Zaří 2009

Oprávněná lamentace?

Vladimír Cícha

Po čtyřiceti letech života v Kanadě, která nás v roce 1968 přijala způsobem, zasluhujícím ocenění, života vcelku spokojeného, umožňujícího nám poznat trochu svět v dobách, kdy to z naší domoviny nebylo možné, docházím v poslední době deseti dvaceti let k celkem smutnému konstatování, že tato země ustupuje dobrovolně nebo i z jiných důvodů z bývalého znamenitého postavení mezi vyspělými, svobodnými, demokratickými západními zeměmi.

Než přistoupím k dalšímu povídání, dovoluji si odmítnout uklidňující argument o tom, že ať tak či onak, je mnoho zemí, kde je nesrovnatelně hůř. Je to pravda, ale není to dostatečný argument k tomu nevidět a nepozorovat jisté změny, které ne právě blahodárně poznamenávají blaho a reputaci Kanady. A to navzdory snad prověřeným faktům, že v této době ekonomických neduhů, kupř. kanadské bankovnictví je hodnoceno jako jedno z nejlepších, což je zpráva příjemná. Jenže, banky nejsou, ač důležité, vším, co představuje blaho a prosperitu země. Dnes a v budoucnosti.

Proč Kanada, země veliká a přírodou obdařená není na samém výsluní mezi ostatními vyspělými zeměmi? Táži se tak navzdory občasným hodnocením znamenitosti této země. A tu, vycházeje než ze svých zcela osobních poznatků a zkušeností, se nemohu ubránit smutnému pocitu, že Kanada je zemí, která neschopností politiků nevyužívá zdaleka svých možností. Už jenom její veliké přírodní bohatství je darem, jakého se od přírody velmi mnoha jiným zemím nedostává (s výjimkou Afriky, kde ale docela jiné důvody neumožňují možnou prosperitu) a jehož využití by nepochybně upevnilo bývalé dobré postavení Kanady mezi vyspělými státy.

Čím je dnes, v moderní době, tato druhá největší země světa, výjimečná ba fenomenální? Co vyrábí a čím se proslavuje na mezinárodním trhu? Umělé rameno v kosmické lodi? Jistě, znamenitá to věc, ale je tomu už poněkud dávno, co bylo instalováno. Jak zemi prospívá změna v požadavcích kladených na každého zájemce o imigraci do Kanady ve srovnání s minulostí? Požadavek asimilace a přijetí zákonů a zvyklostí země, v níž se imigranti rozhodli žít, se rozplývá se v požadavcích diverzity a multikultu. Situace je mírnější v problémech, jaké Spojeným státům již působí a ještě bude způsobovat masivní immigrace mexická, z veliké části ilegální. O tom velmi zasvěceně informuje kniha P. Buchanana (viz zmíněná literatura na konci textu).

Shora zmíněné rozladění s trendem, jakým se Kanada ubírá, pochází jen z mojí hlavy. Dostal jsem k Svátku otců od syna knihu Mel Hurtiga, význačné to kanadské osobnosti, The Truth About Canada. Bez ohledu na autorovu inklinaci k liberalismu, což je z knihy zřejmé, vychází v podstatě ze sdělení Statistického úřadu Kanady a informací Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development - OECD), pro 30 vyspělých zemí, jež zahrnují údaje o jejich počínání v mnoha ohledech v porovnání se situací v Kanadě. Např.: zdravotní péče, sociální politika, zaměstnanost a nezaměstnanost, welfare, imigrace, platy, rozdělování příjmů, rozdělování bohatství, investice velkopodnikatelů, výzkum a rozvoj, produktivita, výroba, daně korporací, daně personální, automobilový průmysl, konkurenceschopnost, vzdělání, kultura, sdělovací prostředky, cizí investice, vlastnictví a jeho kontrola.

Ač sám mám jisté pochybnosti k datům Statistického kanadského úřadu (z jeho informací vyplývá, že zločinnosti v Kanadě ubývá, s čímž mohu sotva souhlasit při téměř denní četbě místních novin The Vancouver Sun nebo The Province), autor knihy je natolik vážený a solidní, že i když vše v jeho knize uvedené mohl bych korigovat pomyslným koeficientem pravděpodobnosti třeba 80 procent, podporují jeho sdělení moje shora uvedené pocity.

V podstatě ve všech uvedených hodnoceních je místo Kanady mezi vyspělými zeměmi a zeměmi EU až povážlivě vzdálené hodnocení nejčelnějšímu. Mnohé výsledky, pokud jde o ekonomii, jsou porovnávány procentem nákladů vynaložených na to či ono odvětví v poměru k GDP (Gross Domestic Product t.j. celkového objemu výroby zboží a služeb). Kde nejde o ekonomické faktory, jsou uvedena jiná hlediska. Zmíněná kniha je obsáhlá (374 stran) a není prakticky možné, abych uvedl více, než několik málo hodnocení na ukázku. Tedy:

Zdravotnictví - počet lékařů v Kanadě na 100000 obyvatel 214, Kuba 591, USA 549, Belgie 449, Estonsko 448, Řecko 438, Rusko 425. I ČR má přes 300 lékařů na 100 000 obyvatel.

Platy - ze 17 hodnocenýcch vyspělých zemí jsou v jedenácti platy spolu se soc. příspěvky vyšší, než jak je tomu v Kanadě

Rozdělování bohatsví - rozdíl mezi vrstvou 10 procent nejbohatších a deseti procenty nejchudších se neustále zvyšuje. Zatímco oněm dolním deseti procentům se v rozmezí let 1984 až 2005 zvýšil roční příjem o 7500 dolarů, příjem nejbohatších deseti procent se za stejné období zvýšil z 535 000 dolarů na 1 194 000 dolarů.

Výzkum a rozvoj - měřeno počtem patentů registrovaných kanadskými odborníky na milion investovaný do výzkumu a rozvoje, Kanada je na 26. místě. Čísla: Japonsko 874, Kanada 35.

Situace se valně neliší ani ve shora zmíněných oborech snažení. Nejsmutnější ale je, že pokles nastal až v posledních 10 - 15 letech!

Zahraniční investice v Kanadě - autor informuje, že v rozporu s přáním většiny Kanaďanů, jejich vlády, bez rozdílu zda liberální nebo konzervativní, si počínají zcela opačně a to i v porovnání s mnoha vyspělými zeměmi včetně České republiky.

Mohu ještě v krátkosti dodat. Náš syn se po čtrnácti let působení v USA u dvou význačných firem (Du Pont a GE) vrátil do Kanady, neboť jeho česká manželka se do Spojených států vystěhovat nechtěla. Po dvou letech jeho působení u významného kanadského ústavu bohužel smutně konstatuje, že Kanada v posledních letech skutečně ztrácí na původní znamenité úrovni a prestiži.

Žel, v knize M. Hurtiga jsem nenašel radu jak to změnit, jen konstatování stavu. Nemohu to ovšem napravit ani já ani vydavatel tohoto časopisu. Mohu se jenom domýšlet důvodů, proč k tomu ústupu ze slávy došlo a nadále dochází. V podstatě jsem svůj názor sdělil už na začátku úvahy. K tomu snad jen dodat: Možná, že je to nedostatek odvahy našich politiků, nejspíš ovlivněný strachem ze ztráty volebních hlasů. Neboť mám takový pocit, že kanadské občanstvo, snad podvědomě a to i ve chvíli, kdy ani v USA není na růžích ustláno, věří, že strejda Sam snad to všechno brzy vyřeší i pro nás, kteří čas od času se tak rádi distancujeme od všeho amerického. Zapomínáme ale, že bez velikého souseda by asi bylo hůř.

Čto dělať? napsal ruský klasik. Nevím. Snad jen respektovat více fakta a skutečnosti bez ohledu na jakoukoli ideologii ... ta většinou nestačí na onen selský rozum, či po zdejším common sense.

Doporučená literatrura:

M.Hurtig: The Truth About Canada, McClelland &Stewart Ltd., 2008

P.J.Buchanan: State of Emergency ,Thomas Dunne Books, 2006

W.D.Gairdner: The Trouble With Canada, General Paperbacks, 1991

N.Bissoondath: Selling Illusions, Penguin Books, 1994