Srpen 2009

Husiti, fašismus a slušní lidé

Karel Steigerwald

Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. Toto starodávné haiku zná každý, i když málo už se ví, kdo to byli husiti. Kdo sledoval let vajec na politické pódium, musel si říci aha, práčata. Už jsou zase tady.

Husiti byli odjakživa naši hrdinové. Jejich učení v kostce: bojovat za pravdu, kterou máme, proti všem, nehledět na množství nepřátel, vypalovat, vraždit, ať to zemi stojí cokoliv, aby se vyjevila pravda, a věřit v Boha, který to všechno pokryje. Hlavně stát na svém, hlava nehlava, protože idea je nejdůležitější a nejhorší je ideové vyprázdnění. To jsou postoje strhující, i dneska všude kvetou, jen doba už je méně hrubá, tož se nevypalují sídla a nepodřezávají hrdla. Moderní politika našla jemnější postupy. Volby a předvolební boj k nim patří. To zásadní se ale nemění: boj za pravdu (naši), ať to stojí, co to stojí.

Ani Bůh už není zapotřebí, stačí přesvědčení, že lidem lze do hlavy i díru vymluvit. Let vajíček je pěkný poslední příklad: celkem marginální recese divoké mládeže je záminkou k hledání politických motivů, které se táhnou až k bílému mercedesu v garážích, kde prý možná viděli, jak se vajíčkáři vyplácejí. Někteří příživníci vidí v tom i nástup fašismu, mazaný Falbr se odvolává až k Hitlerovi.

Husiti trpěli a rozdmychávali u důvěřivců bludy. To se nezměnilo. Podezíravé lidi zastrašovali skvělými ideály. Loupili a vraždili podle tehdejšího zvyku a očekávali za to království Boží na zemi, ačkoliv ani dnes nikdo neví, jak by Bůh vlastně kraloval, kdyby mu to dali, nebo ho, nedej Bůh, někdo zvolil.

K husitům se s obdivem a láskou hlásili komunisti. A právem. Sami praktikovali podobné postupy: násilí, loupeže a mordy ve jménu ideálů. Čtenář jistě ocení, že všechna ta dnešní svinstva, co je politika nese, jsou velkým pokrokem.

Husitství stálo českou zemi moc: úpadek hospodářský a politický. Pak pád do bezvýznamnosti kulturní. Renesance se Čechům vyhnula. Chybí dodnes. Zatímco v cizině vznikaly banky, kvetl obchod i věda, zvětšovaly se svobody lidí, ochabovala středověká náboženská bigotnost a iracionální fanatismus, Češi se bili za kalich a nekalich.

Dodnes Češi nevědí, že ožralý prelát s holkama v posteli je pro život člověka stokrát méně nebezpečný než náboženský fanatik s pravdami a s hranicí, na níž za hříchy hoří lidé. A to je prosím věta, podle níž se u nás dodnes dělá politika. Aby ne. Vždyť husity milujeme. Sochy Husa, Žižky, dodnes se jim klaníme.

Český politický lid nenávidí své politiky a svůj stát. Obvykle se říká, protože politici kradou, lžou a nespravují zemi dobře. Je to důvod? Vždyť voliči kradou stejně, lžou stejně a své vlastní věci spravují možná ještě hůř než státní úředníci.

Husiti nenáviděli peníze, majetek, krádeže i zloděje. Sami ale kradli nejvíc. Ukradli všechno, na co se dostali. Nakradené ničili v ohni, rozbili stavby, rozdupali obrazy, zlato lili do potoka. Tak se stali hrdiny ničení, ale hlavně našimi hrdiny. Proto dnešní lid nenávidí své politiky. Chtěl by, aby to všechno chcíplo, zaniklo, shořelo. Rozumějte: u sousedů.

Vajíčkovníci jsou ještě zlatí. Alespoň se smějí: to skuteční revolucionáři ne. Fašismus, dámy a pánové, nebo říkejte husitství, nedělají šaškové na srandovní chaotické pětivaječné ulici. Ti říkají: složte vejce!

Zlo přilétá z těch slušných part, které milují pořádek a tvrdí, že zastupují dobro na zemi. Jejich dobro, ne naše.

(MFDNES)