobem rovnoprávné „přijetí mezi sebe“. Kdo se nakonec skutečné etnické čistky dopustil, je všeobecně známo. Sudetští Němci nebyli „zčechizováni“, ale tři milióny jich bylo jednoduše vyhnáno ze svých domovů a okradeno o majetek a desetitisíce z nich zabity. A dokonce i pan Petřík nepopře, že v roce 1918 založené Československo se chápalo jako národní stát „Čechoslováků“ a německý kmen v našich zemích byl již od počátku chápán jako „nezvaný host“.

Etnická čistka a genocida se tedy podařila provést nakonec komu, prosím, geneticky zakódovaným sudetoněmeckým vrahům? Nehledě k tomu, že excesy na Němcích po válce nepáchala nějaká „oběť zahnaná do kouta“, jak píše Petřík, ale naopak představiteli československého státu hromadně nenávistně mobilizovaná luza, vědomá si svého vítězství, nabyté bojovou zásluhou Rudé armády (tedy určitě ne vystrašená a zahnaná do kouta!) a vědomá si jedinečné historické možnosti dovést „národněosvobozeneckou revoluci“ se vší efektivností ke kýženému výsledku. A tímto kýženým cílem nebylo nic jiného, než „definitivní vylikvidování Němců“ (© Edvard Beneš) a proklamovaná, už z dob první republiky vysněná totální čechizace země.

Mimochodem, protože Petřík ve svém článku neohrabaně nařkl Bohumila Doležala z toho, že se nechá financovat sudetoněmeckými kruhy, což je všeobecně z prstu vycucaná, neodmyslitelná a oblíbená metoda, jakou se v českém čtenáři mají vzbudit antipatie k nepohodlným autorům a jejich názorům, mohl bych se ponížit na Petříkovu úroveň a o jeho osobě si stejně tak v jeho stylu dovolit prohlásit, že se o něm proslýchá, že se nechá financovat kruhy jinými.

(zkráceno)

(http://nassmer.blogspot.com)