Červenec 2009

Vrtěti psem po česku aneb Kdo píáruje, nepracuje

Jan Urban

Ve slavném filmu Vrtěti psem odvede geniální a cynický PR-manažer ve dvou dnech sérií mediálních podvodů pozornost veřejnosti od hrozícího sexuálního skandálu amerického prezidenta k vymyšlené virtuální válce v Albánii a neexistujícímu hrdinskému vojákovi. „Existuje jenom to, co je v televizi. A to určuji já.“ Byl to skvělý film, krásná role Dustina Hoffmana - a téměř věštecká předzvěst pozdější, v dějinách zatím nejrozsáhlejší politické manipulace s veřejným míněním před invazí do Iráku v roce 2003. Dnes se totéž děje v České republice. Neschopnost médií a politiky reagovat na stejně cynickou manipulaci kritickou reflexí však tentokrát hrozí „eskalací násilí a vzestupem nacionalismu, na což již poukazují i evropské instituce“, jak svoje obavy popsal předseda Svazu města a obcí Oldřich Vlasák. I on však zatím vidí příčiny problému někde jinde, než ve skutečnosti jsou.

Občan se v této chvíli nedozví o tom, že podle ještě nehotové studie, která dosud neprošla připomínkovým řízením a předpokládanou odbornou diskuzí, město Chomutov v devadesátých letech dlouhodobě zanedbávalo vymáhání dluhů za nájemné a že při uspěchané privatizaci městských bytů na sebe raději převzalo závazek sto čtyřicet milionů korun. Nedozví se, že poslední dva roky město nepoužívá řadu zákonných nástrojů k vymáhání dluhů ani systém veřejně prospěšných prací, zatímco okolní obce jeho prostřednictvím zaměstnávají přes dvě stě lidí, převážně dlužníků. Nedočte se o chaotickém vztahu nespolupráce mezi jednotlivými odbory a vedením města, neznalosti základních metodik ministerstva práce a sociálních věcí k vymáhání dluhů a k sociální práci, politizaci problémů sociální vyloučenosti a neplacení povinných dávek, absolutním úbytku poskytovatelů sociální péče, poklesu počtu terénních pracovníků i pedagogických asistentů pro romské děti. A už vůbec nebude smět přemýšlet a diskutovat o obecných „nechomutovských“ závěrech studie, které hovoří o „systémovém selhání vztahu státu a samosprávy“, kritice toho, že ve státním rozpočtu na „problematiku, která vyvolává společenské problémy a náklady v řádu miliard korun, není dostatek prostředků“, nebo varování před „rizikem etnických konfliktů“.

Co se naopak dozvěděl předem v dlouhé reportáži nejsledovanějšího zpravodajství komerční televize Nova, bylo, že starostka Řápková podala za tuto studii na ministra Kocába trestní oznámení za pomluvu a že podle „nezávislého sociologa Daniela Hanzla“, je ona nikomu neznámá studie zpracovaná naprosto neodborně, „dost velký průšvih“, je „ukázkou tendenčního hodnocení“, obsahuje „goebbelsovské rady“ a její autoři se „sami stali obětí fašizujících tendencí“. Neorientují se ani v sociálně orientovaných výzkumech a „nerozeznají kvalitu od braku“. A, jak jinak, „nezávislý sociolog“ v „kritické reflexi“ nakonec uzavře: „Zprávu nedoporučuji k žádnému využití, natož jako podklad pro jednání vlády.“

Jenomže tento „nezávislý sociolog“ v reportáži nepřizná, že dlouhodobě spolupracuje s PR-agenturou, která už více než rok vede a vymýšlí politickou kampaň starostky Chomutova Ivany Řápkové. Stejná agentura provozuje síť městských a regionálních novin a webových stránek ve velké části České republiky, které organizovaly sběr podpisů pod internetovou petici na podporu – Ivany Řápkové. Pokud by vás zajímalo, kdo měl už vloni na starosti difamační kampaň a pornografický komiks o odpůrci paní starostky a poslanci zelených Přemyslu Rabasovi, můžete pátrat na stejné adrese. Trochu upocené, ale velmi efektivní „vrtěti psem“ po česku. Tu zprávu o nesmyslném a k odložení předem odsouzeném trestním oznámení zopakovala na druhý den většina sdělovacích prostředků. To, že se za nezávislého sociologa vydává najatý PRman protagonistky problému, je, možná, jenom podvod na médiích. Šéfredaktor zpravodajství TV NOVA odmítl odpovědět na písemnou otázku, jak na Daniela Hanzla přišli. Lze tedy vytknout alespoň nedbalost. Buďme spíše zvědavi, zda je tento faul podnítí k bližšímu zájmu o celou konspiraci.

Novináři i politici před časem vůbec nereagovali na zásadní odhalení materiálu zveřejněného ministerstvem pro lidská práva a menšiny, dokazujícího, že řada sociálně vyloučených ghett v České republice vznikla jako důsledek vědomé a dlouhodobé spekulace realitních mafií, spolupracujících nebo zneužívajících chyb samospráv při privatizaci městských bytů. Nikdo nereagoval ani na informace o propojení těchto firem na regionální veřejné stavební zakázky a off-shorové pračky na peníze. Někdo tu kvůli zisku cílevědomě vytváří prostor pro rasové konflikty a eskalaci extrémismu, ale televize, noviny i politici sledují pouze důsledky – pochody neonacistů, zásahy policejních těžkooděnců a volebně cílené kampaně proti neplatičům. Realita, příčiny a hledání cest z problému ohrožujícího zásadní bezpečnostní stabilitu státu najednou nejsou „zajímavé“.

Ministr Michael Kocáb proto zadal zpracování další studie, která měla na příkladu jednoho města ukázat kořeny těchto problémů a nastínit obecnější závěry pro politiku státu. Na jejím zpracování se podíleli i pracovníci ministerstva práce a sociálních věcí - a měla být ještě před předložením vládě podrobena zásadní odborné diskuzi. Zvolit jako konkrétní studijní případ město Chomutov však bylo velkou taktickou chybou. V Chomutově totiž už více než rok nejde o fakta nebo hledání systémových řešení rozvoje a sociální funkce města, ale výhradně o protlačení kandidatury jeho starostky do poslanecké sněmovny. A tak nastoupilo vrtění psem. Studii bylo třeba pošpinit ještě před dokončením, kdy se k ní samo ministerstvo před zapracováním připomínek nesmí vyjadřovat.

Vrtěti psem se musí trochu umět. Nic nebylo v posledních letech medializováno více než únorové exekuce výplat sociálních dávek. Sama Řápková přitom uznává, že se to týkalo pouhé jedné třetiny jednoho procenta dlužné částky. Na faktech nezáleží a nezáleží ani na budoucnosti města – jenom na jejím zviditelnění a útěku k poslanecké imunitě. V takové kampani je dovoleno vše – může-li přinést hlasy požadavek vězení pro dlužníky, hlásám to – i když je to v rozporu s Protokolem č. 4 už několik desítek let platné evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který pod českým názvem Zákaz věznění pro dluh v článku 1 říká: „Nikdo nemůže být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.“ A co víc, paní starostka se tímto programem dostává do rozporu s ústavním pořádkem. Mezinárodní smlouvy o lidských právech totiž naše ústava v článku 10 nadřazuje domácímu právu. Jak tedy chce dosáhnout změny mezinárodní smlouvy, která od 60. let minulého století představuje pilíř mezinárodního práva a je mimo dosah českého parlamentu?

Než diskutovat konkrétní fakta a problémy, je lepší vymyslet konflikt a plivat na mediálně známého nepřítele. Problém sociální vyloučenosti se smrskne na „Boj proti nepřizpůsobivým“. Desítky let zkušeností s výsledky sociální práce ve vyspělých zemích na populistické hlásání represe. Světově uznávaná práce společnosti Člověk v tísni je pro starostku Chomutova „nicneděláním a házením klacků pod nohy samosprávy“. Ministr Kocáb je vysmíván a ponižován za hranicí slušnosti a vkusu a je k tomu zneužita i půda senátního výboru.

Zřejmě nejobskurnějšímu „veřejnému slyšení“ v senátních dějinách předsedala senátorka a její nejbližší spojenkyně Liana Janáčková, známá už více než deset let svými otevřeně rasistickými postupy a názory. Jako, jejími slovy, „nesmírně důležitý“ právní expert, potvrzující z řečniště ctihodného Senátu oprávněnost postupu chomutovské radnice v exekucích sociálních dávek, vystupoval pražský advokát Luděk Lisse, opakovaně vyšetřovaný orgány České advokátní komory pro jednání, „jež je v rozporu jak s vnějšími, tak vnitřními stavovskými předpisy“. Primátorka Řápková měla úvodní i závěrečné slovo a celá několikahodinová legrace byla pouze její skvělou televizní volební promoakcí v přímém přenosu – mimochodem, podle kanceláře Senátu, potvrzeném vedením redakce zpravodajství ČT, šlo o vůbec první přímý přenos z jednání pouhého výboru. Pokud přítomní pracovníci Senátu mají pravdu, na jednání byli pouze dva členové tohoto výboru a jednalo se tak vlastně o soukromou akci senátorky Janáčkové. O problém sám vůbec nešlo, šlo jen o ty kamery. Jednomu z šéfů oné PR-agentury, který, samozřejmě, v lavicích Senátu nechyběl, patřilo za úspěch tohoto zavrtění psem snad už jenom zatleskat. Druhý den byla Ivana Řápková opět na titulních stranách novin. Čtrnáct dní před klíčovými primárkami v severočeské ODS, které mají rozhodnout o její politické budoucnosti, to byl opravdu vydařený mediální tah. Navýsost trapný faktický výsledek celého senátního show – výzvu k vytvoření další – a tentokrát už zcela zbytečné - komise zástupců samospráv, už nikdo ani nekritizoval.

Svaz měst a obcí (stejně jako několik ministerstev) se přitom touto problematikou zabývá už deset let a poslední čtyři roky na jeho půdě existuje i Pracovní skupina pro problematiku sociálního začleňování. Ministr Kocáb proto udělal jenom dobře, že do Senátu na takto nedůstojné a konfliktní jednání nepřišel. Kocábovi nyní stačí, když zatne zuby. Bude sice muset spolknout ještě další nadávky a ponižování od pohůnků a píáristů mocných regionálních oligarchií, které se teď ve volbách snaží urvat ještě větší podíl na řízení celého státu. Pokud ale Kocáb a jeho vládní kolegové dokáží v této skutečně vážné chvíli spojit úřednickou vládu s nejreprezentativnějším zastoupením samospráv, které v zemi existuje, tedy se Svazem měst a obcí, budeme k tolik potřebné státní koncepci blíž než kdykoliv před ním. Svaz má obrovskou šanci pomoci něco prosadit. Velké politické strany mají z témat sociální vyloučenosti a rasových konfliktů strach a nebudou se bránit tomu, že na nich někdo bez politické budoucnosti bude v úřednické vládě pár měsíců pracovat. Naprostá většina samospráv za sebou nepotřebuje pálit mosty rasistickými kampaněmi a vyvoláváním konfliktů a má zájem na rychlém a společném systémovém řešení. Naprostá většina z nás nekandiduje ve volbách a má obavu z „hrozící eskalace násilí a vzestupu nacionalismu“.

Vláda a Svaz měst a obcí by měly okamžitě začít spolupracovat v režimu nouze a ohrožení bezpečnosti státu. O nic jiného než o stát nejde. Alternativou je totiž jenom další nezodpovědné, hloupé a nebezpečné vrtění psem, odkládání systémových změn, prohlubování polarizace a brzy, velmi pravděpodobně, i sklouznutí k rasovému a politickému násilí.