Červenec 2009

Kmotr Mrázek vstává z hrobu

Jaroslav Spurný

Příbramský podnikatel Jaroslav Starka (švagr bývalého ministra financí Miroslava Kalouska - pozn. red. CS-magazínu), titulovaný občas médii jako „mafiánský boss“, prožil před pár dny příjemné poledne. Z médií se dozvěděl, že policie pro naprostý nedostatek důkazů a stop zavírá po déle než třech letech vyšetřování vraždy jiného podnikatele, Františka Mrázka, kterému zdejší tisk pro změnu dával s oblibou jméno „kmotr“. Jako jeden z nejbližších spolupracovníků zavražděného si Starka mohl oddechnout: detektivové jej v případu vedli jako podezřelou osobu, a tak pro něj zpráva znamenala konec obtížných výslechů. Dobrá nálada mu ale vydržela jen dvacet čtyři hodin. V Jihoafrické republice zatkli po udání Radovana Krejčíře Starkova advokáta a příbramský podnikatel pochopil, že před „případem Mrázek“ prostě neuteče. Stejným poznáním ovšem, obrazně řečeno, právě prochází celá česká společnost.

Byl to zásadní a všeobecně sledovaný případ. Když najatý vrah zastřelil v Praze za bílého dne Františka Mrázka, zdálo se, že ta smrt mnohé odhalí. Policisté se nečekaně dostali k archivu, tajným poznámkám a kontaktům muže považovaného zde za hlavu zločinného spojenectví mezi představiteli státní správy a organizovaného zločinu. Tyto nové stopy mohli propojit s už existujícími poznatky a odposlechy a čekalo se, že odhalení různých tušených i viditelných nepravostí v nejvyšších patrech moci bude jen otázkou času. Po více než třech letech práce ale přišla zvláštní zpráva. Poslední květnový čtvrtek vyšetřovatelé oznámili, že v Mrázkově případu nic neobjevili a pro tuto chvíli na něm přestávají pracovat.

Vyšetřování vraždy se v České republice samozřejmě nedá jen tak jednoduše zamést pod koberec. Dokud není vražda promlčena, není možné odložit pátrání definitivně do archivu. A v případě Mrázka není možné strčit do šuplíku ani vyšetřování korupce, ovlivňování privatizací, stamilionových úvěrových podvodů, politiky přihraných kšeftů a dalších zločinů, kde hrál František Mrázek, přesněji řečeno jeho systém, hlavní úlohu, protože velmi úzce souvisejí s Mrázkovou vraždou. Takže je možné, že policie „kmotrovu“ kauzu kdykoli vytáhne od ledu a znovu jí vdechne život.

Pro to, aby se tak stalo, existuje několik nadějných důvodů. Především ten, že policie získala během vyšetřování mafiánské legendy Mrázka opravdu nepřebernou spoustu informací. Detektivové a státní zástupci mohli dostat kmotra Mrázka a jeho společníky do tepláků už před čtrnácti lety. Podařilo se jim zdokumentovat jeho úvěrové podvody za miliardu korun a byli blízko objasnění dvou vražd, které si podle nich objednal Mrázek. Jenže záhadná úmrtí dozorující státní zástupkyně a jednoho z vyšetřujících detektivů a obvinění dalších detektivů pracujících na případu Mrázek z korupce další práci v záležitosti Mrázek naprosto umrtvilo.

Od roku 1999 policie Mrázka odposlouchávala nepřetržitě šest let. Vznikl spis Krakatice, plný informací o jeho telefonátech s politiky a vlivnými lobbisty, který dokumentoval, jakým způsobem Mrázek ovlivňoval skrze mocné muže privatizaci státního majetku. Policie vlastní jeho soukromý archiv, plný různých ověřených i neověřených informací o politicích a podnikatelích či o jeho policejních kontaktech. Po vraždě kmotra vyslechla policie desítky svědků z podsvětí, jeho obchodní partnery i konkurenty, jejich výpovědi zaplnily přes čtyři tisíce stran policejních protokolů, které podle informací Respektu poměrně přesně popisují Mrázkovu obchodní činnost, asi třicet vražd, které s Mrázkem nějak souvisejí, a také vliv Mrázka na politiky. Většina výpovědí odkazuje na politické pozadí vraždy, i když bez nějakých zásadních důkazů. Výpovědi svědků však odmítl jako nevěrohodné důkazy dozorující státní zástupce Martin Omelka. „Jde o svědectví lidí ze zločineckého prostředí, jejichž výpovědi mohou být účelové,“ zní vysvětlení odmítnutí spisů jako dokumentu Mrázkových zločinů státním zástupcem. Ale třeba odsouzení desítek lidí z Berdychova gangu stojí právě na svědectví informátorů z podsvětí. Martin Omelka nedávno povýšil, stal se soudcem. „Vzhledem ke své funkci nemůžu nic komentovat, ani své kroky státního zástupce,“ říká k tomuto rozporu Martin Omelka. Zeptat se kohokoli jiného je možné, ale zbytečné, žádný právník nekomentuje kroky svého kolegy, navíc v případu, jehož spis nezná.

Je to asi dva měsíce, co se bývalý ministr zemědělství Petr Gandalovič rozhodl poskytnout podpůrnou dotaci ve výši tři sta milionů korun jakési firmě STZ. Ta zpráva zprvu úplně zapadla. Do chvíle, než vyšlo najevo, že STZ je nové jméno společnosti Setuza, klíčové firmy, na níž stálo v posledních letech bohatství Františka Mrázka a jeho společníka Tomáše Pitra. Setuza je prakticky tuzemský monopolní výrobce biopaliv. Tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek označil pokus o dotaci za „lobbistickou prasárnu“. „Peníze z podpůrného fondu, který spravoval můj kolega Gandalovič, by neměly sloužit jako banka několika vyvoleným,“ říká dnes Kalousek.

Jak to souvisí s Mrázkem, vraždou a státně-zločineckým spolčením? Jednoduše. Mrázek a Pitr získali podíl v Setuze před devíti lety zásluhou podvodné machinace s akciemi. Podnik plně ovládli o tři roky později, kdy jim tehdejší ministr zemědělství Jaroslav Palas tajně prodal (pro Mrázka a Pitra velmi výhodně a pro stát nevýhodně) státní podíl ve firmě. V průběhu dalších let stát poměrně složitou transakcí zbavil podnik čtyřmiliardového dluhu vůči konsolidační agentuře. Setuzu dnes vlastní Petr Sisák, jedna z nejtemnějších postav tunelování bank v minulém desetiletí a přítel Tomáše Pitra. Podle hlavní vyšetřovací verze je Setuza jedním ze dvou základních klíčů k objasnění Mrázkovy vraždy – šlo o miliardy korun, o něž se přetahovali Krejčíř, Pitr a Mrázek. Zároveň je ale klíčem k pochopení Mrázkovy schopnosti najít mezi politiky spřízněné duše a jejich pomocí přijít bez vlastní investice k velkému majetku. Zpráva o uvažované dotaci pro STZ by měla vzbudit v policii ostražitost. Mrázkovo dědictví žije stejným způsobem, jako žily jeho aktivity před jeho smrtí. Nevzbudila. Ani další čerstvé informace ze systému, na jehož počátku stál František Mrázek a jeho společníci. „Od počátku jsem věděl, že mé rozhodnutí je politicky riskantní a že mohu být spojován s lidmi kolem Mrázka. Ale Setuza je jedním z místních hlavních zaměstnavatelů, firma, která ji dnes vlastní, je z mého pohledu spolehlivá a Setuza potřebovala injekci i kvůli udržení konkurenčního trhu,“ vysvětluje Gandalovič. Zjednodušeně řečeno, na podzim otevírá novou továrnu na výrobu biopaliv Andrej Babiš a dotace mají udržet Setuzu ve hře o nákup surovin.

Ještě předtím, než začneme pátrat po tom, jak a s jakým úspěchem vyšetřovala policie legendu Mrázek, si musíme připomenut – bez toho se neobejdeme – pár jmen. Jsou totiž pro to, co dnes o kauze víme, klíčová.

Tak například Miloš Červenka si musel po přečtení zprávy o dočasném konci vyšetřování bossovy vraždy také oddechnout. Policie našla v kapse zavražděného Mrázka sedm set tisíc korun. A taky několik mobilních telefonů. Výpisy jednoho z nich prokazovaly, že Červenka volal v den vraždy Mrázkovi sedmkrát. Tehdy si policie peníze a Červenkovy telefonáty nijak nespojila. O dva měsíce později bylo jasněji. Detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu dostali od svého kolegy informaci, že se Červenka sejde s nějakým Františkem Vybíralem (bývalým důstojníkem československé armády, absolventem ruské vojenské politické školy a lobbistou pracujícím pro ČSSD), který zmíněnému policistovi nabídl půl milionu za získání spisu vedeného policií o obchodech Miloše Červenky. Policie proto nastrčila svého muže, který půl milionu naoko inkasoval a Vybíral i Červenka skončili za úplatkářství ve vazbě.

Další vyšetřování ukázalo, že peníze v kapse zavražděného Mrázka pocházely od Červenky a že Mrázek realitnímu magnátovi slíbil, že uplatí policii, aby se o něj přestala zajímat. Po Mrázkově smrti se Červenka obrátil se stejnou žádostí na Františka Vybírala. A právě akce, při které policie oba muže zatkla, otevřela vyšetřovatelům z ÚOOZ oči. Mafiánská pavučina, kterou při prověřování aktivit obou mužů policie objevila, vedla k dalším zatčením – šlo o korupci „desetiletí“ ve vládní operaci biolíh, podvody v podniku Čepro a odhalení, že významný sociálně demokratický lobbista pracuje s místními bossy významné ruské solncevské mafie.

Od té doby uběhlo čtyřicet měsíců. Případ Mrázek získal hlavně zásluhou novinářů poměrně jasné obrysy. Mrázek stál od počátku tisíciletí za manipulacemi a podvody v desítkách případů. Jeho hlavními společníky v těchto obchodech byli přes veškeré vzájemné podrazy a nevraživost Radovan Krejčíř a Tomáš Pitr. Jen namátkou. Pokus o mnohamiliardový pokus o podvod ve společnosti Čepro, kdy Mrázkova (podle pozdějších policejních zjištění i Krejčířova) firma podepsala se státním Čeprem smlouvu o dodávkách paliv, kterou nemohla ani jedna strana dodržet, ale mnohamiliardovou pokutu za nedodržení smluv by platilo Čepro Mrázkovi a Krejčířovi.

Z odposlechů ze spisu Krakatice víme, jak se Mrázek pokoušel privatizovat velké stavební podniky, z jiného vyšetřování zase o pokusech o vliv na privatizaci Unipetrolu – kvůli zájmu o Unipetrol zorganizovali Mrázek a Pitr lobbistický večírek na policejní akademii v Hrdlořezech, který navštívili kromě místopředsedy ČSSD Zdeňka Škromacha a ministra Jaroslava Palase také polští politici, jejichž státní firma PKN Orlen byla Mrázkovi a Pitrovi konkurentem v souboji o Unipetrol. O Setuze už byla řeč. Ve všech případech hráli poměrně důležitou roli politici, ať už z ODS nebo ČSSD (Ivan Langer, Vlastimil Tlustý, Jaroslav Palas, Zdeněk Škromach, Miroslav Šlouf ad.). Přes lobbistu a bývalého kádrového příslušníka elitní první správy StB Milana Velka měl Mrázek podle odposlechů kontakt dokonce i na Václava Klause.

Vyšetřování žádného z těchto případů nedovedla policie do úspěšného konce. Červenka s Vybíralem byli po několika týdnech propuštěni jako nevinné oběti policejní provokace, podvod v Čepru se podle státních zástupců vlastně nestal. A tak to šlo bod po bodu. Jediným výsledkem veškerého pátrání policie i novinářů a mediálního zveřejňování informací o Mrázkově kauze je náhubkový zákon pro novináře, který hrozí až pětiletým trestem těm, kteří by se odvážili zveřejnit informace z policejních odposlechů nebo nové poznatky o obviněných i jejich obětích z vyšetřování jakýchkoli případů, včetně toho Mrázkova.

„Vyšetřování případu Mrázek bylo odloženo v prosinci 2006 Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu vedeného ještě plukovníkem Kubicem,“ zní první věta odpovědi současného vedení ÚOOZ na otázku, proč pátrání skončilo. „My jsme dělali jen případovou analýzu, hledali jsme, jak je dnes možné vyhodnotit stará svědectví a zasadit je do nového kontextu. Žádné nové důkazy, které by mohly vést k obnovení vyšetřování, jsme nenašli, a proto jsme v květnu vrátili spis do archivu,“ píše v e-mailu mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták. Spoustu podobných citací v policejním jazyce najdeme při pátrání po odpovědích, proč zatím končí v autu vyšetřování Mrázkovy vraždy a všech možných podvodů a aktivit, na kterých se boss podílel.

Policejní pamětníci stíhání Mrázka z devadesátých let se dnes nedají najít. Ti, kdo přežili, už u policie nepracují a nikdo neví, kde skončili. Pokud jde o pátrání související se spisem Krakatice, dostáváme od většiny tehdejších policejních šéfů odpověď, že spis ani průběh vyšetřování Mrázka neznali nebo se nechtějí k otázce vyjádřit. „Nesmím o tom mluvit,“ říká někdejší šéf protikorupční policie, která spis Krakatice vedla Jiří Pálka. „Já ten spis nechal analyzovat podřízenými, ale dříve, než došli k nějakému závěru, tak jsem byl z funkce odvolán,“ oznamuje jeho nástupce Miloslav Brych, známý z proslulé Kubiceho zprávy o prorůstání státní správy organizovaným zločinem jako jeden z hlavních protagonistů bránících vyšetřovatelům v přístupu k důležitým a „politicky citlivým“ informacím, včetně spisu Krakatice. „Je to uzavřená záležitost, nenašli jsme v ní nic, co by mohlo sloužit našemu současnému pátrání,“ odpovídal před rokem na otázku po Krakatici tehdejší šéf protikorupční policie Jiří Novák.

„Zpočátku jsme jen cítili nezájem od vedení policie i ministerstva vyšetřit případy, které se nějak týkaly Mrázka. Pak, v dubnu 2006, přišel zlom. Když jeden z mých detektivů požádal státního zástupce Klvaňu o poskytnutí všech policejních spisů vedených na Mrázka roky předtím, včetně Krakatice, stalo se z nezájmu nepřátelství. Státní zástupci i kolegové od jiných útvarů nám práci začali komplikovat,“ vzpomíná bývalý šéf ÚOOZ Kubice. „V okamžiku, kdy jsme po čtyřech měsících práce spojili vyšetřování vraždy Mrázka s vyšetřováním jeho obchodů, stala se ta všeobecně známá věc: ministerská inspekce provedla razii v našich kancelářích, zabavila počítače lidí, kteří na případu pracovali, a obvinila je z falšování cesťáků. Tehdy to vyšetřování vlastně skončilo,“ říká Kubice. Zjednodušeně řečeno, klíčoví svědci prý dostali strach poté, co zjistili, že Kubiceho muži nemají v pátrání podporu vedení policie, a přestali vypovídat. „Žádnou podporu jsme neměli ani od nového ministra Langra. Třicetičlenný tým, který na Mrázkovi pracoval, se po nástupu nového ministra rozpadl a to byl úplný konec,“ dodává Kubice. „Zjednodušeně se dá říci, že jsme vrahy znali, ale svědkové nám po ataku vedení ministerstva na mé detektivy odmítli ze strachu potvrdit do protokolu, co říkali předtím,“ končí Kubice.

„Naše analýza prokázala, že původní vyšetřovací verze vraždy Mrázka byly stanoveny správně,“ píše mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták. Připomeňme si tři hlavní verze Kubiceho týmu. První – vražda souvisela s obchody kolem Setuzy. Druhá – za vraždou stály obchodní neshody mezi Mrázkem, Pitrem a Krejčířem. Třetí – motivem mohly být Mrázkovy informace a ovlivňování politické scény, prý stál za odvoláním Grosse nebo dalšího vlivného sociálního demokrata Michala Krause, což se nelíbilo některým konkurenčním podnikatelům, které naopak tito politici podporovali.

„Nicméně původní vyšetřovací spisy nepřinesly žádné přesvědčivé důkazy a případ nebude – aspoň zatím – znovu otevřen,“ dodává tiskový mluvčí. Nechce prozradit, kolik lidí na analýze pracovalo, jak dlouho a jaké spisy měli k dispozici. Z neoficiálních zdrojů jsme zjistili, že spis prověřovali šest měsíců – během své další běžné policejní práce – tři lidé.

„Policii samozřejmě záleží na vyšetření každé vraždy, každého zločinu, ale zákon nám přesně určuje, jak máme postupovat,“ odpovídá policejní prezident Oldřich Martinů. „Co často vypadá v médiích jednoznačně, v důkazním řízení neobstojí,“ dodává. Blíže se o vyšetřování případu Mrázek nechce vyjadřovat žádný policista.

„Můj názor na případ znáte,“ říká František Bublan, který byl ministrem vnitra během Kubiceho vyšetřování. „Pan Kubice vedl vyšetřování tendenčně, ale to jsem schopen posoudit jen na základě znalosti jeho zprávy, o vyšetřování jsem se jako ministr zajímat nemohl,“ dodává Bublan. „Myslím si, že se vliv Mrázka démonizuje a že je dnes více figurou v politických tahanicích než skutečným mafiánským bossem.“ Jeho nástupce Ivan Langer je opatrnější: „Nerad bych se k případu Mrázek vyjadřoval, mě se ten případ dotýká osobně a myslím si, že řada informací o Mrázkovi byla vykládána tendenčně,“ říká Langer, jeden z politiků, který se objevuje na nahrávkách Mrázkových odposlechů. Čerstvý ministr Pecina jen vzkázal, že se chce s případem seznámit.

Ještě přede dvěma měsíci však existovala šance, že se věci pohnou kupředu. Kniha novináře Jaroslava Kmenty, zveřejňující odposlechy Františka Mrázka, a několik novinářských odhalení od dalších autorů vedly k tomu, že policista Karel Tichý, který šest let vedl spis Krakatice, požádal o zproštění mlčenlivosti. „Chci o tom spisu mluvit, chci mluvit o všech zločineckých i politických souvislostech, které se spisem souvisejí,“ prohlašoval Tichý. Poslanecká sněmovna se zároveň rozhodla, že ke spisu Krakatice a možného vlivu Mrázka na politiky zřídí vyšetřovací komisi. Tichého výpověď by nejen ozřejmila, co všechno spis obsahuje, ale zároveň by mohla objasnit okolnosti jeho existence. Je tu podezření, že za ministra Grosse byl spis využíván jako studna kompromitujících materiálů na politickou konkurenci a je hodně pravděpodobné, že kopie částí spisu dnes vlastní bývalí policisté, kteří je mohou využívat k vydírání podnikatelů nebo politiků.

Karel Tichý byl opravdu přede dvěma měsíci zbaven mlčenlivosti a dostal svolení promluvit před bezpečnostním výborem sněmovny na konci května. „Těším se na to, konečně se dozvíme pravdu,“ tvrdil iniciátor výpovědi František Bublan, zároveň ovšem muž, za jehož vedení ministerstva vnitra bylo Kubiceho lidem znemožněno Mrázkův případ vyšetřovat. „Nic jsem tím tehdy nesledoval, existovalo podezření, že Kubiceho lidé páchají trestné činy,“ říká dnes ke svému tehdejšímu angažmá Bublan a na důkazy, které s odstupem času prokazují, že obvinění detektivů bylo naprosto zmanipulované, jen krčí rameny. „Byla to asi moje chyba, ale měl jsem zprávy ze státního zastupitelství i z inspekce a prostě jsem jim věřil. I proto se dnes snažím, aby aspoň na půdě sněmovny vyšla pravda najevo,“ říká Bublan. Jenže to si trochu odporuje s tím, že nedávno naplánovanou Tichého výpověď potichu zrušil. „Nechtěl jsem, aby jeho svědectví ovlivnilo nějak volby do Evropského parlamentu,“ vysvětluje exministr vnitra a někdejší šéf tajné služby Bublan. Bude Tichý vypovídat později? „Je to možné, ještě by tu byly dva termíny, ale musím se s panem Tichým domluvit,“ říká Bublan.

Komise na vyšetření Krakatice a Mrázkových obchodů vůbec nevznikla, přesně řečeno vznikla, ale nemá žádné členy. „Po pádu vlády si na to nikdo nevzpomněl. Já bych byl rád, kdyby komise fungovala, ale už na to nebude čas,“ říká člen bezpečnostního výboru Jan Vidím (ODS). „S tou komisí je to stejné jako s Tichým. Jakási teoretická šance na její vznik tu ještě je, ale upřímně řečeno, moc tomu nevěřím. Sněmovna schválila, že má výsledky pátrání zveřejnit do třicátého září, a to bude těsně před volbami. Nemyslím si, že by bylo vhodné, aby byla komise případně zneužita k nějakým politickým hrátkám,“ vysvětluje Bublan.

Volby jsou tedy důležitější než objasnění Mrázkovy role v politice, tedy v prorůstání organizovaného zločinu do politiky? „To ne, ale hrozí zneužití informací k politickému boji,“ říká další člen bezpečnostního výboru, sociální demokrat Jeroným Tejc. „Ta kauza je dodnes tak citlivá, že určitě nenajdeme shodu v prosazení nějakého pátrání před volbami. Kdyby nepadla vláda, věřím, že by komise pracovala, od té doby na to asi nikdo moc nemyslí, máme jiné starosti,“ dodává Jan Klas z ODS.

Jestli vznikne stejná komise, nebo jestli nechají mluvit policisty, kteří vyšetřovali případ Mrázek (po Tichém se už přihlásil další detektiv, který chce před sněmovnou mluvit), není jisté. „Budu o tom uvažovat až po případném zvolení,“ tvrdí všichni oslovení politici. „Bylo by ale dobré to udělat, jinak nás bude Mrázek pronásledovat až do smrti,“ dodává Vidím. Ale i kdyby myslel svá slova vážně, bude to složité.

Mrázkův případ je velice komplikovaný a mnohovrstevný a ovlivňuje i současnost. Velmi zjednodušeně popsáno, obchodní aktivity Mrázka a jeho spojenců Pitra a Krejčíře mohou stát erární pokladnu ještě miliardy korun. Krejčíř prostřednictvím lichtenštejnské firmy chce po státu – přesně řečeno po společnosti Čepro – čtyři miliardy korun a zatím to vypadá, že mu soudy vyhoví. Je to trochu absurdní příběh. Policie tvrdí, že jde o podvod, ale není schopna Krejčíře za tento podvod obvinit. A pokud to neudělá, Krejčíř velmi pravděpodobně peníze dostane.

Už před čtrnácti dny rozhodl pražský soudce Martin Hovorka, že lichtenštejnská firma Global Service má právo soudit se s firmou Čepro o více než dvě miliardy korun. Je velmi pravděpodobné, že za pohledávkou stojí Radovan Krejčíř. Původně se na podvodu s ním podílel i František Mrázek – podle policie šlo o podvod, kdy firma spojená s lidmi kolem Krejčíře uzavřela smlouvu s podnikem Čepro o uložení milionů tun paliv, které neexistovaly. Dnes za tyto, podle policie neexistující zásoby, požaduje Krejčíř miliardy a soudce už jednou jeho pohledávku uznal (jeho rozsudek zrušil z formálních důvodů Ústavní soud).

Mrázkovi spojenci Krejčíř a Pitr dnes skrze Setuzu přímo ovlivňují obchod s biolihem – ovládají dvě třetiny místního trhu s lukrativní surovinou, pro zemědělce jsou prakticky monopolním výkupcem řepky, která je pro venkov čím dál tím klíčovější surovinou k obživě. Přitom by měli být na kolenou. Pitr dostal před dvěma lety pět let vězení za údajný podvod z roku 1994. Krejčíř byl v tom samém roce odsouzen k šesti a půl roku vězení – také za podvod – a letos k sedmi letům za únos svého obchodního partnera Jakuba Konečného, muže, který měl od Krejčíře přinést někdejšímu ministrovi vnitra Grossovi šedesát milionů korun za příslib privatizace společnosti Čepro (viz rámeček Směnka pro Grosse). Teď je ale vše jinak – Pitr zřejmě dostane azyl ve Švýcarsku, protože tamní soudy berou jeho zdejší odsouzení za podvod jako promlčenou věc. Rozsudek za údajný Krejčířův podvod neuznala Jihoafrická republika, kde Krejčíř požádal o azyl. Česká policie nedokáže přesvědčit zahraniční úřady o vině obou mužů.

Podle některých expertů ani nechce. „Je to způsob, vlk se nažral a koza zůstala celá,“ říká jeden z bývalých policejních důstojníků ÚOOZ. Podle něj šlo při odsouzení Krejčíře i Pitra o vyvolání dojmu, že se po zločincích v České republice tvrdě jde. Ve skutečnosti jim policejní či soudní vyargumentování údajných zločinů nijak neublíží při hledání azylu v jiné zemi. „Prostě jim dali svobodu, jen je už tady nechtějí vidět, takže proto ty rozsudky, které nemůže brát normální země vážně,“ dodává jeden z detektivů, který pracoval na Mrázkovi.

Nevíme, jestli je takové tvrzení blízké pravdě. Rozsudky nad oběma muži, kteří byli odsouzeni za okrajové a banální podvody a nejsou vyšetřováni za tunely či obchody, které jsou spojeny s politiky, tomu nasvědčují. K podobnému závěru by nás mohla vést informace, že František Mrázek nebyl během patnáctiletého sledování a vyšetřování policií ani jednou obviněn.

Mimochodem při domovní prohlídce u Radovana Krejčíře před čtyřmi lety – Krejčíř během ní uprchl z vily obklíčené policisty a dostal se bez potíží až na Seychely – našla policie podle tří ověřených zdrojů tři pytle papírových útržků, na kterých byly údajně poznámky o jeho kontaktech s policisty a politiky. „Něco takového tam bylo, ale nikdo to zatím neprotřídil,“ říká jeden z detektivů, kteří se prohlídky účastnili. Co to přesně znamená? Podle tiskového mluvčího protikorupční policie Romana Skřepka „není možné odpovědět, protože nikdo z tehdejších vyšetřovatelů už na protikorupční policii nedělá, a i kdyby on sám pátral, co se s pytli stalo, nemohl by to sdělit tisku“. Vysvětlení by prý mohlo podat vrchní státní zastupitelství, které případ dozoruje. „Žádné informace k této věci nepodáváme,“ tvrdí dnes stejně jako před lety státní zástupkyně Irena Pavlánová. Podle kuloárních informací z policie i tajných služeb si policisté papíry prohlédli, ale nikdo je neuspořádal, nikdo neudělal analýzu informací, které přinášejí.

Po vraždě Františka Mrázka našla policie u Tomáše Pitra podobně neutříděný archiv Mrázkových informací o jeho kontaktech a kompromitujících informacích na politiky a policisty a u Mrázka po jeho smrti poměrně utříděný, byť zakódovaný, ale rozluštitelný, seznam jeho kontaktů u policie. Pátrání po tom, co se s informacemi stalo, je bezvýsledné. Pokud ještě existují, jsou součástí utajených spisů.

KDO ZAVRAŽDIL MARTINA DVOŘÁKA

Mezi lety 1992 a 1994 si František Mrázek a několik jeho obchodních společníků vzali u několika bank úvěry dohromady za miliardu korun. Za úvěry ručili – podle policie – nemovitostmi, jejichž odhadní cena byla soudním znalcem Jiřím Borkovcem nadhodnocena o tři čtvrtě miliardy. Státní zástupkyně Stanislava Kozubková se tehdy rozhodla doporučit návrh vyšetřovatelů vzít Mrázka a dalších sedm lidí do vazby za úvěrový podvod. Mrázek ani jeho kolegové se do vazby nedostali. Státní zástupkyně Kozubková zemřela během týdne po pádu ze schodů. Podle policejních vyšetřovatelů v opilosti, přitom přátelé státní zástupkyně tvrdili, že byla abstinentka. Asi měsíc poté spáchal údajně sebevraždu jeden z detektivů, který vazbu navrhoval, Tomáš Beneš. Další dva policisté, kteří na případu pracovali, byli v následujících měsících obviněni z korupce. Oba byli později obvinění zbaveni a odešli od policie. Případ pak vystřídal asi šest státních zástupců, poslední stopa o vyšetřování případu je z roku 2006, kdy státní zástupkyně sdělila Respektu, že soud vrátil případ k došetření, protože „soudní posudky o podvodech nejsou dostatečně průkazné“.

Součástí tehdejšího vyšetřování byla i vražda Martina Dvořáka, externího spolupracovníka tehdejšího regionálního kolínského tisku, který psal o Mrázkem nevracených bankovních úvěrech a jeho vekslácké minulosti. Policie měla svědecké výpovědi, že Dvořák byl zabit na zakázku Mrázka. I toto vyšetřování skončilo v devadesátých letech pod kobercem. Před třemi lety obvinil z vraždy novináře Útvar pro odhalování organizovaného zločinu někdejšího Mrázkova bodyguarda Bohuslava Hájka. Nicméně i on před pěti lety zmizel a podle názoru policistů byl také zavražděn.

SMĚNKA PRO GROSSE

Psal se rok 2005. Jméno Jakuba Konečného bylo známo maximálně několika policistům, kteří se zabývali pohřešovanými lidmi. Pan Konečný zmizel beze stopy dva roky předtím, vědělo se o něm, že je jedním z nejbližších spolupracovníků Radovana Krejčíře. Svědkové na policii v roce 2006 vypovídali, že ho běžně vídávali v oblíbeném Mrázkově hotelu Esplanade nedaleko Václavského náměstí. Mrázek tam rád chodil na kávu a vedl odtud řadu telefonických hovorů zaznamenaných ve spisu Krakatice. Oba muži prý nad kávou řešívali nějaké záležitosti.

Koncem roku 2005 Radovan Krejčíř prozradil ze svého seychelského exilu, že Konečný byl jeho spojkou, která předala na schůzce v restauraci na Václavském náměstí Stanislavu Grossovi šedesát milionů korun. V igelitce, za údajný slib, že Gross se zasadí o privatizaci podniku Čepro do rukou Radovana Krejčíře. Krejčíř ze Seychel vzkazoval, že vlastní směnku podepsanou Grossem. To byla zpráva, která pár týdnů po útěku Krejčíře okupovala přední stránky tištěných médií a hlavní vysílací časy televizí. „Je to nesmysl,“ tvrdil Gross, Jiří Paroubek považoval informace za součást útoku na sociální demokracii a média se domnívala, že policie nechala Krejčíře uprchnout výměnou za mlčení o dalších kompromitujících záležitostech.

Případ dopadl poměrně překvapivě. Na Krejčířova slova reagoval sociálnědemokratický ministr vnitra Bublan prohlášením, že policie obvinila „na severní Moravě muže, který na žádost pana Krejčíře údajnou směnku padělal“. Zjistit dnes, jak to bylo, je opravdu složité. Krejčíř nakonec žádnou směnku nikdy veřejnosti neukázal. Není možné vypátrat ani osud údajného padělatele. Poslanec Bublan si pamatuje, že „tomu muži byl zabaven i tiskařský stroj, ale neví přesně, kde to bylo“, a mluvčí celostátní i krajské ostravské policie o případu nic neslyšeli. Nicméně Radovan Krejčíř byl před dvěma měsíci odsouzen za objednávku únosu Jakuba Konečného k sedmi letům vězení.

(Respekt, www.respekt.cz)