Zaří 2009

Memoranda československé vlády na pařížské mírové konferenci 1919-1920 – mýty a fakta

Franz Chocholatý-Gröger

Po vzniku Československé republiky nebyl Edvard Beneš spokojen s představou, že o územních otázkách týkajících se československého státu se bude rozhodovat až na mírové konferenci počátkem roku 1919. Aby zajistil nově vzniklé Československé republice požadovaná území, rozhodl se pro politiku fait accompli. Šlo především o Deutschböhmen, Sudetenland, Böhmenwaldgau, Deutsch-Südmähren, Těšínské Slezsko a Slovensko. Tato území musela být obsazená vojensky a to bylo možné jen za pomoci alespoň jedné z velmocí. Beneš se rozhodl pro Francii, která měla taktéž zájem na oslabení pozic Německa. Beneš pak dopisem Národnímu výboru z 9. 11. 1918 požádal o souhlas přivedení francouzské vojensko–politické mise do Prahy. Vláda s tím souhlasila a československá armáda byla podřízená armádě francouzské. Vzniklý stav byl legalizován 20. 1. 1919 smlouvou o francouzské vojenské misi. Obsazením území osídlených Němci bylo dokončeno 18. 1. 1919, tedy v den zahájení mírové konference, vstupem československých vojsk do Krnova (Jägerndorf). Zároveň probíhala vojenská anexe Slovenska, avšak v březnu nastal postup maďarských vojsk, ale tyto byly vytlačeny ofenzivou zahájenou 7. června 1919 francouzským generálem Pellém, nejvyšším velitel československých ozbrojených sil. V lednu 1919 se rozmístily československé jednotky v Těšíně a 3. února 1919 československý i polský zástupce podepsali pod tlakem Dohody nařízení o nové demarkační čáře a celé území bylo postaveno pod mezinárodní kontrolu.

Před devadesáti lety, 18. ledna 1919, se pak sešla pařížská mírová konference a rada vítězných mocností se 23. ledna rozhodla, že státy, mající nějaké územní nároky a požadavky je musí předložit během deseti dnů písemnou formou. Beneš a jeho spolupracovníci připravili za tímto účelem celkem 11 memorand, které Beneš osobně přednesl 5. února 1919 Radě deseti. Avšak již před tím byli “mírotvorci“ požádáni, aby akceptovali hranice nového státu, jdoucí daleko mimo území obývané převážně Čechoslováky. Neboť nový pořádek ve Střední Evropě potřebuje strategicky hájitelné a hospodářsky silné Československo. Jen takové Československo nahradí německý a rakouský vliv v regionu a zajistí oddělení Německa od jeho východního spojence bolševického Ruska. Základem výše 11 memorand, napsaných francouzsky, byly tři memoranda a to: Mémoire No. I. Les Tchécoslovaques. Leur historie et civilisation - Leur lutte et leur tratil- Leur rôle dans le mode (Čechoslováci, jejich dějiny a kultura, jejich zápas a práce, jejich úloha ve světě), No. II Les revendications territoriales de la république Tschécoslovaque (Územní nároky republiky československé) s přílohou map č. 1 -6, No. III Le probléme des Allemands de Bohčme (Problém Němců v Čechách) s přílohou map. C. 7-8. Následujících sedm memorand rozvíjí požadavky Mémoire No. II. Byly to tato memoranda No. IV Le probléme de la Silésie de Teschen (Problém Těšínského Slezska), No. IV Memorandum sur la situation en Silésie (Memorandum o situaci na Slezsku), No. V La Slovaquie. Le territoire revendiqué de la Slovaquie (Slovensko, územní nároky Slovenska) s mapami č.9-11, No. VI Le probléme des Ruthčnes de Hongrie (Problém Rusínů v Uhersku) s mapou č. 12, No. VII Les Serbes de Lusace (Lužičtí Srbové) s mapou č. 13, No. VIII La Haute Silésie Tschéque (Région de Ratibor) (České Horní Slezsko /Ratibořská oblast/) s mapami č.14-15, No. IX Le probléme de la région de Glatz (Problém kladské oblasti) s mapami č.16-17, No. X Problémes des rectifications des frontičres Tchécoslovaques et Germano-Autrichiennes (Problém úpravy československých a německo-rakouských hranic) s mapami č. 18 -24. Posledním memorandem bylo Mémoire No. XI La république Tchécoslovaque et son droit ŕ la réparation des dommages de guerre (Československá republika a její právo na reparaci válečných škod). 1)

Rada vzhledem k rozsahu a mnohostrannosti československých požadavků rozhodla, že požadavky budou předneseny na zvláštním výboru složeném ze dvou zástupců Spojených států, Velké Británie, Francie a Itálie. Tento výbor byl později označen za Výbor pro československé záležitosti. Tento se sešel poprvé 27. února 1919 pod předsednictvím Julese Cambona, který byl před válkou posledním francouzským velvyslancem v Berlíně. Mimo to byl 1. května 1919 zřízen Výbor pro nové státy, jehož předsedou se stal Phillipe Berthelot, vedoucí politického oddělení na francouzském ministerstvu zahraničí. Berthelot byl přítel Beneše a nejsilnější podporovatel českých požadavků. Memoranda, která se dají označit - a to bez nadsázky - za snůšku polopravd či dokonce lží. Tato memoranda a jejich byť jen částečný úspěch, vrhají ostré světlo na tuto mírovou konferenci a také na politiky “mírotvorce“, kteří rozhodovali o osudech milionu lidí v celé Evropě a zvláště ve Střední Evropě.

Vraťme se zpět k prvním třem memorandům, tvořící základ Benešovy politiky memorand. Mémoire No. 1 Les Tchécoslovaques. Leur historie et civilisation - Leur lutte et leur tratil- Leur rôle dans le mode je rozděleno do sedmi oddílů. Již v prvním oddíle se hovoří o deseti miliónech Čechoslováků trpícím pod jařmem germánským a snahám Maďarů o jejich odnárodnění. V dalším oddílu se tvrdí, že Germáni se dostali na vyšší úroveň zásluhou toho, že Slovné museli stále jen bojovat o zachování své existence. Je zde rozebírán charakter slovanské rasy. V oddílu šestém se hovoří o zvláštním postavení Čechoslováků v dějinách a o ideji slovanské vzájemnosti. Jak se zde uvádí: „V každém případě jsou to tyto elementy, které obzvláště vyznačují civilizaci Čechoslováků; na jedné straně neustálý boj proti Němcům, na druhé straně horečné hledání morálního a především nově náboženského života. A – jak bylo řečeno - druhý prvek je téměř důsledkem prvého. Ve skutečnosti byly Čechy během celých svých dějin kolébkou velkých náboženských krizí Evropy. Ani první ani druhý prvek se neobjevuje u ostatních Slovanů tak charakteristickým způsobem…. Čechoslováci byli vždy v čele každého slovanského hnutí. Dali tomuto spojeneckému systému jméno, které se ujalo a které se dnes používá: slovanská vzájemnost.“ 2)

V oddílu osmém Závěr čteme mimo jiné: „1. Díky své geografické poloze a díky dějinným okolnostem utvořili Čechoslováci skupinu, která stojí v čele slovanských národů v jejich historickém vývoji k novým formám moderní civilizace. 2. V moderní a současné epoše dosáhli jako národ vždy nejvyššího duchovního, sociálního a hospodářského rozvoje... 3. Jejich všeobecná situace z nich nutně učinila nesmiřitelného nepřátele Němců, neboť Němci byli jeho utlačovatelé... 4. Z této situace vznikla iniciativa, které se ujali při svém hnutí za slovanskou vzájemnost. 5. A konečně, existuje poslední a zcela zvláštní bod v dějinách civilizace, všechny národy prošly periodou národního obrození. Jak jsme viděli, bylo české obrození zcela odlišné od obrození jiných Slovanů. Ostatní Slované byli pouze utlačováni. Češi byli téměř vyhlazeni; uskutečnili takřka zázrak zmrtvýchvstání.“ 3)

Celý dojem, který získá čtenář z Memoranda: existuje národ Čechoslováci, národ vyvolený a mimořádný, trpící pod německým jhem. Zjevil se jako Fénix, který ukáže Evropě nový svět. Tím Fénixem je asi Beneš.

Rakousko-Uhersko a Německo prohrály válku a proto nebyly zastoupeny na mírové konferenci. Beneš sháněl podporu pro jim navrhovanou novou střední Evropu, která by nebyla „ani německá a ani ruská“ a kde by hráli Čechoslováci ústřední roli. K tomu potřebuje silný stát. Česká delegace na mírové konferenci připravila písemné zdůvodnění svých územních požadavků. Ty tvoří sedm oddílů Mémoire No. II. Las revendications territoriales de la république Tschécoslovaque - I. Bohčme, Moravie, Silésie , II.Rectification des frontiéres de la Bohčme, de la Moravie et de la Silésie, III. La Slovaquie, IV. Les Ruthénes en Hongrie , V. La voisinage des Tchécoslovaques et des Yougoslaves , VI. L´internationalisation des moyens de communication,VII. Les Serbes de Lusace et les Tchécoslovaques de Vienne. 4)

Na mapě č. 1 Les Frontiéres de ľ Etat Tchécoslovaque au pouit de vue statégique jsou zakreslené území, které by republika odstoupila Německu – Ašský výběžek a Frýdlantský výběžek a území, která by měla být novou součástí československého státu. V další mapě č. 2 je odůvodnění vojenské. Základem státu dle prvního oddílu by měly být tři korunní země – Čechy, Morava, Slezsko, dále Slovensko a Lužice, neboť tato území « tvořily základ prvního československého státu. 5)

V druhém oddíle jsou pak popsány nutné úpravy území těchto tří zemí – tj. připojení území pruského Slezska, tedy Kladsko a území Hlubčicka a Hlučínska a Ratibořska s městy Ratiboř/Ratibor, Rybnik, Vladislav/Loslau, Žárov/Sohrau, dále připojení dvou území z Dolního Rakouska (Niederösterreich) a to území kolem města Gmünd a území zvaného Marchfeld – Moravské pole. Tyto nároky se opíraly o princip národnostní. Dále pak malé korektury hranic, to je přenesení hranic na hřebenu Krkonoš do údolí v Dolním Slezsku, obdobné úpravy na sasko-českých hranicích, na hranicích s Bavorskem (přičlenění oblasti kolem Furth in W. a Waldhäuser), na hranicích s Horním Rakouskem (připojení Summerau a Lichtenau) a posunutím hranice na Dyji připojením Hardeggu a Merkersdorfu. 6)

Ve třetím oddíle se hovoří o Slovensku, jehož severní a západní hranici jsou historická hranice Horních Uher (Felvidék), jižní hranici by tvořil Dunaj po Esztergom (Ostřihom), hranice pak postupuje k městu Miskolc a dále k Csap (Čop) až k Ungvár (Užhorod) a odtud k hranicím s Haličí. Zabírala by tedy území « částečně osídlené Maďary », které však tvoří zeměpisný celek potřebný z hospodářských a politických příčin » (mapa č. 3 Slovaquie). Bohužel, zde jižní hranice vůbec nekopíruje hranicí národnostní. 7)

Ve čtvrtém oddíle se hovoří o území uherských Rusínů. (mapa č. 4 Tchécoslovaques et Ruthénes) 8)

Pátý oddíl hovoří o nutnosti vytvoření koridoru spojujícího Československo se státem Jihoslovanů. Koridor by měl vést v oblasti Wieselburg, Ődenburg, Eisenburg a Zala s německým a maďarským obyvatelstvem. Tento koridor měl zároveň oddělit Němce a Maďary od sebe. (mapa č. 5 Le voisinage des Tchécoslovaques et des Yugoslaves). 9)

Šestý oddíl navrhoval internacionalizaci vodních cest – Labe, Dunaje, Wisły a některých železničních drah – Pressburg/Bratislava - Trieste/Terst, Pressburg/Bratislava – Fiume/Rjeka, Praha - Furth - Nürnberg - Straßburg a dalších.(viz mapa č. 6 Ľ internationalisation de moyens de communications de ľ Europe centrale) 10)

Poslední oddíl se otázkou postavení a národnostních práv Lužických Srbů s tím, že tito „musí být sjednoceni v jednom území“ (doposud žili v Sasku a Pruském Slezsku) a „musí mít zajištěn přímý styk s Čechy, aby se usnadnily intelektuální a hospodářské vztahy mezi oběma národy“ a také práv vídeňských Čechů a Slováků na maďarském území. 11) Oddíly I, II, III, IV a Lužičtí Srbové jsou pak předmětem Memorand No. IV. – IX. A v Memorandu X. se pak řeší otázka vytyčení státních hranic dle návrhu uveřejněných v oddílech I., II, III, IV, VII, Přílohou tohoto memoranda jsou mapy č. 18 - 24 se zakreslenou podobou hranic. Součásti memorand No. IV.- IX. jsou také statistiky a mapy, dokládající nároky obsažené v těchto memorandech. Uvedené statistiky napadají předválečné sčítaní obyvatel na základě obcovací řeči, jejíž výsledky prý byly založeny na „systematickém falšování sčítání a nátlaku na československé občany“. Příloha Données concernant l´oppression des Slovaques par le Gouvernement Magyar k Memorandu No. V La Slovaquie se zabývá tím, jak byly Maďary falšované výsledky sčítání. 12)

Zaměřme nyní náš zájem k Memorandu No. III Le probléme des Allemands de Bohčme. 13) Zdá se nepochopitelné, proč se memorandum zabývá toliko problémem Němců v Čechách a opomíjí Němce na Moravě a Němce ve Slezsku. Možnou odpovědí může být to, že českoněmecká problematika na Moravě byla vyřešená Moravským vyrovnáním z 27. 11. 1905 (lex Parma, lex Perek) a pak Němci tvořili ostrov Schönhengstgau, souvislý pás podél hranic s Rakouským Slezskem a na něj navazující výběžek Kuhländchen a pak nesouvislé území při hranicích dolnorakouských a také malé ostrůvky kol Jihlavy a Brna. 14) Podle statistiky z r. 1910 mělo český jazyk za obcovací řeč 71,36 %, němčinu 27,90 %. Ve Slezsku dle statistiky z roku 1910 pak dle obcovací řeči Němci tvořili většinu s 43,83 %, Češi tvořili 32,83 % a Poláci 21,32 %. V západní části Slezska tvořené okresy Opava, Bílovec, Bruntál, Krnov, Frývaldov pak byli Češi se svými 20,6 % menšinou, Němci se 79,0 % většinou. 15)

Memorandum je rozděleno do šesti oddílů. Již v úvodu čteme: „Problém Němců v Čechách se po dlouhou dobu zdál být obtížnou otázkou. Uváděl se často jako argument proti životaschopnosti československého státu, který by měl příliš mnoho nepřátel uvnitř vlastních hranic. Často se ho používalo k dokazování nutnosti federalizace Rakousko-Uherska, aby se zamezilo připojení Němců žijících v Čechách k Německu“ 16) V druhém oddíle se uvádějí statistické údaje dle úřední statistiky z roku 1910 – v československých zemích bylo 3,512.582 Němců z toho v Čechách 2,467.724 Němců, kteří obývají „území, které se táhne podél českých hranic, a tvoří tři různé skupiny: skupinu chebsko-žateckou, skupinu libereckou a skupinu jihočeskou.“ 17) Češi v tomto území tvoří silné ostrovy. V závěru se hovoří: „1. že počet Němců v Čechách, který podle německých statistik činí 2,467.724, musí být o 800.000 až milion snížen, a to z důvodu falšování rakouských statistik... 2) že všude v těchto oblastech české obyvatelstvo žije promíšeno s německým a že neexistují žádné okresy, které by byly skutečně německé, 3) že kdyby se zavedlo pro všechny volby všeobecné hlasovací právo, vzhled těchto oblastí by se z dneška na zítřek změnil, 4) že se německé obyvatelstvo podél českých hranic rozpadá na tři různé geografické skupiny, které nemají žádné dostatečné spojení a žádné společné hospodářské zájmy“. To vše proto, aby tyto takzvané německé oblasti zůstaly v Československé republice. 18) Důvody jsou pak rozvedeny v třetím oddíle Hospodářské důvody. Dle čtvrtého oddílu „tvoří Čechy geografickou jednotu, výborně chráněnou pohořím, které je obklopují“ 19) V Závěru se hovoří „2. Odtrhnou-li se tyto hranice od Čech, vystaví se Čechy jako celek expanzním choutkám Němců a připraví se nové pole působnosti politickému a hospodářskému imperialismu Germánů.“ 20)

Pátý oddíl – Politické důvody začíná větou „Čeští Němci jsou pouze kolonisty. Je třeba připomenout, že Němci v Čechách jsou pouze kolonisty nebo potomky kolonistů“ a o pár řádků čteme: „Za tímto účelem vymysleli a všemi prostředky šířili ideu, že existuje Deutschböhmem, Němcům vyhrazené území. Aby se málo jisté postavení Němců upevnilo, posílali do Čech mnoho úředníků a četníků... Na toto po staletí trvající pronikání plné násilností odpovídali Češi nepřetržitým bojem. V husitských válkách se jim podařilo Čechy téměř zcela od Němců osvobodit. Tento úspěch však byl v 17. století promarněn, protože Češi byli poraženi Habsburky.“ 21) Dále čteme: „Češi obnovili své postavení díky trvalému boji dvou navzájem zcela protichůdných světových názorů: demokracie a autokracie. Tím že porazili Němce, porazili zvůli.“ 22)

Závěrem: „1. Němci se v Čechách usadili uměle jako kolonisté nebo jako zaměstnanci a úřednici, jako poddajný prvek mohutné germanizace... 2) V posledních letech došlo přirozeně a nevyhnutelně k opačnému jevu, k české kolonizaci, která se projevuje v neustálém pohybu obyvatelstva a která je opět zřejmým výrazem toho, že německé obyvatelstvo těchto oblastí a zbytek Čech mají společné hospodářské zájmy.“ 23)

V šestém oddílu Osud Němců v Československé republice se mimo jiné píše: „Je naprosto nutné přesně vědět, jak je s Němci v československém státě zacházeno. Československá republika je nejen připravena případně přijmout každou mezinárodněprávní úpravu, která by byla mírovou konferencí vyhlášena ve prospěch menšin, ale nad to je rovněž připravena jít dále než taková úprava a dát Němcům všechna práva, která jim patří. Československá republika bude zcela demokratickým státem. Všechny volby budou probíhat podle všeobecného, přímého a rovného volebního práva. Všechny úřady budou přístupny všem státním občanům. Jazyk menšin bude všude povolen. Žádné menšině nebude nikdy odepřeno právo mít své školy, soudce a své soudní dvory."

Dále pak: „Shrnuto: Němci by měli v Čechách stejná práva jako Čechoslováci. Němčina by byla druhým zemským jazykem a nikdy by se proti německé části obyvatelstva nepoužívalo žádných potlačovacích prostředků. Režim by byl podobný režimu švýcarskému. (V originále: La régime serait semblable ŕ celui de la Suisse.) Tento režim bude v Čechách zaveden nejenom proto, že Češi měli vždy hluboký cit pro demokracii, právo a spravedlnost a tato práva přiznávají loajálně dokonce i svému protivníkovi, nýbrž také proto, že Češi jsou toho názoru, že toto pro Němce příznivé řešení je výhodné i pro politické zájmy jejich vlastní země a jejich vlastního národa."

Memorandum končí tímto závěrem: „1. Všechny tradice Čechoslováků dotvrzují, že nová republika nebude Němce nijak potlačovat, že se naopak budou těšit režimu svobody a spravedlnosti. 2. V průběhu poslední revoluce v Čechách toho Češi podali důkaz tím, že Němcům zaručili plnou bezpečnost." 24)

V důvěrně nótě Beneše z 20. května 1919 je řečeno výslovně, že československá vláda chce vybudovat organism, který by byl „jistým druhem Švýcarska beroucím, jak se rozumí samo sebou, v úvahu zvláštní poměry v zemi české“ (une sorte de Suisse, en prenant, évidemment, en considération les conditions spéciales en Bohčme). Na jiném místě nóty je řečeno „bude to režim velmi liberální, který se bude značně přibližovat režimu švýcarskému“ (qui se rapprocherait considérablement au régime de la Suisse). 25)

Když 5. února 1919 přednášel Beneš osobně toto memorandum, bylo již patrné, že především anglosaští posluchači jsou už znechuceni jeho způsoby. Britský politik Lloyd George později napsal, že šlo o ,,řadu zjevných nepravd" a při čtení mu bylo při mnoha bodech oponováno. Mapa č. 8 Les Allemands de Bohčme má řadu nepřesností mající podobu úmyslných lživých údajů. Obdobně také mapa č. 7 Carte de la Germanisation des Pays Tschčque neodpovídá historickým faktům, viz například v oblasti Slezska či Kuhländchen/Kravařska. Účastníci pařížské konference byli totiž dosti přesně informováni o skutečných poměrech v Československu, včetně násilností, které byly z české strany podnikány proti německému a maďarskému obyvatelstvu, které odmítalo být začleněno do nového státního útvaru.

Memoranda skončila ve vládním sejfu Archiv nationales France. A také v českých, německých a rakouských archívech jsou tyto dokumenty jen v jazyce francouzském. Mémoire No. III se poprvé zpřístupnilo veřejnosti v říjnu 1920 v Praze německém listu Bohemia. 26) Memoranda za první republiky ani po roce 1945 nikdy česky nevyšla. První český překlad byl prezentován na konferenci Politika Beneše a střední Evropa, kterou pořádal Institut pro středoevropskou politiku ve dnech 11. - 13. 9. 1992 v Praze.

Další vývoj ukázal, že k „švýcarskému modelu" se nepřistoupilo. Československý stát byl budován jako centralizována republika, jako národní stát Čechoslováků, a zapomnělo se také na Masarykem 31. května 1918 podepsanou Pittsburghskou dohodu předpokládající, že „Slovensko bude mít vlastní administrativu, svůj sněm a svoje soudy. Slovenština bude úředním jazykem ve škole,v úřadě a ve veřejném životě vůbec“.

Dne 28. června 1919 byla podepsána Versailleská smlouva s Německem, která přiřkla Československu Hlučínsko a to proti vůli jeho obyvatel. Dne 10. září 1919 podepsalo na zámku v Saint-Germain–en-Laye Rakousko a 27 spojenců a zástupců přidružených stran saint-germainskou smlouvu. Čechy, Morava a Rakouské Slezsko a některé obce v Dolním Rakousku (mj. Valtice a Vitorazsko obsahující i část Českých Velenic s nádražím) připadají nově vzniklému Československu. Smlouva neřešila československo-polský spor o Těšínsko. Hranice Maďarska, a tím i Slovenska, byly vymezeny usnesením Nejvyšší rady spojenců z 12. června 1919. V paláci Velký Trianon v zámku Versailles byla podepsána 4. června 1920 Trianonská mírová smlouva, řešící otázku Maďarska. Smlouva ze St. Germain vstoupila v platnost formálně 16. července 1920 a právně tak potvrdila zánik Rakousko-Uherska.

Poznámky:

1) Die tschechoslowakischen Denkschriften für die Friedenkonferenz von Paris 1919/1920, herausgegeben von Dr. jur. Hermann Raschhofer, Carl Heymanns Verlag in Berlin W8, 1938

2) Memorandum č. 1, in Střední Evropa roč. 8, číslo 25 Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1992 s. 14

3) Memorandum č. 1 s.15

4) Die tschechoslowakischen Denkschriften für die Friedenkonferenz von Paris 1919/1920, herausgegeben von Dr.jur. Hermann Raschhofer, Carl Heymanns Verlag in Berlin W8, 1938

für die Friedenkonferenz von Paris 1919/1920, herausgegeben von Dr. jur. Hermann Raschhofer, Carl Heymanns Verlag in Berlin W8, 1938 s. 34/35 – 82/83

5) Die tschechoslowakischen Denkschriften …s. 42/43,

6) Die tschechoslowakischen Denkschriften …s. 44/45

7) Die tschechoslowakischen Denkschriften….s.54/55

8) Die tschechoslowakischen Denkschriften….56/57-58/59

9) Die tschechoslowakischen Denkschriften….58/59-66/67

10) Die tschechoslowakischen Denkschriften…66/67-78/79

11) Die tschechoslowakischen Denkschriften…78/79-82/83

12) Die tschechoslowakischen Denkschriften 200/201

13) Die tschechoslowakischen Denkschriften 84/85-108/109

Memorandum č. 3, in Střední Evropa roč. 8, číslo 25 Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1992 s. 16- 21

14) Chocholatý Gröger, Franz, Moravské vyrovnání 1905/1906 - Mährischer Ausgleich von 1905/06, http://www.bruntal.net/2005062703-moravske-vyrovnani-1905-1906-mahrischer-ausgleich-von-1905-06

15) Chocholatý Gröger, Franz,Šlonzaci a Volkslista http://www.bruntal.net/2005061604-slonzaci-a-volkslista

16) Memorandum č. 3, s.16

17) Memorandum č. 3, s.17

18) Memorandum č. 3, s.17

19) Memorandum č. 3, s.18

20) Memorandum č. 3, s.19

21) Memorandum č. 3, s.19

22) Memorandum č. 3, s.20

23) Memorandum č. 3, s.20

24) Memorandum č. 3, s.20-21

25) Beneš, Edvard, Německo a Československo, s.95

26) Bohemia, Praha, 10., 14., 16., a 23. 10.1920

Literatura:

Beneš, Edvard, Německo a Československo, Masarykův ústav AV ČR, Praha 2005, kap. IX: Jak došlo k menšinovým smlouvám-československá menšinová politika na konferenci mírové, s. 91 – 104, kap. X Výtky a uznání postupu Československa na konferenci mírové s.105 - 115

Brügel, Johann Wolfgang, Češi a Němci 1918-1938, Academia Praha 2006, 4. kapitola Versailles a St. Germain, s. s. 141 – 173

Československo na pařížské mírové konferenci 1918-1920, Dokumenty československé zahraniční politiky, (Dejmek Jindřich, Kolář František), 272 dokumentů, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2001

Die tschechoslowakischen Denkschriften für die Friedenkonferenz von Paris 1919/1920, herausgegeben von Dr. jur. Hermann Raschhofer, Carl Heymanns Verlag in Berlin W8, 1938

Edvard Beneš a střední Evropa. Sborník přednášek a stati, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1994, Mémoire III na s. 18-28

Kalvoda, Josef, Genese Československa, Panevropa, Praha 1998, kapitola šestnáctá, Nový stát na pařížské mírové konferenci, s. 400 – 426

Memorandum č.1, in Střední Evropa roč. 8, číslo 25 Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1992 s. 9-16

Memorandum č. 3, in Střední Evropa roč. 8, číslo 25 Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1992 s. 16- 21

Odsun - Die Vertreibung der Sudetendeutschen - Vyhnání sudetských Němců, Veröffentlichung des Sudetendeutsche Archivs, München 2000 - Čeští Němci jsou kolonisté – Die Deutsches Böhmen sind nur Kolonisten , německy a česky překlad Mémoire III, s. 550-560, - Benes replied that they would vote for exclusion - přednesena stanoviska Kramáře a Beneše 5. 2. 1919 Radě deseti, s. 560-563

Ungarisches Institut München http://www.forost.ungarisches-institut.de/. Memoranda No. 1,3,4,4a,5,6,7,8,9,10,11 v němčině, www.forost.ungarisches-institut.de/sammlung.php?q=001

(http://nassmer.blogspot.com)