Červenec 2009

Na mušce Tálibán

Marek Švehla

Zapomeňme na Írán, Severní Koreu, Rusko. Nejdůležitější boj o naši budoucí bezpečnost se v minulých dnech rozhořel v horách na západě Pákistánu.

Oblíbená novinářská fráze říká, že mudžahedíny z afghánsko-pákistánského pomezí ještě nikdo – včetně nejsilnějších armád světa – neporazil. Ani Britové v 19. století, ani ruská armáda v osmdesátých letech století minulého a zatím ani vojáci NATO. Ti proti Tálibánu bojují v Afghánistánu už osm let a stále není vidět konec. Hlavní strach z další prohry se teď ale netýká Afghánistánu, nýbrž Pákistánu, druhého největšího muslimského státu světa, navíc s jaderným arzenálem.

Z posledního vývoje víme, že islamističtí militanti se už nechtějí jen ubránit na svých pozicích v Afghánistánu. Snaží se ovládnout co největší část Pákistánu a to je pro celý Západ velmi vážná bezpečnostní hrozba. Po letech vlažného přístupu se tomu teď pákistánská vláda rozhodla zabránit a proti militantům podnikla vážnější protiofenzivu. Klíčová otázka je, zda uspěje a nakolik by jí v tom měl zbytek světa pomoci.

Je šokující, jak rychle zprvu nenápadný konflikt nabírá nepříznivý směr. Útok na tálibánský režim na podzim 2001 byl otázkou týdnů. Tálibán a al-Káida se po ale vyhnání z Afghánistánu usadily hned na druhé straně hranice na pákistánských kmenových územích, kde centrální vláda nikdy nevykonávala svoji moc. Z tohoto bezpečného úkrytu Tálibán, vybaven terénními auty a ručními zbraněmi, podniká útoky na afghánské území, stále víc však začal pronikat i do hornatých regionů pákistánského severozápadu. Američané se tomu nálety na tálibánské pozice snaží bránit, opravdu účinná by ale byla jen pozemní operace, s níž pákistánská vláda v obavě z veřejného mínění nesouhlasí. Slíbila své vlastní vojenské akce, jejich efekt byl však dosud velmi malý.

Svět to naplno zaregistroval letos na jaře, kdy pákistánská vláda po téměř roce přetahování mírovou smlouvou stvrdila, že Tálibán přebírá vládu nad údolím Svát, ještě nedávno oblíbeným výletním místem milovníků hor. Stále přesněji se také dozvídáme, co tohle „přebírání vlády“ znamená: Tálibán je v Pákistánu povolené náboženské hnutí, jeho lidé se tedy nemusí nijak skrývat. Často jsou také dobře poznat podle černých turbanů, které nosí. Primárně jim jde o to prosadit islámské trestní právo šaríu, vymýtit jiná náboženství, veškeré známky západní kultury a vytvořit islámskou totalitu, v níž budou oni jedinými pány.

Pokud cítí slabý stát a šanci na prosazení svého pořádku, začnou útočit – napřed na obchody s hudbou a dívčí školy, pak na vládní budovy, policejní stanice, sekulární politiky. Používají výhrůžky, noční přepadová komanda, bombové útoky. Pokud uspějí, vlády se ujímají jejich klerikové.

Reálný scénář

Zdaleka ale nejde jen o Svát. Pákistánská redakce BBC minulý týden přišla s dosud nejucelenějším přehledem toho, jak rychle Tálibán postupuje. Podle BBC má nyní vláda pod kontrolou pouze 38 procent území, které tvoří pákistánský svazový stát zvaný Severozápadní pohraniční provincie plus přilehlá kmenová území. Jde o prostor o čtvrtinu větší než Česko s 25 miliony obyvatel. Tálibán tam kontroluje osm okresů, dalších čtrnáct částečně (především vesnické oblasti). Pouze devět okresů označuje BBC jako oblasti dosud pod kontrolou státu.

Nejde ale jen o Tálibán. V regionu operuje řada dalších militantních organizací, které se dopouštějí sektářského násilí. V oblasti také pracují kriminální skupiny, které unášejí pro peníze. Policie je často zabarikádovaná uvnitř svých stanic, mnoho policistů bylo militanty povražděno.

Největší město celého severozápadu Péšavár sice není pod kontrolou militantů (na to je tam přítomnost pákistánské armády příliš silná), běžné jsou ale bombové útoky, útoky proti veřejné aktivitě žen, únosy kvůli výkupnému. Navíc ozbrojenci jsou všude kolem města. Tálibán se soustřeďuje hlavně na silnici směrem do Afghánistánu, kudy jezdí konvoje zásobující vojska NATO (podle agenturních zpráv bylo už zničeno čtyři sta nákladních aut pracujících pro Alianci).

Pákistánská vláda se přes výzvy Američanů rozhodla k rázné vojenské akci teprve minulý týden (od 11. 05. 2009 - pozn. red. CS-magazínu) poté, co Tálibán porušil příměří i ve Svátu a postoupil do dalšího okresu jen sto kilometrů od hlavního města Islámábádu. Tím podle expertů začala válka, kterou si vláda nemůže dovolit prohrát. „Pokud už válka začala, musíme uspět, v opačném případě čeká Pákistán velká změna,“ píše například právník Nejvyššího soudu Sajád Alí Zahar ve svém komentáři v deníku The Nation.

Hlavní ofenziva probíhá v údolí Svát, odkud prchají statisíce lidí. Po týdnu sice vládní vojáci hlásili úspěšný konec protiofenzivy se stovkami zabitých militantů, nelze to ale potvrdit, protože oblast bojů je uzavřena pro novináře i lidi z nevládních organizací. Mladí Pákistánci ze Svátu, píšící na internet svá svědectví, obvykle hlásí, že boje nekončí. Znalci tamního prostředí také upozorňují, že Tálibán má v okolních horách řadu úkrytů, kam se v případě armádní ofenzivy stahuje a čeká, až nebezpečí pomine. Pak opět proniká do vesnic, měst a na hlavní silnice. Tak to úspěšně dělal i jinde.

Obrazy možných scénářů jsou proto zatím laděny spíš v pesimistických tónech. Pákistánský Tálibán má podle odhadů k dispozici 25 tisíc vojáků. To není oproti víc než půlmilionové pákistánské armádě nijak ohromující číslo. Islamisté jsou však silně motivovaní a mají dost času. Navíc armáda byla cvičená k boji proti Indii a ne proti partyzánům. Tálibán také spolupracuje s dalšími militantními organizacemi, které operují po celé zemi včetně velkých měst Karáčí a Láhaur. Organizují bombové útoky, terorizují západně oblečené ženy, vyhrožují sekulárním politikům, majitelům dívčích škol. Podle dostupných zpráv je už polovina nejhustěji osídleného svazového státu Paňdžáb ohrožována vzrůstající aktivitou Tálibánu.

Klíčová otázka tedy nyní zní, jestli Tálibán může ovládnout celou zemi. To se ještě nedávno zdálo nepředstavitelné, nyní ovšem řada lidí o tom mluví jako o reálném scénáři. Například Bruce Riedel, bývalý agent CIA a přední americký expert na Pákistán a Afghánistán. Hovořila o tom rovněž Bénazír Bhuttová krátce před svým zavražděním. Nemusí jít přitom o úplné ovládnutí země, ale třeba nepálský scénář, kde tamní vláda držela jen velká města, zatímco podstatnou část zbytku země ovládali maoisté, kteří tím ovšem celý stát zcela paralyzovali.

Možné jsou ale i další scénáře. Nynější prezident Zardárí je velmi neoblíbený, experti proto upozorňují na riziko dalšího vojenského převratu, tentokrát mladšími důstojníky, kteří již nemají dobré kontakty na Američany (hlavně kvůli americkému embargu proti Pákistánu v devadesátých letech kvůli jaderným testům). Zato mají často kontakty na islamisty. Dobré kontakty s Tálibánem mají podle poznatků amerických tajných služeb i lidé pracující v jaderném výzkumu. Američtí experti proto mluví o tom, že al-Káida se právě touto „vnitřní“ cestou může dostat k jaderným materiálům.

Ekonomika, ne terorismus

Znalci se shodují, že Pákistán je právě teď třeba maximálně podpořit. Například poslat pomoc pro statisíce uprchlíků ze Svátu, jejichž nálada se bude přenášet do celé země. Rovněž se hovoří o potřebě maximální finanční podpory pákistánské armádě či výcviku vojáků. „Nelze se spoléhat na lepší diplomacii nebo že najdeme lepšího politického lídra Pákistánu,“ prohlásila v debatě na webu New York Times například členka konzervativního think tanku American Enterprise Institute Daniele Pletková.

Klíčový bude samozřejmě postoj pákistánské veřejnosti. Minulý týden publikovaný průzkum veřejného mínění provedený ještě před armádní ofenzivou jednou washingtonskou nevládní organizací mezi třemi a půl tisíci Pákistánci přitom nedává úplně optimistický výhled: 77 % respondentů si sice přeje žít v demokracii, 81 % však míní, že země směřuje špatným směrem. Rovněž 80 % lidí podporuje únorovou dohodu vlády s Tálibánem v údolí Svát.

Osm z deseti respondentů pak považuje za hlavní problém dnešního Pákistánu ekonomiku, jen desetina terorismus. Současně však 69 % účastníků průzkumu říká, že aktivity Tálibánu představují vážný problém. Oproti loňskému roku se také zvýšilo (z 9 na 37 %) přesvědčení, že Pákistán by měl spolupracovat s USA na potírání extremismu.

(Respekt, www.respekt.cz)