Srpen 2009

Čistí jako lilium aneb Proč se lidé ve Vítkově nebojí, že budou hořet

Kateřina Čopjaková

Společensky nebezpečnější“ zločin si snad nejde představit: útok zápalnými lahvemi na početnou rodinu v době nočního spánku. Ale přestože od vražedného požáru ve Vítkově uplynou již brzy tři měsíce, policie ten případ dosud nedokázala řešit.

Vyšetřovatelé případu z Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje schůzku z časových důvodů odmítají. A informace, jak si stojí s vyšetřováním žhářského útoku na domek romské rodiny ve Vítkově letos 18. dubna, které přicházejí e-mailem, jsou jen obecné.

Vyšetřování věci, ve které utrpělo fatální zranění dvouleté dítě, totiž stále probíhá a hovořit o něm konkrétněji by prý „nebylo taktické“. Jistotou je pouze to, že policie dodnes nemá pachatele ani stopu po něm a že dnes podle tiskové mluvčí Soni Štětínské detektivové původních pět vyšetřovacích verzí sesekali na tři. „Podařilo se vyloučit, že by dům zapálili sami jeho obyvatelé, a také lze konstatovat, že není žádná souvislost mezi smrtelnou autonehodou, která se před bydlištěm poškozených nedávno odehrála, a žhářským útokem. Ve hře tak stále dle policistů zůstává „náhodný kriminální čin, rasový motiv a finanční“, tedy lichvářský.

Obě rodiny žijící v zapáleném domě sice zadlužení u lichvářů několikrát popřely, podle policie a odborníků z neziskového sektoru to však nemusí nic znamenat. „Institut lichvy je Romy tabuizován, popírán, nejčastějším důvodem je strach, příbuzenská spřízněnost nebo nedůvěra v policii,“ vysvětluje Ladislav Toušek z Člověka v tísni, jenž se zaměřuje právě na útoky proti menšinám.

Na všechny tři verze se od začátku soustředí deset kriminalistů a proměnlivý počet řadových policistů, kteří ověřují dílčí informace. Ačkoliv policie kontaktovala přes šest stovek lidí, od příbuzných po bývalé zaměstnavatele rodiny až po řidiče autobusů, kteří kolem domu projížděli, neposunula se dál. Poslední podnět veřejnosti k případu přišel už déle než před měsícem. Zdá se, že policisté jsou v koncích, stejně jako u většiny předešlých spáchaných žhářských útoků na romskou menšinu. „Od revoluce dochází průměrně každý rok a půl ke žhářským útokům na romskou menšinu. Policii se podařilo vypátrat pachatele tří případů,“ počítá Toušek z Člověka v tísni. I přesto však policie neuvažuje o navýšení počtu lidí, kteří na vítkovském případu pracují. „Jde o stejný počet příslušníků policie, jako dáváme na ostatní takto závažné trestné činy,“ říká policejní mluvčí Štětínská. „A oni samozřejmě využívají součinnosti s dalšími odděleními a útvary.“

Internetové stránky krajně pravicového Národního odporu mají v pachatelích jasno. Na protest proti „prosystémovým médiím“, jež neberou na zřetel, že šlo „o vyřizování účtů mezi cikánskými spolky“, si extremisté dali sraz 1. srpna na vítkovském vlakovém nádraží, aby tak demonstrovali svou „nevinnost“.

Šestitisícový Vítkov působí v prázdninovém odpoledni slunečně ospale. Náměstí pojmenované po studentovi Janu Zajícovi, jenž se sám na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy upálil, je až na pár dětí a desítky aut prázdné. Nejbližšími akcemi zasahujícími do života moravskoslezského maloměsta je výlet po stopách zaniklých obcí a promítání velkofilmu Andělé a démoni v místním kině Panorama. Na tragédii dvou místních rodin, kterou policie stále nevyšetřila, se už v zásadě zapomnělo. Oslovení místní obyvatelé většinou jen krčí rameny. „Ne, asi se nebojím, i když je ještě nechytli,“ říká majitelka pizzerie na náměstí stejně jako skupinka procházejících vítkovských teenagerů nebo prodavačka z potravin. „Asi se to stalo, protože jsou Romové, nevím. Ne, nebyl jsem se jich zeptat, jestli něco nepotřebují. To mě nenapadlo,“ říká asi padesátiletý muž. A starosta Pavel Smolka (SNK) jako by svým odstupem vyjadřoval většinový názor Vítkovských: „Ještě nevíme, proč se to stalo,“ říká Smolka. „Ale stejně je zajímavé, jak ten dům rychle shořel. Víte, ta rodina byla známá skladováním benzinu, což se jim možná stalo osudným.“

Vítkov dnes více než pachatelé zajímá „vina“ samotných obětí. „Těch pomluv a očerňování jsem na obě rodiny už slyšel tolik,“ říká šéf neziskové organizace Vzájemné soužití Kumar Viswanathan, který do Vítkova dvakrát zavítal, aby společně s ministrem pro menšiny a lidská práva Michaelem Kocábem pomohl rodině v hledání nového bydlení. Otec popálené dvouleté Natálky Pavel Kudryk si totiž odseděl tři roky ve vězení za krádež a na další rok by se tam měl opět vrátit – opět za krádež a řízení vozu bez dokladů. Před pobytem za mřížemi jej však zachránil zásah prezidenta Václava Klause, který mu přerušil trest na neurčito, a prezidentská kancelář se dnes zabývá případným udělením amnestie.

„Toto je malé město, všichni o sobě všechno vědí a tato rodina není čistá jako lilium,“ říká starosta Smolka. „Pomoci jí je pak komplikované.“ Podpora, ať už materiální, finanční či „jen“ slova útěchy, tak většinou přichází z odlehlejších koutů Česka nebo ze zahraničí. Paní Anna Siváková tak z darů zaslaných poštou oblékla všechny své dcerky a na Natálku doma čekají dva pytle hraček a několik krabic dopisů a přání brzkého uzdravení ze Spojených států amerických, Belgie, Nizozemska, Rakouska… Skoro v každém ze zahraničních lístků podpory je pak kromě přání v národním jazyce fráze sepsaná nejspíš podle předlohy a bez diakritiky „Soucitime s vami“.

Rodina popálené Natálky – tři sestry a pět dospělých – zatím bydlí v prozatímním ubytování zajištěném vítkovskou radnicí: dva miniaturní pokoje s vojenskými palandami, na kterých se spí po dvou, dvouplotýnkový vařič představující kuchyni, tři plechové skříně známého fabrikového střihu, jeden stůl, sprcha a toaleta tvoří provizorium, které musí stačit.

„Přes den tady skoro nejsme, vždyť to ani nejde,“ říká paní Siváková. I když obě rodiny tráví většinu dne po příbuzných, za azylový příbytek platí na vítkovské poměry nemalé peníze: 9000 korun měsíčně, a to ze sociálních dávek dorovnávaných financemi z veřejné sbírky. Ta byla obcí uspořádána na pořízení nového bytu poté, co požárem poškozený dům nařídil statik strhnout.

Na účet charitativní sbírky zaslali dárci téměř 800 tisíc korun, 250 tisíc připadne tříčlenné rodině Malých, která si za ně v domku u příbuzných upraví k obývání půdu, zbytek pak poputuje na koupi nového domku nebo bytu pro šestičlennou rodinu Sivákových. Nejprve však byly z darované částky zaplaceny dluhy obou rodin vůči městu Vítkov. O odpuštění platby za nájem či dluhů, které se podle vítkovského starosty Pavla Smolky pohybovaly spíše v řádu desetitisíců než tisíců, radní neuvažovali. Nepřekročitelným zádrhelem je zde podle starosty opět „ne úplná bezproblémovost rodiny“.

Ke kvalitě bydlení se starosta Smolka vyjadřuje jednoduše: „Nabízeli jsme jim bydlení v lepší ubytovně ve vedlejší vesnici, stejně tak domek mimo Vítkov by za vybrané peníze k mání byl. Odmítli. Chtějí zůstat tady.“ Poslední variantou nového bydlení pro paní Sivákovou, jejího druha a děti je tak mobilní domek ve Vítkově postavený na míru. „Nejdříve musíme najít vhodný pozemek, což se zatím nepovedlo,“ říká starosta a dodává, že pokud se to povede v řádu týdnů, rodina bude bydlet tak do tří měsíců.

Paní Sivákovou a jejího druha však zatím nejvíce tíží stále kritický stav malé Natálky. „Nemůžu ji ani obejmout, pochovat si ji, přitisknout,“ říká o své dceři Anna Siváková a po tváři jí tečou slzy. Natálka je kvůli popáleninám na 77 procentech těla celá zabalená do obvazů, s dýcháním jí pomáhá ventilátor a už třetí měsíc je udržována v umělém spánku. „Nejvíc mi chybí její hlas,“ říká paní Siváková. „Bylo jí všude plno. A teď je tady takové ticho.“

(Respekt, www.respekt.cz)