Říjen 2009

Má-li mít Beneš sochu

Ján Mlynárik

Souhlasím s profesorem Jiřím Zlatuškou, že dnes po objímání se Beneše se Stalinem a „posléze i předání výkonné moci ve státě do rukou komunistů“ je problematické stavět mu sochy. Ale nesouhlasím s konstatováním, že „Brno nemá zvláštního důvodu E. Beneše v dnešních dnech uctívat a utrácet veřejné prostředky na vztyčení modly, která víc než co jiného slouží jako provokace“. Brno totiž z historického hlediska onen „zvláštní důvod“ má.

A jaký!

Bylo to 12. května 1945, kdy Beneš právě v zasedací síni brněnské radnice pronesl: „Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat.“ Jinými slovy několik dnů před Benešovou návštěvou řekl předseda KSČ Klement Gottwald brněnským zbrojovkářům totéž, když jim připomněl jejich snaživost při výrobě zbraní pro wehrmacht. A výsledek?

Brněnští zbrojovkáři v poslední den května 1945, ani ne tři týdny po Benešově výzvě (zopakované v definitivní podobě v jeho projevu 16. května 1945 v Praze), sehnali na 30 tisíc brněnských Němců do houfu a pochodem smrti je hnali na rakouskou hranici. Dosud se přiznává 1700 povražděných zejména starců a dětí, těch, kteří dlouhý pochod nezvládli. Byla to etnická čistka s genocidními průvodními projevy.

Výzvy Beneše k vylikvidování Němců, nejrazantněji pronesené poprvé právě v Brně, měly za následek vyhnání třiapůlmilionové populace Němců z Československa se 40 tisíci - dodnes cudně přiznávanými oběťmi. To vše začalo právě v Brně.

Navrhuji proto, aby vedle Benešova pomníku v Brně stál také pomník povražděných brněnských Němců z onoho pochodu smrti s nápisem: „Byli jsme z tohoto města, které jsme založili a po staletí pomáhali budovat, na Benešovy výzvy vyhnáni jako dobytek, přičemž nás tisíce násilnou smrtí odešlo do věčnosti. Toto zvěstujeme všem příchozím.“

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)