Červenec 2009

Pecinův lumen

Jaroslav Spurný

Ministr vnitra Martin Pecina dělá vše pro to, aby dosadil na místo prvního náměstka policistu Jiřího Komorouse. Porušuje tím nejen zvyklosti demokratických zemí, v jejichž vládách prostě aktivní důstojníci policie nemají místo. Pecina dokonce pro to, aby se Komorous stal prvním mužem policie, obchází a ohýbá zákony. U ministra vnitra je to překvapivé. Odpověď na otázku, co tím šéf vnitra sleduje, je přitom zřejmě jednoduchá a prokazatelná. Velice snadno půjde shora ovlivňovat vyšetřování případů, ve kterých hrají nějakou úlohu mocní podnikatelé nebo politici.

Pecina s Komorousem – pokud bude opravdu dosazen do funkce prvního náměstka – policii nerozloží. Nebudou mít vliv na fakt, že policie v posledních dvou letech prošla základní reformou. Na dálnicích zůstanou dál rychlá policejní auta stíhající pirátské ničitele bezpečí ve veřejném prostoru. Policistům nikdo nevezme novou techniku, možnost rozhodovat o penězích ve „svých“ krajích, nikdo zřejmě nezmění rozjetý plán, který učí policisty komunikovat s veřejností. Podle prvních informací a indicií však může nové „nestranické“ duo na vnitru dostat policii tak hluboko pod vliv politiků, že doba ministra Grosse bude vypadat jako doba nezávislého policejního vyšetřování.

Komorous totiž dostane – jako první náměstek, tedy politik, člen širší vlády a zároveň policista – do rukou neobyčejnou moc. Jde o to, že civilní náměstek není nadřízeným policejního prezidenta, řídí ho jaksi „liniově“, na základě analýz a společných debat. To dává policii jistou nezávislost na moci. Komorous jako politik a policista zároveň však policejnímu prezidentovi rozkazuje. Neexistuje žádná debata, inspirativní diskuse, jakékoli odmítnutí Komorousova rozkazu je pro policejního prezidenta porušením zákona a odpor jej může svléci z uniformy. Něco takového fungovalo v tuzemské policii naposledy za socialismu. Politik prostě nesmí mít v demokratickém systému právo rozkazovat policistům.

Komorous mohl sloužit od roku devadesát u policie jen proto, že u policistů platí mírnější lustrační předpisy. Proto mu v kariéře na protidrogové jednotce nevadila jeho služba u první správy StB ani absolvování vojenské politické školy v roce 1983. Ale na post civilního náměstka potřebuje tzv. velké lustrační osvědčení a to by vzhledem ke své minulosti nedostal. Proto jej Pecina přijal do služebního poměru a Komorousova minulost tak ve funkci náměstka ze zákona nevadí.

Otázkou je, proč takové manévry? Když už nový ministr neznalý policie chce mít ve funkci prvního náměstka odborníka na policii, proč nesáhne do velkého rezervoáru lidí, kvůli kterým by nemusel obcházet zákon a zároveň vyvolávat duchy totality? Policií prošla v minulosti spousta skvělých lidí, kteří mají na rozdíl od Komorouse čistou minulost a post náměstka by zvládli i v civilu. Čím je Komorous nepostradatelný pro Pecinu, a hlavně pro Paroubka, který dává Pecinovi úkoly ohledně vlivu na policii? A jak je možné, že se proti podivnému jmenování Komorouse nezvedl hlas v konkurenční ODS?

Není žádným tajemstvím, že obě nejsilnější strany si přejí, aby před podzimními parlamentními volbami neunikl z policie, kontrolované „nepolitickým úředníkem“, nějaký skandální případ, který by mohl snížit u voličů jejich šance na úspěch.

Martin Pecina i Jiří Komorous jsou typy subalterních úředníků, kteří umějí poslouchat a respektovat zájmy mocných. Pecina, bývalý člen ČSSD i ODS, za vlády opoziční smlouvy jako náměstek na ministerstvu průmyslu hájil zájem velkých těžebních firem, obhajoval prolomení těžebních limitů. Jako šéfovi antimonopolního úřadu mu nedělalo problém sejít se tajně s miliardářem Andrejem Babišem a předjednat s ním fúzi podniků, na níž Babišovi enormně záleželo. Komorous měl v policii pověst muže, který se zavděčí každému ministrovi. Stanislava Grosse kdysi – úplně mimo své kompetence – varoval, že se jeho číslo objevuje na telefonátech, které jsou odposlouchávány. Za ministra Langera sice policii opustil, ale poté byl s ministrem viděn na několika soukromých schůzkách v restauracích na pražském Starém Městě. Navíc jej spojuje členství v pochybném „řádu“ Ordo Lumen Templi s vlivnými lidmi z ODS – Janem Vidímem a současným ministrem obrany Martinem Bartákem. Prostě Pecina a Komorous mohou být zárukou, že před volbami nepraskne žádný skandál, který by spojoval straníky nebo podnikatele se zločinem.

Abychom nezůstávali jen u teorie. Minulý týden (od 25. 05. 2009 - pozn. red. CS-magazínu) oznámila policie, že odkládá vyšetřování vraždy mafiánského bosse Františka Mrázka. Vražda, jejíž vyšetřování bylo propojeno s vyšetřováním rozsáhlé korupce a podvodů, které sahaly až k politickým špičkám obou velkých stran. Neexistuje samozřejmě žádný důkaz, že případ Mrázek byl odložen ad acta na pokyn Peciny, ale tak to stejně nechodí.

V případu vyšetřování Mrázka má policie k dispozici spoustu odposlechů, svědectví, soukromý archiv Mrázka, výpovědi lidí z podsvětí. Více než desetileté vyšetřování Mrázkových aktivit nevedlo k žádnému viditelnějšímu úspěchu za žádného ministra. Ale také se nikdy žádný ministr za vyšetření spleti korupce, podvodů a vražd nikdy vahou své politické moci nepostavil, politici vždy dávali spíše policistům najevo, že bude lepší se držet od Mrázka hodně daleko. Když to dva policisté nerespektovali – Jan Kubice a Evžen Šírek – u policie skončili. Pecina už jasně v rozhovorech s médii řekl, že se bude o vyšetřování podobných případů „zajímat“, a pro současný alibistický, opatrný policejní sbor je to po pádu Kubiceho či Šírka jasný vzkaz. Ruce pryč od případů, které smrdí politikou a velkým byznysem.

(Respekt, www.respekt.cz)