Červenec 2009

Chemický Andrej

Jaroslav Spurný

Andrej Babiš je bezpochyby jedním z králů tuzemského podnikání. V Česku má pod kontrolou chemii, nově zemědělství a potravinářství, vlastně bez něj se do obchodů nedostane jediný rohlík. Stal se tak nepřehlédnutelným reprezentantem a hybatelem české ekonomiky, že je nutné začít se ptát. Jaké jsou ty zázračné schopnosti, které dostanou v Česku podnikatele až na samotný vrchol? Jaké hodnoty Babiš vyznává a co od něj lze čekat?

Odznak v klopě

Ekonomické elity států jsou často propojeny různými sítěmi, kontakty. V některých zemích je znamením přináležitosti k takové elitě členství v prestižním spolku vysokých škol, jinde třeba rodinnými tradicemi. V současném Česku představuje to tajemné pouto zaměstnání v někdejších komunistických podnicích zahraničního obchodu (PZO). Pomyslný odznáček s touto značkou nosí na klopě i Andrej Babiš.

Patřil do sítě vyvolených pracovníků desítek československých PZO, z nichž část už za komunismu studovala a pracovala v zahraničí, získávala informace o skutečném podnikání, měla kontakty a byla skvěle placena. Dobové dokumenty z archivů přinášejí detaily o tom, jak se na PZO kvůli výjezdům a stážím v zahraničí uplácelo, donášelo StB nebo poklonkovalo komunistickým sekretariátům. To byla první věc, kterou pracovníci PZO uměli.

Druhou dovedností, kterou si s sebou z minulosti přinesli, je, že po pádu železné opony na rozdíl od běžných smrtelníků věděli, co je akciovka, akreditiv nebo třeba úvěr, a byli tudíž skvěle vybaveni na privatizaci státního majetku. Přesná statistika neexistuje, ale stačí listovat obchodním rejstříkem nebo archivy mediálních zpráv, abychom zjistili, že někdejší zaměstnanci PZO ovládají dnes podstatnou část tuzemské ekonomiky. Seznam si může vyhledat každý sám, tak jen namátkou – Václav Junek, Tomáš Chrenek, František Chvalovský, Luděk Vinš, Richard Háva... I podnikání Františka Mrázka nebo Radovana Krejčíře je propleteno s lidmi kolem PZO a nakonec i jeden z údajných bossů českého podsvětí, Václav Kočka, byl zaměstnancem PZO.

Dnes už není pochyb, že tito lidé získali majetek velmi podezřelým způsobem, obchody na hranici zákonů a díky kontaktům na politiky. Podrobně by se daly popsat tisíce obchodů a privatizací. Ovšem, střízlivě viděno, nebylo příliš vyhnutí. Je logické, že se při privatizaci nejlépe orientovali ti z PZO, tedy i Babiš.

Dvakrát pro Andreje

Andrej Babiš je z nich určitě nejúspěšnější. Ve své kariéře používal stejné metody jako někdejší kolegové. Měl ale větší „štěstí“. Přišel do Česka až v roce 1994 a začal se tu rozhlížet, když pomalu doznívalo kralování bossů z první podnikatelské vlny ŕ la Václav Junek a prostor se začal uvolňovat pro novou krev. Doba Babišovy největší tuzemské expanze se kryje s časem opoziční smlouvy, která mimořádně přála korupčním obchodům.

Ještě v roce 1998 byl Babiš neznámým podnikatelem, který přišel k větším penězům čtyři roky předtím zásluhou podrazu svých slovenských zaměstnavatelů, kterým za zády zprivatizoval společnost Agrofert, jeho dnešní vlajkovou loď. V roce 1997 přišel složitým obchodem, po kterém zůstal nesplacený půlmiliardový dluh, k podniku Lovochemie. Ale vedle Pavla Tykače nebo Baraka Alona hrál stále druhou, možná třetí ligu.

Jak se to přesně stalo, nevíme, ani jeden o tom nemluví, fakta jsou ale jasná. V roce 1998, po nástupu Zemanovy vlády, si Babiš padl do oka s ministrem průmyslu Grégrem. Spojoval je stejný nápad. Privatizovat strategický petrochemický holding Unipetrol do jedněch rukou a to nejlépe českých. Pak už to šlo rychle. Babiš s přispěním majitele, tedy státu, ovládl zdravou část krachujícího Chemapolu, pak další chemičky a Zemanova vláda přiklepla v roce 2001 v privatizaci „Babišovu“ Agrofertu nakonec i Unipetrol. Babiš (který za podnik nabídl o tři miliardy méně než konkurenční britský uchazeč) ale nakonec za firmu nezaplatil a za rok ji státu „vrátil“. Přesto jej vláda – tentokrát Grossova – skandálně pustila do nové privatizace Unipetrolu. Do ní šel Babiš s polskou firmou PKN Orlen. Korupční skandál kolem privatizace sice spojence rozdělil, ale „chemický Andrej“ nakonec dosáhl svého a podniky Unipetrolu, o něž měl zájem, od PKN Orlen koupil a získal kontrolu nad českou chemií. A teď stát Babišovi schválil koupi konkurenční potravinářsko-zemědělské firmy a miliardář má prakticky v hrsti celé české zemědělství.

Všichni za jednoho

Bylo by jednoduché se nad Babišovou cestou pohoršovat. Ale lepší je položit si otázku – máme se bát dalších Babišových neprůhledných nájezdů na českou ekonomiku, nebo už před námi stojí běžný „západní“ podnikatel, od něhož by se měli ostatní učit? Protože ať chceme nebo ne, Babiš bude určovat chod tuzemského hospodářství silou bohatství a vlivu, který se dá přirovnat jen k nejsilnějším bankám nebo třeba společnosti ČEZ.

Odpověď na otázku, kým je Babiš, není jednoduchá. Na rozdíl od jiných firem je dnes majetková struktura Babišových podniků poměrně průhledná. Neschovává je do daňových rájů ani za schránky ve švýcarských kantonech. Jeho zaměstnanci o něm říkají, že je k nim loajální a že teď za krize se snaží co nejméně propouštět a škrtá jinde.

Na druhou stranu Babiše protikorupční policie loni odposlouchávala kvůli prověřovaným podvodům ve firmě Čepro a měla podezření, že by se na nich mohl podílet. Šéf jednotky byl brzy odvolán a odposlechy ustaly. S Ivanem Langrem má Babiš velmi dobré vztahy. Stejně s novým ministrem Martinem Pecinou či kdysi se Stanislavem Grossem. Zjednodušeně řečeno, Babiš se jistí politickými kontakty, stejně jako to dělal v 80. letech. Lze tedy očekávat, že se jeho obchodní styl nezměnil. Koncem devadesátých let měl Babiš velký zájem o společnost Čepro. Pokud by se k této myšlence vrátil, a policejní odposlechy tomu napovídají, měli bychom se jeho zájmu obávat. Čepro je zásadní strategický podnik pro tuzemský obchod s naftou, a kdyby jej Andrej Babiš koupil, byli bychom v jeho rukou všichni, nejen zemědělci.

(Respekt, www.respekt.cz)