Zaří 2009

Politikům navzdory

Bára Procházková

Słubice a Frankfurt nad Odrou jsou první evropská města, kde si obyvatelé smazali hranice. Ve Słubfurtu mohli v červnových parlamentních volbách hlasovat i mladiství, cizinci a lidé bez voličského průkazu. V tomto virtuálním městě, jehož jméno je složeninou názvů sousedících pohraničních měst polské Słubice a východoněmeckého Frankfurtu nad Odrou, se odehrává jeden z nejzajímavějších polsko-německých experimentů. Słubfurt sice podle map oficiálně neexistuje, má však už několik dní svůj skutečný parlament, který ztělesňuje touhu části místních obyvatel po společné německo-polské budoucnosti.

Předbíhají dobu

Volební zákon vymysleli studenti na německo-polské univerzitě ve Frankfurtu nad Odrou pod vedením umělce Michaela Kurzwellyho, který už před deseti lety založil bilaterální občanské sdružení Słubfurt. „Už mě nudilo vystavovat umění mezi čtyřmi stěnami a dívat se na to, jak do galerie chodí stále stejní lidé a hrstka uměleckých kritiků. Proto jsem se rozhodl vytvořit novou realitu přímo v městském prostoru. Není to jen zábava, například právě parlament bude rozhodovat o reálných otázkách,“ říká Kurzwelly. Parlament Słubfurtu se na své první schůzi například vyslovil pro stavbu polsko-německé cyklostezky přes řeku, vydání słubfurtského turistického průvodce a podpořil vznik dvojjazyčného televizního vysílání. Pomocí grantů mají šanci všechny tyto nápady uskutečnit, předbíhají tím však dobu.

Místní oficiální přeshraniční spolupráce se dá jednoduše vysvětlit na jedné tramvajové lince, jež by měla jezdit přes most, který je tím jediným, co obě města (která byla ještě před druhou světovou válkou jedním celkem) dnes spojuje. Když v 90. letech někdo v euforii na německé straně nápad o tramvajovém spojení z Frankfurtu do Słubice vyslovil, zvedla se polská vlna odporu podporovaná silnou taxikářskou lobby, která vozila domů německé zákazníky s plnými taškami z polských trhů.

Teď jsou zase proti Němci. Argumentují strachem maloobchodníků z toho, že by turisté jezdící přes hranice tramvají už nechodili kolem lákavých výloh jejich obchodů. Německá strana také odkazuje na výsledky referenda, kde se 80 procent zúčastněných (svůj názor přišla dát jen třetina obyvatel Frankfurtu) vyslovilo proti společnému systému městské dopravy. A nejčastější argument? „Vždyť se budou za naše peníze vozit jen Poláci.“ Vše je doprovázeno ostrými čtenářskými dopisy v místních polských i německých novinách, které argumentují kulturními rozdíly a válečnými i poválečnými křivdami.

Projekt společné tramvajové linky se dnes zdá být podobně nereálný jako jazykové propojení. Poslanec słubfurtského parlamentu Krzysztof Kolanowski šel do voleb s požadavkem dvojjazyčných nápisů ve městě, ty jsou totiž kromě cedulí Wechselstube na polské straně zatím utopií. Ve Frankfurtu nad Odrou jsou dnes pouze dvě restaurace, kde si vyberete v polštině, ostatní o tom nechtějí ani slyšet. Na dotaz proč odpovídají, že by se Poláci měli umět dorozumět, když už přecházejí hranici. „Ti, kdo do města přišli zvenku, vidí jedno město. Starousedlíci vidí ale dvě. Kámen úrazu je v tom, že lidé vnímají naše města jako Polsko a Německo, což je pro ně stále neslučitelné,“ doplňuje tlumočník Kolanowski. K jeho koníčkům patří vodit přátelé přes hranice tak, aby si ani neuvědomili, na které straně zrovna jsou.

Hra na spokojené sousedství

Zatímco jiná polsko-německou hranicí rozdělená města (v celé Evropě je mimochodem celkem 36 rozdělených měst) jako Guben/Gubin nebo Görlitz/Zgorzelec se dávno dohodla na společné kanalizaci či autobusové dopravě, nejsou místní zastupitelé schopni se ani setkat. Projekt Słubfurt je tedy dávno předběhl – má vlastní poštovní směrovací číslo, vlastní dvojjazyčné noviny nebo pohlednice. A od uplynulého víkendu tedy i svůj parlament. A ten nahání strach místním zastupitelům.

Na chodbách frankfurtské radnice visí několik kreseb města. Na jedné straně vždy končí řekou, za kterou už nic není, a podobně komunální politici i přemýšlejí. Hrou na spokojené sousedství nadšeni nejsou a bojí se ztráty svých kompetencí. „Je to šílený umělec, který se profiluje na úkor města. Realita je úplně jiná, s Poláky se nedá jednat, protože jsou přehnaně hrdí,“ říká Volker Kulle, člen frankfurtského zastupitelstva za Levici, která má v regionu podporu třiceti procent obyvatel.

„Žijeme prý v demokracii a podle slovníku to je vláda lidu. Co by to tedy bylo jiného, než že se lidé aktivně účastní politiky, navrhují věci a rozhodují. Słubfurt je tu proto, abychom viděli, kam je možno v demokracii dojít,“ odpovídá na kritiku Kanaďan Michel Garant, předseda słubfurtského občanského sdružení. Do regionu sice přišel před patnácti lety, hranice ale stále nechápe a doufá, že podobně budou brzy přemýšlet i ostatní.

(Respekt, www,respekt.cz)