Zaří 2009

Největší asijské království

Otto Ulč

V předchozím textu jsem se zabýval dvěma asijskými monarchiemi, z nichž český čtenář o jedné – Nepálu – měl jakési ponětí, zatímco Bhútán mu patrně vůbec nic neříkal. Jaký to pak kontrast s Thajskem, oním královstvím tím největším a poslední dobou se poněkud kymácejícím. Po trvalém zániku potupné éry vědeckých budovatelů zářných zítřků beztřídní společnosti a po rozpadu totalitní klece, se národ dychtivě pustil do seznamování s dosud zakázaným světem, vlezl do letadla a ve velkém počtu přistál na „Kanárech“. Když tak učinily desetitisíce zájemců, společenská prestiž zážitku ovšem pozbyla na váze, na rozdíl od jiných vzdálenějších adres. Jednou z takových se stalo Thajsko, jeho Bangkok, Phuket a další náramnosti.

Žel, zemi nejen před několika málo roky postihla přírodní katastrofa v podobě zničující tsunami, ale teď, závěrem roku 2008, jiný, sice ne smrtelný, ale hodně nepříjemný zádrhel nedobrovolným uvězněním, i když ne uvězněním, desítek tisíců turistů: na letištích, paralyzovaných politickými záměry, ambicemi, v nichž se návštěvník, přiharcující se z pochmurné Evropy za sluncem, jen s obtížemi mohl vyznat.

Já se tam vyznám jen částečně, ač jsem tam byl víc než jednou a jeden vyženěný příbuzný, tehdy v roli šéfa tamější odbočky Fordovy nadace, mě seznamoval s terénem.

Dějiny země, vznik národa, se přičítají dobrovolnému odchodu z Číny ve třináctém století ve snaze uniknout jižním směrem před mongolskou invazí pod komandem proslulého Chubilaje či Kublaje chána. Do roku 1939 se to tam jmenovalo Siam. Teď tedy Thajsko – Země svobodných lidí v doslovném překladu. Rozlohou se rovnající Francii či Kalifornii, Českou republiku předčí víc než šestkrát a s 65 miliony obyvatel rovněž tak.

Země tradičně nezávislá, jediná v jihovýchodní Asii, nikdy nebyla evropskou kolonií a rovněž nikoho o nezávislost nepřipravovala. Toť tam v sousedství s hodně nepříjemnými zkušenostmi: jedním směrem Kambodža, kde Pol Pot a jeho druh vědeckých modernizátorů vyvraždili víc než čtvrtinu, snad třetinu, celého národa, a opačným směrem je Barma, nynější Myanmar, kde hodně nepříjemná vojenská diktatura drží otěže dodnes. V Thajsku se spolu s tolerancí vyvinula chvalitebná vlastnost pokud možno bezbolestně řešit neshody, že lepší je konfliktům se vyhýbat, spoléhat na vzájemně přijatelné kompromisy. Diplomatická zručnost, založená na pružných principech, jim prospěla v zachování jejich nezávislosti. Když se jim tam za druhé světové války vetřeli Japonci a nutili je vyhlásit válku Americe, thajský velvyslanec opominul deklaraci dodat a oznámil, že něco takového by Washington beztoho nevzal na vědomí.

Král Adulyadej Bhumibol, Rama č. IX, devátý již v řadě dynastie Chakri, jediný v USA narozený král (za studií rodičů na tamější univerzitě), usedl jako sedmnáctiletý na trůn v roce 1946 a sedí tam dodnes - rekordní výdrž, delší kralování než kterýkoliv jiný zbylý monarcha na světě. Věnuje se múzám (hra na saxofon) a vědě (zasloužil se o vynález patentovaný v Evropě), za manželku má aristokratickou krasavici Sirikit, již si vybral na léčební zastávce ve Švýcarsku. Když si posléze zlomila kotník, neštěstí bylo lidu oznámeno v archaické, nesrozumitelné řeči.

Král objíždí všechny provincie, má jich přes sedmdesát, a naslouchá lidu. Těší se velké prestiži národa. Mnohokrát byl již svědkem tuctů vojenských převratů, vesměs nekrvavých. V roce 1992 odvrátil střetnutí mezi vojáky a zastánci demokracie tím, že obě strany pozval do paláce. Civilisté i generálové respektovali protokol, k trůnu se přišourali na rukou a kolenou a výjev sledoval národ v televizi. Vládní krize skončila tak rychle, jak započala.

Tyto převraty – coup d’état – naštěstí pozbývají své popularity. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se jim znamenitě dařilo – ročně až 25 takových akcí víc či míň úspěšných, čili v průměru dvě v každém měsíci. Dějištěm byl zejména africký a v poněkud menší míře i latinskoamerický kontinent. V našem novém tisíciletí ale jejich počet značně vadne, v průměru ročně jen pět takových událostí, v roce 2007 jen jedna, a ta další, pokud k ní dojde, se patrně uskuteční v thajském světě něžných buddhistů.

Thajsko je patrně ta nejbuddhističtější země na světě. Ne že by lid příliš dumal o hlubinách a zákrutech víry - však církevnímu jazyku a prozpěvování beztoho nikdo nerozumí. Ale je to víra viditelná, nepřehlédnutelná. Na jednom nádvoří jsem napočítal 500 soch Buddhy, všechny totožné, jaký to kult osobnosti. Náboženství je též slyšitelné, téměř hmatatelné. Zamíříme do prostor s tuctem kostelíků, do nozder nasajeme vůni divně omamných, nasládlých voskovic a kadidel, pod každým krovem cinkají zvonečky, rozkývané tropickým větrem. Pověrčivost a plejády duchů u toho. Na slavnostní otevření Hiltonu kromě oficiálních řečníků byli přizván šamani, aby z novostavby vyháněli zlé duchy. Náboženství tam funguje jako uštědřovatelka norem správných, nejen mezilidských, vztahů. BUĎTE VLÍDNÍ KE ZVÍŘATŮM, A TUDÍŽ JE NEJEZTE. Takovou výzvu jsem četl na velikánském plakátu.

Ekonomie zdárně mohutní. Země exportuje nejen rýži (značné to množství), textil a obuv, ale také průmyslové výrobky – elektroniku, kompjútry, automobily. Značný podíl na hospodářském zdraví země má turismus. Nejen pláže a chrámy ovšem. V oboru nemravností, neřestí všeho druhu, Bangkok patrně nemá na světě konkurenci. Na jedné z živností jsem četl firemní nápis THIGH BAR – BAR STEHNO. Nu což, mohlo to dopadnout hůř a výš. Tělesná potěšení za úplatu poskytuje tuze početná armáda čtvrt milionu pracovnic. Takzvané massage parlors na několika poschodích, live sex shows, kde si lze pohlavně zařádit v osvětlené manéži za potlesku publika. Nebo v diskrétním ústraní, o polední přestávce například zajet autem k anonymním budovám, garáž se automaticky otevře a zavře a uvnitř pak je klient oblažen. Anonymita zaručena.

Víc než pětimilionová metropole Bangkok má oficiální jméno KRUGTEPMAHANAKHORNORNWORNRATTANKOSINMAHINTARAYUTHAYAMAHADILOKPOPNOPPARATHRATCHITHANIBURIROMUDOMRARCHANIWETMAHASATHAN. Tak to tvrdí kniha v sérii nakladatelství Lonely Planet. Nevěřím, že bych kdy potkal génia schopného tohle monstrum vyslabikovat.

Současná vládní krize je komplikovaná, málo srozumitelná, její vývoj obtížně předvídatelný. V roce 1997 došlo k přijetí nové ústavy, v roce 2001 k volbám, růst moci předáka jménem Thaksin Shinawatra, se svou bází nikoliv v Bangkoku, ale v Chiang Mai na severu země, talent se sice autoritářskými sklony, ale se značnou popularitou zejména v chudších rurálních oblastech. Začátkem 2006 úspěšně obhájil své znovuzvolení jako předseda vlády, což vedlo k vojenskému převratu v září téhož roku. Junta vyhlásila stanné právo, přepsala ústavu, rozpustila parlament, zatkla řadu politiků, Thaksina pro údajnou korupci odsoudila , leč in absentia, neboť pobýval mimo zemi a, pokud vím, v Londýně setrvává dodnes. Stanné právo trvalo pouze do ledna 2007. V srpnu se uskutečnilo referendum a v prosinci komplikované demokratické volby. Thaksinova strana PPP (People’s Power Party) se těší značné podpoře zejména chudších vrstev, údajně i s podporou královy manželky Sirikit. Podpůrci této strany s údajně antimonarchickými sklony volí oděv barvy červené. Jejich promonarchističtí odpůrci ve straně PAD (Alliance for Democracy), s aktivisty ve žlutých košilích, usilují o dostatečný chaos, který by přiměl armádu k zásahu a převzetí moci. Prozatím se podařilo toto nebezpečí odvrátit, nikoliv však zabránit způsobené paralýze letištního provozu, důkladně pošramocené reputaci země v cizině, s neblahým dopadem na ekonomicky tolik důležitý turismus.

Dočítám se (The Economist, 6. 12. 2008), že monarcha Bhumibol zas tak stoprocentně nadstranický není, že se občas do politického procesu vměšuje (jak činí i jiné, oficiálně jen ceremoniální hlavy státu, včetně toho českého). V thajském případě stále značně setrvává tradice, že král ví všechno nejlíp, což ovšem nevytváří nejvhodnější podmínky, v nichž by takoví poddaní mohli dostatečně občansky dospět.

Značné dospělosti zřejmě nedosáhl ani korunní princ Vajiralongkorn, národem nemilovaný, bez charismatu svého otce již ve věku 82 roků a v nepevném zdraví. Černou ovcí rodiny je toto princátko dávající přednost vlastnictví nočních podniků před zájmy státu.

Jak dobře známo, thajský národ je tuze pověrčivý. Podle staré předpovědi, nynější dynastie zanikne v deváté své generaci. A tou právě je nynější král Bhubimol.

Českým návštěvníkům tamějších končin přeji bon voyage.