Srpen 2009

KSČ proti šmelinářům v roce 1948

Eduard Vacek

Komunisté byli v roce 1948 přesvědčeni o tom, že k zásadnímu podlomení odporu proti jejich úplnému ovládnutí země je třeba učinit strategické kroky, týkající se materiálového, zejména však potravinového zásobování. Pokud by se jim podařilo podchytit a ovládnout zásobovací základnu, pak už by jen zbývalo počkat několik měsíců na vyhladovění odpůrců myšlenek bolševické revoluce. Z těchto důvodů se jejich strategie zaměřila na zemědělce jako výrobce potravin a na obchodníky, jako na distributory. Velký útok na soukromé nezávislé obchodníky byl připraven k 31. prosinci. Podle vyhlášky v Úředním listě byl nařízen úplný inventurní soupis surovin, polotovarů, pomocných látek, výrobků a jejich součástek, které byly k 31. prosinci v podniku, nebo byly mimo podnik, ale byly určeny k dalšímu odbytu, výrobě nebo jinému použití v podniku. Povinnost soupisu se týkala všech podniků s výjimkou zemědělských, peněžních a veřejných léčebných a zaopatřovacích ústavů. Týkala se tedy i národní správy majetkových podstat, zastaváren a aukčních síní. Pro soupis nebyl vydán úřední tiskopis, avšak seznam se měl pořídit trojmo a měla v něm být zaznamenána cena zboží, jeho množství a měl v něm být označen vlastník, pokud jím někdo jiný než ten, kdo soupis pořizuje. Přemísťování zboží bylo zakázáno do 31. prosince, prodej pak včetně do 5. ledna. To neplatilo pro potraviny, léčiva, paliva, pohonné látky, tabákové výrobky, zápalky a periodické tiskopisy. Obchody, které neprodávaly zboží, které se smělo prodávat, měly zůstat do 5. ledna zavřeny. Vyhláška nezasahovala do výrobní a opravářské činnosti podniků. Chod těchto podniků mohl pokračovat nerušeně dále. Bylo přípustné zhotovit a dodat zákazníkovi nutné opravy za použití nezbytného materiálu, z toho zejména nutné opravy strojů. Také opravy vodovodů, plynovodů atd. musely být prováděny vzorně jako až dosud. Rovněž se neměla přerušit činnost podniků, poskytujících společensky nutné služby, jako například prádelen, žehlíren, provozoven holičství a kadeřníků, chemických čistíren a p., ale prodej zboží v těchto provozovnách byl nepřípustný. Ministerstvo výživy upozornilo, že zákaz, přemísťování a prodej zboží se netýká žádných potravin, poživatin, pochutin a nápojů, ani jatečného dobytka, ryb, jatečné zvěřiny a drůbeže, obilí všeho druhu, olejnin, krmiv všeho druhu včetně sena a slámy, ani surovin, nebo polotovarů původu rostlinného a živočišného, sloužících k výrobě a zpracování poživatin, pochutin a nápojů.

Jak správně obchodníci pochopili, šlo o zřejmou snahu komunistické moci získat přesný přehled o stavu zásob, jako kroku k dalšímu opatření, totiž k jejich převzetí, do tzv. státní péče. Řada obchodníků se proto tomuto bezprecedentnímu nátlaku vzepřela a část zboží zatajila, či uschovala. Během krátké doby proto vypukl hon na tyto obchodníky, do kterého se zapojila nejen státní moc, ale i mnozí dobrovolní udavači, kteří si často vyřizovali účty s nepohodlnými sousedy.

Deník Rudé právo informoval dne 11. září o tom, že za první půli roku bylo učiněno v zemi České a Moravsko-slezské 84 927 trestních oznámení pro černý obchod a jiné přestupky vyživovací, zásobovací a cenové. Trestních nálezů bylo podle úřední zprávy vydáno 51 268, pokut uloženo (i s blokovými pokutami) 205 174 914 a trestů na svobodě uloženo v celkové výši 227 roků, náhradních trestů pak 1248 roků, což činí dohromady 1475 let. Odnětí živnostenského oprávnění nastalo ve 209 případech. Odpykání trestu v donucovací pracovně bylo vysloveno ve 213 případech.

Dne 20. listopadu bylo obyvatelstvo informováno o tom, že trestní nalézací komise jen v Praze XII projednaly celkem 5072 případů, zatímco řízení bylo zastaveno ve 4729 případech. Trestní nález byl vynesen nad 301 osobou. Z uvedené zprávy vyplývá značný počet soukromých iniciativních udání úřadům, které na jejich základě při kontrolách musely často zastavit řízení, pokud nebyl prokázán přestupek, nebo dokonce trestný čin zatajení zásob. Přesto bylo mimořádnému lidovému soudu odevzdáno 27 osob a jiným úřadům 15 osob k řešení. Tresty na svobodě v souhrnu činily na základě těchto čistek 21 let a 10 měsíců, tresty peněžité 22 438 000 Kč a náhradní tresty na svobodě 53 let a 4 měsíce. Členové trestních nalézacích komisí podle novinových zpráv aktivně zpracovali celý materiál iniciativně ve svém volném čase.

Ministr vnitřního obchodu F. Krajčír informoval vládu o provedených obchodních inventurách. Sdělil, že celá akce proběhla hladce a že velmi cennou se při ní projevila účast lidových orgánů. Především díky jejich bdělosti byla zjištěna celá řada případů zatajování a neoprávněného hromadění zásob. Výsledky celé inventurní akce byly předmětem podrobného hodnocení a stranické kontroly. Hon na obchodníky měl své závažné právní důsledky, o nichž servilně a pravidelně informoval celostátní i místní tisk. Nebylo takřka dne, aby noviny nepřinesly zprávy o úspěších při zátahu na uschované, či zatajené zboží. Pro ilustraci několik ukázek z nejrůznějších deníků.

Cukr ukryt ve stropě

Plzeň 8. prosince (č) – V jedné dílně Tudoru v Rokycanech bylo objeveno v úkrytu ve stropě 13 balíků kostkového cukru o váze 65 kg. Jde o zásoby bývalého majitele firmy Heringa. Cukr byl rozprodán zaměstnancům podniku.

Objevený sklad textilu

šk – Plzeň 8. října – Ve výkladní skříni oděvního průmyslu na náměstí Republiky v Plzni je vystaveno různé textilní zboží, které kontrolní orgány ve středu zabavily v textilním obchodě Josefa Chvojky v Plzni – Božkově. Jsou to celé balíky rozmanitých látek, stovky cívek nití, jemné dámské a pánské prádlo, spousta ponožek, punčoch, kapesníků a jiných věcí, nic podružného, všechno nejlepší jakosti. Chvojky ukrýval zboží v zazděném skladišti na půdě a další část zatajených zásob se našla pod uhlím v kolně. Část zcela nového dámského prádla se Chvojka snažil utajit před kontrolou tím, že je namočil do vany. Zabavená tkaniva naplnila vrchovatě celé velké nákladní auto. Senát krajského soudu v Plzni odsoudil 25. listopadu obchodníka J. Chvojku z Plzně – Božkova na 4 a půl roku těžkého žaláře a k pokutě jednoho milionu Kč. Obchodník Chvojka a jeho manželka zatajili velké množství textilního zboží kusového i metrového, nití, bavlnek, atd., většinou předválečné jakosti. Zatajené textilní zboží měli uschováno v zazděném skladišti.

Trestní nález

Pro zatajení zásob textilního zboží byl Frant. Pašek, soukromník v Praze XVI. Plzeňská 23, trestním nálezem magistrátu hlavního města Prahy ze dne 21. X. 1948 odsouzen k trestu vězení na dobu 6 měsíců a k peněžité pokutě 300 000 Kč, v případě nedobytnosti k (dalšímu) trestu vězení na dobu 6 měsíců.

Národní správy na obchody šmelinářů s textilem

Na podnět místního akčního výboru NF v Brně byla provedena revise v textilním podniku M. Rozehnala v Brně a bylo zjištěno, že M. Rozehnal ukryl různé textilní zboží v hodnotě 12 351 bod a v ceně téměř 90 000 Kč. Dále bylo u něho nalezeno 111 kusů kožichových kůží a množství potravin.

Obchodník A. Růžička si opatřoval na černém trhu bílý popelín a zhotovoval z něho košile, které potom na černo prodával m. j. též R. Sedlákovi, v jehož bytě bylo nalezeno prádlo a látky v hodnotě 1340 bodů a v ceně 11 000 Kč. Kromě toho koupil Sedlák na černo vyrobené textilní zboží od firmy Pánek v hodnotě asi 10 000 bodů. Na všechny šmelináře bylo podáno trestní oznámení a do jejich podniků bude zavedena národní správa.

V podniku Stap ve Vejprtech, kde údajně měli vyrábět stuhy, zhotovovali a dodávali pro černý trh záclonoviny. U vejprtské firmy Bártl bylo zabaveno 2707 kg. švýc. umělého hedvábí v přadenech, které bylo podloudně získáno. U fy Hafa rovněž ve ve Vejprtech bylo objeveno při revisi 1400 tuctů zatajených rukavic.

Za uplynulý týden provedl revisní odbor ministerstva vnitřního obchodu celkem 39 kontrol na nejrozmanitějších místech v Čechách i na Moravě. Byly kontrolovány i průmyslové podniky a došlo i k prohlídkám domovním.

U Humpoleckých šmelinářů zabaven textil

Revisní orgány ministerstva vnitřního obchodu provedly v těchto dnech prohlídku u deseti humpoleckých obchodníků s textilem. Při kontrole se u nich ve skrýších našlo celkem 6 a půl km převážně smokingových látek, na 6000 kg textilních surovin, 234 páry textilního zboží s 9 krabicemi rozmanitých látek. Zabavené zboží bylo okamžitě dáno do prodeje a na všechny šmelináře je podáno trestní oznámení podle zákona o černém obchodu.

Trestní nález

Pro nepřihlášení textilií v bytě i v obchodě byla bývalá majitelka fy Koruna, Františka Procházková, bytem v Praze XVIII, Lomená 43, trestním nálezem magistrátu hlav. města Prahy ze dne 30. X. 1948 odsouzena k trestu kár. tábora na dobu 1 měsíce, k peněžité pokutě 300 000 Kč, v případě nedobytnosti k dalšímu trestu vězení na dobu 3 měsíců, a k propadnutí skladu textilií a k odnětí živnost. oprávnění.

Trestní nález

Pro nepřihlášení textilií v bytě i v obchodě byl bývalý vedoucí fy Koruna, Eduard Procházka, bytem v Praze XVIII, Lomená 43, trestním nálezem magistrátu hlav. města Prahy ze dne 30. X. 1948 odsouzen k trestu kár.tábora na dobu 6 měsíců a k peněžité pokutě 1 000 000 Kč, v případě nedobytnosti k dalšímu trestu vězení na dobu 6 měsíců a k propadnutí skladu textilií a k odnětí živnost. oprávnění.

Trestní nález

Okresní národní výbor v Kutné Hoře uložil po veřejném jednání dne 6. října 1948 podle zák. č. 15/47 Sb. tyto tresty:

Karel Miláček, bývalý řezník a uzenář v Ratajích n. Sáz. čp. 32 byl potrestán trestem vězení v trvání 11 měsíců, který si odpyká v donucovací pracovně a pokutou 20 000 Kč v případě nedobytnosti náhradním trestem vězení v trvání 1 měsíce. - Stanislavu Miláčkovi, rolníku a hostinskému v Ratajích čp. 32 byl uložen trest vězení v trvání 1 měsíce a k pokutě ve výši 60 000 Kč, v případě nedobytnosti náhradní trest vězení v trvání 5 měsíců. Zabavené maso ve váze 67 kg bylo prohlášeno za propadlé. Jmenovaní porazili dne 24. až 29. června 1948 na černo 3 prasata a aby pro černé porážky získali nadpočetná prasata, činili MNV nesprávná hlášení. Karel Miláček byl pro podobné přestupky již dříve trestán a také živnostenské oprávnění mu bylo dřívějšími trestními nálezy odňato.

Referent ONV: Kuhn. v. r.

Zasloužený „výdělek“

Pod tímto nápisem bylo v Rychnové u Jablonce vystaveno ve výkladní skříni zboží zabavené u tzv. šmelinářky Ludmily Jiříčkové ze Mšena. Bylo tam vystaveno pět větších nádob s tuky, několik kilogramů škvařeného a velké množství neškvařeného sádla, slaniny, masa, husy, slepice a 18 lahví likérů. Pod vystaveným zbožím byla ještě vystavena následující rýmovačka:

„Pohleď na to, co zde leží,

třeba v ústech slinu máš,

Mohlo býti dávno volné,

kdyby nebyl šmelinář“

Příznačné pro boj se „šmelináři“ pod taktovkou komunistické strany bylo zpolitizování tzv. nelegálního obchodu. Šmelináři proto většinou nalézali obhájce u národně socialistických a lidoveckých vůdců a deníky denně přinášely zprávy o přísných trestech, které jim byly udělovány. V Plzni například dostal šmelinář Chvojka 4 a půl roku a jeho manželka 2 roky žaláře za zatajení textilu v ceně několika set tisíc Kč. ONV v Jablonci n. Nisou vyměřil šmelinářům pokutu 5 milionů Kč. Statkář Rathuský z Nedvězí dostal dva měsíce vězení a 100 000 Kč pokuty, protože prodal maso ze zadušených selat na černém trhu. Byl mu zabaven osobní vůz, jehož užíval k tzv. šmelinářským jízdám. V Praze bylo v jednom týdnu odsouzeno 134 osob k pokutám 2 mil. 648 000 Kč a ke 49 měsícům vězení. V Humpolci dostal šmelinář Lešovský 250 000 Kč pokuty a 2 měsíce vězení.

Protože vázlo zásobování základními potravinami, musela komunistická strana obrátit pozornost na ty, kteří to všechno zavinili a kteří byli hlavní příčinou tohoto neuspokojivého stavu. Dne 19. ledna informoval denní tisk o tom, že se sešli zásobovací referenti krajských odborových rad a zástupci odborových svazů v paláci Radio v Praze na pracovní poradě o otázkách přednostního zásobování pracovními oděvy, obuvi, koly a ostatním zbožím, na něž měla vydat Ústřední rada odborů poukazy. Na jednání bylo sděleno, že je v zájmu pracujících, že v letošním roce uspokojí znárodněný textilní průmysl požadavky pracujících mnohem větší měrou než dosud, zejména v pracovních oděvech. Na pracovní poradě odborářů se jednalo o potřebě přednostního zásobování pracujících v průmyslových střediscích koňským masem a uzeninami, jejichž kvalita měla být zvýšena přidáním vepřového masa. Také vejce a drůbež, vykupované na volném trhu, měli přednostně dostat pracující na závodech. Komunistická strana měla obavy z nepokojů mezi dělnickou třídou, které mohly vypuknout z důvodů nedostatečného zásobování. Ještě v roce 1949 oznamoval denní tisk v pravidelných intervalech, co je možné oficiálně dostat na potravinové lístky. V únoru roku 1949 to byly tyto potraviny:

Dávky chleba, pečiva a mouky se oproti lednu neměnily. Rovněž 75 dkg masa bylo beze změny na kalendářní měsíc pro dospělého člověka. Všichni spotřebitelé měli nárok na 250 g krup jako v lednu a děti do dvanácti let kromě toho ještě 375 g ovesných vloček. Dávky tuků zůstaly jako v předešlém měsíci. Na lístky s modrým tiskem to bylo 280 g másla a 520 g umělých tuků jako v lednu, ostatní spotřebitelé dostali 100 g másla a 520 g umělých tuků. Dávky vajec na lístky s modrým tiskem zůstávaly (bylo to 6 kusů), ostatní spotřebitelé dostali jen 3 vejce. Mléčné dávky zůstávaly. Děti do 12 let dostaly 150 g tvarohu. 100 g sýrů dostaly děti a mladiství do 20 let. Dávky cukru zůstaly beze změny, rovněž tak cukrovinky. Ovocný sirup po 250 g dostaly děti do dvanácti let a těhotné ženy. Dávky brambor se neměnily. Na zvláštní ústřižek brambor bylo možno získat navíc ještě 2 kg brambor.

Problém zásobování obyvatelstva se dostával na přední body jednání stranických a vládních orgánů. Současně se z chytání a odsuzování osob, které se provinily hospodářskými delikty stal seriál na pokračování. Široce publikovaný případ s potravinovými lístky z 20. září proto začíná jako detektivka:

Začalo se to jako případ dost obyčejný. Na veřejném místě v Praze byli zajištěni dva mladíci, 19letý Josef Lučan, pomocný dělník z Prahy XX, a 20letý číšník Jan Zeimer z Prahy XI, když se pokoušeli prodat padesát potravinových lístků na příští období. Přiznali, že lístky koupili za 35 000 Kč od obchodníka s koloniálním zbožím Jiřího Kříže, Praha II, Lodecká 4, kterého už bezpečnostní orgány dobře znaly pro černý obchod se zlatem. Od něho vedla stopa k Václavu Nykysovi, úředníku restaurace U Holubů na Štefánikově tř. na Smíchově, který lístky kupoval od účetního téže restaurace 46letého Jana Pecháčka. Od toho pak už bylo docela blizoučko k prvnímu pachateli Karlu Heverochovi, strojmistrovi tiskárny Cíl v Praze VII, bytem v Praze XVI, Mozartova 10. Tedy, jak je vidět, řetěz dost složitý. Na každém článku se potravinové lístky zdražily o nějakou tu stokorunu. Z Heverochovy rotačky vycházel celý lístek pro dospělé za 50 až 100 Kč a poslední překupníci jej už prodávali za 680 Kč.

Ale nejhorší je, že to byly potravinové lístky pravé. Trestuhodnou nedbalostí dozorčích orgánů, které také neujdou trestu, se stalo, že si Heveroch mohl každý měsíc přitisknout v tiskárně Cíl, pověřené tiskem potravinových lístků, 1400 až 1500 lístků navíc. Svou činnost zahájil v listopadu r. 1947, kdy to nejprve zkusil s padesáti lístky, a od té doby mu se ziskem přibývalo také odvahy. Sám si stačil rozprodat asi šest set lístků každý měsíc a ostatek mu rozprodával účetní Pecháček. Podařilo se zajistit i další překupníky, cukráře O. Křapáčka z Chodova u Prahy, který si kupoval měsíčně za 50 000 Kč lístků zvláště na mouku a tuky, číšníka z Národního domu na Smíchově Fr. Trojáčky, který byl o polovic skromnější ve svých obchodech, číšníka z restaurace U Halíků v Praze XVI Václava Pudila a číšníka Fr. Chotta z restaurace U Pinkasů v Praze II. Měsíční obchody těchto všech se pohybovaly mezi 20 000 až 50 000 Kč. V menším rozměru si s lístky zaobchodoval také kontrolor hl. města Prahy, Josef Matýsek z Prahy XVI, Na Václavce 38, a mimo Prahu číšník Oldřich Militký, z hotelu Praha v Harrachově.

Měli se dobře všichni tito přičinliví mládenci!, píše redakce deníku, U Heverocha, Pecháčka, Křapáčka a Chotta byly zabaveny hodnoty v ceně téměř tří milionů. Celkem 505 000 na hotovosti, 170 000 Kč na spořitelních knížkách, ale vedle toho nesčíslné šperky, briliantové prsteny, zlaté mince, látky, psací stroje, fotografické přístroje, cenný obraz od Joži Úprky, cigarety, lihoviny. Celé jedno skladiště toho je, čím vším se zásobili. Nemusili šetřit a tak za zlaté švýcarské hodinky platili až 60 000 Kč. Vedle toho všeho byly zabaveny také 1404 potravinové lístky. Celkem si za své působení od listopadu loňského roku natiskl Heveroch a rozprodal s pomocníky asi 15 000 celých potravinových lístků vedle lístků dílčích. Znamená to dohromady asi 28 000 kg. masa, 18 000 kg. cukru, 1 600 000 kg mouky a chleba o které bylo připraveno naše hospodářství. K osvětlení jejich cynické činnosti ještě jedna okolnost. Když viděl účetní Pecháček, že mu hrozí zatčení, rozběhl se k Vltavě a hodil tam dva briliantové prsteny a zlaté hodinky, za které zaplatil dohromady 250 000 Kč.

Nikdo neunikne trestu, dříve či později, moralizuje redaktor. Heveroch a jeho překupníci se dlouho netěšili ze svých podvodných zisků, dlouho se neradovali z lesku vyšmelených briliantů. Jejich zločiny patří k nejsprostším a nejotrlejším, neboť neokrádali jen jednoho nebo několik lidí, ale celý národ. Proto by měli být souzeni ještě přísněji, než je souzen lupič a vrah, navrhuje redaktor.

Flagrantní nedostatek prakticky jakéhokoli zboží dával prostor spekulantům a nepoctivcům všeho druhu. Na černém trhu se dalo prodat a koupit téměř vše, ovšem za nepřiměřeně vysokou cenu. Proto nepřekvapí, že například na Liberecku bylo možné, aby si nepoctivci přišli na velké peníze prodejem pytlů a odpadů z pytloviny, v ceně téměř 1 000 000 Kč. Také o tomto případu referoval denní tisk:

Řetězový obchod se statisíci pytli

25 účastníků dostalo 9 let donucovací pracovny a milion pokuty

Praha 12. října (zav) – Kontrolní orgány v Liberci odkryly rozsáhlý černý obchod s pytli. Celkem bylo prodáno z cukrovaru v Kostelci n. L. 110 000 ks pytlů a 7 400 kg pytlových odpadů. Prodané pytle vynesly v řetězovém obchodu zúčastněným 1 133 000 Kč. Kontrolní orgány zabavily mimo to 90 000 pytlů a 7 450 kg. pytlového odpadu. Vše v celkové hodnotě téměř 1 000 000 Kč. Dne 12. října se zabývala případem rada ZNV, která vyměřila 25 účastníkům dohromady 9 roků a 2 měsíce donucovací pracovny, 14 dní vězení, pokutu 9 440 000 Kč a propadnutí neoprávněného zisku v celkové částce 1 056 980 Kč.

V některých trestně - hospodářských kauzách byly rozsudky opravdu přísné a odstrašující. Tak jako v případech politických deliktů, byly i tyto národohospodářské zločiny chápány jako krajně nepřátelský akt proti lidově demokratickému zřízení a jejich aktéři byli proto odsuzováni k těžkým trestům. V některých zvláště závažných případech vynášely poroty doživotní tresty spolu s propadnutím veškerého majetku, nebo jeho významné části. V některých výjimečných případech byli pachatelé dokonce odsuzováni i k hrdelním trestům. Pokud soudce vynesl nižší nebo mírnější rozsudek než bylo očekáváno, okamžitě se proti němu odvolal veřejný žalobce. V následném odvolacím řízení soud již zpravidla rozhodl přísněji.

Doživotní žalář šmelinářům Heverochovi a Pecháčkovi

Spravedlnost dopadá na další rozvratníky

V sobotu ve 22,20 hod. Večer vynesla pražská porota rozsudek nad 11 člennou skupinou šmelinářů, kteří obchodovali s odcizenými potravinovými lístky. Oba hlavní obžalovaní Karel Heveroch a Jan Pecháček byli odsouzeni k doživotnímu žaláři a k pokutě 100 000 Kč. Heverochovi je zabavena čtvrtina majetku, Pecháčkovi polovina. Obžalovaný Chod byl odsouzen na 5 roků těžkého žaláře, 10 000 Kč pokuty, která se v případě nedobytnosti změní v 6 měsíců těžkého žaláře a 175 000 Kč, které získal šmelinou, je zabaveno. V. Nykysa byl poslán do žaláře na 4 a půl roku, pokutován 10 000 Kč a šmelinářský výdělek 94 000 Kč je zabaveno. Matýsek má tuhé vězení 6 měsíců a pokutu 5000 korun čs. Obžalovaný Militký, Křapáček, Trojáček a Pudil byli odsouzeni každý k 5 letům těžkého žaláře a k pokutám po 10 000 Kč. Veškerý zisk z černých obchodů je zabaven. 3 měsíce tuhého vězení byly přiřknuty Veselému, který je pokutován 3000 Kč. Nad Křížem byl vynesen rozsudek 4 let těžkého žaláře, 50000 pokuta a 20 000 Kč šmelinářského zisku zabaveno a odsouzený ztrácí živnost navždy. Rovněž tak ztrácí navždy živnost Křapáček.

Veřejný žalobce dr. Polák se odvolal, že Heverochovi i Pecháčkovi nebyl rozsudek těžkého žaláře patřičně zostřen a ohražuje se proti nízko vyměřeným trestům a nízkým peněžitým pokutám ostatních odsouzených.

Tři šmelináři popraveni v Praze

Spravedlivý trest za rozvracení našeho hospodářství

Ve středu v časných hodinách ranních byl na dvoře pankrácké trestnice v Praze vykonán rozsudek smrti nad E. Karlíkem, R. Kurschem a J. Janečkem, kteří se 25. září odpovídali před pražskou porotou ze zločinů stíhaných protišmelinářským zákonem. Poprava byla vykonána neveřejně.

Karlík a Kirsch se svým společníkem Nachtigalem, který byl odsouzen na 20 roků žaláře vylupovali kanceláře NV v pohraničí, odkud odcizovali potravinové lístky, jež Karlík prodával Janečkovi, majiteli řeznictví v Praze–Michli.

Janeček, odporný typ šmelinářského kořistníka, který se pro svůj zisk neštítil ani toho, že jeho šmelinářská činnost ohrozila veřejné zásobování v celých okresech, ponoukal zločince k dalším loupežím a žádal na nich, aby hlavně odnášeli lístky pro děti a pro nemocné. V 10 úřadovnách MNV bylo letos z jara a v létě uloupeno na 40 000 kusů potravinových lístků, za něž Janeček zaplatil lupičům téměř milion Kč (půl milionu jim ještě slíbil).

Na této velkošmelině získal Janeček přes 3 miliony a chtěl si z výtěžku postavit dům. Koupil si také značný počet zlata a klenotů. Od Janečka, který Karlíkovi platil za 1 lístek 50 Kč, kupovali po 150 Kč lístky někteří nesvědomití řezníci, kteří dosud čekají na přísný trest. Lístky byly vrženy na trh v Praze, kde tím byly způsobeny výkyvy v zásobování. Janečkovi spřeženci Karlík a Kirsch byli profesionální lupiči nedobytných pokladen, Karlík již několikráte uprchl z vězení.

Původně byl pražskou porotou k smrti odsouzen pouze Karlík, avšak nejvyšší soud vyhověl odvolání žalobce a koncem minulého týdne vyslovit trest smrti také nad Kirschem a nad hlavním inspirátorem celé akce šmelinářem Janečkem.

Není pochyby, že výkon trestu nad těmito zločineckými a šmelinářskými parasity bude pracujícím lidem přijat s uspokojením.

Hromadné procesy s bratislavskými šmelináři

Při hromadném souzení bratislavských šmelinářů bylo dosud odsouzeno 28 osob celkem na více než 500 dní vězení nebo pracovního tábora a na téměř 2 a půl milionu Kč peněžité pokuty. Šmelináři obchodovali většinou vínem, masem a jinými potravinami, textilními body, obuví, látkami, hodinkami, pohonnými hmotami apod.

Přísné tresty šmelinářům v Chebu

Trestní komise v Chebu odsoudila M. Gráfovou, která vyráběla na černo z přiděleného lihu likéry k šesti měsícům do pracovního tábora a k pokutě půl milionu Kč. Štefan Falatka, národní správce kavárny Metropol, u kterého bylo nalezeno 2200 kg vepřového masa a bylo prokázáno předražování lihovin o 28 469 Kč, byl zbaven národní správy, šmelinářský zisk zabaven a tři měsíce si odpyká v pracovním táboře.

Trestat šmelináře!

Jejich živnosti pro Bratrství

Praha 9. září (č) – Obvodní rada pro Prahu XIV se zabývala případem Františka Janečka, řezníka z Michle, a Jaroslava Brože, obchodníka z Nuslí, kteří bezohledně připravovali spoluobčany o velké množství potravin. Usnesla se na resoluci, kterou žádá na ministerstvu spravedlnosti, aby proti viníkům bylo použito nejvyšší výměry trestu. Živnosti jejich budou přivtěleny k družstvu Bratrství.

Šmelinářům Janečkovi a Knirschovi změněn doživotní žalář v trest smrti

Nejvyšší soud v Brně rozhodl, že šmelináři J. Janeček a R. Knirsch budou namísto doživotního žaláře potrestáni smrtí.

Šmelinář J. Janeček, řezník z Michle kupoval od kasařů Karlíka, Knirsche a Nachtigala potravinové lístky, které tito zločinci uloupili v 10 úřadovnách MNV na severu Čech. Bylo to celkem 39 331 lístků, které dal Janeček do oběhu v Praze, čímž vznikly veřejnému zásobování značné škody. Pražská porota určila Karlíkovi trest smrti, Janečkovi a Knirschovi doživotní žalář, Nachtigalovi 20 let. Státní zástupce se proti rozsudku odvolal a jeho odvolání bylo vyhověno.

Před státním soudem započne v pondělí přelíčení proti 38letému obchodnímu zástupci J. Macháčkovi z Čes. Budějovic a jeho 7 společníkům, kteří letos v létě rozšiřovali v okolí Čes. Budějovic pobuřující letáky, jež vybízely občanstvo k protistátním činům. Tito rozvratníci nazvali svou společnost Bratrstvem svobody.

Porota soudí pražské šmelináře

luc – Praha 24. září – V porotní síni na Karlově náměstí sedí čtyři obžalovaní: Kasaři Emanuel Karlík, Josef Nachtigal, Rudolf Kirsch a řezník Josef Janečka. Přepážka, která dělí auditorium od senátu, rozděluje také dva světy: zde ženy s nákupními brašnami, rozvažující nad svým měsíčním přídělem, tam před tváří spravedlnosti muži, kteří se snaží chabými výmluvami zmenšit velikost svého provinění.

Historie této šmelinářské skupinky vzrušila před nějakým časem celou Prahu. Kasaři se vrhli na pokladny národních výborů v severním pohraničí a odnášeli svůj lup – lístky téměř na 50 tisíc kg masa, na šest tisíc kg sádla, 8 tisíc kg umělých tuků, na mléko, máslo, rýži, sýry, cukr – řezníkovi. Ve Velkém Březně způsobili svým proviněním poruchy v zásobování, které trvaly až osm dní na začátku nového období.

Postava řezníka Janečky splňuje nejnáročnější představy, které má občan o šmelináři: je to postava mohutná a mohovitá. Nedá se přesně zjistit, kolik Janečka vydělal, z výpovědi obžalovaných vzniká obraz nejasný a nepěkný. Jeden svádí vinu na druhého. Řezník Janečka uvádí na svou omluvu, že si chtěl udržet zákazníky. Ženy v porotě jej však pádně umlčují.

Odpoledne vyslechl senát dr. Neureitra svědky, kteří potvrdili žalobu. Také znalci přikývli na otázku, zda počínání obžalovaných ohrozilo plynulé zásobování.

Těchto několik ukázek z procesů v roce 1948 ukazuje hospodářskou zastrašovací strategii komunistické trestní justice proti společnosti, která se bránila hospodářské reglementaci paralelním obchodem mimo státní kontrolu, dnes bychom řekli, prostředky šedé ekonomie. Boj státostrany proti hospodářským „škůdcům společnosti“ byl úporný zejména z toho důvodu, že se stranickým a vládním činitelům nedařilo dosáhnout plynulého zásobování obyvatelstva a ve společnosti hrozily nepokoje. Komunistická strana ovšem hledala viníky tohoto stavu všude jinde než ve vlastní neschopnosti. Proto museli být označeni, nalezeni a odsouzeni všichni ti, kteří mařili její úsilí o tzv. blaho všeho lidu. Důsledek tak byl strategicky zaměněn za příčinu, a ti kteří se snažili těžit z neschopnosti stranického vedení, byli trestáni jako ti, kteří tuto krizi způsobili.