Zaří 2009

O ošidnostech a kuráži se vyslovit

Otto Ulč

Za správnost tvrzení neručím, u události jsem nebyl. Údajně k ní mělo dojít v Mongolsku, tak mi vyprávěli tam přítomní čeští geologové. Že se v Ulán Bátáru očekával přílet stranických papalášů z Prahy, připraven byl příslušný ceremoniál k přivítání, nashromáždění pionýři a pionýrky pak po přistání honorace radostně skandovali „Hovno, hovno, hovno“, takto instruováni zlomysloným šibalem.

Všichni máme zkušenosti s nedostatkem zábran pronést neznámé slovo, o jehož významu, s případně emociálním dopadem, nemáme tušení. Však v cizině Češi a ovšem nejen oni, učí domorodce tuze nevhodným výrazům a pak se blaženě chichotají, jak že razantní vulgarismy plynou z nevinných, nic netušících úst.

Po přistěhování do Ameriky jsem přece neměl – nemohl mít – zábrany říct NYGR – ono zlověstné tabu nigger, jež beztrestně mohou říci pouze černoši, jak věru nezřídka činí. U outsiderů by to ale mohlo mít existenčně katastrofální dopad s vyhazovem ze školy či zaměstnání, případně i s trestním postihem.

Co já, novic, tehdy o černoších věděl? Pouze si pamatoval dojmy z května 1945, prvních poválečných měsíců v rodné Plzni, kde tehdy sídlila americká armáda. (Zločinná role amerických okupantů v západních Čechách, opus autorů Bartoška a Pichlíka, tehdejších ultrastalinistů, po mnoha pak letech přetvořených lidských tváří – někdo si třeba ještě bude pamatovat). Překvapen, poněkud zmaten jsem byl tehdejší rasovou segregací – v borském parku černoši pod jinými stany, v biografu při promítání (pamatuji film Objective Burma, Errol Flynn) sedět jen na balkoně. Moc se mi to nelíbilo, ale ne natolik, abych si hatil pozitivní dojmy z oné náramné, vzrušující doby.

Po mnohých letech jsem se tedy ocitl na Manhattanu a postupně se začal seznamovat s realitou, vyžadující bdělost a ostražitost v panujících, politicky korektních podmínkách, pořádného bacha si dávat. Ale přece jen jsem zcela nemlčel, nepřikyvoval ke kajícným jeremiádám o univerzálním historickém provinění bílé rasy, její odpovědnosti za otroctví se vším, už po mnohé generace stále setrvávajícím, dopadem.

V učebnách, v profesorských kuloárech jsem mnohé šokoval tvrzením, že se ani v nejmenším necítím vinen odpovědností za něco, s čím přece nemám nic společného. Žádného otroka jsem nikdy neviděl, natož abych vlastnil, flagelantství, slastně masochistickému, politicky korektnímu sebebičování propadat nemíním, vzdor jeho zřetelné popularitě. („Ty si to můžeš dovolit, s tvou manželkou tě těžko může někdo obvinit z rasismu“, občas jsem slyšel.)

Jestliže nejen v profesorském prostředí takový druh uvažování stále převažuje, přece jen, jakkoliv nečasto, se lze setkat s výjimkami. Jednou takovou, značně významnou je Walter E. Williams, profesor ekonomie na univerzitě George Mason ve Virginii. Narodil se ve Filadelfii v roce 1936 (čili ročník Václav Havla), doktorát (Ph.D.) získal na kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA), je autorem prozatím sedmi knih. Ta z roku 1988 má příhodný titul All It Takes is Guts: A Minority View neboli Všechno to chce odvahu – názor menšiny. A tento odvážlivec Williams je stoprocentní černoch. Zdroj Townhall uveřejnil (8. 7. 2009) jeho stať v reakci na jednomyslné přijetí rezoluce senátem ve Washingtonu (celý článek připojen pod čarou + autorova biografie). Název rezoluce: Omluva za zotročení a rasovou segregaci Afroameričanů., ale - aspoň prozatím - bez poskytnutí finančních reparací. Černošští členové Kongresu (tzv. Congressional Black Caucus) za předsednictví zákonodárkyně Barbary Lee, Demokratky z Kalifornie, vyjádřili své zklamání, až rozhořčení.

Kurážný Williams zareagoval takto: „Otroctví rozhodně bylo hrubým porušením lidských práv, a spravedlnost by vyžadovala, aby pachatelé – tedy nejen vlastníci otroků, ale i Afričané a Arabové, kteří je prodávali – poskytli finanční kompenzaci jejich obětem. Jenže všechny oběti jakož i všichni tehdejší pachatelé jsou už dávno po smrti.

Kdo by měl platit? Vláda přece má jen ty peníze, které získá od daňových poplatníků. Kteří z Američanů by měli dlužit černochům kolik?

Žijí zde mnohé miliony s kořeny z Evropy, Asie, Latinské Ameriky, kteří se přistěhovali ve dvacátém století, kdy otroctví již několik desetiletí neexistovalo. Měli by snad reparace platit potomci bělochů ze Severu, kteří bojovali a umírali v boji za osvobození černochů? Jaká by měla být finanční odpovědnost bělochů ze států otrokářského Jihu, kde většina otroky nevlastnila? Jak posuzovat potomky černochů, kteří rovněž vlastnili otroky plahočit se na jejich farmách či plantážích?

Přece bylo nad síly, možnosti Evropanů, aby se zmocnili milionů Afričanů bez africké a arabské spolupráce. Nebylo by v tom případě potřebné, aby Kongres ve Washingtonu si předvolal reprezentanty z Ghany, Pobřeží Slonoviny (Ivory Coast), Nigérie a muslimských států a požadoval, aby i oni platili za počínání svých předků?“

Prosazovatelé reparací tvrdí, že Amerika zbohatla z vykořisťování černochů a teď tedy ať platí. Williams tento nonsens šmahem odmítá: „Otroctví přece nebylo zdrojem bohatství. Což americký Jih byl bohatý a Sever chudý? Však tomu bylo přesně naopak: Mississippi, Alabama a Georgia – státy nejvíc otrokářské, byly ty nejchudobnější, v kontrastu se státy severními, s Pennsylvanií, New Yorkem a Massachusetts, tam zcela bez otroků.“

Tuze se mi líbila Wlliamsova poťouchlá poznámka o případném dilematu prezidenta Obamy s černošským tatínkem z Keni a bělošskou maminkou z Kansasu. Pokud by Black Caucus prosadil své požadavky, měl by Obama nárok na reparace nebo by musel platit?

A Williamse dosud nikdo zcela nezatratil, neukamenoval, neukřižoval. Třeba naše situace není ještě zcela beznadějná.

Wednesday, July 8, 2009 Walter E. Williams : Senate Slavery Apology - Townhall.com

Last month, the U.S. Senate unanimously passed Senate Resolution 26 "Apologizing for the enslavement and racial segregation of African-Americans." The resolution ends with: "Disclaimer. -- Nothing in this resolution (a) authorizes or supports any claim against the United States; or (b) serves as a settlement of any claim against the United States." That means Congress apologizes but is not going to pay reparations, as least for now.

Members of the Congressional Black Caucus have expressed concerns about the disclaimer, thinking that it's an attempt to stave off reparations claims from the descendants of slaves. Congressional Black Caucus Chairwoman Barbara Lee, D-Calif., said her organization is studying the language of the resolution and Rep. Bennie Thompson, D-Miss, said "putting in a disclaimer takes away from the meaning of an apology. A number of us are prepared to vote against it in its present form. There are several members of the Progressive Caucus who feel the same way."

It goes without saying that slavery was a gross violation of human rights. Justice would demand that all the perpetrators -- that includes slave owners, and African and Arab slave sellers -- make compensatory reparation payments to victims. Since slaves, slave owners and slave sellers are no longer with us, such compensation is beyond our reach and a matter to be settled in the world beyond.

Absent from the reparations debate is: Who pays? Don't say the government because the government doesn't have any money that it doesn't first take from some American. So which Americans owe black people what? Reparations advocates don't want that question asked but let's you and I.

Are the millions of Europeans, Asians, and Latin Americans who immigrated to the U.S. in the 20th century responsible for slavery and should they be forced to cough up reparations money? What about descendants of Northern whites who fought and died in the name of freeing slaves? Should they cough up reparations money for black Americans? What about non-slave-owning Southern whites, a majority of whites; should they be made to pay reparations? And, by the way, would President Obama, whose father is Kenyan and mother white, be eligible for a reparations payment?

On black people's side of the ledger, thorny issues also arise. Some blacks purchased other blacks as a means to free family members. But other blacks owned slaves for the same reason whites owned slaves -- to work farms or plantations. Are descendants of these blacks eligible and deserving of reparations? There is no way that Europeans could have captured millions of Africans. They had African and Arab help. Should Congress haul representatives of Ghana, Ivory Coast, Nigeria and Muslim states before them and demand they compensate American blacks because of their ancestors' involvement in capturing and selling slaves?

Reparations advocates make the foolish unchallenged pronouncement that United States became rich on the backs of free black labor. That's utter nonsense. Slavery has never had a very good record of producing wealth. Think about it. Slavery was all over the South. Buying into the reparations nonsense, you'd have to conclude that the antebellum South was rich and the slave-starved North was poor. The truth of the matter is just the opposite. In fact, the poorest states and regions of our country were places where slavery flourished: Mississippi, Alabama, and Georgia while the richest states and regions were those where slavery was absent: Pennsylvania, New York and Massachusetts.

The Senate apology is nothing more than political theater but it could be a slick way to get the camel's nose into the tent for future reparations. If the senators are motivated by white guilt, I have the cure. About 15 years ago I wrote a "Proclamation of Amnesty and Pardon Granted to All Persons of European Descent" that is available.

Walter E. Williams' Biography

Born in Philadelphia in 1936, Walter E. Williams holds a bachelor's degree in economics from California State University (1965) and a master's degree (1967) and doctorate (1972) in economics from the University of California at Los Angeles.

In 1980, he joined the faculty of George Mason University in Fairfax, Va., and is currently the John M. Olin Distinguished Professor of Economics. He has also served on the faculties of Los Angeles City College (1967-69), California State University (1967-1971) and Temple University (1973-1980). From 1963 to 1967, he was a group supervisor of juvenile delinquents for the Los Angeles County Probation Department.

More than 50 of his publications have appeared in scholarly journals such as Economic Inquiry, American Economic Review and Social Science Quarterly and popular publications such as Reader's Digest, The Wall Street Journal and Newsweek. He has made many TV and radio appearances on such programs as Milton Friedman's "Free to Choose," William F. Buckley's "Firing Line," "Face The Nation," "Nightline" and "Crossfire."

He is also the author of several books. Among these are The State Against Blacks, later made into a television documentary, America: A Minority Viewpoint, All It Takes Is Guts, and South Africa's War On Capitalism.

In 1981, he began writing his weekly column called "A Minority View" for Heritage Features Syndicate. And in 1991, he joined Creators Syndicate as part of its friendly takeover of Heritage Features.

Williams sits on many advisory boards, including the Review Board of Economics Studies for the National Science Foundation, the Research Foundation, the National Tax Limitation Committee, the Taxpayer's Foundation and the Hoover Institution.

The awards and honors Williams have received are many. These include the National Fellow at the Hoover Institute of War, Revolution, and Peace; the Ford Foundation Dissertation Fellowship; the National Service Award from the Institute for Socioeconomic Studies; and the George Washington Medal of Honor from the Valley Forge Freedom Foundation. In 1984-1985, he received the Faculty Member of the Year Award from the George Mason University Alumni. He is also a member of the American Economic Association, the Mont Pelerin Society and is a Distinguished Scholar of the Heritage Foundation.

Williams participates in many debates and conferences, is a frequent public speaker and often gives testimony before both houses of Congress.