Srpen 2009

Přípravy na třetí světovou válku

Bohumil Řeřicha

V letošním roce uběhne 20 let od pádu komunistického totalitního systému. Stále slyším, jak bylo za tohoto režimu dobře. Jedno přísloví říká: „Pokud chceš rozumět životu, musíš se podívat do minulosti, ale žít musíš pro budoucnost“. Zdá se že komunisté a jejich přívrženci stále žijí v minulosti a nechtějí rozumět skutečnému životu. Před 12 lety vyšel článek zpracovaný Gazetou Polskou a Gazetou Wyborczou uveřejněný ve Středoevropských novinách , jak Varšavská smlouva připravovala třetí světovou válku.

Přípravy na válku

Po vypuknutí světové války se měl na Polsko a zbytek střední Evropy snést atomový déšť, který by zničil téměř všechno živé. Na ty, kteří by útok přežili, by nečekalo nic jiného než pozvolná smrt. Čtvrtý den války by na území celého Polska vznikly ohromné hřbitovy milionů mrtvých civilů a tří milionů sovětských a polských vojáků. Ten, kdo by zemřel hned, by měl štěstí. To měla být cena za ofenzivní plány Sovětského svazu.

Scénář vývoje třetí světové války měla Moskva stejný jako Severoantlantická aliance. Plány se však pochopitelně trochu lišily. Jak v konkrétních situacích, tak v uvažovaném počtu vlastních nasazených sil a v odhadu sil soupeře. V jednom se však shodovaly: měla to být Varšavská smlouva, která měla zaútočit jako první.

Teprve po útěku Ryszarda Kuklińského z Polska v roce 1982, poté, co americký prezident Ronald Reagan prosadil do armády skutečně účinné zbraně m.j. rakety s plochou dráhou letu, Pershing II a bombardér B 1, začala generalita Varšavské smlouvy přebudovávat svoji strategii z útočné na obrannou.

Pokud by v Evropě došlo k útoku podle plánů Východu, tak by v prvních minutách války bylo na západní cíle odpáleno 200 hlavic s nukleárními zbraněmi. O tom, že by skutečně byly použity jaderné zbraně, se svět dozvěděl teprve , když se otevřely archivy východoněmecké armády. Každá z těchto bomb by měla 10 000x větší sílu než ta, která spadla na Hirošimu. Zároveň mělo být podle plánu v terénu středovýchodní Evropy odpáleno 1000 taktických raket s nukleárními náložemi. To by pochopitelně vyvolalo odpověď USA. Tehdy by NATO postupovalo podle scénáře tzv. nukleární války. Jaderné hlavice by dopadaly na místa největší koncentrace vojsk tzn. na území Polska, východního Německa, Československa a na místa, kde byly raketové základny. Hlavní cíle na území SSSR by byly zasaženy pouze tehdy, pokud by došlo k opravdové globální válce a pokud by se použily rakety dalekého a středního doletu. V té době by se střední Evropa změnila v jeden velký hřbitov. Stratégové aliance se mylně domnívali, že kdyby Rusové napadli Západ konvenčními zbraněmi, tak by báli jako první použít zbraně hromadného ničení.

Ve válce konvenčními zbraněmi by Varšavská smlouva měla převahu. Co se týká množství, měla Moskva převahu téměř v každém druhu konvenční zbraně, trojnásobnou v tancích, trojnásobnou v dělostřelectvu a čtyřnásobnou v obrněných transportérech.

Začít měla commandos

Moskva žila celou dobu pro útočnou válku a byla na ni připravena. Na druhou stranu technická převaha Západu znamenala také kvalitnější a jakostnější zbraně NATO. Těžko říci, zda by kvalitnější zbraně aliance dokázaly vyvážit ruskou převahu. Síly NATO by potřebovaly určitou dobu, na uvedení do plné bojové pohotovosti. To znamená, že než by se setkaly s prvním odporem, mohly by armády Varšavské smlouvy „nerušeně“ několik hodin útočit. Západní stratégové předpokládali, že Sověti by potřebovali delší čas, než by jejich vojska byla s to opustit základny a tak podle jejich názoru by armády aliance neměly být zaskočeny. To byl - jak se ukázalo - zásadní omyl. Polská vojska a vojska NDR byla schopna zaútočit bez jakýchkoliv delších předchozích příprav.

Výbuchu třetí světové války měla předejít katastrofa vyvolávající paniku a chaos. Viktor Suvorov, bývalý sovětský špion, který utekl na Západ tvrdí, že by docházelo k náhodným katastrofám, např. v blízkosti přístavů by došlo k náhlým „bezdůvodným“ potopením lodí. Náhodou by se rozbíjely telefonní centrály, požáry lesů by vyvolaly paniku a vyžádaly by si úsilí vojska a civilní ochrany na záchranu lidí a majetku.

Několik hodin před samotným útokem armád Varšavské smlouvy, by na Západ osobními automobily, letadly a vlaky, vycestovaly organizované skupiny „civilů“. Ti by zajišťovali klíčová místa pro útoky speciálních komand. Útoky speciálních jednotek by byly koordinovány personálem sovětských ambasád a informačních kanceláří. Komanda by se v první vlně pokusila zlikvidovat důležité velitele armády i civilních služeb odpovědné za obranu země, zničit komunikační centra a ztížit transportní možnosti pro armádu. Skupiny elitních jednotek společně s elitními partadezantními sbory měly připravit trasy pro útočící kolony tanků a pomáhat v navádění útoků na nejdůležitější cíle.

Zároveň by se začalo s ostřelováním teritoria protivníka /v té době by měly být použity první taktické nukleární rakety/. Z území NDR měly vyjet první útočné tankové jednotky. Tisíce tanků a statisíce lidí by vnikly na terén protivníka. Sověti si byli tak jisti vítězstvím, že již měli připraveny všechny záležitosti nezbytné k okupaci Západního Německa, včetně provizorních peněz a dopravních značek.

Druhý úder

Po prvním útoku by měla přijít druhá fáze, které by se zúčastnilo několik milionů vojáků Varšavské smlouvy. Třetího dne války se měly na území Polska koncentrovat ohromné počty vojsk určených k posílení západní fronty. Masové zničení těchto armád v dostatečné vzdálenosti od základen NATO by bylo možné pouze v momentě přechodu přes Polsko a Československo. Přes území těchto zemí vedly hlavní komunikační trasy a jejich zničení bylo poslední šancí Západu, jak znemožnit provedení rozhodujícího útoku. Hlavní komunikační trasy vedou v Polsku ovšem buď v těsné blízkosti velkých měst, anebo přímo přes jejich centra. To z obyvatel činilo rukojmí a zároveň to dávalo Varšavské smlouvě další,dodatečný prvek převahy - převahu psychologickou. Aby NATO mohlo zničit byť jen jeden železniční uzel, muselo by zaútočit nukleární zbraní na město obývané několika sta tisíci civilistů. Do konce sedmdesátých let odborníci aliance neviděli jinou možnost jak zastavit případnou sovětskou agresi, než ohraničeným nukleárním útokem ve střední Evropě.

Den poté

Mohutný atomový protiútok měl být směrován především podél linie řeky Visly. Přes Vislu probíhají téměř všechny důležité polské komunikace vedoucí z východu na západ. Tato řeka, pokud by podél ní vznikla „atomová bariéra“, by byla jen obtížně překročitelná. Úplně zničena by byla všechna sídliště ležící u hlavních cílů útoku. Cílem nukleárního útoku by byly také základny s jadernými raketami rozmístěné na území Polska. Podle různých odhadů by na Polsko spadlo od několika desítek do několika stovek jaderných střel. Vysoký důstojník polské armády zabývající se civilní obranou uvedl, že pomoc obyvatelstvu by byla velmi nepravděpodobná.

Po útoku na území Polska, Československa a NDR atomovými zbraněmi měl Západ nabídnout Sovětům příměří. Pokud by k tomu nedošlo, začala by totální válka, která by znamenala konec naší civilizace. Bez ohledu na názor Západu by Rusové přijali pouze takové podmínky, které by vytyčily nové hranice v místech, kam dojely jejich tanky. Teritorium Sovětského svazu by přitom zůstalo nedotčené.

Člověku se po dvaceti letech relativní demokracie a svobody nechce věřit, že takové myšlenky existovaly. Už jen to, že to bylo skutečně naplánované svědčí o tom že jak nacismus a komunismus jsou zrůdné ideologie, pro které lidský život neměl žádnou cenu.

Plukovník Kukliński předal postupně 35 000 stránek dokumentů CIA. Po vyhlášení výjimečného stavu v Polsku generálem Jaruzełskim emigroval i s rodinou. Za záhadných okolností zahynuli i jeho dva synové. Dnes již plukovník Ryszard Kukliński nežije. Byl to hrdina.