Zaří 2009

Gottwaldův dvojí metr

Jan Gazdík

Kat a o pár měsíců později milosrdný dárce života. Tak popisují historici překvapivou roli někdejšího československého prezidenta Klementa Gottwalda v kauze popraveného generála Heliodora Píky a jeho syna Milana.

Gottwald podle historiků necítil zájem Moskvy na zlikvidování generálova syna. I proto mu zřejmě dal milost.

Generál dostal v červnu 1949 oprátku, kapitán Milan Píka pak v listopadu téhož roku po mnohaměsíčním žalářování a výsleších prezidentskou milost. O okolnostech svého náhlého propuštění promluvil Milan Píka poprvé až teď - po šedesáti letech. Dozvěděl se je prý až po pádu totality a nepovažoval za důležité se o Gottwaldově milosti šířit. "Podstatná pro mne byla rehabilitace otce, které jsem věnoval všechny síly," vysvětluje Píka (87).

"Fakt, že Gottwald doporučil a poté i podepsal milost pro syna popraveného generála je pro mne novinkou a záhadou zároveň," přiznává historik František Hanzlík z brněnské Univerzity obrany. Pro Gottwalda totiž nebylo podle Hanzlíka nic jednoduššího, než se v tichosti zbavit nepohodlného svědka zjevně zmanipulovaného procesu s generálem Píkou a poslat na smrt či na doživotí za mříže i Milana Píku.

"Upřímně řečeno, sám nevím, co si o tom mám myslet. Tuhle záhadu musí rozplést historici. Snad to ale dokazuje, že i Gottwald, který jindy souhlasil s desítkami poprav nevinných, měl občas záblesky lidskosti," dodává plukovník ve výslužbě.

Gottwald znal a respektoval generála Heliodora Píku víc než dobře z let druhé světové války, kdy oba působili v Moskvě. Gottwald jako šéf československých komunistů v emigraci, Píka ve funkci atašé a velitele mise československé armády. "Že by vzácný záblesk lidskosti?" zvažuje historička Jana Horáková, kurátorka Píkovy pozůstalosti. "Je to možné. Snad se Gottwald snažil milostí pro Milana smýt alespoň zčásti vinu za justiční vraždu jeho otce, pod kterou se podepsal."

"A hlavně necítil zájem Moskvy na zlikvidování Milana," dodává Hanzlík. Další variantou, kterou historici zvažují, jsou obavy z ohlasu na popravu či žalářování Milana Píky.

Historik Hanzlík je však zpochybňuje. "Proti popravě Milady Horákové protestovaly přední světové osobnosti, a stejně to bylo k ničemu. Tehdejším komunistickým vůdcům bylo fuk, co si o popravách či represích myslí světová veřejnost."

Gottwald si však musel být podle historiků až moc dobře vědom, že obvinění generála Píky z velezrady a špionáže je nesmysl. Už v roce 1946 mu po ministrovi obrany Ludvíku Svobodovi vzkázal: "Vyřiďte Píkovi, že když bude pracovat tak dobře jako v Moskvě, nikomu stínat hlavy nebudeme."

Zájem Moskvy na zlikvidování nepohodlného generála, který za války nahlédl pod "pokličku" sovětských zpravodajských služeb a získal dokonalý přehled o táborech smrti na Sibiři, se však natolik stupňoval, že Gottwald změnil rychle názor. Krátce po komunistickém převratu byl generál zatčen a vzápětí na to i jeho syn. "S přáteli jsme diskutovali, jak můžeme otci pomoci. A jediné, co nás napadalo, byl jeho únos z vězení do zahraničí. Problém byl však i v tom, že táta umíněně odmítal emigrovat. Jeho místo je prý v Československu," vzpomíná Milan Píka.

Pracoval tehdy na právním odboru ministerstva obrany, když si pro něj přišly dva "kožené kabáty". A hned: "Pane kapitáne, pojďte s námi." Obžalovali ho ze "zločinu přípravy únosu vyšetřovance Heliodora Píky, obviněného ze závažných trestných činů. Po únosu do americké zóny v Německu by s ním disponovaly americké orgány a zrádcovské živly československé emigrace," stojí v dokumentech. Za mnohem menší "zločiny" následovala oprátka anebo doživotí. Přikláněli se k tomu i mnozí lídři komunistické strany. "Jejich názor ale přebilo Gottwaldovo stanovisko, jemuž se to nikdo neodvážil vyčítat," dodává Hanzlík.

(MF DNES)