Zaří 2009

Hadr na pivo

Jaroslav Spurný

Žalobce nepustil k soudu jednu z největších zdejších afér. Vrchní státní zástupce Ladislav Letko zastavil vyšetřování čtyřiadvacetimiliardového tunelu v IPB, známého jako kauza České pivo. Jeden z nejzávažnějších případů v historii Česka, který je spojen s řadou špičkových politiků. Bez ohledu na správnost či nesprávnost Letkova právního pohledu lze konstatovat, že jeho výrok je dalším atentátem státní moci na spravedlnost. O vině nebo nevině v této věci a také o míře tlaku politiků na vyšetření měl rozhodnout veřejně přístupný, nezávislý soud. Jen tak bychom se dověděli o všech souvislostech kauzy a mohli bychom ji s úlevou považovat za uzavřenou. Pozici soudu si ale uzurpoval zástupce státní moci a provedl to způsobem, který vyvolává podezření a zeslabuje zdejší těžce se rodící důvěru v právo a spravedlnost.

Kauza České pivo se vyšetřuje devět let. Je spojená s řadou obchodních sporů a arbitráží, které v minulých letech řešily, kdo může za více než stomiliardovou ztrátu vytunelované IPB. Jedním z hlavních aktérů sporu byl český stát, respektive jeho mocenská elita. Existuje jen málo známých a vlivných politiků, kterých se případ IPB nedotýká, a nelze tedy vyloučit, že je v zájmu řady lidí z výkonné moci, aby bylo vyšetřování co nejvíce zamlženo.

Devět let policie šetří České pivo jako případ možného podvodu. Státní zástupce Letko nyní řekl, že při té transakci nebyl spáchán žádný trestný čin. Pro připomínku – stalo se toto: Nomura koupila státní podíl v IPB za tři miliardy korun a slíbila do banky investovat. To neudělala, naopak připravila banku o poslední, co mělo cenu, tedy pivovary. Zaplatila za ně akciemi IPB, o kterých věděla, že nemají žádnou hodnotu, a pak obratem prodala zdarma nabyté pivovary za dvacet čtyři miliard korun. Peníze neskončily v IPB, ale na kontu Nomury.

Autor převratného pohledu na celou věc Letko se k případu dostal před osmi měsíci. Předtím jej osm let dozorovala státní zástupkyně Darja Dunajová, která od roku 2006 čelila podle zdrojů ze státního zastupitelství velkým politickým tlakům na zastavení vyšetřování. Nemá smysl zacházet do podrobností, klíčovým popudem stojícím v pozadí tohoto tlaku byla dohoda z podzimu 2006 mezi Nomurou a českým státem o ukončení sporů o náhrady za pád IPB (Nomura chtěla po ČR sedmdesát miliard korun, stát po Nomuře sto jedenáct miliard). Skončilo to zaplacením 3,7 miliardy na účet Nomury a součástí dohody byl i požadavek, aby se stát zasadil o beztrestnost jedenácti manažerů stíhaných za obchod s pivovary.

Devadesátistránkové zdůvodnění Letkova verdiktu je tajné. K dispozici je jen krátká zpráva. Letko tvrdí, že obchod s Českým pivem byl sice tvrdý a na hranici zákona, ale v době, kdy Nomura platila akciemi IPB, nikdo netušil, že se stanou bezcennými. Pan Letko se minimálně mýlí, spíš ale ohýbá důkazy ve prospěch obviněných. Už osm let je prokázáno, že manažeři IPB i Nomury věděli, že banka byla skoro na dně i v době obchodu. A také to, že tuto skutečnost zamlčovali i v povinných zprávách pro Českou národní banku. Prostě věděli, že za prosperující pivovary platí znehodnocenými potištěnými papíry. A že prodej Českých pivovarů z portfolia kymácející se IPB dostane banku úplně na dno. České pivo bylo poslední, co mělo v IPB ještě nějakou cenu.

Problém je, že IPB je spojena s řadou politiků. V devadesátých letech půjčovala banka ODS i sociálním demokratům, stála za řadou obchodů prováděných přáteli vlivných politiků, politici měli ve vedení banky své lidi. Po pádu banky se roztočily soudy o majetek, dluhy i škody způsobené koncem banky. Hrálo se o stamiliardové částky, to vše pod patronátem politiků. Nomuru přivedli do IPB Vlastimil Tlustý a Miroslav Kalousek. O patnáct let později byli klíčovými ministry financí, kteří se s Nomurou dohodli, a výsledkem je, že platí český stát. Není ani jasné komu, IPB nevlastnila Nomura jako taková, ale dceřiná firma, skrytá pod schránkou v Nizozemsku, jejíž majitele nelze vypátrat. Je jasné, že nikdo z mocných neměl zájem, aby se teď všechny tyto transakce propíraly veřejně před soudem.

Je pochopitelné, když státní zastupitelství zastaví vyšetřování případu krátce po jeho zahájení, pokud jsou důkazy nedostačující. Nemá ale logiku verdikt „zastavujeme“ u případu, ve kterém se za osm let pátrání nashromáždilo skoro deset tisíc stran důkazů, posudků, protokolů o výslechu a byla sdělena obvinění. V takovém případě musí rozhodnout soud. Zasloužila by si to především veřejnost, která by dostala informace, které jí dosud o utajovaném vyšetřování nikdo nepředložil. „Jde o rozhodnutí, které justici staví do špatného světla. Veřejnost má právo na spravedlnost a v tomto případě měl rozhodnout soud,“ říká předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová. Proč k tomu nedostal šanci? Žalobce Letko je nedostupný a získat od něj odpověď je nemožné.

Proti Letkovu zastavujícímu výroku se jeden z poškozených, ČSOB (která tvrdí, že peníze za prodej Českého piva měly jít do IPB, kterou pak získala), odvolal k Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Je však pravděpodobné, že to bude zbytečný krok. Od úřadu vedeného Renatou Veseckou se nedá očekávat nic jiného než potvrzení Letkova verdiktu. Nejvyšší žalobkyně je prominentní členkou spolku známého jako „justiční mafie“, což je skupina pracovníků justice podezřelá z toho, že upřednostňuje politické zájmy před hledáním spravedlnosti. Fakt, že v Česku stačí jeden vysoce postavený žalobce, aby zastavil kola spravedlnosti, svědčí o tom, že systém je špatný a je nutné ho změnit.

(Respekt, www.respekt.cz)