Zaří 2009

Špion u Jaruzelského

Karel Pacner

Pět let po vyhlášení stanného práva v Polsku, v létě 1986, nabídl mluvčí polské vojenské junty Jerzy Urban pařížskému dopisovateli deníku Washington Post Michaelu Dobbsovi senzační zprávu: Těsně před tím, než vstoupil výjimečný stav v platnost, 8. listopadu 1981, evakuovala CIA z Varšavy plukovníka Ryszarda Kuklińského, který předával nejtajnější informace z polského generálního štábu do Washingtonu. Druhý den, 4. června, otiskl Washington Post zprávu o Kuklińském. Tak se vynořilo z temnot jméno předního vyzvědače. Urban potom obvinil Spojené státy, že věděly o chystaném vyhlášení stanného práva, ale vedoucí představitele opozice sdružené v odborech Solidarita neinformovaly. Ovšem to byla lež, komunistický mluvčí chtěl vyvolat roztržku mezi americkou vládou a tamním polským krajanským sdružením.

Ryszard Kukliński pocházel z dělnické rodiny ve Varšavě. Jeho otce, člena ilegální odbojové skupiny, poslalo gestapo v roce 1943 do koncentráku. Třináctiletého chlapce odvezli do pracovního tábora ve Wrocławi. V sedmnácti letech vstoupil do důstojnické školy. Když se Polsko podřídilo Sovětskému svazu, nesl to Kukliński velmi těžce. Přesto své služební povinnosti plnil dokonale.

V roce 1963 se jako major generálního štábu podílel na plánování velkých vojenských cvičení. Jednou přijel na polsko-sovětské manévry. Zašel do skříňového nákladního vozu, v němž sovětští technici sledovali elektronické řízení nejmodernějších zbraní. Avšak za ním zahlédl nukleární hlavice. Jak je to možné? Vždyť Polsko tvrdí, že je součástí bezjaderné zóny! Otřáslo jím i přepadení Československa v srpnu 1968 – i on viděl v pražském jaru slibný pokus o nápravu socialismu.

„Soudruzi, co kdybychom poslali skupinu důstojníků, aby na lodi obeplula západní Evropu a zároveň se tam její osazenstvo trochu porozhlédlo?“ navrhl na strategické poradě Kukliński. „Samozřejmě pod rouškou turistů.“ Šéfové jeho návrh odklepli. V srpnu 1972 se vydala motorová jachta Legie na cestu. Když zakotvila v západoněmeckém přístavu Wilhelmshaven, oddělil se Kukliński od ostatních. Jakmile si ověřil, že ho nikdo nesleduje, zašel na poštu. Na poště napsal na papír několik anglických vět: „Jsem důstojníkem jedné z armád Varšavské smlouvy a rád bych se setkal se zástupcem amerických ozbrojených sil. Měl by mít hodnost plukovníka a hovořit rusky nebo polsky. Během pěti až deseti dnů zavolám na vaše velvyslanectví v Haagu. P. V.“ Papír vložil do menší obálky, na niž napsal „Vojenský atašé“. Tu vložil do větší obálky, kterou adresoval americkému velvyslanectví v Bonnu.

V Haagu zavolal z telefonní budky americkou ambasádu. Večer se sešli na nádraží. Američan se představil jako Henryk. Odjeli do bytu, kde čekali další lidé. „Jsem připraven předat zástupcům NATO důležité informace o sovětské výzbroji, šifrování a kódování, kontrolních a velitelských systémech i logistice, objasnit plány k útoku na západní Evropu,“ vychrlil ze sebe polský návštěvník. „Mohu na mapě Polska přesně ukázat místa, kde jsou podzemní bunkry se zbraněmi. Chci předejít tomu, aby se moje země zapletla do války s NATO.“ Američané se dlouho neozývali. Až jednoho lednového dne roku 1973 našel na podlaze svého modrého opela lístek s návrhem na místo schůzky. Bude tam parkovat přesně popsané auto. Jestliže bude svítit parkovacími světly, můžete přijít, všechno je v pořádku.

Přišel a auto mělo rozsvícené parkovačky. Dva Američany šokoval jeho vzhled – byl v uniformě. Plukovník jim předal devět filmů. „To je pro vrchního velitele NATO. Kopie sovětských materiálů. Nic za ně nechci, považujte je za dar.“ „Velice vám děkujeme,“ řekli. „Vedeme vás pod krycím jménem Jack Strong. Hlavně příště nechoďte v uniformě.“

Operace Seagull (Racek), jak ji v sovětském oddělení CIA nazvali, pokračovala. Jeho šéf Bob Lubbenhusen si však uvědomoval rizika. Ten člověk se nesměl dostat do žádné databáze. O jeho identitě mohlo vědět pouze několik lidí v oddělení. A řídit by ho měl jediný zkušený zpravodajec, který umí polsky a zná polskou i sovětskou mentalitu. Nejlepší bude David Forden.

Důstojník CIA a polský plukovník se setkali v Hamburku v červnu 1973. „Pane plukovníku, já nepracuji pro americkou armádu, já jsem z CIA,“ představil se Forden. „Víme, že jste chtěl předávat informace vojákům, ale my máme na rozdíl od nich prostředky, jimiž můžeme zajistit styk s vámi. Zprávy, které od vás dostaneme, jim předáme. Budete s námi spolupracovat?“ Kukliński přikývl. „Ale byl bych rád, abyste si uvědomil, že to dělám pro Polsko, nikoliv pro CIA.“ Honorář za své služby vyzvědač odmítal.

V létě 1980 proběhla v Polsku vlna stávek dělníků, kteří požadovali, aby se nezvyšovaly ceny potravin, uvolnila cenzura a byli propuštěni političtí vězni. Nakonec založili odborovou organizaci Solidarita. Jejím mluvčím se stal elektrikář Lech Wałęsa z loděnic v Gdaňsku.

Plukovník – stejně jako většina Poláků – s odborovým hnutím sympatizoval. Přitom pracoval pod generálem Wojciechem Jaruzelským, ministrem obrany. Koncem listopadu 1980 čekala na hranicích půlmilionová armáda na povel: patnáct sovětských, dvě československé a jedna východoněmecká divize. Jakmile dostal Kukliński plán invaze, předal kopii Američanům. Prezident Jimmy Carter pak prohlásil, že ho situace v Polsku znepokojuje. A na adresu Sovětů řekl: „Jsem nucen konstatovat, že použití vojenské síly by naše vzájemné vztahy velmi těžce poškodilo.“ Výhrůžky zapůsobily. Kreml stáhl vojska z hranic do kasáren. Polská kontrarozvědka únik informací zaregistrovala. Vše, co se na nejvyšších místech rozhodlo, věděli druhý den ve Washingtonu!

Začátkem listopadu 1981 se největší podezření soustřeďovalo na Kuklińského. On a plukovník Franciszek Puchala byli jediní, kteří měli běžně přístup ke všem plánům výjimečného stavu. Večer se plukovník svěřil manželce: „Už několik let spolupracuji s americkou tajnou službou. Každou chvíli to může prasknout. Promiň, ale nemohl jsem ti to říci dřív.“ Nakonec se domluvili, že požádají Američany, aby je evakuovali i s oběma syny. Třebaže příslušníci Bezpečnosti všude hlídkovali, večer se podařilo jedné mladé příslušnici CIA uniknout sledovačce a sejít se s Kuklińským. Nabízela mu: „Dostaneme vás odtud, pane plukovníku. Ale musíte jít hned se mnou.“ Kukliński odmítl: „To nejde! Buď odejdu s celou rodinou, anebo zůstanu.“ Američanku překvapil: „To komplikuje situaci. Dobře, přijďte zítra s rodinou.“ Na auto mladé dámy však čekali marně. Nedokázala setřást sledovačku.

Diplomatickou zásilkou centrála poslala do Varšavy dva dosud neznámé agenty z Německa. V pátek večer zachytil Kukliński zprávu: „Změna plánu. V sobotu o půlnoci přijďte na náhradní stanoviště číslo 14.“ V půl páté odjel s manželkou autem k přátelům na předměstí Praga. V devět večer se rozloučili a vyrazili ven z města. Potom odjeli zpátky. Zaparkoval poblíž hřbitova. Oba kluci už na ně čekali. O půlnoci se u nich zastavil vůz, do nějž všichni čtyři nastoupili. Po chvilce zajel do garáže, kde přesedli do dodávky americké ambasády. Na velvyslanectví čekalo velké kryté nákladní auto s nábytkem a bednami. Čtyři bedny vzadu byly určené pro černé pasažéry. V neděli 8. listopadu 1981 byli v západním Berlíně.

Vyhlášení výjimečného stavu v Polsku 13. prosince 1981 sledovali v televizi poblíž Washingtonu. Generál Jaruzelski ohlásil vytvoření Vojenského výboru národní záchrany – v první zemi sovětského bloku vznikla vojenská diktatura.

Plány Varšavské smlouvy Kukliński předal Američanům přes 40 tisíc stran tajných sovětských dokumentů. Týkaly se dislokace a přesunů sovětských divizí okupujících Polsko, východní Německo a Československo. Nechyběly varianty plánů Varšavské smlouvy na útok proti západní Evropě s použitím jaderných zbraní ani plány na okupaci evropských států NATO. Během války měly přejít armády zemí Varšavské smlouvy s výjimkou rumunské pod sovětské velení. Plány tří přísně tajných sovětských válečných velitelských bunkrů – umístěných ve velkých hloubkách v Polsku, Bulharsku a SSSR – nesly kódové označení Albatros. Špion dodal i technické údaje o 200 zdokonalených sovětských zbraňových systémech včetně modernizovaného tanku T-72, strategické plány Varšavské smlouvy na léta 1971–1986 a návod na elektronickou válku.

Čtyřem uprchlíkům Američané vystavili doklady na nová jména a hlídali je. Několikrát si všimli záhadných lidí, a proto je stěhovali z místa na místo. Přesto se Kuklińského snažili cizí agenti dvakrát zabít – naštěstí byla americká ochranka rychlejší.

Po pádu komunismu zrušil v březnu 1990 Nejvyšší soud ve Varšavě trest smrti nad Kuklińským a změnil ho na 25 let vězení. Žádosti o omilostnění někdejší vůdce Solidarity a první nekomunistický prezident Lech Wałęsa odmítl. Vedení Solidarity nemělo plukovníka v lásce, protože plány výjimečného stavu nepředal jí, nýbrž Američanům.

V lednu 1994 vyplul mladší syn Bogdan na plachetnici z Floridy do Mexického zálivu a už ho nikdo nespatřil. Pro rodinu to byla rána. Není to pomsta ruské zpravodajské služby? Explukovník podezříval ze zmizení kubánskou rozvědku. V červenci 1996 porazilo staršího Waldemara ve státu Georgia neznámé auto. Na místě zemřel. Otec byl přesvědčen, že i to bylo dílo pohrobků KGB. Ovšem důkazy neměl. O rehabilitaci Kuklińského žádal polské činitele i americký prezident Bill Clinton. Brzeziński je dokonce upozornil: „Je to první polský důstojník, který se zasloužil o vstup Varšavy do NATO.“ Až v květnu 1995 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Kukliński nepracoval pro Západ za peníze.

Koncem dubna 1998 se Kukliński vrátil domů. Avšak pro 34 procent Poláků byl zrádcem, jenom 29 procent v něm vidělo hrdinu. Kwaśniewski na něj neměl čas a Wałęsa by si ho udělal, kdyby o to plukovník požádal – ten však neprojevil zájem. Přijal ho premiér Jerzy Buzek, který prohlásil: „Rozhodoval se v okamžiku, který byl pro Polsko velmi obtížný. Domnívám se, že tím zachránil naši zemi před krveprolitím.“

Kukliński zemřel 10. února 2004 v Tampě na Floridě na mrtvici. Po slavnostním rozloučení ve Fort Myers odvezli jeho ostatky domů. Pohřbu na varšavském hřbitově se účastnily tisíce lidí, čestná vojenská stráž, skupina veteránů, americký velvyslanec Christopher Hill, ale z vládních činitelů nikdo. „Kukliński je v očích Američanů hrdinou,“ řekl Hill. „Díky jemu zůstala studená válka studenou.“

Ryszard Jerzy Kuklinski

Born: 13-Jun-1930

Birthplace: Warsaw, Poland

Died: 10-Feb-2004

Location of death: Tampa, FL

Cause of death: Stroke

Gender: Male

Race or Ethnicity: White

Sexual orientation: Straight

Occupation: Spy

Nationality: Poland

Executive summary: Polish Cold War

era spy who worked with CIA

Military service: Polish Army

Wife: Joanna Kuklinski

Son: Bogdan Kuklinski (d. boating

accident)

Son: Waldemar Kuklinski (d. car

accident)

Father: (d. Sachsenhausen)

(MFDNES)