Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Srpen 2009


Postrach Haydn

Aleš Knapp

Následující autorův pravidelný sloupek pro časopis Reflex nevyšel.

Skladatel Joseph Haydn, jenž si za svůj otcovsky upřímný charakter vysloužil přízvisko „papá“, nahání v tuzemsku hrůzu. Nevěříte? Ke 200. výročí úmrtí zní sice nějaký ten koncert. Leč tištěné deníky i nedeníky, ve světě plné Haydna, oněměly. Co jim provedl geniální muž, neprávem u nás vykázaný do stínu Mozarta? Přece to, že ohlasy středoevropské lidové hudby v jeho tvorbě, Haydnův rakouský původ, působení v Lukavici u Plzně i na dvoře maďarských šlechticů Esterházyů jsou učebnicovým příkladem středoevropské identity. A pak ta Haydnova císařská hymna, jejíž melodii slýcháme při zápasech německých fotbalistů jako hymnu SRN (Deutschlandlied - pozn. red. CS-magazínu) a o které mediální kuchtíci do alelujá a s faktografickými chybami troubí, že bývala státním symbolem válečného Německa! Vídeň uspořádala o hymně samostatnou výstavu. S celoevropským ohlasem.

Zato na expozici v Českém muzeu hudby překladatelka se zjevným záměrem netlumočila do češtiny moudrá slova ředitele Rakouského kulturního fóra, že Haydnova hymna je spojujícím dědictvím Čechů a Rakušanů. A tuzemská kurátorka Markéta Kabelková se nechává bokem slyšet, že by této skladby „nemělo být příliš“.

Za zhlédnutí naopak stojí probíhající výstavka v hudebním oddělení pražské Městské knihovny, jelikož ta Haydnovu hymnu ani její český text netutlá. Ještě větší hrůzu než papá Haydn ovšem budí řízný Bedřich Smetana. U příležitosti císařova sňatku v roce 1854 zpracoval v Triumfální symfonii právě onu Haydnovu melodii. U nás je ze skladby ve velkém šířena pouze část Scherzo jako jediná, ve které se Haydnova hymna neozývá. Cenzurovaný Smetana.

(zkráceno)

(www.virtually.cz)



Zpátky