Zaří 2009

Slovo vydavatele Novin vycházejících v Austrálii

Vratislav Bejšák

Emigrant je vystěhovalec a naopak imigrant je přistěhovalec, kdežto exulant je vyhnanec, a pak je to ještě kategorie, do které spadáme i my pod pojmem uprchlík čili refugee. Všechna tato slova mají svojí vlastní příchuť, takže se ještě používá další slovo a to krajan, slovo nemastné a neslané, znamenající něco jako Čech, který není v Čechách, může to být i pan Horák z Butovic, kterého jsme zrovna my, také Češi, potkali tady v Austrálii nebo třeba na výletě na Sahaře. Slovo emigrant je v Čechách slovo hanlivé (zatímco my jsme tady, myslí se tím Československá socialistická republika, trpěli pod jhem KSČ, on se válel v penězích a teď tu dělá machra). To raději jeden v Čechách řekne, že je zloděj, prostitutka nebo bývalý komunista či agent StB, než aby si dovolil prozradit, že je emigrant. No, a pak by tu byla ještě jedna kategorie, kterou nevím jak nazvat, to jsou většinou dámy, které se do ciziny přivdaly v době před vnitrostranickým pučem pojmenovaném mezinárodně jako sametová revoluce (což zní podobně jako poluce, že?), ale to si myslím, že můžeme hodit do stejného pytle jako emigrant-imigrant. I paní spisovatelka Bláhová ve svém článku o Sydney, který jsme před časem vydali, nikde nenapsala, že v Austrálii žila coby emigrant a píše jen, že Sydney navštívila, to vypadá dobře, znamená to, že je elita, která může jezdit tak daleko, neb na to má.

My česká a slovenská exulace - emigrace se dále dělíme na ty, kteří utekli mimo dvě hlavní vlny. To jsou ti, kteří utekli buď před válkou (a nacismem) a těsně po válce (před komunismem) a kteří ještě se naučili být hrdí na to, že jsou Češi či Slováci, pomáhají si navzájem, založili ČS-kluby a ČS-školy, odebírají Noviny, ale bohužel už vymírají stářím.

Pak jsou tu dále ti, kteří jsou uprchlíci z roku 1968, (což byl opět nepovedený vnitrostranický puč, komunisté se handrkovali mezi sebou) a velká část uprchlíků byla vystrašených komunistů, tzv. dubčekovců, kteří se stejně jako pan Pelikán, Goldstücker, Starý a ostatní straníci pak báječně uchytili v zahraničí, neb s pomocí místních komunistických stran či labour party se jim dostalo báječných a dobře placených míst na levicových univerzitách, v knihovnách a tak podobně. Uprchlíci-nekomunisté, stejně jako vlna před a poválečná musela na rozdíl od nich tvrdě pracovat a začínat znovu od píky.

Znám dokonce i případy lidí, kteří zde nedostali práci v orchestrech, na univerzitách neb neobezřetně prohlásili, že jsou antikomunisté, ba i pan Ř. tady v Austrálii nedostal práci dobře placeného grafika neb ho levicová unie nepřijala do svých řad coby antikomunistu a nemohl tak pracovat ve svém oboru a musel jít pracovat jako dělník do masokombinátu.

Část těchto lidí se nestydí za to, že jsou Čechy - Slováky a dokonce, když mohou, tak pomohou, a malá část jich dokonce odebírá tyto Noviny. A druhá část lidí se snaží zapomenout na to, odkud jsou, s Čechy - Slováky se nestýkají (maximálně s jedním či dvěma), na "krajanské" akce nechodí.

A nakonec jsou to ti, kteří přijeli po roce 1989, třeba jako studenti, a zůstali zde, neb se dobře uchytili, nebo poznali, že v Čechách, kde stále vládne strana, převlečení soudruzi, bývalí veksláci a jim podobní, je to neradostně a nejisté. Většina z nich nemá vlasteneckých citů a být Čechem či Slovákem pro ně znamená tolik jako být chlapeček nebo holčička. Na české či slovenské kluby a noviny kašlou, neb jim to nic nedá a nic z toho nemají.

Ale co je pro všechny společné, je to, že nikde ve světě nevytváříme ghetta jako Číňané, Indové, Italové, Řekové atd., ale naopak bydlíme roztroušeně, moc se navzájem nepodporujeme a až na pár výjimek, nejsme hrdí na to, že jsme Češi, Slováci, Moravané, Chodové či Hanáci.

Nemluvě o další skupině, o které málokdo ví. Jsou to soudruzi, často důstojníci StB, co vláda vyslala do zahraničí, aby si hráli na uprchlíky a provozovali špionáž či dezinformaci v řadách krajanů. Mnozí z nich se často dostali na čelná místa v krajanských organizacích.

Proč jsem to vlastně napsal? Protože jsem dostal dopis, e-mail s nářkem nad tím, že pak K. se snaží vydávat české internetové noviny - magazín a nikdo ho finančně nepodpoří. Zatímco Italové nejen kupují, ale i podporují své noviny třeba tím, že majitel autofirmy platí svým novinám benzín, majitel restaurace mobilní telefon a dovozce aut zapůjčí novinám auto a nemajetný důchodce alespoň pomáhá noviny kolportovat, my jsme na tom prostě jinak.

Když se snažím získat nové předplatitele, tak z 99 % dostanu buď odpověď, že si radši za to koupí basu piva, nebo lehce vyhýbavou, že nečte. A co se mi zdá zvlášť smutné, je, když i veleúspěšný pan P., mnohanásobný milionář, který by nepoznal na kontě, i kdyby platil celý náklad každý týden z vlastní kapsy, má pro Noviny hluboko do kapsy a je mu líto i těch šedesáti dolarů jednou za rok. Stalo se mi i to, že když jsem před časem přišel s prosíkem, za panem V., majitelem prosperující velkofirmy, zda by byl tak moc hodný a Novinám nějak nepomohl, řekl,rozepínaje si poklopec: "Nastavte ruce já se vám do nich vychč..u!".

Dělat noviny v emigraci holt není žádný med.

Měli bychom si pomáhat.

Do redakce CS-magazínu dorazil e-mail na stejné téma:

Tak jsem dnes ráno vytiskl dědům CS-magazín a našel jsem v něm článek vydavatele australských Novin. Když jsem si začal s Vámi psát, oběhl jsem pár místních boháčů a zkusil je pumpnout. Taky jsem zavítal k X, znám ho dobře, říkal jsem si, že nemám co ztratit. Když jsem přišel k němu a vše vyklopil, ukázal mně své nové audi a řekl, že teď nic nemá, protože utratil peníze za nové auto a že už jsem jak ten Bejšák. Pak jsem vyrazil k Y, ten teď koupil krásný barák na pobřeží, dorazil jsem tam zrovna, když se do domu nastěhoval. Předem jsem si vytiskl Zamlčené dějiny a připravil si projev. Začalo to dobře, povídá: „Kam jdeš, okolo?“ (je to slepá ulice). Já v ruce knihu a pomalu mu začínám vysvětlovat, proč jsem tam (říká se o něm, že se občas utrhne a dá velkou částku, ale on to popírá), provedl mne po baráku a tak jsme si povídali půl hodiny, až jsme zase došli ke dveřím. Povídá: „Jak vidíš, tak jsem teď utratil dost peněz (desítky milionů za dům) a tak jsem dost černej, ale dám ti něco - radu do života, VYSER SE NA KAŽDÝHO! ". Knížku si nechal a já se vydal na cestu domů, říkaje si, že mám aspoň mám o čem přemýšlet.

Takže si nyní můžete učinit obrázek o tom, jak se v Sydney vybírají peníze na něco českého a dobrého.

Za chvíli vyrazím rozvážet CS-magazín, dědové jsou už jenom dva.

Z

(Poznámka redakce: anonymizováno, aby ony české držgrešle nepodaly žalobu proti panu Z.)