Srpen 2009

Počátky Občanského hnutí v Teplicích

Eduard Vacek

Občanské fórum v Teplicích bylo od svého samotného vzniku plně pod kontrolou StB a stranických orgánů. Bylo založeno v mládežnickém klubu SSM sídlícím v Krupské ulici a do jeho čela se dostali lidé, kteří byli před tím činní ve funkcích SSM. Od samotného začátku bylo OF zaměřeno na finanční machinace. Lidé, kteří chtěli morálně i ekonomicky podpořit nové obrodné hnutí, věnovali často i vyšší finanční částky na jeho podporu. Byla proto formálně ustavena pokladna, kterou spravovala mladá dívka. K evidenci finančních prostředků byla vedena tzv. účetní kniha, která byla vlastně pouze sešitem, kam se finanční dary zapisovaly. Z této pokladny si se schválením tzv. vedoucího OF, Pavla H. vybírali peníze různí příznivci OF na rozmanité potřeby. Výdaje nebyly nikým kontrolovány.

Pavel H. byl vedoucím činitelem mládežnického klubu. V minulosti byl znám tím, že měl problémy s StB a že strávil několik měsíců ve vězení za to, že na cyklostylu rozmnožoval informaci o úmrtí a pohřbu národního umělce Jaroslava Seiferta. Z vězení byl však předčasně propuštěn, jak se mi sám svěřil, na základě dohody s estébákem, se kterým se domluvil na vzájemné spolupráci. Později mi tohoto estébáka přivedl, aby mu dosvědčil, že vzájemná spolupráce byla ukončena z toho důvodu, že Pavel H. o ní nepomlčel a rozšiřoval o ní informace ve svém okolí. Řídící orgán Pavla H. mne tehdy ubezpečoval, že s Pavlem H. již není žádná další součinnost.

Pavel H. byl rozeným kšeftařem, jezdil s autobusem na západ a přivážel odtud velké množství starší kancelářské techniky, kterou různé organizace a firmy věnovaly jako pomoc OF. Tyto věci nebyly nikde evidovány, a tak se větší množství kopírek, záznamníků, telefonních přístrojů, rozmnožovací techniky a dalších přístrojů někde rozebralo a zašantročilo. Když jsem se přihlásil do OF, bylo to několik dnů po velké krádeži, kdy mladá dívka, která byla pokladní a zřejmě se hrozila inventury, uprchla i se zbytkem peněz, kterých bylo podle odhadů kolem 30 tisíc, a nikdo nevěděl kam. Nebyl zájem tuto krádež hlásit policii. Když jsem se zajímal proč, bylo mi řečeno, že se vlastně ani neví, kolik peněz ukradla.

V tutéž dobu se přihlásili do OF další lidé. Byl to Miroslav Wanek, hudebník skupiny Už jsme doma, hudebník I. Ryvola ze skupiny Laura a její tygři a další. S jejich pomocí jsem se snažil zavést v řízeném chaosu určitý pořádek a řád. Pavel H. a jeho skupina se nadále většinou věnovali kšeftům a vydělávání peněz. Přestěhovali jsme se na jiné působiště, které nám přidělil MÚ Teplice do Zelené ulice. I přes velký tlak se mi nepodařilo dosáhnout lepší finanční evidenci, neboť jsem byl dopoledne zaměstnaný a do OF jsem docházel až po pracovní době. V tomto mezidobí vybírali od příchozích a zájemců finanční příspěvky bez dostatečné evidence podivné osoby, které určil Pavel H.

Vedle politických a veřejných aktivit, kterými jsem se zabýval, byly skupinou Pavla H. rozvíjeny rozmanité ekonomické aktivity. U sportovního stadionu byla organizována tzv. nedělní burza, kde byl pronajímán prostor pro stánkový prodej a vybírán vstup od návštěvníků. Jak jsem se dozvěděl, týdenní tržby činily přes 30–50 tisíc korun. Mnozí členové OF si přivydělávali tím, že prodávali a tzv. trhali lístky, mnohé přeloženě nadvakrát a nepoctivě si tak přišli na slušné peníze. Současně byl zřízen obchod s upomínkovými předměty, který obsahoval cetky se symboly OF, také výdělky z tohoto ochodu byly soukromé. Bylo mi zřejmé, že tyto aktivity dehonestují OF na okrese a získal několik osob k tomu, abychom vyvíjeli tlak na „ekonomickou skupinu Pavla H.“ a omezili je. Skupina bývalých SSM se však vehementně bránila.

Pavel H., který zakoupil z vydělaných peněz autobus pro účely „propagace“ jej chtěl využít k levnému zájezdu po Evropě pro své příznivce. Tato vize a možnosti výdělků prostřednictvím ekonomických aktivit OF Pavlovu skupinu stmelila do bojových pozic, s militantními postoji vůči zbytku OF. V důsledku těchto neblahých poměrů, opustilo OF několik mých přátel. Mezitím byly prostory OF opakovaně vykradeny a rozbity faxy, telefony a kopírky a ukradena finanční hotovost. Policie (VB) nikdy nic nevyšetřila.

Postupně jsem shromáždil důležité informace o páté koloně uvnitř OF Teplice a odvezl je do pražského Špalíčku. Byly to písemné dokumenty, fotografie a diskety, které dokazovaly neutěšené poměry uvnitř teplického OF, jel jsem tam požádat o pomoc, neboť byla situace neudržitelná a bylo jen otázkou času, kdy dojde k úplné veřejné diskreditaci OF. Materiály jsem předal vedení, a když jsem se po několika dnech zajímal o další řešení problému, bylo mi řečeno, že se moje důkazní materiály ztratily. Mezitím došlo k podivné události. Ve své kanceláři se zastřelil jeden z vysokých funkcionářů VB, když jej den předtím navštívil Pavel. H. Do tisku se dostaly zprávy, že byl vydírán lidmi z OF. Pavel jakékoli vydírání popíral. Na základě této situace měli odjet do ČT příslušníci VB, kteří měli varovat veřejnost před nekalými praktikami OF. Podle mých informací šlo o připravenou akci, která měla mediálně zvednout další útvary VB k politické celostátní akci. Okamžitě jsem proto odjel do ČT do Prahy, kde jsem v noci natočil svůj projev, ve kterém jsem dementoval tzv. „teplické události“, interpretované příslušníky VB. Oba projevy byly druhý den odvysílány. Svou reakcí jsem tak zabránil plánovanému rozšíření připravené veřejnobezpečnostní mediální akci.

Tyto výsledky posílily moji pozici v OF a tak se mi postupně podařilo zlikvidovat nebezpečné diskreditující ekonomické akce. Skupina Pavla H. se sice pokusila o převrat v OF hlasitým pokřikování a pokusem o narušení schůze formami „projevů ulice“ které se již dříve osvědčily KSČ, ale tentokrát, s přílivem nových umírněných stoupenců tehdejší politiky OF, se podařilo tyto rozbíječské akce ustát. S Pavlem H. proběhla mediální konfrontace na stránkách novin, po níž Pavel H. slíbil, že se stáhne z politiky a bude se věnovat svým skutečným, tedy ekonomickým zájmům.

Tyto události v Teplicích v roce 1989 dokreslují snahu tehdejších bezpečnostních orgánů zdiskreditovat nastupující občanské hnutí. O tom, že se to později povedlo jinými prostředky v celostátním rozsahu, prostřednictvím strategických akcí a vhodné personální politiky dnes nemůže být žádných pochyb. Z dnešního pohledu si jsem naprosto jistý, že o osudech občanské společnosti v česku bylo rozhodnuto jinde bez její účasti.