Červenec 2009

Lidické setkání s trpkou příchutí

Vladimír Kučera

Došlo k velkému zátahu na neonacisty. A policie proti nim zasahovala i včera (14. 06. 2009 - pozn. red. CS-magazínu) v Mostě, kde došlo k zadržení dalších pravicových radikálů. Něco se zřejmě děje, když i prezident o neonacistech mluvil na vzpomínkové akci v Lidicích. Najednou se tito lidé totiž opět vynořují jako téma. Proč?

Vždycky to někým začíná. U nás nyní Romy. Ale nenávist se už pomalu přenáší do vztahu vůči Židům. Stále se hledají ti, kdo za všechno mohou, kdo způsobují problém. Zpravidla je počátečních nositelů nenávisti jen pár. Většina mlčí, a pokud něco řekne, potom ono odpudivé: „Já s tím v zásadě nesouhlasím, ale přece jenom…“ Dosud byli na ráně nepřizpůsobiví, míněno lidé s tmavou pletí. („Každý cikán je takový. Je nutné s nimi zatočit.“)

Židé nepobírají masově sociální dávky. Pracují. Nekřičí v domech ani v tramvajích. Nicméně už se o nich mnozí vyjadřují velmi nepřátelsky. Například někteří jsou si jisti, že útok na newyorská dvojčata zařídil Mossad ve spolupráci s americkými tajnými službami, které jsou ostatně také plné agentů s velkými nosy. Stejně tak izraelité prý mazaně manipulují s holocaustem ve svůj prospěch. Jistě, vyhlazovat je nebylo správné. Ale pozor na ně!

Tak uvažoval i Reinhard Heydrich. Za všechno můžou Židé a Romové. Učiníme tedy konečné řešení, my bojovníci za čistou rasu a nadčlověčí pořádek. Zdá se, že v zemích Koruny české jsou někteří, kterým se ten styl líbí. Zapomínají, že Heydrich do plánu konečného řešení zahrnul i některé Čechy. Zahraniční jej potrestal. Třetí říše poté předvedla, co umí. Zapomenout na Lidice by bylo smutné a nespravedlivé vůči obětem.

Ale i slova pana prezidenta, který dobře varoval před rostoucím neonacismem a poklonil se statečným a umučeným, byla ve své další části smutná a nespravedlivá. Nemyslím si, že jsme odsouzeni k tomu být se sudetskými Němci v nepřekonatelném a věčném rozporu. A není také v rozporu s uctěním památky našich vyvražděných ani připomenutí zločinů, kterých se po válce dopustili někteří Češi, mnozí se svědomím ne právě čistým. Projevy a postoje některých zástupců odsunutých českých Němců jsou jistě nesnesitelné. Ale vymezovat se vůči jejich potomkům až do kdovíkterého kolena a vyvolávat ducha atmosféry věčného odporu a osudové nemožnosti soužití a stavět tyto postoje jako jeden z úhelných kamenů předvolební kampaně, jak někteří politici činili, není přijatelnější.

Stejně smutná a nespravedlivá mi připadla přítomnost mladých komunistů na lidické vzpomínce. Jakým právem se tam tito pubertální totalitáři dostali? A paradoxním kouskem je nedávná spoluúčast předsedy KSČM Vojtěcha Filipa na jednání o nutnosti obrany proti vražedným rasistickým, extremistickým a neonacistickým hnutím hned poté, co si bez ostychu stěžoval na vysílání televizního seriálu o vraždě Milady Horákové. Zvlášť když nedokáže okřiknout svoje soudruhy s „lidskou tváří“, kteří často neomaleně říkají, že Horáková se sice provinila proti zákonům tehdejšího státu, ale trest smrti dostat neměla. To že bylo trochu přehnané. Že měla jít nejvýše do vězení. Také by mohl někdo říci, že v Lidicích se všechno vlastně řešilo podle zákona o stanném právu, ale vraždit se přece jenom nemělo. Za takové výroky patřila by se jediná odpověď: rána do zubů.

Neonacisté vnášejí do společnosti rozeřvanou nenávist, ohrožení a extremismus. Ovšem existuje mnoho lidí, kteří kultivovaně a argumenty zdánlivě rozumnými činí totéž. Přilévají oleje do ohně nenávisti. Jejich řešení nejsou, pravda, konečná. Ale zlostná určitě.

Poklonit se obětem nacistů je správné. Stejně tak jako projevit úctu odbojářům. (Byť uznání pro ty, kdo provedli naši nejvíce hrdinskou válečnou akci - atentát na Heydricha - se vyjadřuje s jakýmsi nepochopitelným ostychem.) A stejně dobré je bezodkladně a jasně sdělit, co je pro naši společnost nepřijatelné. Nedůvěryhodné však je, skrývá-li se za tím politikářství a manipulace s lidmi. Pracuje-li se s nenávistí a vzájemným rozeštváváním jako se znamením doby. Není v rozporu s uctěním památky vyvražděných ani připomenutí zločinů, kterých se po válce dopustili někteří Češi, mnozí se svědomím ne právě čistým.

(zkráceno)

(MF Dnes)