Zaří 2009

Konec krize se blíží, ale k nám se plíží

Karel Hvížďala

Letos v létě jsou to přesně dva roky, kdy vypukla ve Spojených státech krize. Ač nejsem ekonom, průběh krize mě zajímá, a tak posílám dál, co jsem vyčetl, aniž to mohu odborně posoudit.

Právě v létě roku 2007 ohlásili první obchodníci s hypotékami krach. Nikdo tenkrát nebral tyto zprávy moc vážně, protože hospodářství ještě prožívalo boom. Podle odborníků ale stejně překvapivé je, že už začal obrat k lepšímu. Takhle rychle ho nikdo nečekal. I když ekonomové i politici se bojí vyzařovat optimismus, podle Davida Harnasche, ekonoma z německého Freiburgu, se v burzovním žargonu už hovoří o Bodenbildung. Česky bychom asi mohli říci, že se tvoří pevné základy, od kterých se může ekonomika odrazit. Dokazují to hlavně snižující se úroky (u nás minulý týden o čtvrt bodu), ceny akcií a surovin, a to dokonce skokově. To je překvapení. Podobně se začíná od ledna zvedat i obchod: zatímco v přístavech ještě v prosinci ležely kontejnery jako mrtvoly, světový index přepravy se už začíná rovněž zvedat, jen od počátku roku se zpětinásobil.

Zatímco politici v Evropě ještě hovoří o nejhorší krizi od roku 1929, v Asii se vše už obrátilo výrazně a zaznamenatelně k lepšímu a Čína s Indií již dosáhly stejných výkonů, které vykazovaly před krizí. Nárůst HDP se u nich bude letos pohybovat kolem pěti, respektive osmi procent. Proto se lze nejspíš domnívat, že to bude právě Asie, která potáhne svět z krize, což její roli ve světě zvýší (i když podíl zadluženosti USA v Číně je jen šestiprocentní).

Podle dalších odborníků je důležitý pohled na takzvané brzké indikátory, a ty údajně signalizují změnu v deseti bodech. Za prvé je to již zmíněná zvyšující se cena surovin: počínaje mědí a konče naftou. Za druhé jsou to nízké úroky, takže kapitál si již hledá reálné možnosti investic. Dokonce se hovoří o tsunami hotových peněz. Za třetí: existují historicky nejmasivnější konjunkturální programy. Za čtvrté: podnikatelé již očekávají pozitivní změny, jak ukazuje třeba stupnice Ifo, která to umí změřit. Za páté: banky a finanční domy se stabilizovaly. Banky si začaly půjčovat a dodržují obvyklé kondice. Za šesté: sklady jsou prázdné a při zvýšení poptávky se okamžitě rozjede výroba: není co vyprodávat. Za sedmé: politická mapa naší civilizace vykazuje stabilitu: státy spolu kooperují a schůzka G20 na jaře tohoto roku znamenala psychologický zlom. Za osmé: v řadě oborů došlo k urychlené restrukturalizaci a díky tomu se zvýšila produktivita. Za deváté: i hospodářství v Jižní Americe, speciálně v Brazílii, začíná opět, byť pomalu růst. A za desáté: překvapivý obrat mění i tón, kterým o situaci referují média. Zatímco o růstu se podle institutu Conquest v zimě ještě nehovořilo, teď se frekvence tohoto slova zvýšila milionkrát: jen za poslední tři týdny se tzv. jmenovací index zvýšil patnáctkrát. To oznamuje zásadní změnu v náladě společnosti.

Změnu zaregistrovala i organizace OECD, která je ovšem opatrnější a bojí se jakékoliv euforie. Je to zřejmě rozumný přístup, podotýká David Harnasch, protože si tato instituce velice dobře uvědomuje, že došlo k dramatickému zadlužení mnoha zemí, zvláště Spojených států, což se dotkne prakticky všech domácností, které budou muset v následujících letech dluhy zaplatit. Navíc, podotýkají odborníci, další problém, který budeme muset řešit, bude zřejmě vysoká inflace, která by se nás dle odborníků prý nemusela až tak moc dotýkat.

Jeden z komentátorů napsal: Na šampaňské ještě není čas, ale už si snad můžeme přiťuknou alespoň dobrým sektem. My v Čechách a na Moravě, kam konjunktura dojde minimálně s půlročním zpožděním, bychom nejspíš i s tím sektem měli posečkat.

(Blog.aktualne.cz)