Říjen 2009

O zakládání Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Tomáš Pecina

Za pravdu je různá sazba, jednou pomník, jindy vazba.

Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zláme vaz!

Karel Havlíček

Je možné založit v České republice občanské sdružení, které by ve svých stanovách nerespektovalo lživá dogmata oficiální historiografie a přihlásilo se k evropskému chápání poválečných dějin? Uvidíme. Sepsal jsem stanovy takového sdružení a experimentálně abych vyzkoušel, zda Ministerstvo vnitra ČR, jemuž momentálně učarovaly skryté půvaby boje proti extremismu (zejména, co bychom si nalhávali, snadnost dosahování "úspěchů" v tomto boji bez námahy a bez skutečných zásluh), pošle stanovy s registrační doložkou anebo zásahovou jednotku. Nejsem optimistou, očekávám v nejlepším případě dlouhou právní bitvu. Pokud by se registrace podařila, znamenalo by to, že Česká republika je na své cestě od totalitní společnosti k pluralitní demokracii dál, než jsem se domníval. (Stanovy Sdružení uvedeny níže.)

Návrh na registraci jsem podal osobně dne 12. 8. 2009. Ministerstvo musí podle zákona reagovat ve lhůtě 10 dnů.

Ministerstvo vnitra odmítlo registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení, Benešovy dekrety jsou posvátné.

V poslední den desetidenní zákonné lhůty, rozhodlo ministerstvo vnitra o odmítnutí registrace našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a to s odůvodněním, jemuž lze jen těžko uvěřit: dekrety presidenta Beneše jsou nedotknutelné a nikdo je nesmí zpochybňovat, neboť jinak vyzývá k porušování zákonů a ústavy. Tristní stav této země v roce 2009…

Proti rozhodnutí samozřejmě podáváme správní žalobu. Zde je.

TOMÁŠ PECINA

SLEZSKÁ 56 • 120 00 PRAHA 2 • ČESKÁ REPUBLIKA

TEL . 724 029 083, 222 211 784 • FAX 222 211 785

E-MAIL tomas@pecina.cz • ISDS: whehjsc

Městský soud v Praze

Hybernská 1006/18

111 21 Praha 1

Sp. zn.: (nepředchází)

Žalobce: Přípravný výbor „Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanského sdružení“

Zastoupen: Tomášem Pecinou, zmocněným členem přípravného výboru, Slezská 56, 120 00 Praha 2, ISDS: whehjsc

Žalovaný: Ministerstvo vnitra České republiky, Nad štolou 936/3, 170 34 Praha 7

Správní žaloba

proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Oddělení volebního a sdružování, ze dne 24. 8. 2009, č. j. MV-58402-7/VS-2009, podaná ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů (dále jen „SdrZ“), ve znění ustanovení § 129 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „SŘS“)

Podepsáno elektronicky

Soudní poplatek: žádost o osvobození v textu žaloby

Přílohy: dle textu; podle seznamu

I.

1. Návrhem, jenž byl žalovanému doručen dne 12. 8. 2009, žalobce požádal o registraci občanského sdružení s názvem „Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení“ a se sídlem na adrese Nejedlých 335, 267 53 Žebrák (dále jen „spolek“). V tomto návrhu žalobce zároveň ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 in fine SdrZ zmocnil druhého navrhovatele, pana Tomáše Pecinu, aby v této věci jednal jeho jménem jako žalobcův zmocněnec.

2. Rozhodnutím Ministerstva vnitra, Oddělení volebního a sdružování, ze dne 24. 8. 2009, č. j. MV-58402-7/VS-2009 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl návrh na registraci spolku podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. c) SdrZ odmítnut, protože údajně jde o občanské sdružení nedovolené, neboť „jeho skutečným cílem je záměr jinak porušovat ústavu a zákony“, čímž je podle názoru žalovaného naplněno ustanovení § 4 písm. a) SdrZ.

3. Žalobce s tímto právním názorem nesouhlasí a napadené rozhodnutí pokládá za nedostatečně odůvodněné a nepřezkoumatelné. Proti napadenému rozhodnutí nelze dále brojit cestou práva správního, avšak v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 SdrZ, ve znění nepřímé novelisace provedené ustanovením § 129 odst. 1 SŘS, je proti němu přípustná žaloba ve správním soudnictví, kterou žalobce, přípravný výbor spolku, jako přípustný opravný prostředek sui generis podává.

Důkaz : rozhodnutí Ministerstva vnitra, Oddělení volebního a sdružování, ze dne 24. 8. 2009,

č. j. MV-58402-7/VS-2009 – v příloze

II.

4. Podle ustanovení § 4 písm. a) SdrZ nejsou dovolena taková občanská sdružení, jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporovat násilí, anebo jinak porušovat ústavu a zákony.

5. Registraci sdružení, které je nedovolené ve smyslu ustanovení § 4 SdrZ, žalovaný v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. c) SdrZ odmítne.

III.

6. Žalobce předně konstatuje, že návrh stanov přiložený k návrhu na registraci obsahuje v čl. 3 poměrně obšírný popis toho, co si spolek klade za cíl své činnosti. Z dikce této části stanov je zřejmé, že žalobce se nijak netají s postoji k relevantním historickým událostem a souvislostem, aniž by však byť jen náznakem postuloval záměr dosahovat svých cílů prostředky odporujícími platnému právu nebo způsoby jinak nedovolenými.

7. Jestliže žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdí, že skutečným záměrem spolku je „jinak porušovat ústavu a zákony“, takový závěr nemá ve stanovách spolku nejmenšího podkladu a nekoresponduje s ním ani žádná část odůvodnění napadeného rozhodnutí, jež se omezuje víceméně na rekapitulaci toho, co lze povšechně označit za státní doktrinu České republiky ve vztahu k otázce poválečného vyhnání – případně, jak napadené rozhodnutí opakovaně

uvádí, „odsunu“ – sudetských Němců.

8. Žalovaný nespecifikuje, ani které konkrétní normy ústavního nebo podústavního práva podle jeho názoru hodlá spolek porušovat, ani jakým způsobem, a ani z jakých skutkových zjištění a jakými právními úvahami k takovému závěru dospěl.

9. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a již proto je na místě je v souladu s ustanovením § 76 odst. 1 písm. a) SŘS zrušit.

IV.

10. Žalobce nepokládá za potřebné polemisovat s tím, co žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl a margo historických událostí a jejich percepce sub specie dobového i současného práva. Podstatou sporu totiž není, zda jsou názory proponované spolkem správné či chybné, ale zda je v demokratickém státě přípustné tyto – potenciálně nesprávné – názory šířit, a k tomu účelu využívat prostředků zajišťovaných právní úpravou spolčovacího práva.

11. Jde tu tedy v prvé řadě o právo na disent, právo vyslovit a šířit názory, které nejsou v souladu s postoji zastávanými státními orgány České republiky. Pokud bychom přistoupili na argumentaci napadeného rozhodnutí, že pouhý nesouhlas s těmito oficiálními názory lze považovat za záměr porušovat ústavu a zákony, zakotvili bychom tak faktickou povinnost každého občana vyjadřovat souhlas s tím postojem, který k dané otázce zastávají státní orgány, a vrátili se k onomu neblahému stavu, jenž v této zemi panoval do r. 1989.

V.

12. K odůvodnění napadeného rozhodnutí je však přesto dlužno uvést několik faktických poznámek.

13. Žalovaný obsáhle cituje z nálezu Ústavního soudu č. 55/1995 Sb. (nález ze dne 8. 3. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 14/94 *), aniž by bral ohled na to, že jde o téměř 15 let starý judikát, jenž se, zejména tam, kde se dovolává poznatků historických věd, musí ve světle pozdějšího vývoje jevit jako dobově podmíněný, obsoletní a překonaný.

*) na http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=pl-14-94

14. V otázce vyhnání sudetských Němců nepanuje v české veřejnosti názorová shoda, přičemž stále častěji zaznívají v mediích názory, které tento čin odsuzují a požadují revisi jeho oficiálního hodnocení (články Bohumila Doležala, Emanuela Mandlera a mnoha dalších respektovaných komentátorů a publicistů). Nejde přitom o revisi vynucenou mocensky, v tom lze patrně dát za pravdu napadenému rozhodnutí, nýbrž o revisi na základě nového společenského konsensu, založeného na reflexi, že tento skutek byl a limine amorální a jeho provedení protiřečilo nejzákladnějším zásadám humanity.

15. Zároveň s tím se vyvíjí česká historiografie, jejíž závěry se dostávají s napadeným rozhodnutím traktovanou státní doktrinou do stále příkřejšího rozporu, nehledě na často ještě pregnantněji artikulované závěry historiků zahraničních.

16. Napadené rozhodnutí tento diskurs, jak laický, tak odborný, potlačuje, resp. vytlačuje jej mimo veřejnou sféru, když proponenty alternativního názoru nedůvodně viní ze záměru porušovat zákony a ústavu.

VI.

17. Pokud se žalovaný pozastavuje nad tím, že spolek se hlásí k názorům presentovaným německými a rakouskými sdruženími prosazujícími, inter alia, právo sudetských Němců na vlast, je třeba podotknout, že tento cíl je i cílem spolku, byť vzhledem k jeho abstraktní podobě není ve stanovách přímo obsažen, ale je realisován požadavkem na udělení českého občanství těm osobám, jimž bylo v souvislosti s poválečným vyhnáním československé občanství odňato.

18. Žalobce podotýká, že jak „Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V.“, tak „Sudetendeutsche Landsmannschaft in Österreich (SLÖ)“, jsou spolky řádně registrované a existující ve Spolkové republice Německo, resp. v Rakouské republice, tedy ve státech, jež jsou stejně jako Česká republika členy Evropské unie, a má-li žalovaný za to, že činnost, kterou vyvíjejí, je nelegitimní, měl by iniciovat kroky směřující k jejich zákazu v těchto zemích. Účelová rekriminace těchto zahraničních právnických osob je nepřípustná a thesi o jejich závadnosti je třeba ostře odmítnout.

VII.

19. Stejně tak jsou nemístné úvahy žalovaného o nevhodnosti názvu spolku, jenž údajně „nemůže být chápán jako gesto směřující k porozumění mezi oběma národy“, protože – podle mínění žalovaného – tento název „vyvolá řadu zcela pochopitelných protestů a negativních reakcí veřejnosti a nenaplní tak kritérium porozumění mezi Čechy a Němci proklamované ve stanovách“.

20. Žalovaný zde tacite presumuje, že k porozumění mezi Čechy a Němci lze přispět tím, že věci nebudou nazývány pravými jmény, což je premisa, s níž se žalobce rozhodně neztotožňuje a opakuje, že má-li žalovaný za to, že obdobně nazvané zahraniční spolky vyvíjejí protiprávní činnost, nechť usiluje o jejich zákaz v zemi registrace.

VIII.

21. Závěrem žalobce uvádí, že jeho cílem, jak vyplývá i z čl. 3 navrhovaných stanov, je obnova pokojného soužití Čechů a Němců na území České republiky, které bude prospěšné oběma národům. Tento názor je legitimní, není v rozporu se žádnou právní normou tvořící součást českého právního řádu a není důvodu, proč by k jeho prosazování nemohly být využity dostupné instituty spolčovacího práva.

22. Napadené rozhodnutí je proto za situace, kdy k odmítnutí návrhu na registrace nebyl zákonný důvod, na místě zrušit.

IX.

23. Podle ustanovení § 8 odst. 3 SdrZ mohou proti rozhodnutí o odmítnutí registrace členové přípravného výboru podat do 60 dnů ode dne, kdy rozhodnutí bylo jejich zmocněnci doručeno, opravný prostředek k nejvyššímu soudu republiky.

24. Toto ustanovení bylo nepřímo novelisováno ustanovením § 129 odst. 1 SŘS, podle něhož ve věcech správního soudnictví, v nichž zvláštní zákon svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. prosinci 2002, lze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podat ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinak, žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona, jsou-li splněny podmínky tam stanovené.

25. Z toho vyplývá, že proti napadenému rozhodnutí je přípustná žaloba ve správním soudnictví, k jejímuž podání je stanovena lhůta 60 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno zmocněnci přípravného výboru.

26. Zmocněnci žalobce bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 25. 8. 2009, tato žaloba je tedy podávána v takto stanovené lhůtě.

27. Neboť žalovaný má sídlo v obvodu Městského soudu v Praze, v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 a 2 SŘS je k jejímu projednání příslušný tento krajský soud.

X.

28. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud po projednání jeho žaloby vydal tento

rozsudek:

1. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Oddělení volebního a sdružování, ze dne 24. 8. 2009, č. j. MV-58402-7/VS-2009, se zrušuje.

2. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení, jak budou určeny soudem, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

XI.

29. Protože žalobce je přípravným výborem dosud nevzniklé právnické osoby, nemá způsobilost k hmotněprávním úkonům a nemůže proto ani disponovat finančními prostředky potřebnými k zaplacení soudního poplatku.

30. Proto žalobce žádá, aby mu soud v tomto řízení přiznal úplné osvobození od soudních poplatků.

V Praze dne 25. srpna 2009

Přípravný výbor „Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanského sdružení“

Seznam příloh:

1. rozhodnutí Ministerstva vnitra, Oddělení volebního a sdružování, ze dne 24. 8. 2009, č. j. MV-58402-7/VS-2009

***

Stanovy Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanského sdružení (dále jen „sdružení“)

Článek 1

Název a sídlo sdružení

(1) Název sdružení zní „Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení“; do němčiny se název překládá „Sudetendeutsche Landsmannschaft in Böhmen, Mähren und Schlesien“, do angličtiny „Sudeten German Homeland Association in Bohemia, Moravia and Silesia“ a do francouzštiny „Association des compatriotes sudčtes en Bohęme, Moravie et Silésie“.

(2) Sídlo sdružení je na adrese Nejedlých 335, 267 53 Žebrák, Česká republika.

Článek 2

Právní postavení sdružení

(1) Sdružení je dobrovolné, nezávislé, sdružující členy na základě společného zájmu a přesvědčení.

(2) Sdružení je právnickou osobou vzniklou na základě zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů.

Článek 3

Cíl činnosti

(1) Základním cílem činnosti sdružení je podpora porozumění mezi národy, s důrazem na porozumění mezi Čechy a Němci.

(2) Členové sdružení sdílejí přesvědčení, že soužití českého a německého ethnika na území Čech a Moravy, jež trvalo stovky let, bylo pro oba národy obohacujícím a jeho odkazu se nelze odříkat nebo se ho vzdát jen v důsledku událostí posledních 100 let.

(3) Sdružení odmítá násilí a vystupuje proti jakékoli formě diskriminace na základě ethnického původu nebo jazyka, zejména odsuzuje vyhnání, genocidium a ethnické čistky, k nimž došlo po druhé světové válce na území střední a východní Evropy.

(4) Sdružení pokládá osoby, jež se v předchozím odstavci popsaného jednání dopustily, jakkoli se na něm podílely nebo k němu daly podnět, za válečné zločince, kteří měli být postaveni před soud. Sdružení proto odmítá a odsuzuje zákon č. 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků a pokládá ho za legalisaci zjevného bezpráví.

(5) Stejně tak sdružení považuje za projev bezpráví ty z dekretů presidenta republiky, jež se staly právním základem pro zločiny popsané v odstavci 3 shora, zejména dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, dekret presidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekret presidenta republiky č. 28/1945 Sb. o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, ústavní dekret presidenta republiky č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, dekret presidenta republiky č. 71/1945 Sb. o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství, a dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

(6) Sdružení je přesvědčeno, že shora uvedené dekrety presidenta republiky, stejně jako některé další právní předpisy, by měly být zrušeny, tak aby aspoň pro futuro přestaly tvořit součást právního řádu České republiky, neboť se neslučují s těmi principy, k nimž se Česká republika přihlásila ratifikací mezinárodních úmluv o lidských právech, a jsou v naprostém rozporu se zásadami respektovanými Evropskou unií, k níž Česká republika přistoupila, stejně jako s jejím vlastním ústavním řádem.

(7) Sdružení uznává právo osob, jež se staly obětí zločinů popsaných v odstavci 3 shora, na náhradu škody a na satisfakci za nemajetkovou újmu, kterou utrpěly, na to, aby bylo jim nebo jejich dědicům obnoveno vlastnické právo k neprávem konfiskovanému majetku a aby jim, budou-li mít o to zájem, bylo uděleno státní občanství České republiky. Rovněž by mělo být umožněno získat české občanství potomkům a životním partnerům takto postižených osob.

(8) Jakkoli si sdružení uvědomuje, že úplná náprava historických křivd je z principu nemožná, zároveň je přesvědčeno, že tak jako německý národ učinil vše, co bylo v jeho silách, aby se vyrovnal s dědictvím nacismu, aby následky jeho zločinů zmírnil nebo tam, kde to bylo možné, napravil, a aby zabránil jejich opakování, musí se i český národ vyrovnat s dědictvím zločinu vyhnání sudetských Němců. Bude to ku prospěchu obou národů a napomůže to zařazení České republiky mezi evropské země, které respektují ty civilisační a kulturní hodnoty a ctí ty zásady, jež tvoří základ tisícileté západní civilisace.

(9) Sdružení se hlásí k cílům prosazovaným občanským sdružením „Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V.“, založeným podle práva Spolkové republiky Německo, se sídlem na adrese Hochstraße 8, D-81669 München, Německo, občanským sdružením „Sudetendeutsche Landsmannschaft in Österreich (SLÖ)“, založeným podle práva Rakouské republiky, se sídlem na adrese Steingasse 25, A-1030 Wien, Rakousko, „Sdružením Ackermann-Gemeinde“, se sídlem na adrese Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2, IČ: 69058211, společností „SKS – Informační středisko Praha s. r. o.“, se sídlem na adrese Tomášská 21/14, 110 00 Praha 1, IČ: 26741725, a dalšími českými i zahraničními právnickými osobami založenými k prosazování a podpoře obdobných cílů, jaké sleduje sdružení.

Článek 4

Členství

(1) Členem sdružení se může stát fysická osoba plně způsobilá k právním úkonům, která souhlasí se stanovami a cíli sdružení. Podmínkou členství není sudetoněmecký původ ani státní občanství České republiky.

(2) O přijetí za člena rozhoduje na základě písemné přihlášky předsednictvo. Přihláška musí být opatřena úředně ověřeným podpisem žadatele anebo musí být podepsána elektronickým podpisem, který je založen na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. O přihláškách, které tuto podmínku nesplňují, předsednictvo nerozhoduje, ale vrátí je žadateli k doplnění.

(3) O přihlášce rozhodne předsednictvo do pěti dnů od jejího doručení a o rozhodnutí písemně vyrozumí žadatele. Proti rozhodnutí předsednictva není přípustné odvolání.

(4) Členství vzniká dnem, kdy předsednictvo rozhodne o přijetí žadatele za člena. Dokladem o vzniku členství je vyrozumění o rozhodnutí předsednictva.

(5) Členství zaniká:

a) dnem, kdy je sdružení doručeno oznámení člena o vystoupení ze sdružení; toto oznámení musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem člena anebo musí být podepsáno elektronickým podpisem, který je založen na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb;

b) úmrtím člena;

c) vyloučením člena rozhodnutím předsednictva;

d) zánikem sdružení.

(6) Proti rozhodnutí předsednictva o vyloučení člena není přípustné odvolání.

Článek 5

Práva a povinnosti člena

(1) Člen sdružení má tato práva:

a) podílet se na činnosti sdružení;

b) účastnit se valné hromady, hlasovat a volit do orgánů sdružení;

c) být volen do orgánů sdružení;

d) obracet se na orgány sdružení s podněty a stížnostmi a žádat o jejich vyjádření.

(2) Rozhodne-li o tom předsednictvo, je člen sdružení povinen hradit stanoveným způsobem a ve stanovené výši členské příspěvky. Předsednictvo rozhoduje rovněž o osvobození členů od povinnosti hradit členské příspěvky nebo o povinnosti hradit členské příspěvky ve snížené výši. Proti rozhodnutí předsednictva podle tohoto odstavce není přípustné odvolání.

Článek 6

Orgány sdružení

Orgány sdružení jsou:

– valná hromada,

– předsednictvo.

Článek 7

Valná hromada

(1) Valná hromada je nejvyšším orgánem sdružení.

(2) Valnou hromadu tvoří všichni členové sdružení.

(3) Valnou hromadu svolává předsednictvo podle potřeby, nejméně však jednou za tři roky. Předsednictvo svolá valnou hromadu vždy, když o to požádá nejméně jedna třetina členů sdružení. První valnou hromadu svolá předsednictvo nejpozději do tří let od registrace sdružení. Valná hromada je považována za svolánu, pokud předsednictvo rozešle písemné pozvánky všem členům sdružení nebo vystaví takovou pozvánku na stanovené adrese na Internetu. Valná hromada musí být svolána nejméně deset dnů před termínem konání.

(4) Valná hromada zejména:

a) rozhoduje o změnách stanov;

b) volí na dobu tří let členy předsednictva;

c) rozhoduje o zrušení sdružení;

d) rozhoduje o dalších otázkách, které jí předloží k rozhodnutí předsednictvo.

(5) Valná hromada je usnášeníschopná, je-li přítomna nadpoloviční většina všech členů sdružení.

(6) Hlasovací právo všech členů sdružení je rovné. Hlasuje se veřejně aklamací, nerozhodne-li valná hromada, že hlasování bude tajné.

(7) O změně stanov a o zrušení sdružení rozhoduje valná hromada dvoutřetinovou většinou všech členů, v ostatních věcech rozhoduje nadpoloviční většinou přítomných členů.

(8) Předsednictvo může rozhodnout, že valná hromada nebo její část bude přístupná veřejnosti. Ze zasedání valné hromady se pořizuje zápis a předsednictvo zajistí, aby tento zápis byl do patnácti dnů ode dne konání valné hromady vhodnou a dostatečnou formou zpřístupněn všem členům sdružení i veřejnosti, a zůstal takto zpřístupněn nejméně po pět let od konání valné hromady. Vystavení zápisu na pevně stanovené adrese na Internetu se pro účely tohoto odstavce považuje za vhodnou a dostatečnou formu zpřístupnění.

Článek 8

Předsednictvo

(1) Předsednictvo je výkonným orgánem sdružení. Ze své činnosti je předsednictvo odpovědné valné hromadě.

(2) Předsednictvo je tvořeno třemi členy, jejichž práva jsou rovná. Předsednictvo může rozhodnout, že někteří jeho členové budou používat konkrétní rozlišující označení, např. předseda, místopředseda, jednatel, tajemník, tiskový mluvčí apod. Tato označení nemají při jednání předsednictva žádný význam.

(3) Předsednictvo řídí činnost sdružení v období mezi zasedáními valné hromady.

(4) Způsob a frekvenci jednání předsednictva si toto stanoví interně, avšak s tím, že k přijetí usnesení předsednictva jsou zapotřebí hlasy nejméně dvou jeho členů. Připouští se hlasování předsednictva per rollam.

(5) Předsednictvo zejména:

a) koordinuje činnost sdružení;

b) svolává valnou hromadu;

c) zpracovává podklady pro rozhodování valné hromady;

d) rozhoduje o přijetí za člena sdružení;

e) rozhoduje o vyloučení člena ze sdružení.

(6) K zajištění činnosti sdružení může předsednictvo zřídit sekretariát a zaměstnávat a propouštět zaměstnance sdružení a stanovit jejich plat.

(7) Členové předsednictva jsou oprávněni jednat samostatně jménem sdružení. Za sdružení podepisují tak, že k vytištěnému nebo vypsanému názvu sdružení připojí svůj podpis. Jakákoli omezení jednatelského oprávnění členů předsednictva jsou nepřípustná.

(8) Dnem registrace sdružení se členy předsednictva stávají členové tříčlenného přípravného výboru sdružení ve smyslu stanovení § 6 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů.

Článek 9

Zásady hospodaření

(1) Sdružení hospodaří s movitým i nemovitým majetkem.

(2) Zdroji majetku sdružení jsou:

a) dary a příspěvky fysických a právnických osob;

b) výnosy majetku;

c) příjmy z činnosti při naplňování cílů sdružení;

d) členské příspěvky, rozhodne-li předsednictvo o jejich vybírání;

e) další zdroje, pokud je schválí předsednictvo.

(3) Za hospodaření sdružení odpovídá předsednictvo, které o něm předkládá zprávu valné hromadě.

Článek 10

Zánik sdružení

(1) Sdružení zaniká některým ze způsobů stanovených zákonem.

(2) Zanikne-li sdružení dobrovolným rozpuštěním, rozhodne současně valná hromada o způsobu majetkového vypořádání.

Článek 11

Závěrečná ustanovení

(1) Sdružení může na základě rozhodnutí předsednictva vydat organisační a jednací řád sdružení.

(2) Sdružení má právo se v souladu s cíli své činnosti obracet na státní orgány s peticemi.

Přípravný výbor

***

Satzungen der Sudetendeutschen Landsmannschaft in Böhmen, Mähren und Schlesien

(weiter unter „Vereinigung“)

[…]

Artikel 3

Ziel der Tätigkeit

(1) Das Grundziel der Tätigkeit der Vereinigung ist die Unterstützung des Verständnisses unter Völkern, mit Betonung auf Verständnis zwischen Tschechen und Deutschen.

(2) Die Mitglieder Vereinigung teilen die Überzeugung, dass das hunderte von Jahren bestehende Zusammenleben des tschechischen und deutschen Ethnikums auf dem Territorium von Böhmen und Mähren für beide Völker eine Bereicherung war, und man das Vermächtnis nicht einfach aufgeben oder dem man auf Grund der Ereignisse der letzten 100 Jahre entsagen kann.

(3) Die Vereinigung lehnt Gewalt ab und tritt gegen jede Form der Diskriminierung aufgrund ethnischen Ursprungs oder der Sprache auf, insbesondere verurteilt sie Vertreibung, Genozid und ethnische Säuberungen, zu denen es nach dem Zweiten Weltkrieg auf dem Territorium Mittel- und Osteuropas kam.

(4) Die Vereinigung erachtet Personen, die die im vorangegangenen Absatz beschriebenen Handlungen verübt haben, einerlei wie sie sich daran beteiligten oder dazu Anstoß gaben, als Kriegsverbrecher, die man vor Gericht stellen sollte. Die Vereinigung lehnt deshalb ab und verurteilt das Gesetz Nr. 115/1946 Sb. Über die Berechtigung von Handlungen, die mit dem Kampf um die Wiedererlangung der Freiheit von Tschechen und Slowaken zusammenhängen und hält diese Handlungen als Legalisierung eines offensichtlichen Unrechts.

(5) Gleichfalls erachtet die Vereinigung als Äußerung eines Unrechts die Dekrete des Präsidenten der Republik, die zur Rechtsgrundlage für die oben im 3. Absatz beschriebenen Verbrechen wurden, insbesondere das Dekret des Präsidenten der Republik Nr. 5/1945 Sb. über die Ungültigkeit einiger Besitz-rechtlichen Handlungen aus der Zeit der Unfreiheit und über die nationale Verwaltung von Besitzwerten von Deutschen, Ungarn, Verrätern und Kollaborateuren sowie einiger Organisationen und Institutionen, das Dekret des Präsidenten der Republik Nr. 12/1945 Sb. über die Konfiszierung und beschleunigte Aufteilung landwirtschaftlichen Besitzes von Deutschen, Ungarn, sowie Verrätern und Kollaborateuren sowie von Feinden des tschechischen und des slowakischen Volkes, das Dekret des Präsidenten der Republik Nr. 28/1945 Sb. über die Besiedlung landwirtschaftlichen Bodens von Deutschen, Ungarn und anderen Feinden des Staates durch tschechische, slowakische und andere slawische Landwirte, das Verfassungsdekret des Präsidenten der Republik Nr. 33/1945 Sb. über die Regelung der tschechoslowakischen Staatsbürgerschaft von Personen deutscher und ungarischer Nationalität, das Dekret des Präsidenten der Republik 71/1945 Sb. über die Arbeitspflicht von Personen, die die tschechoslowakische Staatsbürgerschaft verloren haben, und das Dekret des Präsidenten der Republik Nr. 108/1945 Sb. über die Konfiszierung feindlichen Eigentums sowie der Fonds der nationalen Erneuerung.

(6) Die Vereinigung ist überzeugt, dass die oben angeführten Dekrete des Präsidenten der Republik, ebenso wie einige weitere Rechtsvorschriften aufgehoben werden sollten, so dass sie wenigstens in Zukunft aufhörten, Teil der Rechtsordnung der Tschechischen Republik zu sein, da sie sich nicht mit den Prinzipien vereinen lassen, zu denen sich die Tschechische Republik durch die Ratifizierung der internationalen Abmachungen über die Menschenrechte bekannt hat, und die in völligem Gegensatz zu den von der Europäischen Union respektierten Prinzipien stehen, der die Tschechische Republik ebenso wie mit ihrer eigenen Verfassung beigetreten ist.

(7) Die Vereinigung erkennt das Recht von Personen an, die Opfer der oben in Absatz 3 beschriebenen Verbrechen wurden, auf Schadenersatz sowie auf eine Satisfaktion für den nichtmateriellen Verlust, den sie erlitten haben, darauf, dass ihnen oder ihren Erben das Besitzrecht auf den widerrechtlich konfiszierten Besitz erneuert wird und ihnen, sofern sie daran interessiert sind, die Staatsbürgerschaft der Tschechischen Republik erteilt wird. Ebenfalls sollten die Nachfahren und Lebenspartner der so betroffenen Personen die Möglichkeit haben, die tschechische Staatsbürgerschaft zu erhalten.

(8) Wiewohl sich die Vereinigung bewusst ist, dass eine völlige Wiedergutmachung des historischen Unrechts prinzipiell unmöglich ist, ist sie gleichzeitig überzeugt davon, dass so wie das deutsche Volk alles getan hat, was in seinen Kräften stand, um sich mit dem Erbe des Nationalsozialismus auseinanderzusetzen, um die Folgen seiner Verbrechen zu vermindern oder dort, wo es möglich war, wiedergutmachte, und um die Wiederholung zu verhindern, muss auch das tschechische Volk sich mit dem Erbe des Verbrechens der Vertreibung der Sudetendeutschen auseinandersetzen. Es wird zum Gedeihen beider Völker sein und wird helfen, die Tschechische Republik unter die europäischen Länder einzuordnen, die die Werte der Zivilisation und der Kultur respektieren und die die Prinzipien in Ehren halten, die die Grundlage der tausendjährigen westlichen Zivilisation bilden.

(9) Die Vereinigung bekennt sich zu den von der Vereinigung „Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V.“, durchgesetzten Zielen, die gemäß dem Recht der Bundesrepublik Deutschland gegründet wurde, mit Sitz in der Hochstraße 8, D-81669 München, Deutschland, zur Bürgervereinigung „Sudetendeutsche Landsmannschaft in Österreich (SLÖ)“, gegründet gemäß dem Recht der Österreichischen Republik, mit Sitz Steingasse 25, A-1030 Wien, Österreich, „Vereinigung Ackermann-Gemeinde“, mit Sitz Vyšehradská 49, CZ-12800 Prag 2 IČ (Gewerbeschein-Nr.): 69058211, die Gesellschaft „SKS – Informační středisko Praha s. r. o.“, mit Sitz Tomášská 21/14, 110 00 Prag 1, IČ (Gewerbeschein-Nr.): 26741725, sowie zu weiteren tschechischen und ausländischen Rechtspersonen, die sich auf ähnlichen Zielen gründen und diese unterstützen, wie diese Vereinigung.

[…]

Zpátky