Srpen 2009

Zvrat v justiční mafii

Ondřej Kundra

Byl to jeden z nejhlasitějších argumentů, jimiž ČSSD podepřela své tvrzení, že se nám všem vyplatí svrhnout vládu uprostřed důležité evropské mise. Od té doby uběhly tři měsíce a všechno je jinak. Sliby, že pád Topolánkova kabinetu odnese i to, pro co se v Česku vžil termín „justiční mafie“, zůstávají nenaplněny. Místo toho přišel nečekaný obrat: jeden z mála lidí, kteří doplatili na pokus lámat spravedlnost ve prospěch politiky, se právě teď opět vrací do sedla.

Klid Renaty Vesecké

Nejvyšší žalobkyně Renata Vesecká nedávno prošla nepřehlédnutelnou proměnou. Podrážděná žena, jejíž kariéra nejvyšší státní žalobkyně se na jaře třásla kvůli prozrazenému – a úspěšnému – pokusu zastavit vyšetřování úplatkářské kauzy někdejšího vicepremiéra Jiřího Čunka, najednou hýří dobrou náladou a zvedá telefony i novinářům, které dříve nemohla vystát. „Ptejte se, na co potřebujete,“ říká ochotně do sluchátka. Její klid je mnohem zajímavější než změť právních termínů, které následují po jakékoli otázce. Znamená, že ve zdejší justici se něco podstatného děje.

Změny dobře ilustruje příběh dvou jejích podřízených: bývalého šéfa libereckých státních zástupců Adama Bašného a jeho bývalého a současného nadřízeného Jiřího Křivance. Bašný, proslulý mezi kolegy důslednou snahou potírat korupci, loni veřejně zkritizoval zásahy politiků a jim povolných státních zástupců – s Veseckou v čele – do vyšetřování kauzy Čunek. Křivanec ho poté na základě vymyšlených procesních chyb odvolal z funkce.

Tento atak neprošel úplně hladce a těsně před koncem Topolánkova kabinetu to s Veseckou a jejím kolegou vypadalo bledě. Zelení tlačili kvůli provaleným manipulacím v kauze Čunek (jehož potíže předloni vážně ohrožovaly Topolánkovo vládnutí – viz rámeček) na její rezignaci. V tu samou chvíli se ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil pod tlakem veřejného mínění odhodlal po dlouhém krytí Vesecké a spol. k přelomovému kroku: využil svého práva a sesadil z funkce žalobce Křivance s tím, že v čele justice nemohou stát lidé, kteří profesně likvidují své kolegy za kritický názor. Krátce poté ČSSD položila vládu se slibem, že skoncuje s „celou Topolánkovou justiční mafií“ a zařídí, aby lidé jako Renata Vesecká skončili a naopak odvážní státní zástupci jako Bašný opět zaujali svá místa.

A teď střih do čerstvé reality: Renata Vesecká je stále nejvyšší žalobkyní a její setrvání v úřadu nic neohrožuje. Nová ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová se nechala slyšet, že ji považuje za profesionálku, která dobře zvládá svůj úřad, a proto není důvod ji někým nahrazovat. A nejen to. Ministryně zároveň minulý týden vrátila na své místo Jiřího Křivance, zatímco u Adama Bašného se s podobným krokem nepočítá.

Dvojitá výhoda

Klíčová otázka tedy je, proč pád vlády nepřinesl slibovanou očistu zdejší justice? „Nebudu to komentovat,“ říká v kuloárech Poslanecké sněmovny ministryně Kovářová na otázku, jaké argumenty ji přesvědčily vrátit Jiřího Křivance zpět do funkce. (Podle jejích dřívějších vyjádření jí to navrhl podřízený Vesecké, pražský vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula s argumentem, že nikdo jiný než Křivanec o toto místo nemá zájem. Jak ale později zjistila média, šlo o nepravdivé tvrzení – ty státní zástupce, kteří o toto místo zájem projevili, totiž Rampula vůbec neoslovil.).

U političky, která měla očistit jméno zdejší justice, je jmenování Křivance na první pohled nečekaný krok. Pomoci pochopit jej nicméně může krátký výlet o pár měsíců zpátky. Nominace Daniely Kovářové na ministerský post kolegy v branži docela překvapila. Do té doby se o ní vědělo jen to, že řídí Justiční akademii, která zdejší justiční čekatele připravuje na jejich profesní dráhu soudců nebo státních zástupců. A že ji odtud pojí kolegiální známost s místopředsedou Nejvyššího soudu Pavlem Kučerou.

Připomeňme, že Kučera je jeden ze zásadních aktérů schůzek, na nichž se rozhodovalo, že v zájmu Topolánkovy vlády bude nutné zastavit Čunkovo stíhání a že za to loni v létě od soudce Vojtěcha Cepla mladšího dostal společně s čtyřmi kumpány oficiální nálepku justiční mafián (ve zmíněném sporu na ochranu osobnosti mezi současnou nejvyšší žalobkyní Veseckou a její předchůdkyní Marií Benešovou, kdy Benešová Veseckou a spol. označila kvůli jejich manipulaci Čunkova vyšetřování za „justiční mafiány“). Kovářová ke Kučerovi podle svých slov vždy vzhlížela jako ke svému velkému profesnímu vzoru. A podle informací Respektu měl být právě Kučera tím, kdo ji měl Mirku Topolánkovi doporučit jako nejvhodnější kandidátku na ministryni spravedlnosti (Kučera to popírá jako „nesmysl“, šéf ODS jen obecně říká, že si ji „našel v Justiční akademii“, a Kovářová o tom nechce mluvit).

Jisté každopádně je, že s návrhem Kovářové Topolánek u svého nástupce Jana Fischera nejdřív nepochodil (podle dohody s ČSSD o vytvoření úřednické vlády mu měl navrhnout právě jméno ministryně spravedlnosti, zatímco sociální demokraté obsadili druhý silový rezort – vnitro). Designovaný premiér prý Kovářovou odmítl právě kvůli jejím vazbám na „justiční mafii“. Šéf ODS ale celou věc postavil jako „zásadní“ pro vyslovení důvěry vládě a Fischer mu nakonec ustoupil.

Trvání na Kovářové je pro Topolánka výhodné. Bez něj by totiž tato nevýrazná právnička zřejmě na kariéru ministryně nikdy nedosáhla a může se mu tedy cítit zavázaná. Ostatně pro příklady, jak takový výměnný obchod může fungovat, nemusíme chodit daleko. Šéf ODS dal opakovaně najevo, že si nepřeje odvolání Renaty Vesecké, což nová ministryně nyní bez jakýchkoliv připomínek podporuje. Z Topolánkova pohledu to dává smysl. Jestliže se po předčasných volbách dostane opět k moci a jeho vládu postihne podobná „šlamastika“, jako byla kauza Čunek, při případném požádání Vesecké o „protislužbu“, například ve formě zastavení nějakého pro něj ožehavého případu, bude vůči ní v daleko výhodnější vyjednávací pozici.

Nominace „zavázané ministryně“ může být výhodná i pro Pavla Kučeru. Po zmíněném soudu výrazně utrpěla jeho prestiž. Tím, že teď Kovářová vrací do hry lidi, jako je žalobce Křivanec, v podstatě veřejně legitimizuje přešlapy soudce Kučery nebo nejvyšší žalobkyně Vesecké.

Čekání

Případ vzestupu žalobce Křivance a pádu žalobce Bašného ukazuje, že nejde jen o spekulace směrem do budoucnosti. Jestli nicméně zůstane jen u ojedinělého kroku, nebo se v justici stane z povyšování konformních žalobců pravidlo, bude teď každopádně hodně záležet na samotných členech zdejšího systému spravedlnosti a samozřejmě i na politicích. „Opětovnou instalaci Křivance lze těžko vnímat jinak než jako demonstraci síly a snahu zastrašit státní zástupce, kteří mají odvahu veřejně projevit svůj kritický názor,“ říká mluvčí Unie státních zástupců ČR Jan Lata. Podobná slova jsou však dnes spíše ojedinělá.

„Necítíme potřebu se k těm věcem kolem pana Bašného, Křivance a paní Vesecké vyjadřovat,“ shrnuje převládající názor místopředseda Soudcovské unie ČR Tomáš Lichovník. Nebojí se ale potom, že jejich mlčení může výrazně přispět k podřízení justice politikům? „To si musí mezi sebou řešit především státní zástupci,“ říká soudce Lichovník.

„Řekli jsme si, že ty věci kolem justice teď necháme být,“ odpovídá stínový ministr vnitra František Bublan na otázku, proč už jeho strana nepožaduje odvolání Renaty Vesecké a co jí kromě efektních kritických výkřiků předsedy Jiřího Paroubka v praxi brání protestovat proti povyšování konformních žalobců typu Křivance. „Ostřelovat členy téhle vlády, kterou jsme pomáhali sestavit, je pro nás z pohledu voličských preferencí nevýhodné.“

A jak jde tohle všechno dohromady se slibem, že ČSSD po svržení Topolánka skoncuje s justiční mafií? „Tak to jsme nedohlédli, že se to může vyvíjet jinak, než jsme se domnívali,“ říká Bublan. Co ale dělá strana pro to, aby se věc „vyvíjela“, jak sociální demokraté slibovali? „Žádný konkrétní plán nyní nemáme,“ říká František Bublan. „Rozhodli jsme se počkat do voleb, které, doufám, vyhrajeme, a pak to vše změníme, jak jsme říkali.“

Stejně nejasně teď mluví i premiér Jan Fischer. „Chci s ní o tom mluvit. Teď k tomu nemám žádný komentář,“ odpovídá na otázku, jestli si u ministryně Kovářové zjišťoval, jaké argumenty ji vedly k povýšení žalobce Křivance, a zda se tím – s ohledem na svoji dřívější obavu z podobných kroků ohrožujících nezávislost justice – bude zabývat.

Úplně beznadějně to každopádně se zdejší spravedlností nevypadá. Ačkoli se dnes zdá posílení „justiční mafie“ nezvratné, za několik týdnů může být vše jinak. Nečekaný trumf totiž může vynést Ústavní soud, který se bude – zatím není jasné, kdy přesně – případem „justičních mafiánů“ opět zabývat (obrátila se na něj ve svém výše popsaném sporu bývalá nejvyšší žalobkyně Marie Benešová). Jeho verdikt může definitivně stvrdit, že politici s pomocí spojenců v justici opravdu ohýbali právo ve svůj prospěch. Teď lze jen čekat na to, jaký poprask by takové rozhodnutí vyvolalo.

PROČ SE MANIPULOVALO S JUSTICÍ

Zájem tehdejšího premiéra Mirka Topolánka na zastavení případu Čunek byl jasný. Koaliční zelení tehdy žádali, aby za korupční podezření trestně stíhaný vicepremiér Jiří Čunek odešel z vlády, on však odejít odmítal a Topolánek jej kvůli lidovcům nechtěl sám vyhazovat. Vyhlásil proto, že jej odvolá až v případě, že se trestní stíhání promění v žalobu. Vzhledem k tomu, že přesně do tohoto bodu Čunkovo vyšetřování rychle směřovalo, podráždění lidovci prohlásili, že bude-li Čunek odvolán, nepodpoří jejich strana balík reforem veřejných financí, k jehož přijetí byly v té době potřeba právě hlasy lidovců. Na „záchranu“ vlády a tím pádem i premiéra proto vstoupili do Čunkova vyšetřování Topolánkovi lidé a justiční špičky v čele s nejvyšší žalobkyní Veseckou. Případ byl zastaven, reforma prošla a premiér mohl dál vládnout.