Zaří 2009

Bez smlouvy a bez důchodů

Marcela Alföldi

Padesát let fungovala vzájemná smlouva o vyplácení starobních důchodů. Koncem loňského roku ji Česko Rusku vypovědělo. Jde o archiválii z roku 1959, podle níž se vyplácely penze ruským občanům s trvalým pobytem v tuzemsku až do konce loňského roku. Žádná nová dohoda zatím neexistuje a čerství důchodci mají momentálně smůlu. "Oba státy od počátku letošního roku posuzují nároky občanů v oblasti sociálního zabezpečení podle svých vnitrostátních předpisů," upřesňuje Jiří Sezemský, mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV).

Na ruskou ambasádu v Praze se obracejí ruští občané, kteří dosáhli důchodového věku (což je u mužů 60 let a u žen 55 let), se žádostí o pomoc. "Nemáme přesnou evidenci, usuzujeme jen z toho, kolik krajanů se na nás již obrátilo. Celkem může být těchto lidí okolo tisícovky. Konzul Andrej Vasiljev pro ně před měsícem zorganizoval setkání, aby jim poradil," říká tiskový tajemník Velvyslanectví Ruské federace Vladimír Fedorov.

Původní dohoda z konce padesátých let mezi ČSR a SSSR o sociálním zabezpečení vycházela z principu trvalého pobytu pojištěnce. Příslušný důchod (a jiné dávky) vyplácela tedy vždy země, v níž měl žadatel ke dni vzniku nároku trvalý pobyt. "Dohoda vycházela z principu teritoriality. Celý důchod tedy přiznával ten stát, kde občan zrovna trvale pobýval. Započítával přitom dobu zaměstnání ve druhém státě, ovšem bez jakékoliv náhrady či refundace z této země," vysvětluje Sezemský. Tedy když se jakýkoliv Rus či Ruska přestěhovali do České republiky, vyměřil se jim důchod podle tuzemských pravidel, a nemuseli přitom v zemi odpracovat byť jediný den.

Samozřejmě to platilo i obráceně - tedy v případech Čechů, kteří zatoužili užívat podzim života v širých ruských stepích. Ovšem, jak poznamenává samo ministerstvo, případ tuzemce přesídlivšího

natrvalo do Ruska je více méně jen teoretickým.

"Původní dohoda je z historického, věcného i politického hlediska dávno překonaná. Neodpovídá běžným standardům koordinace sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie či ve vztazích s dalšími státy, s nimiž má ČR sjednané bilaterální smlouvy," zdůrazňuje Juraj Puobiš, vedoucí mezinárodně právního oddělení České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Dodává, že dohoda byla značně nevyvážená vzhledem k převážně jednosměrné migraci občanů z Ruska do tuzemska: "Náklady na vyplácení důchodů, v nichž byla započtena i ruská doba zaměstnání, často celoživotní, nesla pouze ČSSR, respektive ČR."

Pokud tedy požádá čerstvá ruská důchodkyně správu sociálního zabezpečení o výplatu důchodu, bude se jí započítávat jen doba, kterou odpracovala v tuzemsku (a během níž odváděla sociální pojistné). Aby vůbec na penzi měla nárok, musí mít odpracováno pětadvacet let. Pokud již oslavila pětašedesátiny, stačí jí patnáct let pojištění. K ruským dobám se již nepřihlíží. "Mohou nastat případy, kdy někteří - zejména ruští občané trvale bydlící v ČR - budou obtížněji splňovat potřebnou dobu pojištění. Popřípadě se některým z nich nepodaří splnit tuto podmínku vůbec a budou mít tedy nárok jen na dávky v hmotné nouzi," tvrdí mluvčí resortu práce. Na žádné jiné kompenzace od českých úřadů nemají nárok. "Ani žádný český občan nemá právo na finanční odškodnění od českých orgánů za to, že určitou část života pracoval v zemi, s níž nemáme smlouvu o sociálním zabezpečení, a nepracoval tam dostatečně dlouho, aby mu vznikl nárok na penzi," doplňuje Puobiš.

Ti, jimž už ČSSZ nejpozději od posledního dne loňského roku penzi posílá, mohou být v klidu. Jednou přiznaný nárok jim už totiž nikdo vzít nemůže. "Pokud naši krajané chtějí důchod, mohou se obrátit na Ruský penzijní fond. Až vyřídí potřebné formality, mohou dostávat odpovídající částku. Fond jim ji bude přitom vyplácet na účet, který si zadají, tedy i do ČR," vysvětluje Fedorov.

Češi se ale o svůj důchod moc bát nemusejí. Většina z nich byla vyslána do Ruska českým zaměstnavatelem, a je tedy důchodově pojištěna v tuzemsku. "Jednotlivci zaměstnaní u ruských zaměstnavatelů se mohou v ČR dobrovolně připojistit, čehož plně využívají," vysvětluje Sezemský. Rovněž velká skupina těch, kteří kdysi za věčného bratrství v Sovětském svazu studovali, se nemusí bát, že by přišla zkrátka. Pro účely důchodu se totiž hodnotí i doba studia v cizině, a proto je výpověď rusko-české dohody nijak neohrozí.

Resort práce a sociálních věcí se novou dohodu, která by odpovídala modernímu trendu, pokoušel s ruským protějškem uzavřít již záhy po sametové revoluci. Od počátku devadesátých let proběhlo celkem jedenáct jednání o uzavření nové smlouvy. "Po rozpadu SSSR vyjádřilo Rusko přání pokračovat v původní dohodě. MPSV chtělo platnost ukončit, ale nakonec akceptovalo její zachování," říká mluvčí resortu. V roce 1994 začala nová jednání, ovšem probíhala velmi obtížně, protože například principy o výplatě důchodů do druhého státu byly pro Rusy španělskou vesnicí.

Dohody s ostatními zeměmi jsou takzvaně proporcionálního typu. Penzistům, kteří pracovali v různých koutech světa, pak každý stát platí takový důchod, který odpovídá délce pojištění získané na jeho území.

Text dohody s Ruskem se podařilo připravit až v roce 2001, ale opět signován nebyl. "Smlouva byla k podpisu připravena již několikrát, naposledy v dubnu 2007, kdy prezident Václav Klaus navštívil Rusko. Z důvodů na straně ruského partnera se to ale nikdy nepovedlo," popisuje právník ČSSZ. Pak už došla trpělivost, a smlouvu jsme vypověděli. "Doufali jsme, že tak Rusko přimějeme k rychlejšímu postupu. A tato naděje se ukázala opodstatněnou," přiznává Sezemský. Jakmile bylo jisté, že původní dohoda pozbude letos na Nový rok platnosti, ruský protějšek avizoval, že má zájem novou smlouvu podepsat. Opět upravený text nyní naši bývalí východní sousedé posuzují. Text smlouvy se právě dolaďuje na ruském ministerstvu spravedlnosti. Pak bude předán české straně a proběhnou další jednání. "Doufáme, že nová smlouva bude schválena do konce roku," dodává Fedorov.

(iHNed.cz)