Zaří 2009

Poslední bitva

Bára Procházková

Bylo to jako déjŕ vu z poloviny devadesátých let. Pražští strážníci před dvěma týdny dny odtáhli taxikářské auto z místa pro invalidy. Majitel taxíku ale prohlásil, že oficiálně vyhrazené stání pro nemobilní osoby považuje za svůj štafl, na pomoc mu přispěchali rozlícení – a ozbrojení – kolegové a banální akce v turistickém centru se rychle zvrhla v bitku mezi taxikáři a policisty. Zranění jsou na obou stranách a konflikt bude mít soudní dohru, policie vyšetřuje tři taxikáře pro útok na veřejného činitele a řidiči podali dvě trestní oznámení pro napadení a odstranění původního stanoviště taxi.

A je to tady zase: jak je možné, že pár desítek mafiánských taxikářů dodnes v centru Prahy otravuje místní, turisty i tisíce svých korektnějších kolegů? Podle policie i magistrátu je ta otázka přehnaná. Situace na ulicích se rapidně zlepšuje a aktuální bitka je jen jedním z posledních záchvěvů někdejších králů pražského podsvětí.

Ber ho, vole!

Ke žlutému taxíku prověřené pražské firmy AAA, který čeká na stanovišti na pražském Staroměstském náměstí, přichází elegantní čtyřicátník s kufříkem. V tu chvíli šťouchne muž sedící u stolku před místní kavárnou do kolegy: „Ty vole, ber ho.“ Menší vyholený muž se třpytícím se zlatým řetězem na krku a pečetním prstenem na levém prostředníku nechá ležet kávu na stole a běží k zákazníkovi, který se mezitím domlouvá s konkurenčním řidičem. Plán je jasný: sebrat kufr, odtáhnout hejla do svého vozu a naúčtovat mu trojnásobek pražských cen. „Je to normální třeba jako na pouti,“ odbývá později nad kávou drsný řidič námitku, že tohle se ve slušných městech Evropy – a koneckonců ani v Praze – nedělá.

Jmenuje se Bartoloměj Uhlíř a patří do skupiny asi padesáti taxikářů, kteří se na rozdíl od čtyř tisíc evidovaných kolegů, kteří dodržují pravidla, zapomněli v éře divokých začátků českého kapitalismu. Tehdy nikdo nedodržoval jednotné ceny, což je běžný evropský i americký zvyk (tamní města považují taxislužbu za veřejnou dopravu a v zájmu zákazníků v ní nastavují přísná pravidla). Boj o lukrativní štafly a volnou tvorbu cen v centru Prahy provázelo vyhrožování, propíchávání pneumatik, bití vzpurných zákazníků i zapalování aut. Pamětníci vzpomínají na to, jak taxikáři při policejní kontrole likvidovali důkazy metodou snědení stvrzenky, ale mělo to i drsnější podobu: spory vedly až k vraždě majitele jedné taxislužby a pokusům o několik dalších zabití.

Situace se uklidnila, ale jedna taxikářská parta si mafiánský model zamilovala. Jsou tu školník, betonář, instalatér, letecký mechanik, hospodský i bývalí policisté, ale jádro tvoří někdejší veksláci a spolupracovníci StB. Zabírají nepovolená stání v centru a místo 28 korun za kilometr podle vyhlášky si účtují 90 korun. Označují se jako AAA taxi s. r. o., soudí se se slušnými AAA Radiotaxi o název a mají protřelé právníky. Ačkoli všichni vědí, o koho jde, zatím se žádnému pražskému primátorovi nepodařilo je zastavit. Magistrát rozdal za posledních šest let pokuty ve výši 100 milionů korun, ale nikdo je neplatí. Podal celkem dvanáct trestních oznámení na nepovolené podnikání, ale státní zástupci je vrátili s tím, že se nejedná o trestný čin. Magistrát neumí najít jiný způsob, jak zpupné řidiče vyřadit ze hry.

Tlak ze všech stran

Nutno dodat, že se nikdo moc nepřetrhne. Přestože ve hře je hledání způsobu, jak „devadesátkovým“ řidičům sebrat licenci či jak dostat z centra jejich auta, magistrátní komise pro taxislužbu se podle jejich členů za poslední rok nesešla ani jednou. Také v programovém prohlášení Rady hlavního města Prahy zmínka o taxi úplně chybí. Pražský radní pro bezpečnost Rudolf Blažek (ODS) svádí potíže na těžkopádný byrokratický systém a zdlouhavou práci soudů. Například právě kvůli vypovězení jednoho stanoviště na Staroměstském náměstí se magistrát s firmou Sedop soudil čtyři roky. Po posledním rozhodnutí magistrát stání vyměnil za místo pro invalidy. Právníci taxikářů si to ale vyložili jinak a strhla se zmíněná bitka. Magistrát neumí vyřešit ani fakt, že řidiči dluží na pokutách miliony korun, protože však přepsali majetek na manželky a přeložili své trvalé bydliště na městský úřad, exekutoři na ně nedosáhnou.

Blažek ale slibuje změnu. „Počítám s tím, že půjdu osobně intervenovat za ředitelem policie a na městské státní zastupitelství, aby pochopili naše argumenty a nevraceli nám všechna trestní oznámení. Nic jiného ale dělat nemůžu,“ říká Blažek.

Na otázku, proč se to nestalo už dávno, v Praze odpovídají, že situace už rozhodně není tak zlá, jak to vypadá. Náměstek ředitele městské policie Ludvík Klema má k ruce i čísla. Zatímco ještě před několika lety více než třetina kontrol prokazovala podvod, letos už to jsou pouze dvě procenta. Velký vliv na to nemají magistrátní postihy, ale spíše samoregulace v oboru, konkrétně přísná pravidla dispečinků, které taxikáře při podvodech vyřazují ze své databáze. A další posun přinášejí lepšící se poměry. „Dříve taxikáři byli spojeni s hotelovými zaměstnanci. Majitelé hotelů dnes naopak spolupracují s námi a dávají nám sami od sebe tipy, kteří taxikáři okradli klienta,“ říká Klema.

Sami „devadesátikorunoví“ taxikáři tuší, že ráj na lukrativním Staroměstském náměstí pomalu končí. Část z nich si teď kupuje parkovací karty. Nejhlasitější z nich, Zdeněk Ponert, rovnou přepsal své taxi na jistou paní z Prahy 1, která mu tak přenechala rezidentské výhody v podobě parkování za sedm set ročně. „Bohužel s tím teď nic neuděláme, ale až si tato paní bude žádat příští rok opět o parkovací kartu, tak ji nedostane,“ slibuje Klema. Nepoctiví taxikáři prý nakonec tlaku ze všech stran podlehnou. Ale nebude to hned. Důkazem, že změna trvá dlouho, je známé náměstí Franze Kafky. Radní Blažek se na něj dívá z okna své kanceláře a vždy, když tam viděl parkovat „devádesátikorunové“ taxi, zavolal policii. Někteří řidiči dostávali až třicet pokut za den. „Trvalo to rok, ale dnes už se místu vyhýbají,“ říká Blažek.

(Respekt, www.respekt.cz)